O druhém kole přímé prezidentské volby se hovořilo jako „o volbě menšího zla“ – nikoliv podle toho, co chceme, ale co nechceme. Leckomu se mohlo zdát, že v případě volby prezidenta šlo o snahu proplout mezi Skyllou a Charybdou. Ani jedna možnost nebyla ideální a lákavá a jediným rozhodovacím kritériem se stalo: Proč ten ne? A v rozhodování hrály roli spíš kandidátovy subjektivní nedostatky než přednosti či kvality.
Oba kandidáti na prezidenta – Karel Schwarzenberg a Miloš Zeman – se ve svých kampaních pokoušeli „polapit“ hlasy nerozhodnutých voličů. Kvůli tomu, jak se v české kotlině „šermuje“ slovy a argumentuje, se však nebylo možné zbavit dojmu, že v předvolebních projevech obou prezidentských pretendentů zazníval „vábivý zpěv mytologických Sirén“, který obrazně řečeno hnal do záhuby.
- Zeman například jako by svým výrokem, že „si nenakradl za svůj život ani korunu“, chtěl něco tajemně naznačit o svém protikandidátovi.
- Schwarzenberg zase „spekulativně“ varoval před tajuplným „nekalým“ spolčením Zemana a Klause. Za snahu „zalíbit“ se mladým lidem pak lze považovat jeho výrok, „že sex mu chybí každý den“.
Odysseus si poradil s tímto zkázonosným zpěvem Sirén zacpáním si uší voskem, my bychom měli spíše sledovat činy, skutky a spojenectví než pouhá slova zaznívající ať už od Schwarzenberga nebo od Zemana. Negativní zkušenosti totiž zesilují pochybnosti a nedůvěru. A je povinností každého politika nezvětšovat svým nezodpovědným jednáním mezeru mezi politikou a občany.
Princip negativismu
Francouzský odborník na mezinárodní vztahy Pierre Hassner považuje princip negativismu za hlavní sílu světových událostí. Funguje však také na národní úrovni či při rozhodování jednotlivců. Například tolik diskutovaná amnestie prezidenta Václava Klause nejspíš povede ke změně Ústavy. Je to dobře, nebo špatně? Prezident sice jednal v mezích zákona, ale pro žádného státníka není pozitivní, pokud se zákonná úprava musí změnit, protože s jeho jednáním téměř všichni nesouhlasí.
V pozadí principu negativismu je nespokojenost, která mobilizuje a burcuje k akci
Princip negativismu se projevil i u bývalého komunistického prezidenta Gustáva Husáka. Ten po listopadu 1989 podpořil kandidaturu Václava Havla na Hrad jen proto, aby se na něj nedostala hlavní osobnost Pražského jara 1968 Alexander Dubček. Za současnou přímou volbou prezidenta se pak skrýval všeobecný odpor a rozčarování z nepřímé volby v roce 2008. Už dříve se sice diskutovalo a uvažovalo o přímé volbě, ale až tato nepřímá představovala pověstnou poslední kapku.
V pozadí principu negativismu je tedy nespokojenost, která mobilizuje a burcuje k akci. Je už jiným příběhem, že si zákonodárci dali načas a příslušnou zákonnou úpravu k přímé prezidentské volbě schválili stejně jako v jiných případech na poslední chvíli. Proto se objevila řada přehmatů, rozpaků, stížností a nutnost zákon změnit.
Možná i víc škody než užitku
V předvolebních prezidentských diskusích se objevil „nový“ typ otázek – například, koho si nový prezident vezme na Hrad za nejbližší spolupracovníky. Není se čemu divit. Poté, co nás „Klausovi muži“ poměrně dlouhou dobu zahrnovali svými provokativními názory – kupříkladu jeho tajemník Ladislav Jakl o škodlivosti cyklistiky na životní prostředí či zástupce vedoucího prezidentské kanceláře Petr Hájek výrokem, že „Havel sloužil satanovi“ –, voliče zajímalo, kdo bude na příštího prezidenta nejvíce působit. A tyto jejich starosti byly pouze důsledkem dřívějších negativních zkušeností.
Lidé se mohou od Zemana začít odvracet, protože v podpoře Václava Klause budou spatřovat jejich „tajné a nečitelné“ dřívější spojenectví
K oběma prezidentským kandidátům se vyjadřovala řada známých osobností. Režisér Filip Renč, herec Martin Dejdar, neúspěšný kandidát na prezidenta Jan Fischer by volili Zeman, herec Jiří Bartoška, Zdeněk Svěrák a řada dalších umělců by raději na Hradě viděli Schwarzenberga. To mohlo představovat určitou stimulaci, neboť mnoho váhajících voličů dalo na mínění svých „oblíbenců“. Taková doporučení však také mohla způsobit víc škody než užitku.
Pokud například současný prezident podporoval Zemana, ale mnoho lidí v současné chvíli nemůže Václavu Klausovi přijít na jméno kvůli jeho amnestii, mohl svou podporou prokazovat expremiérovi medvědí službu. Lidé se mohli od Zemana začít odvracet, protože v této podpoře spatřovali jejich „tajné a nečitelné“ dřívější spojenectví.
Klaus a Kalousek
V prezidentu Klausovi se však lze obtížně vyznat. Tento bytostný pravičák chtěl volit levičáka s odůvodněním, že je pro něho těžko stravitelná volba někoho, kdo v Česku nežil celý svůj život. Klaus a jemu blízcí však hledali a zveřejňovali i jiné, možná zástupné důvody, proč nevolit Schwarzenberga, například o nacistické minulosti jeho otce či neakceptovatelnosti „Vídeňačky“ na post první dámy.
Vzhledem ke špatné Kalouskově pověsti se nabízí otázka, co by mohl „dokázat“, kdyby měl v zádech hradního pána Schwarzenberga
Schwarzenberg by si zase ušetřil mnoho výpadů proti sobě nebýt jeho spojenectví s ministrem financí Miroslavem Kalouskem, který by se po případném zvolení knížete prezidentem pravděpodobně stal novým šéfem topky. Je i možné, že po příštích parlamentních volbách by se TOP 09 stala nejsilnější pravicovou stranou, neboť premiér Petr Nečas „kormidluje“ ODS na útes.
A není jasné, čím si chce ve druhé polovině svého volebního období naklonit voliče, když se až dosud choval ve stylu „po nás potopa“. V tomto případě snad mohla zafungovat jen krátkodobá paměť voličů! Vzhledem ke špatné Kalouskově pověsti se pak nabízí otázka, co by mohl „dokázat“, kdyby měl v zádech hradního pána Schwarzenberga.
Spíš polarizace než spojování národa
Určitá část voličů v osobě Zemana hlasovala proti Klausovi, jiná pak v osobě Schwarzenberga proti Kalouskovi. A nyní je zřejmé, že na Hradě nebude nadstranický (lidový) prezident. Opět bude spíše polarizovat než spojovat český národ, a o to hůře, protože nežijeme v prezidentském režimu.
Doufejme, že příští prezident bude hájit zájmy všech občanů, nikoliv jen úzké skupiny „svých přátel“
Ať by však vyhrál kterýkoli z obou kandidátů, v příštích pěti letech by proto bylo možné stejně jako v předchozích deseti očekávat nepřehledné hradní intrikaření a pletichaření. Doufejme jen, že příští prezident bude hájit zájmy všech (nebo aspoň většiny) občanů, nikoliv jen úzké skupiny „svých přátel“.
Odehrává-li se tedy tato prezidentská volba na základě vyhraněného negativismu, kam toto negativní uvažování povede? Jaké „světlé zítřky“ nás čekají? A zdá se, že „blbá nálada“ českých občanů hned tak nezmizí, ať už v prezidentském „souboji Titánů“ zvítězí Zeman nebo Schwarzenberg.
