Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Bitva o mariánský sloup: Obhájci mají stavební povolení

  10:22
Praha sice obnovu pilíře na Staroměstském náměstí zamítla, ten má ale platné stavební povolení. Odvolání proti němu stavební úřad hlavního města zamítl. A sochař je s dílem u konce. Mariánský sloup přitom budí vášně od devadesátých let. Kritici obnovy tvrdí, že sloup reprezentuje dlouhá léta útlaku pod habsburskou monarchií.

Staroměstské náměstí s Mariánským sloupem foto: Wikimedia

Na podzim uplyne sto let od vzniku Československa, ale také sto let od doby, kdy z pražského Staroměstského náměstí zmizel mariánský sloup. Padl jako oběť bujarých oslav založení republiky, když žižkovský anarchista Franta Sauer zorganizoval jeho stržení. Hned napoprvé to nevyšlo, sloup se v listopadovou neděli v roce 1918 vzpouzel. Mnohem déle než svržení barokní památky však trvá boj za jeho návrat. Společnost pro obnovu mariánského sloupu se o to pokouší už 28 let. Za tu dobu už to několikrát vypadalo na definitivní ano i ne. Teď se střelka opět vychýlila k tomu, aby se mnohatunový kámen vrátil na starý rynek.

Mariánský sloup má totiž platné stavební povolení. Odvolání proti němu stavební úřad hlavního města zamítl. I přesto, že v polovině září pražské zastupitelstvo vyslyšelo petici proti obnově sloupu a odhlasovalo, že se záměrem jeho obnovení nesouhlasí. Rada hlavního města měla podle usnesení také podniknout vše pro to, aby se rozvázaly všechny smlouvy a aby město vzalo zpět svůj souhlas s jeho umístěním. „Všechny tyto kroky se učinily. Ale je to v gesci státní správy, samospráva už na to nemá vliv. Všechno, co mohlo zabránit instalaci mariánského sloupu, se udělalo, ale nic z toho nemůže aktuálně zabránit jeho umístění,“ řekl LN radní pro kulturu Jan Wolf (KDU-ČSL).

Mariánský sloup budí vášně už od devadesátých let. Jedni namítají, že sloup reprezentuje dlouhá léta útlaku pod habsburskou monarchií a násilnou rekatolizaci českých zemí po bitvě na Bílé Hoře. Spisovatelka Lenka Procházková, která podepsala petici proti obnově sloupu, citovala na zářijovém zastupitelstvu francouzského historika Ernesta Denise: „Ferdinand III. svěřil své království ochraně Panny Marie a postavil jí v červnu 1650 sloup se sochou její na předním místě hlavního města. Sloup se stal symbolem, že se Řím ujal vlastnictví Čech.“

Podle historiků je to ale dávno překonaná interpretace a mariánský sloup byl na Staroměstském náměstí postaven ne jako oslava vítězství katolíků na Bílé Hoře, ale jako dík Panně Marii za ubránění před švédskými vojsky v roce 1648. „Nechceme, aby se z obnovy sloupu stala otázka politická ani otázka triumfalismu či vítězství nad někým. Skutečností je, že sloup byl postaven jako poděkování za ubránění Prahy. Oponenti to posunuli k událostem bitvy na Bílé Hoře, což je v rozporu s historickou skutečností a vědecky neobhajitelné,“ říká k tomu historik a člen Společnosti pro obnovu mariánského sloupu Karel Kavička.

Kalich, Hus, sloup

Hlavním symbolem opětovného vztyčení sloupu je podle něj smíření – obnovený sloup by se tak vrátil po bok dalších dvou památek – kalichu na Týnském chrámu, který byl hlavním husitským chrámem (kalich se tam vrátil přednedávnem) a k mistru Janu Husovi, s nímž mariánský sloup koexistoval tři roky. „Přitom i jeho pomník byl komponován horizontálně, protože vertikální dominantu náměstí tvořil sloup. Dnes tam Hus, ctitel Panny Marie, stojí a dívá se do prázdna,“ dodává Kavička.

Zajímavá je přitom umělecká hodnota sloupu. Na jeho kopii, kterou chce dát Společnost pro obnovu mariánského sloupu hlavnímu městu jako dar, už skoro dvacet let pracuje akademický sochař Petr Váňa. Teď je těsně před dokončením – zbývá vysekat ještě kousek korintské hlavice.

Zajímavá je přitom umělecká hodnota sloupu. Na jeho kopii, kterou chce dát Společnost pro obnovu mariánského sloupu hlavnímu městu jako dar, už skoro dvacet let pracuje akademický sochař Petr Váňa. Teď je těsně před dokončením – zbývá vysekat ještě kousek korintské hlavice.

„Autorem původního sloupu je Jan Jiří Bendl, který přinesl italské sochařství do Čech. Dokonce dokázal italské sochařství, ve kterém se většinou pracuje s mramorem, přenést do českého pískovce. Proto tady máme v kostelích, na náměstích a mostech všechny ty krásné sochy, které se odvíjí od jeho první sochy, Bendlovy sochy mariánského sloupu,“ popisuje Váňa.

Nad odporem proti mariánskému sloupu kvůli tomu, že to je symbol Habsburků, se podivuje. „Jestli je tady nějaký takový symbol, tak to je Hold českých stavů Františku Josefovi I., což je sousoší na Smetanově nábřeží. Uprostřed soch řemesel sedí František Josef na koni. Taky ho sundali. Už je tam zpátky a nikomu to nevadí. Dnes si ho všichni fotí,“ dodává Váňa.

Autor původního sloupu neměl ani na chleba

Poukazuje přitom ještě na jednu věc. Ferdinand III. prý sice přislíbil, že na sloup přispěje, jenže když ho Bendl postavil, nikdo mu za to peníze nedal. „Dlouho měl problém s tím, že neměl ani na chleba, protože mu za to nezaplatili,“ líčí sochař osudy svého předchůdce. Jednotlivé části kopie sloupu jsou dnes deponovány na různých místech. Všechny váží dohromady 110 tun. Některé si mohou lidé prohlédnout už teď. Podstavec z italského pískovce je provizorně sestaven v zahradě nemocnice Milosrdných sester svatého Karla Boromejského pod Petřínem. Socha Panny Marie Immaculaty je u bočního vchodu kostela Matky Boží před Týnem. Sloup sekali kameníci v čele s Petrem Váňou ze zhruba třicetitunového kamene, který přivezli až z Indie.

„Máme několik návrhů, abychom ho umístili jinam, ale těžko umisťovat již zhotovený sloup na jiné místo než tam, kam skutečně patří. Lidé se během obléhání Prahy shromažďovali na Staroměstském rynku a modlili se před obrazem Panny Marie Rynecké.“

„Pracujeme do českého božanovského pískovce, který se těží v Božanově u Teplic nad Metují. Tehdy tam nešel takhle velký kus vylomit, takže jsme hledali jinou variantu. Nemohli jsme nic najít, až v Norimberku na veletrhu kamenictví nám u jednoho stánku ukázali krásný kámen. A ten byl až v Indii,“ vysvětluje Váňa. Dochované části originálu jsou k vidění v lapidáriu Národního muzea na Výstavišti.

Kopie sloupu se ve své celistvosti vrátí jedině na Staroměstské náměstí. „Máme několik návrhů, abychom ho umístili jinam, ale těžko umisťovat již zhotovený sloup na jiné místo než tam, kam skutečně patří. Lidé se během obléhání Prahy shromažďovali na Staroměstském rynku a modlili se před obrazem Panny Marie Rynecké. Po úspěšném obhájení Prahy se rozhodli umístit ho do podstavce sloupu, který sloužil jako kaplička pro tento vzácný gotický deskový obraz od neznámého malíře ze 14. století. Obraz byl nazýván,druhým palladiem země České‘. Původně byl majetkem rodiny Misseroni, která vlastnila nárožní dům číslo 20 na Staroměstském náměstí. Proto podle nás o jiném místě není možné uvažovat,“ dodává Kavička.

Císař za barokní sochu ani nezaplatil

Na kopii mariánského sloupu, jenž stál před sto lety na Staroměstském náměstí, se pracuje už dvacet let a je těsně před dokončením. „Bylo by hezké vrátit se zpátky časem a vrátit na místo první barokní sochu, která je klíčem ke kulturní bohatosti,“ říká autor kopie sochař Petr Váňa.

LIDOVÉ NOVINY: Na stránkách k mariánskému sloupu píšete: Čím dál více chápu, že to není zakázka, ale příběh, který k tomu, kdo do něj vstoupí, mluví a ovlivňuje jej. Co to je za příběh?

VÁŇA: Je to velmi dlouhý příběh – starší než já – a je o jednom sochaři. Šest let jsem pracoval na restaurování průčelí kostela Nejsvětějšího Salvátora v Praze. Před třemi sty lety ho vyzdobil Jan Jiří Bendl. Pochopil jsem, že tenhle sochař zajistil klíčovou chvilku v dějinách českého sochařství.

LIDOVÉ NOVINY: Jak to?

VÁŇA: Začal cítit barokní tvar. Pracoval jsem na jeho kopiích a doslova a do písmene jsem si osahal barokní sochařství. Byl to krásný zážitek. Díky tomu jsem se dostal k rekonstrukci mariánského sloupu, který dělal také Jan Jiří Bendl a jejž mu rozbili. Když něco vysekáte do kamene, je to tam velmi dlouho. I když sochař odejde, zůstane to po něm hodně dlouho a mluví to. Bendlovi jeho nejkrásnější sochu zničili. Rozbili, zahodili a řekli, že ani neexistovala, že je špatná. Je to univerzální příběh v tom, že je hezké navázat na něco, co bylo krásné, a obnovit to v původní myšlence, původní kráse. Mohl jsem začít pracovat na soše, která má velmi zajímavý příběh, nejen historií, ale i tvarem.

LIDOVÉ NOVINY: Jaká je tedy historie sloupu jako takového?

VÁŇA: Jan Jiří Bendl přinesl italské sochařství do Čech. Naše krajina je bohatá sochařským prvkem. Začalo to v této době a mariánský sloup byl impulzem. Na náměstích většinou najdete mariánský sloup, sochu Jana Nepomuckého nebo barokní sochu svatého Mikuláše. Zapříčinil to právě Bendl, přinesl moderní sochařství, které tady zdomácnělo a obohatilo naši krajinu. Bylo by hezké vrátit se zpátky a vrátit na místo první barokní sochu, která je klíčem k tomu všemu. Ke kulturní bohatosti.

LIDOVÉ NOVINY: Proč jste pro kámen jeli až do Indie?

VÁŇA: Nemohli jsme najít šest metrů dlouhý blok. Potřebovali jsme šest metrů pískovce v kuse. To není malý kamínek. Má třicet tun. Pracujeme do českého božanovského pískovce, který se těží v Božanově u Teplic nad Metují. Tehdy tam nešel takhle velký kus vylomit, takže jsme hledali jinou variantu. Nemohli jsme nic najít, až v Norimberku na veletrhu kamenictví nám u jednoho stánku ukázali krásný kámen. A ten byl až v Indii.

LIDOVÉ NOVINY: Jak ta cesta probíhala?

VÁŇA: Nějaká německá televize nám slíbila, že když o tom natočíme dokument, zaplatí nám cestu. Sehnal jsem profikameru, kameramana, koupil jsem letenky. Kámen zaplatila Společnost pro obnovu mariánského sloupu. Ale všechno nad to – dopravu a další – jsem platil já. Když jsme odlétli do Indie, řekli nám, že to nějak nevyšlo a nic nám nedají. Rázem byla naše rodina půl milionu v minusu. Nakonec to dobře dopadlo a já si uvědomil, že tenhle příběh má takovou sílu, že těm, kdo na tom dělají a snaží se obnovit tuhle sochu, jako kdyby bylo pomáháno. Kámen jsme vylomili a přivezli do Čech. V Mělníku jsme se sešli s kamarády kameníky, měsíc jsme tam sekali a za tu dobu jsme vysekali sloup.

LIDOVÉ NOVINY: Kolik lidí na sloupu vlastně pracuje?

VÁŇA: S kameníky jsme si v jednu chvíli řekli, že bychom tomu chtěli něco dát. Já a moji přátelé na tom pracujeme fyzicky, ale jsou další, kdo se to snažili zorganizovat. Jsou to stovky lidí. Jenom kolik lidí na to přispělo, muselo jich být několik set tisíc. A to nepočítám ty, kdo něco dělali zadarmo. Těch, kdo dali peníze, je hodně, těch, již na to dali něco, co není vidět, je ještě víc. Po revoluci bylo pro obnovu sloupu velké nadšení. Pro některé emigranty to byla obrovská naděje, měli vizi, že až se jednou vrátí mariánský sloup do Prahy, bude v Čechách lépe, že se lidé konečně dohodnou. Ta naděje existuje stále pro spoustu lidí. Až jednou bude moct být obnoven mariánský sloup, lidé se usmíří, dohodnou a bude tady lépe. Smíří se tři proudy křesťanství v Čechách, které se historicky nějak hádaly.

LIDOVÉ NOVINY: Spousta lidí se ale staví proti obnovení sloupu. Co je podle vás důvodem odporu?

VÁŇA: Nemám jim to za zlé, jsem za ně rád, protože jsou v tom příběhu velmi důležití. Drží ho v čistotě. Kdyby všichni s nadšením mávali, že to tam chtějí, už na to dávno nějaký podnikatel dal pět milionů a dneska sloup stojí. Lidé většinou říkají, že to byl symbol Habsburků, ale mariánský sloup byl postaven kvůli něčemu jinému. Rakouský císař tehdy slíbil, že na to přispěje, Bendl to postavil a nikdo mu to nezaplatil. Dlouhou dobu měl problém s tím, že neměl ani na chleba, protože mu to nezaplatili.

LIDOVÉ NOVINY: Zmínil jste, že Bendl se inspiroval v Itálii. Čím?

VÁŇA: Tehdy supermoderními směry, vrcholným barokem. V Itálii už stála Pieta od Michelangela, ale ta byla sto let stará. Bendl tam musel vidět všechny vrcholné sochy od Giana Lorenza Berniniho, mezi nimi i sochy andělů na Andělském mostě, což je přímá inspirace andělů na mariánském sloupu. Dneska už je možné postavit architekturu sloupu se sochou Panny Marie, s tím nikdo problém nemá. Problém mají právě s těmi anděly. Dodatečně jim byl přidán jakýsi politický podtext. Jsou čtyři. Jeden zpodobňuje ochranu proti válce, druhý proti bídě, třetí proti nemoci a čtvrtý proti herezi. A to je ten kámen úrazu pro protestantské církve. Když Prusové dobývali Prahu, zrovna toho čtvrtého anděla trefili dělovou koulí. V 19. století se udělala jeho kopie, a když byl pak sloup opravován, udělali trám, ten spadl a zase ho rozbil. Čtvrtý anděl je šrot, podle kterého nelze udělat kopii, takže bych navrhoval udělat ho jako figuru ne anděla proti kacířství, ale jako anděla smíření. Nesl by kartuši, kde by bylo napsáno, že mariánský sloup byl obnoven jako akt smíření a z úcty k Panně Marii. Na tom textu se přitom dohodly i církve.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!