Bitcoin je oficiální měna. Blahopřejeme (k prozření).

Německé ministerstvo financí uznalo bitcoin jako oficiální měnu. Bitcoin se však jako měna používá dávno a o povolení se nikdo neprosil.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © montaž ČESKÁ POZICE, Alessandro CanuČeská pozice

Z bitcoinu je měna. Řeklo to německé ministerstvo financí, takže to musí být pravda. Spíš se ale zdá, že ekonomové v tomto případě zase jednou utekli právníkům, nebo ještě možná lépe – ekonomické subjekty utekly jak ekonomům, tak i právníkům. A teď si dělají, co chtějí.

Peníze jsou podle jedné z definic nejlikvidnějším aktivem. Trochu srozumitelněji je to něco, co každý bez problému akceptuje jako úhradu za něco jiného. Peníze lze za zboží a služby bezpochyby směnit snadněji než třeba zlatou cihlu. A zlatá cihla se zase smění snáz než třeba dům na předměstí, přestože aktivem jsou peníze, zlatá cihla i ten dům na předměstí. Z tohoto úhlu pohledu jsou bitcoiny penězi od chvíle, co se začaly používat na úhradu zboží a služeb. K čemuž už dochází poměrně dlouho.

Bitcoin je digiální měna fungující díky p2p síti počítačů, kterou spravují dobrovolníci. Vznikla v roce 2009, kdy ji vytvořil neznámý hacker vystupující pod přezdívkou Satoshi Nakamoto. Hlavním znakem této měny je, že nemá žádnou centrální autoritu, která by řídila například množství peněz v oběhu. Bitcoiny se na svět dostávají díky síti počítačů, které svým výpočetním výkonem řeší komplikované matematické problémy. Za úspěšné vyřešení obdrží majitel počítače odměnu v podobě určitého množství bitcoinů. Tomuto procesu se říká těžba. Obtížnost těžby se však stále zvyšuje. Konečný počet bitcoinů je 21 milionů, přičemž vytěžení se předpokládá kolem roku 2040. Dál již bude síť počítačů pouze udržovat množinu bitcoinů v chodu. 

Kde končí stopa peněz?

Bitcoiny jsou peníze od chvíle, co se začaly používat na úhradu zboží a služeb. K čemuž už dochází poměrně dlouho.Ekonomicky i právně je bitcoin více než fascinující. V době jeho vzniku a ještě nějakou dobu poté přitahoval hlavně jednou vlastností – nikdo neměl ani páru, kdo vlastně komu platí. Bitcoin se při použití různých vylepšení v podstatě nedá vystopovat. Což je vlastnost, která jiným elektronickým systémům dramaticky chybí. Tím pádem se bitcoiny zhusta používají na financování obchodu s drogami, zbraněmi a dalším zbožím, jehož prodejce ani kupující netouží po tom být vystopováni. Kromě toho se přes bitcoin dobře perou špinavé peníze. Touto svou vlastností bitcoin poskytuje nechtěně střelivo centrálním autoritám, které jej vinou toho mohou považovat a také považují za bezpečnostní hrozbu. Nutno říct, že nejsou na špatné stopě.

Nicméně později se přidala, respektive byla širší veřejností pochopena, další lákavá vlastnost. Bitcoinů je omezené množství. Jakmile jich bude 21 milionů, nastane stop stav a další už nebudou. Tato výhoda začala být vnímána i mimo komunitu počítačových nadšenců, zejména když si všichni uvědomili, že standardní měny jsou velmi snadno znehodnotitelné centrálními bankami. Což by nebyla žádná novinka, neboť v historii k tomu už mnohokráte došlo. Je-li totiž znehodnocena měna, jsou znehodnoceny i dluhy (a vklady, pochopitelně). Je-li dlužníkem stát, tedy emitent peněz, znehodnocení dluhů se mu více než hodí.

Ať platí střadatelé!

Znehodnocování měny se standardně projevuje inflací, jejímž projevem je růst cen. Lidově řečeno – za čím větší šmejd je měna považována, tím více jejích jednotek chtějí ti, kteří za ni hodlají směnit (prodat) nějaké zboží či službu. A to je na bitcoinu právě to pěkné: znehodnotit se prakticky nedá. Není možné natisknout bilion bitcoinů a vyvolat tak masivní kryptoměnovou inflaci, která lidem, kteří pečlivě šetří každou volnou jednotku měny, sežere úspory, zatímco notoričtí dlužníci (státní kasy hrají první housle) mohou slavit.

Vraťme se ale k Německu a jeho ministerstvu financí. Co si od tohoto kroku slibuje? Jednak se mluví o tom, že výnosy z bitcoinů bude možné danit. Cena bitcoinů na burzách je značně pohyblivá a nemálo lidí už na tom vydělalo slušné zisky. Těžko se ale daní něco, co právně prakticky neexistuje. Když je teď bitcoin oficiální virtuální měna, půjde to lépe a radostněji. Tedy alespoň teoreticky. Ostatně k podobným krokům se už dříve odhodlaly Spojené státy.Těžko se daní něco, co právně prakticky neexistuje. Když je teď bitcoin oficiální virtuální měna, půjde to lépe a radostněji. Tedy alespoň teoreticky.

Prakticky lze bitcoiny prodat třeba „face to face“ někde na ulici, o čemž se berňák nikdy nedozví. Vracíme se tak do starých dobrých časů veksláků, jen peněženku plnou bonů nahrazuje chytrý telefon a příslušná aplikace. Byť pochopitelně podobná přímá směna má svá omezení – málokomu by se asi chtělo měnit například bitcoiny v hodnotě milionu dolarů někde v postranní uličce. S ohledem na charakter bitcoinu se ale jistě najdou další způsoby.

Jak se snadno ztrapnit...

Německé úřady mají také nápad, že společnosti, které by chtěly bitcoiny komerčně používat, budou potřebovat oficiální povolení. Tato snaha evidentně směřuje k získání lepšího přehledu o rozšíření této měny. Ale je to snaha dosti úsměvná. Je to trochu podobné jako s „legalizací“ marihuany, kdy se sice povolí, ale pěstovat ji smí jen licencovaný subjekt, distribuovat taky a obecně se dá říct, že než se k uživateli dostane něco, co se dá v klidu a pohodě vypěstovat doma skoro zadarmo, přiživí se na tom několik vesměs zcela zbytečných subjektů.

S bitcoiny je situace podobná. K jejich používání stačí takzvaná virtuální peněženka a opatřit se dají nejsnáze zakoupením na nějaké internetové burze. Návodů je na internetu asi srovnatelné množství jako návodů na pěstování marihuany. Ve výsledku tedy oficiální autority směřují jednoznačně k tomu, že ze sebe v očích veřejnosti udělají ještě většího šaška, než ze sebe už udělaly v otázce konopí.

Otázkou je, co všechno mohou virtuální (možná přesněji digitální) měny způsobit. Nejde už zdaleka jen o bitcoin. Vedle něho existuje řada dalších ryze digitálních měn, které fungují na plus minus podobném principu. I kdyby tedy vlády podnikly nějaký masivní a vítězný útok proti bitcoinu, bude jim to málo platné. Podobně jako v otázce drog, kde se každou chvíli objeví nějaký nový preparát, o němž zákon nikdy neslyšel, a tudíž je legální.  

Měna nebo investice?

V současnosti se bitcoin spíš než jako měna chová jako nějaká investiční komodita. Spousta lidí jej drží jen z důvodu spekulace na pokles či růst a ani ve snu by je nenapadlo si za své bitcoiny také něco koupit (tedy něco jiného než eura či dolary). Ale zároveň přibývá i těch, kteří bitcoin jako měnu skutečně používají. Dá se to odvodit z toho, že se objevují nové a nové webové stránky se soupisem obchodů, které bitcoin akceptují jako platidlo.V současnosti se bitcoin spíš než jako měna chová jako nějaká investiční komodita

To vede k logické, byť drzé otázce, zda je nezbytně nutný systém centrálních bank. Vzniká-li měna, k níž má důvěru čím dál tím větší množství lidí a která není znehodnotitelná jakýmsi zásahem shůry, když se bankovní rada třeba špatně vyspí, je taková diskuse zcela legitimní. Virtuální měny mají navíc třeba oproti zlatu nebo jiným v minulosti používaným měnovým kovům jednu výraznou výhodu. Stejně jako u zlata je jejich množství omezené, navíc však nevznikají ztráty v oběhu a jsou prakticky neomezeně dělitelné. To jsou věci, o nichž si zastánci zlatého standardu, tedy přímého používání zlata pro peněžní účely, mohli nechat leda zdát.

Převáží výhody, či rizika?

Na druhou stranu jsou zde i rizika. Bitcoin a podobné měny jsou v důsledku toho, že na ně spousta uživatelů nahlíží spíš jako na investiční komoditu, velmi nestabilní, co se ceny týče. Graf jejich kurzu vůči dolaru vypadá jako horská dráha. K placení se moc nehodí něco, čeho hodnota se mění prakticky z hodiny na hodinu. To může spoustu lidí od použití virtuálních měn jako platidla snadno odradit. Otázkou je, zda je to nepřejde, až zase nějaká centrální banka někde devalvuje měnu, k čemuž vzhledem k mizerné finanční situaci řady států bezpochyby dojde.Bitcoin má potenciál velmi vážně narušit jeden z posledních monopolů, který státům zůstal – monopol na výrobu peněz

Z těchto důvodů by vlády měly být na pozoru. A novinky, jako je ta německá, svědčí o tom, že vlády už existenci virtuálních měn zaznamenaly. V tomto kontextu stojí za pozornost i myšlenkové podhoubí, v němž se nápady jako bitcoin rodí. Často znějí citáty Friedricha von Hayeka či Ludwiga von Misese. Oba krajní liberálové v ekonomickém slova smyslu, nebo spíše možná libertariáni. Neznámé není ani jméno Murraye Rothbarda, který přišel s pojmem anarchokapitalismus.

Všichni tři jmenovaní nemohli vládním zásahům do ekonomiky přijít na jméno a měli k tomu nespočet dobrých argumentů. Rothbard by pak státy rovnou zrušil. Těchto myšlenek se nyní evidentně chopili lidé, kteří místo nadávání v hospodě tvoří reálné projekty, jimiž dokazují proveditelnost myšlenek těchto tří a dalších podobně laděných myslitelů. Bitcoin je jedním z nich, přičemž má potenciál velmi vážně narušit jeden z posledních monopolů, který státům zůstal – monopol na výrobu peněz. 

Tématu bitcoinů se již dříve ČESKÁ POZICE podrobně věnovala v článcích: