Berlín jako epicentrum digitálního hnutí odporu

Je německá metropole stejně jako po většinu 20. století ohniskem globální revolty? Tentokrát proti sledování internetové komunikace?

Hackeři - ilustrační foto. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Hackeři - ilustrační foto. | foto: Richard Cortés, Česká pozice
Hackeři - ilustrační foto.

O tom, zda v Berlíně existuje silná organizace hackerů, IT specialistů a lidí z médií, jež povede odpor proti všudypřítomnému sledování, LN o tom hovořily s Thilem Utkem, spoluzakladatelem a jednatelem sdíleného pracovního prostoru co.up v Kreuzbergu. Představa, že Berlín je novým „bezpečným přístavem“ i bojovou základnou pro světové digitální disidenty, se totiž nabízí.

Nový domov

V minulých letech zde našlo nový domov několik celosvětově známých aktivistů. Laura Poitrasová, režisérka oscarového filmu Citizenfour, se sem přestěhovala ještě předtím, než vůbec přišla do kontaktu s jeho hlavním protagonistou Edwardem Snowdenem. Už tehdy si prý kvůli svým snímkům o americké válce proti teroru připadala pod drobnohledem tajných služeb.

V Německu je silně zakotvené právo na ochranu osobnosti

Do města na Sprévě přesídlil i Jacob Appelbaum, který pomáhal vyvíjet softwarový systém Tor, jenž zajišťuje anonymizaci aktivit na internetu, a spolupracoval na projektu WikiLeaks. Zakotvila zde také známá britská aktivistka a novinářka Sarah Harrisonová.

Laura Poitrasová se do Berlína prý uchýlila proto, že v USA opakovaně čelila nepříjemným osobním prohlídkám při vstupu do země a měla obavy, že se jí nepodaří uchránit před státními orgány své soukromí ani pracovní materiály. V Německu je silně zakotvené právo na ochranu osobnosti, navíc „je zde velmi reálné historické povědomí o tom, jak informace může být použita proti lidem velmi nebezpečnými způsoby“, řekla doslova Poitrasová deníku The Guardian. Toto povědomí prý pramení z neblahých německých zkušeností s nacistickou a komunistickou diktaturou.

Kreativní potenciál

Sdílený pracovní prostor co-up v těsném sousedství stanice metra Kottbuser Tor není snadné najít. Budova, v níž sídlí, je trochu zastrčená ve dvoře. Samotný hub, v němž se scházejí hlavně lidé zabývající se informačními technologiemi, značí jen nenápadná cedulka. Pod vedením Thila Utkeho a jeho kolegů funguje už pět let. Zájemcům se zde pronajímají stoly, prostor slouží i jako místo pro pořádání nejrůznějších akcí, workshopů a seminářů. Ty se většinou točí kolem technologií, programování nebo využití nových digitálních zařízení. Některé se ale zabývají i webdesignem či dokumentární tvorbou. „Nyní máme tak deset akcí do týdne,“ říká Utke. O znalosti místních ajťáků je velký zájem, před nedávnem hub expandoval do dalšího podlaží.

Vytyčit hranice. Kódování veškeré komunikace vnímá „ajťácká“ komunita jako provizorní, technicistní řešení sociálního problému, říká Thilo Utke.

Vytyčit hranice. Kódování veškeré komunikace vnímá „ajťácká“ komunita jako provizorní, technicistní řešení sociálního problému, říká Thilo Utke.

Mladých IT specialistů prý v okolí Kottbuser Tor valem přibývá. „Ještě nedávno to tu byla v podstatě čtvrť tureckých přistěhovalců, nyní ji lze vnímat spíš jako centrum technologií,“ míní Utke. Berlín je podle něj atraktivní proto, že zároveň nabízí možnost žít ve velkém městě i uvolněný životní styl, minimálně ve srovnání s jinými velkými metropolemi typu Londýna nebo New Yorku: „I náklady na bydlení jsou stále ještě celkem ok, přestože šíleně stoupají.“

Další výhodou je, že zde zakládají pobočky velké firmy, jež hledají nové spolupracovníky. Buď nové lidi do Berlína přivedou, nebo těží z místního kreativního potenciálu. Ve městě, které se dlouho potýkalo s absencí průmyslu a nedostatkem pracovních příležitostí, se tak podle Utkeho alespoň pro špičkově kvalifikované odborníky leccos mění k lepšímu. A nejen pro ně. Například pro řemeslníky a drobné obchodníky prý stále není snadné vydělat si na živobytí, ale i oni získávají nové zakázky, protože do města přichází mnoho lidí, kteří peníze mají.

Jednu dobu se hodně hovořilo i o berlínské startupové scéně. Podle Utkeho ale tento druh podnikání zatím v Berlíně ani v Německu obecně „není o velkých penězích“.

„Vidíme to v našem sousedství,“ říká Utke. „Když jdete ven na oběd, slyšíte mnoho lidí mluvit o internetu a podobných věcech, zní tu hodně angličtiny. Myslím, že pro některé majitele restaurací a místní lidi to je štěstí, protože nyní vydělávají slušné peníze,“ myslí si. Zároveň ale připouští, že jiní kreuzberští starousedlíci na změny doplatili; kvůli stoupajícím nájmům museli opustit své byty a přestěhovat se do méně atraktivních čtvrtí.

Pro technologické společnosti je prý v současné době klíčový kontakt s místní IT komunitou. Podle Utkeho „každý bojuje o talenty a většina pracovních příležitostí se neposkytuje na základě inzerátů“. Lidé se na budoucí spolupráci nejčastěji domlouvají na různých akcích, kam vyrážejí zástupci firem i potenciální zaměstnanci, nebo při jiných osobních setkáních.

Jednu dobu se hodně hovořilo i o berlínské startupové scéně. Podle Utkeho ale tento druh podnikání zatím v Berlíně ani v Německu obecně „není o velkých penězích“. Pokud potřebujete k rozjezdu hodně rozvojového kapitálu, nejste zde prý na správné adrese. Snazší to mají projekty, které stojí na dvou pilířích: pobočce v atraktivním Berlíně, kde lze pro inovativní projekty sehnat i zajímavé lidi, a další lokaci například v San Francisku či Londýně, kde je snazší přístup k investorům.

Hackerský ráj?

Slavné digitální disidenty prý do Berlína láká nejen německá legislativa na ochranu soukromí, ale také rebelantský a levicově alternativní charakter města a relativně silné postavení místní IT komunity. Právě zde byl počátkem 80. let založen Chaos Computer Club (CCC), jedna z vůbec nejvlivnějších hackerských organizací, jež se od počátku zabývala i otázkou, co rozvoj informačních technologií znamená a bude znamenat pro vývoj společnosti, demokracii a lidská práva. CCC pořádá (nyní v v Hamburku, dříve v Berlíně) každoroční kongres, kterého se účastní na deset tisíc lidí.

Na berlínské scéně je velmi významná i komunita kolem tradičního hackerského prostoru c-base a o lokálním významu „ajťáckých“ témat svědčí i poslední volební výsledek místních Pirátů

Na berlínské scéně je velmi významná i komunita kolem tradičního hackerského prostoru c-base a o lokálním významu „ajťáckých“ témat v neposlední řadě svědčí i poslední volební výsledek místních Pirátů. Ti v roce 2011 při volbách do zemského parlamentu (Senátu) získali plných 8,9 procenta hlasů.

Při odpovědi na otázku, zda se město zvolna mění v nové centrum globálního digitálního odporu proti plošnému sledování a snahám o omezení svobody na internetu, je nicméně Utke celkem zdrženlivý: „Nevím, jsem trochu ve své vlastní berlínské bublině.“ Podobné aktivity sice ve svém okolí registruje, ale neví, zda jsou nějak zásadní, ani jaká je situace v jiných městech.

„Neřekl bych, že přichází velká změna pro lidi, kteří se v tomto prostředí pohybují. Tyto věci dělají a říkají již dlouhé roky,“ myslí si Utke. Jiné je prý spíš to, že rizika plošného sledování pochopila i široká veřejnost. „Najednou si všichni okolo uvědomili: Sakra, ono se děje to, co předpověděli. Předtím se o aktivistech hovořilo jako o bláznech a o jejich teoriích jako o výmyslech,“ říká Utke s trochu hořkým úsměvem.

Svoboda internetu a ochrana soukromí navíc zdaleka nejsou jediným společenským problémem

Toto poznání podle něj ale ještě neznamená, že by z něj běžní lidé vyvozovali nějaké závěry: „Co funguje velmi dobře, jsou zprávy typu, že NSA napíchla mobil kancléřky Merkelové. To všechny zvedne ze židle. Ale pokud řeknete, že telefon každého z nás je nebo může být napíchnutý, nikdo si pod tím nic nepředstaví. Je to příliš abstraktní.“ Řada občanů prý pak celou záležitost odmávne s tím, že proti všudypřítomnému sledování stejně nic nenadělá.

Svoboda internetu a ochrana soukromí navíc zdaleka nejsou jediným společenským problémem: „Pro nás, kdo se pohybujeme v oblasti technologií je to důležité téma,“ říká Utke, „ale například pro mého bratra, který chová ovce, to tak není. Pravděpodobně řeší úplně jiné věci. Není citlivý na to, co se děje, co to znamená. Pokud by jej na to někdo upozornil, asi by řekl, že to není správné. Ale faktem je, že většina lidí prostě nemá kapacitu tomu věnovat pozornost.“ Ani média podle Utkeho téma nerozebírají tak, jak by si zasloužilo.

Technicistní řešení

Jak zametají své stopy na internetu lidé z jeho okruhu a co by se mělo do budoucna změnit? V „ajťácké“ komunitě o tom prý probíhají intenzivní diskuse, svoji komunikaci už dnes prakticky všichni její členové kódují, zabezpečují si počítače. Vnímají to však jako provizorní, technicistní řešení sociálního problému. „Technologie nám umožňují dělat věci, pro které nemáme společenská ani etická pravidla,“ říká Utke. Tyto mantinely bychom si podle něj měli vytyčit. Nejen pro samotné sledování telefonní komunikace a aktivit na síti, ale například i pro služby nového typu.

Velké společnosti vydělávají na tom, že lidé bez speciálního školení a pojištění dávají ostatním k dispozici své soukromé automobily a byty...

Firmy jako Uber nebo Airbnb podle Utkeho zásadně mění trh práce, což přináší i svá negativa: „Oslavujeme to jako sdílenou ekonomiku, ale určitým způsobem jde jen o vykořisťování technickými prostředky.“ Velké společnosti vydělávají na tom, že lidé bez speciálního školení a pojištění dávají ostatním k dispozici své soukromé automobily a byty.

„Musím přiznat, že Airbnb mám rád, je to skvělý zážitek. Ale důsledky jsou jiná věc,“ podotýká Utke. „Je fajn u sebe někoho nechat přespat, když máte velký byt, který nepoužíváte. Ale pokud to potřebujete k tomu, abyste si zajistili alespoň trochu slušné živobytí, pak už to v pořádku není. Stejné je to s Uberem. Není postavený na lidech, kteří občas někoho někam svezou, když mají volnou hodinku. Pokud vyděláváte dost peněz, obvykle nemáte čas vozit někoho sem a tam. Většinou jsou to lidé, kteří mají potíže se zajištěním svého živobytí a v zásadě jsou využíváni.“

Problém vidí Utke i v tom, že do aktivit Airbnb se stále více zapojují nejen soukromníci, ale i velké firmy, které nakupují majetky ve městech a pronajímají byty. Oproti klasickým hotelům mají výhodu, že nemusejí platit hotelové taxy, ani dodržovat přísná profesní pravidla. „Vydělávají velké sumy a zároveň šroubují do výše nájmy v oblíbených čtvrtích. Myslím si, že by měla být zavedena pravidla, která toto omezí. Ničí to města, protože místní jsou vytlačováni turisty. Zbudou vám jen fasády, za nimiž nic není,“ vysvětluje Utke.

Jak se vyrovnat s novou realitou?

V současné době podle něj všichni přešlapujeme na místě a přesně nevíme, jak se s novou realitou vyrovnat. V otázce sledování se prý německá vláda s nově plánovaným zákonem na plošné uchovávání provozních a lokalizačních údajů o telefonní a internetové komunikaci (tzv. data retention) vydává zcela opačným směrem, než by měla. Utke si myslí, že za tím nutně nemusí být zlý úmysl, a upozorňuje na propast mezi generacemi: „Myslím si, že z velké části je to pouhá hloupost. Tito politici nevyrůstali s počítači a jsou pro ně jen něčím, na čem se píšou e-maily. Zatímco pro nás mladší jsou součástí života, osobnosti, osobního prostoru.“

S novými řešeními zatím moc nepřicházejí zástupci občanské společnosti a koneckonců ani samotní „geeci“

S novými řešeními zatím moc nepřicházejí zástupci občanské společnosti a koneckonců ani samotní „geeci“. V Berlíně podle Utkeho spíš než nějaké jednolité hnutí existuje mnoho roztříštěných subkomunit informatiků a hackerů, jichž jsou prý ve městě stovky, možná tisíce. Jsou angažovaní a pořádají spoustu akcí. Většinou se ale pohybují ve svých kruzích a s ostatními se dostávají do kontaktu jen občas. Důvodem je i to, že německá metropole je hodně rozlehlá a decentralizovaná. Lidé většinou neopouštějí hranice své čtvrti, Kiezu.

„Tady se toho děje tolik, že nemáte potřebu někam cestovat,“ říká Utke o svém světě zahrnujícím čtvrti Friedrichshain-Kreuzberg, Prenzlauer Berg a Lichtenberg. Zbytek Berlína prý vnímá spíše jako cizí město.

Všudypřítomný internet

A jak vidí budoucnost samotného internetu? V dnešní podobě prý brzy zmizí: „Většina lidí bude mít chytrý telefon a o internetu žádnou představu. Budou jej používat jen prostřednictvím aplikací.“ Zakrátko bude jen málokdo vědět, co je webová adresa, lidé budou používat výhradně vyhledávače.

Internet bude z převážné části kontrolován poskytovateli jednotlivých programů a aplikací, tedy velkými firmami

„Svým způsobem je to normální, protože je to méně namáhavé,“ domnívá se Utke. Vědění je podle něj ale zároveň moc, kterou budou lidé nad svými aktivitami na síti ztrácet. „Je to stejné jako s tím, že brzy nebude nutné vědět, jak si vyrobit webovou stránku. Už nyní ji máte na Facebooku, na profesním webu. Na jedné straně vám to dává hodně svobody, ale na druhé vše kontrolují provozovatelské firmy,“ varuje Utke.

Internet podle něj bude všudypřítomnější, na pozadí všeho. Bude na něj napojeno mnohem více zařízení, bude fungovat trochu jinak než dnes. Ale zároveň bude z převážné části kontrolován poskytovateli jednotlivých programů a aplikací, tedy velkými firmami. Nadšencům disponujícím speciálními znalostmi zbudou jen malá, svobodná zákoutí...

Z obrazu, který maluje Thilo Utke, nevyplývá, že by se v Berlíně právě chystala velká světová digitální revolta. On i lidé z jeho světa ale již dnes mluví o věcech, které my sami zatím tak jasně nevnímáme, ale silně se nás dotýkají. Nebo se nás budou dotýkat v blízké budoucnosti.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.