Americké prezidentské volby skončily. Stoupenci staronového prezidenta USA jásají, protože dobro zase jednou zvítězilo, a zlo musí alespoň na nějaký čas ustoupit do pozadí. Z Baracka Obamy se stal symbol. A těm se často stává, že je lidé používají jako zbraně a kokardy, přičemž zapomenou jejich obsah.
O amerických prezidentských volbách už bylo napsáno takřka vše. Téměř celá česká mediální obec, lhostejno, zda o USA něco ví, nebo neví, už své články zveřejnila. A z nich jsme se mohli také dozvědět, že staronový prezident Obama je tou lepší tváří Ameriky, čímž zvítězil rozum, humanita, pravda a láska. Nenávistná jestřábí strana byla poražena.
Je smutné, že se na tyto prezidentské volby díváme jako na souboj dobra a zla. Kdo chce volit republikány je považován za dogmatického, zakomplexovaného a neslušného blbce, který chce z USA udělat světového tyrana.
Být tolerantní
Například v anketě na serveru iHNED.cz spisovatelka Iva Pekárková ohodnotila voliče Romneyho: „Myslím, že jen zarytý republikán, hlupák nebo člověk, který o USA nic neví, by chtěl volit Romneyho.“ Předkladatel Tomáš Vrba pak ke své preferenci uvedl: „Prezident Obama přes všechny své chyby představuje – na rozdíl od Romneyho – Ameriku věrohodnou, slušnou, inteligentní a spravedlivou.“ Ze stejné ankety ještě komentář blogera Ivana Dérera, který by volil Obamu, protože „když přebíral úřad, byli Američani nejnenáviděnějším národem na světě a ekonomika země v troskách. Obama to řeší chytře a efektivně.“ Možná by však bylo dobré být tolerantnější k odlišným názorům. Být tolerantní, liberální – třeba v duchu Obamovy vlastní prezentace.
Kolik lidí v ČR ví, že kandidoval Virgil Goode, libertarián Gary Johnson, socialista Stewart Alexander, za zelené Jill Stein či nestraník Richard Duncan?
S dualitou dobra a zla souvisí naprosté ignorování faktu, že amerických prezidentských voleb se zúčastnilo víc kandidátů. Proč se na ně dívat prizmatem demokrat versus republikán? Kolik lidí v České republice ví, že kandidoval například Virgil Goode, libertarián Gary Johnson, socialista Stewart Alexander, za zelené Jill Stein či nestraník Richard Duncan? Zajímal někoho jejich program?
Pokud se budeme na tyto volby dívat prizmatem Obama versus Romney, pak je třeba říct, že v nejvlivnějším státě na světě existují dvě mocenské skupiny (instituce, strany), jež v rámci svých vnitřních procesů vyprodukují dva kandidáty na prezidentský úřad, kteří následně svedou souboj. A lidé si zvolí z předložených produktů buď A, nebo B. Pestrost, podstatná pro demokracii, neexistuje.
Avantgardní zvěstovatelé
Po první volbě Obamy jsme slýchávali, jací jsme to na Západě tolerantní lidé, zvolili-li jsme prezidentem černocha. Dokonce by za nějakou dobu mohla přijít na řadu i žena. To už bychom byli zřejmě úplně nejtolerantnější. Obama je však mulat (matka běloška) a současně vystudoval elitní školy takzvaného bílého anglosaského muže (WASP – White Anglo-Saxon Protestant): Punahou School v Honolulu a bakaláře v politologii na prestižní Kolumbijské univerzitě.
Dalo by se tedy říct, že Obama má vzdělání Kiplingova „bílého muže“, které ho muselo formovat, byť má za otce černého Keňana. Skutečně tolerantnímu člověku by však mělo být zcela lhostejné, kdo je kdo. Měl by totiž volit podle toho, co konkrétní kandidát říká, a nikoli si potvrzovat vlastní dobrotu a uronit kunderovskou druhou slzu symbolizující kýč. Martin Luther King svou slavnou řeč založil na úplně něčem jiném, když si přál, aby rozdíl mezi černochem a bělochem byl považován za stejný jako mezi blondýnem a černovlasým.
Dalo by se říct, že Obama má vzdělání Kiplingova „bílého muže“, které ho muselo formovat, byť má za otce černého Keňana
Skalní fanoušci Obamy jsou nadšenými stoupenci amerických demokratů. V Rusku nenávidí Vladimira Putina, pozitivně vnímají Pussy Riot. Nesnášejí režim v Číně, KLDR či na Kubě. Jsou zvěstovateli boje za lidská, ženská, zvířecí a další práva. Podporují práva homosexuálů. Jsou to lidé trendů. Zastávají názory, které se očekávají od svobodomyslného člověka, zatímco opačné jsou pro ně trochu chucpe. A na této kritice nic nemění ani to, že s nimi lze často souhlasit. Tento avantgardní postoj zaujímá například americká zpěvačka Madonna, lídr U2 Bono Vox a další, kteří jej prezentují na svých veřejných vystoupeních.
Obamovo vítězství můžeme vítat a uvádět pro to řadu věcných argumentů vyplývajících z jeho programu. Není ale nutné na něho naložit symbolický náklad, který je spíš obrazem nás samých než Baracka Obamy.
