Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Bankám se zužuje prostor, kde mohou vydělat peníze

  9:27
Šéf UniCredit bank Jiří Kunert, nejdéle sloužící tuzemský bankéř, již začátkem devadesátých let stál v čele tehdejší Živnobanky. A první u nás finanční dům privatizoval. Dnes se však v rozhovoru obává, že se banky nevyhnou znárodnění: „protože mizí šance, jak tento byznys dělat výnosně“.

Šéf UniCredit Bank Jiří Kunert foto:  Dan Materna, MAFRA

Jiří Kunert, předseda představenstva a generální ředitel UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, v rozhovoru mimo jiné říká: „Je tu obrovský tlak, aby se všechno dělalo stejně a zadarmo, a přehnaná ochrana spotřebitele, čili bankám mizí prostor k výdělku. Když státy tlačí tímto směrem, ať si banky znárodní. To se ale ocitneme tam, kde jsme již jednou byli, a jak víme, nebyla to žádná sláva.

V Německu už je retailové bankovnictví vlastně znárodněné. Všechny ty Landesbanky, Sparkassy jsou instituce vlastněné státy. Nejsou orientované na zisk, jejich jediným úkolem je uspokojit politiky, kteří sedí v jejich dozorčích radách. Když pak přijdou potíže, všechny tyto banky musí zachránit stát. Kdo jiný si to však může dovolit než Němci?“

LIDOVÉ NOVINY: Jak se změnilo bankovnictví za ta léta, co v oboru působíte?

Po revoluci nastal obrovský rozvoj podnikání, takřka přes noc se objevilo asi milion podnikatelů. A bankovní služby pro ně nebyly. Jedinou fungující bankou byla ČSOB.

KUNERT: V devadesátých létech se trh teprve budoval. Předtím u nás banky nefungovaly jako banky. Po revoluci nastal obrovský rozvoj podnikání, takřka přes noc se objevilo asi milion podnikatelů. A bankovní služby pro ně nebyly. Jedinou fungující bankou byla ČSOB, protože do té doby financovala zahraniční obchod. Nebylo tu ani mnoho lidí, kteří by bankovnictví rozuměli.

Ve školách se toho člověk mnoho nenaučil. Světlou výjimkou byla například na VŠE paní profesorka Durčáková, která nás učila z odborných časopisů, třeba z The Economist. Některé západní ekonomické časopisy tu byly sem tam dostupné a my jsme si třeba museli nějaký článek nastudovat.

Pro mě byl ale největší školou Londýn, kde jsem před revolucí strávil několik let. Chodil jsem tam na spoustu workshopů a překládal si všechny ekonomické články, na které jsem přišel, dokonce knihu o bondech. Oproti New Yorku měl Londýn výhodu, že když jste něčemu nerozuměl, ostatní vám poradili a pomohli. Ne snad, že by byli Američané méně ochotní, ale pracovní tempo tam je mnohem vyšší, a neměli čas.

Všichni, kteří jsme touto zahraniční zkušeností, všemi těmi stážemi, prošli, jsme měli po revoluci na pomyslné startovní čáře výhodu. Pokud znáte a víte, přistupujete k problémům opatrně s profesionálním a etickým náhledem. Ostatní se vrhli v dobách budování do všeho po hlavě s rizikem. A to někdy vyšlo, a někdy ne.

LIDOVÉ NOVINY: Jak to myslíte?

Pokud znáte a víte, přistupujete k problémům opatrně s profesionálním a etickým náhledem. Ostatní se vrhli v dobách budování do všeho po hlavě s rizikem. A to někdy vyšlo, a někdy ne.

KUNERT: Po revoluci vznikla spousta bank a lidé v nich dělali občas věci, kterým jsem se divil. Mohli na tom občas i vydělat, nebylo to protizákonné, tehdy jsme ostatně žádné takové zákony ani neměli, ale bylo to proti bankovní etice. Především pokud jde o půjčování peněz na některé projekty. Nejprve se na tom mohlo vydělávat, nakonec z toho ale byl často nesplácený úvěr.

Kolegové se mě tehdy občas ptali, proč neděláme stejné věci jako ostatní banky, říkal jsem jim, že mi to přijde riskantní. Že se to nemůže vyplatit. I proto jsme asi v těch prvních letech neletěli s Živnobankou tolik vzhůru. Spousta lidí se mě například dodnes ptá, proč jsem si ji tehdy nezprivatizoval. Já jsem tehdy ale vůbec nechápal, že bych si mohl zajít do spořitelny půjčit peníze, za které bych si zprivatizoval banku. Vždycky jsem si myslel, že banka funguje jen díky kapitálu, který do ní někdo vloží z vlastních peněz.

Těch více než 20 bank, které tu byly záhy po roce 1989 založeny, přitom vznikly tak, že si na jejich založení nejprve někdo půjčil peníze. Byla to zvláštní doba. Na psacím stroji, protože počítače jsme tehdy neměli, jsem psal pravidla, kterými se v bance budeme řídit. Také jsem si třeba prosadil, že jen já budu moci v bance podepisovat směnky. Chtěl jsem to mít pod kontrolou. To se postupem doby, jak byznys bobtnal, změnilo.

Devadesátá léta byla budovatelská, a ať již to nakonec s mnoha bankami dopadlo, jak to dopadlo, místní bankéři byli na Západě vnímáni alespoň zpočátku velmi pozitivně. V rámci střední a východní Evropy jsme byli uznáváni snad nejvíc.

Tehdejší mladá generace ekonomů měla obrovskou výhodu, že mohla svobodně jezdit do zahraničí na stáže a učit se. My starší jsme už tu šanci moc neměli. Chtěl jsem si třeba udělat v zahraničí MBA, ale předseda dozorčí rady mi řekl, že to není nutné. Že je důležitější být zde a banku budovat a rozvíjet a že žádný titul ode mne nevyžadují. Tak jsem se dál učil za pochodu.

Devadesátá léta byla budovatelská, a ať již to nakonec s mnoha bankami dopadlo, jak to dopadlo, místní bankéři byli na Západě vnímáni alespoň zpočátku velmi pozitivně. V rámci střední a východní Evropy jsme byli uznáváni snad nejvíc.

LIDOVÉ NOVINY: O směřování bankovního trhu jste měl jinou představu než tehdejší ministr financí Václav Klaus. V čem?

KUNERT: Byl jsem velkým zastáncem toho, že by se banky měly hned od počátku zprivatizovat. Václav Klaus měl oproti tomu představu, že kdyby se banky zprivatizovaly, nepodporovaly by ekonomiku. Ta roste, jen když se do ní dostávají peníze, a ty mohou plynout ze tří zdrojů: od státu, bank nebo investorů.

Václav Klaus věděl, že stát na to nemá, proto chtěl, aby to udělaly banky. Byl jsem ale přesvědčen, že banky by se měly spíše rychle zprivatizovat. Protože co potřebují? Skutečný kapitál A ten tu nebyl, ten mohli přinést jen zahraniční investoři. Nakonec se to podařilo v roce 1992 se Živnobankou, což byla první banka zprivatizovaná zahraničním kapitálem ve střední a východní Evropě.

Byl jsem velkým zastáncem toho, že by se banky měly hned od počátku zprivatizovat. Václav Klaus měl oproti tomu představu, že kdyby se banky zprivatizovaly, nepodporovaly by ekonomiku.

Dnes mi spousta lidí říká, že by o ty banky v devadesátých letech nebyl zájem, ale to si nemyslím. Zájemci by se našli. A pak přišel rok 1997, kdy se ukázalo, že podniky napumpovaly spousty úvěrů, které přestaly splácet. Bankám došla likvidita a krize byla na světě. Řada lidí tehdy vyčítala ČNB, že se do situace nevložila a nenapumpovala do ekonomiky peníze. Ta se ale rozhodla to neudělat, že si projdeme očistnou, byť bolestivou katarzí.

LIDOVÉ NOVINY: Proč byla Živnobanka první privatizovanou bankou v regionu?

KUNERT: To je zajímavý příběh. Měli jsme tehdy asi 200 milionů korun kapitálu a všichni po nás chtěli, abychom se rozvíjeli. Říkal jsem si, jak se můžeme rozvíjet bez kapitálu, to přece ve Velké Británii nešlo. V té době nastalo rozvolnění koruny a byly podniky, které na tom vydělaly, a podniky, jež prodělaly, především banky a podniky zahraničního obchodu.

Bylo rozhodnuto, že ti co vydělali, musejí výdělek v celé výši odvést státu a ti, co prodělali, budou sanováni ze státního rozpočtu. Vydělali jsme tehdy hodně peněz, a proto jsem je poctivě odvedl, mimochodem, jak jsem se později dozvěděl, byli i tací, kteří stejně poctiví nebyli. Každopádně jsem sedl a napsal supliku na ministerstvo financí, které nás vlastnilo, zda bychom část částky nemohli dostat zpět do kapitálu.

Krize přicházejí a odcházejí a nějaká další se určitě objeví. Pokud jde o Evropu, jsme obětí německého ekonomického úspěchu.

Od pana ministra Václava Klause jsem dostal dopis, jak si to představuji, že v této době se o sebe musí postarat každý sám. Není čas, aby někdo něco chtěl ze státního rozpočtu. Řekl jsem si, že má pravdu, čímž vznikla myšlenka na privatizaci Živnobanky. Hledal jsem tímto způsobem kapitál na rozvoj banky.

LIDOVÉ NOVINY: Zmiňoval jste, že se v roce 1997 ČNB rozhodla pro očistnou katarzi. Centrální banky po celém světě dnes řeší obtížnou situaci tím, že lijí do ekonomiky peníze, a proto se katarze nekoná. Může ještě nastat?

KUNERT: Krize přicházejí a odcházejí a nějaká další se určitě objeví. Pokud jde o Evropu, jsme obětí německého ekonomického úspěchu. Němci jej vybudovali tvrdou prací a disciplínou. Nejdřív se třeba dohodla vláda s odbory, že neporostou mzdy. Pak Německo vydělalo spoustu peněz a mohlo mít na sociální výdaje pro své obyvatele. Občané ostatních zemí to viděli a chtěli to také. Jenže si na to nevydělali.

Zkuste dnes přijít a sociální transfery zrušit. Je to takřka neřešitelné. A platí to i pro Česko. Když vidím některé nesmysly z dílny současných politiků, ptám se, kde na to vezmeme.

Lidé, zejména v západní Evropě, si zvykli na obrovské sociální transfery, které ale byly uskutečňovány za cenu nesmírného zadlužení zemí. Tím vznikly problémy, s nimiž se dnes potýkáme. Typickým příkladem je Řecko. Je to velký problém.Zkuste dnes přijít a tyto sociální transfery zrušit. Je to takřka neřešitelné. A platí to i pro Česko. Když vidím některé nesmysly z dílny současných politiků, ptám se, kde na to vezmeme. V USA k tomu zatím přistupují realističtěji, stejně tak v Asii. Proto se vymanily z krize rychleji než Evropa.

LIDOVÉ NOVINY: V bankovnictví působíte 40 let. V čem se starší generace bankéřů liší od mladé?

KUNERT: Možná rozsahem zkušeností. Můžu si říct, že jsem udělal před 20 lety nějakou chybu a už ji nebudu opakovat. Mladá generace je vzdělaná a výborně na tom z technického hlediska. Je mnohem sebevědomější než my. Možná jim chybí trochu větší empatie a my starší na rozdíl od nich máme možná více pokory. To je pro mě nesmírně důležitá vlastnost. Sám jsem mnohokrát zažil, že jsem byl na vrcholu a myslel si, že se nic zlého nemůže stát, a pak přišlo něco, co mě srazilo zpět na zem.

LIDOVÉ NOVINY: Svět se rychle mění. Občas se tvrdí, že starší generace ztrácí svou roli, že té nastupující už nemůže předat relevantní zkušenosti. Souhlasíte s tím?

Digitalizace je dnes nutnost a nebudou se digitalizovat pouze bankovní služby, ale celý svět

KUNERT: Ale kdepak. V bankovnictví je základ pořád stejný – sběr depozit, půjčování peněz a transakční bankovnictví. Máte ale pravdu, že svět se rychle mění. Digitalizace je dnes nutnost a nebudou se digitalizovat pouze bankovní služby, ale celý svět. A také regulace a dohled, což s sebou přináší otázku, nevznikne-li nějaký velký bratr, který o nás bude vědět všechno.

Regulace mě dost trápí, protože tlačí banky, aby byly stejné. Vezměte si Mifid II. Tato regulace neříká jen to, jak máte poskytovat investiční služby, ale dokonce reguluje cenotvorbu. Tady už není žádná možnost, jak se odlišovat od ostatních. Musíte přemýšlet, jak stejnou službu nabídnout klientovi rychleji a jednodušeji a udělat mu co nejlepší servis.

LIDOVÉ NOVINY: Skončí to specializací? Například, že budou na trhu jen dva poskytovatelé hypoték?

KUNERT: Mám ještě radikálnější představu. Podle mne se celé odvětví bude muset jednou znárodnit, protože mizí šance, jak tento byznys dělat výnosně. Je tu obrovský tlak, aby se všechno dělalo stejně a zadarmo, a přehnaná ochrana spotřebitele, čili bankám mizí prostor k výdělku. Když státy tlačí tímto směrem, ať si banky znárodní. To se ale ocitneme tam, kde jsme již jednou byli, a jak víme, nebyla to žádná sláva.

Je paradoxní, že ačkoli finanční krizi částečně zavinili politici a investiční banky, nejvíce jsou regulované komerční banky

V Německu už je retailové bankovnictví vlastně znárodněné. Všechny ty Landesbanky, Sparkassy jsou instituce vlastněné státy. Nejsou orientované na zisk, jejich jediným úkolem je uspokojit politiky, kteří sedí v jejich dozorčích radách. Když pak přijdou potíže, všechny tyto banky musí zachránit stát. Kdo jiný si to však může dovolit než Němci?

LIDOVÉ NOVINY: Je budoucnost bankovnictví v takzvaných FinTech společnostech a jejich službách?

KUNERT: Nejdříve jsme se na tyto služby dívali s žárlivostí. Pak jsme zjistili, že to nemá smysl, a nakonec z velké nenávisti vznikla velká láska. Je tu ale jedno nebezpečí. Když je vezmeme pod svá křídla, budou regulované. A spousta nápadů může fungovat jen v liberálním prostředí. Na druhou stranu bychom všichni měli mít stejné podmínky k podnikání, banky i FinTech. Tedy stejnou regulaci.

Vezměte si půjčování peer-to-peer. Někdo prostřednictvím někoho půjčí někomu. Ale co když to nevyjde? V USA jsou na to lidé zvyklí. Když přijdou o peníze, řeknou si: byla to špatná sázka, jedeme dál. Ale v Evropě? První případ, kdy takto někdo přijde o peníze, skončí tím, že si začne stěžovat u státu, jak to mohl dopustit, a ať mu ztrátu zaplatí.

LIDOVÉ NOVINY: Jste skeptický ohledně budoucnosti bankovnictví?

Kvůli regulaci máme také obrovský problém s mladými lidmi. Pořád u nás chtějí pracovat, ale po roce jsou zklamaní, protože si mysleli, že tu budou kreativní. A najednou zjistí, že tohle nesmí, tamto nesmí. To je obrovský rozdíl oproti devadesátým letům.

KUNERT: Jsem skeptický ohledně regulace, která je podle mne přemrštěná. Jsou tu obrovské a čím dál tím vyšší náklady na kapitál. Bankám se zužuje prostor, kde mohou vydělat peníze. Je paradoxní, že ačkoli finanční krizi částečně zavinili politici a investiční banky, nejvíce jsou regulované komerční banky. Už ani nemůžu pořádně investovat do samotného byznysu, protože obrovské peníze vynakládám na lidi, kteří se věnují tomu, abychom neporušovali stále nové regulace.

Celý systém mi přijde postavený na hlavu. Šéf Evropské centrální banky Mario Draghi pumpuje do bank hromady peněz a čeká, že je budou dál půjčovat do ekonomiky. Současně přitom přicházejí z ECB regulátoři, kteří kývají prstem a říkají, že tak by to nešlo, tak jednoduché s tím půjčováním to není. Takže se vymýšlí komplikovaný program, takzvaný Junckerův plán, který má za cíl dostat peníze k malým a středním podnikům.

Kvůli regulaci máme také obrovský problém s mladými lidmi. Pořád u nás chtějí pracovat, ale po roce jsou zklamaní, protože si mysleli, že tu budou kreativní. A najednou zjistí, že tohle nesmí, tamto nesmí. To je obrovský rozdíl oproti devadesátým letům, kdy mohl člověk vyzkoušet úžasné spektrum věcí.

LIDOVÉ NOVINY: Nelitujete, že jste nešel na FAMU?

KUNERT: Ale ne. Mě to pořád baví. Teď mě nejvíc baví vymýšlet, jak systém porazit, abychom byli pořád schopní vydělávat.

LIDOVÉ NOVINY: V čem byste s regulátory bezvýhradně souhlasil?

Baví mě poslouchat politiky, že podle Keynese je třeba se krizí proinvestovat – nalít do ekonomiky peníze. Jenže Keynes také tvrdil, že v dobách dobrých je třeba na tyto investice šetřit, což nikdo nezmiňuje.

KUNERT: Regulátoři mají asi pravdu, že banky nejsou dlouhodobě orientované. Všichni pořád mluví o tom, jaké mají výhledy, plány, vize a rozpočty na spoustu let dopředu. Když ale přijde na lámání chleba, vždy je podstatné, jak dopadnou vaše výsledky v daném roce. Je to logické, investoři chtějí, aby jejich akcie rostla co nejrychleji.

LIDOVÉ NOVINY: Navzdory vší regulaci se o Česku mluví jako o zemi, kde je pro banky pořád dobré prostředí. Platí to?

KUNERT: Zatím ano. Ale podívejte se na okolní státy a nemyslete si, že ty nápady sem nepřijdou. Co jsme si jen s Pavlem Kysilkou a Pavlem Kavánkem užili s politiky při vysvětlování, proč je bankovní daň špatný nápad. Bojím se, co se stane, až bude stát potřebovat peníze na všechny ty sociální výdaje, nebo až přijde nějaká další krize. Baví mě poslouchat politiky, že podle Keynese je třeba se krizí proinvestovat – nalít do ekonomiky peníze. Jenže Keynes také tvrdil, že v dobách dobrých je třeba na tyto investice šetřit, což nikdo nezmiňuje.

Jinak ale máte asi pravdu, že české banky mají lepší postavení a pověst než západní. Andreas Treichl mi říkal, že se máme v Česku skvěle. Že bankéře tu všichni mají rádi. Vyprávěl mi, že žije ve vesničce, a když šla jeho žena v době finanční krize na nákup, odplivávali si před ní.

LIDOVÉ NOVINY: Znáte se s Andreasem Treichlem dlouho?

Mám k Živnobance osobní vztah. Vybudoval jsem ji z nuly, před listopadem 1989 to nebyla banka, ale záložna na bony. Třeba bychom časem mohli oddělit korporátní a retailové bankovnictví a udělat zvláštní brand Živnobanka v rámci UniCredit.

KUNERT: Poprvé jsme se potkali v první polovině osmdesátých let. Jednou po revoluci přijel do Prahy a zavolal mi, že je v Intercontinentalu, ať za ním přijdu, že má úžasný nápad. Skoupí prý všechny spořitelny v zemích okolo Rakouska. Jak řekl, udělal, a dopadlo to docela dobře. Určitě v případě Česka a Slovenska.

LIDOVÉ NOVINY: Co byste ještě chtěl v bankovnictví udělat? Nechtěl byste třeba oživit značku Živnobanka?

KUNERT: Samozřejmě, že mám k Živnobance osobní vztah. Vybudoval jsem ji z nuly, před listopadem 1989 to nebyla banka, ale záložna na bony. Třeba bychom časem mohli oddělit korporátní a retailové bankovnictví a udělat zvláštní brand Živnobanka v rámci UniCredit. Že bych ale šel do důchodu a říkal si, že je obrovským neúspěchem, že jsem neoživil Živnobanku, to tedy ne. Chci, aby UniCredit rostla a byla na trhu stále silnější.

LIDOVÉ NOVINY: V současnosti probíhá generační obměna šéfů bank. Jak dlouho ještě chcete v bankovnictví působit?

KUNERT: Oficiálně už jsem v důchodovém věku, ale naši akcionáři mě vždy hodnotili poměrně dobře. Každý rok je hodnotící sezení v Miláně a naposledy mi řekli, že mi vděčí za mnohé a že si mohu říct, co chci.

Získal jsem další tříletý kontrakt. Uvidíme, co se stane, až vyprší. Pavel Kavánek mi říká, že důchod je skvělý a že jsem do něj měl odejít už dávno. Že pak si člověk teprve začne užívat, ale já se na to zatím necítím.

Jiří Kunert (63)

  • Předseda představenstva a generální ředitel UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia.
  • Mezi lety 1976 a 1982 pracoval v ČSOB, později pak na pobočce Živnostenské banky v Londýně. V období 1986 až 1988 působil na federálním ministerstvu financí.
  • S výjimkou jednoho intermezza ve slovenské UniBance stál od devadesátých let v čele Živnobanky až do jejího převzetí italskou skupinou UniCredit.
  • Bývalý člen NERV a jeden ze zakládajících členů České bankovní asociace.