Minulý pátek získal v České republice politický azyl Oleksandr Tymošenko, manžel bývalé ukrajinské premiérky Juliji Tymošenkové, odsouzené na sedm let do vězení za překročení pravomocí v souvislosti s uzavřením pro Ukrajinu nevýhodné smlouvy o dodávkách ruského plynu.
Dost podivu vzbudilo již loňské kontroverzní udělení azylu Bohdanu Danylyšynovi, bývalému ministrovi vlády Juliji Tymošenkové, který byl na Ukrajině trestně stíhán. Ukrajina reagovala vypovězením dvou českých diplomatů coby vojenských zvědů. Sotva se česko–ukrajinské vztahy začaly hojit prosincovou návštěvou premiéra Mykoly Azarova, děláme opět úkrok stranou, ne-li přímo vzad.
Vzniká otázka nad koherencí české zahraniční politiky, ačkoliv nelze přehlédnout vládní výrok, že udělení azylu je rozhodnutím ministerstva vnitra, nikoliv zahraničí. To by mohlo naznačovat jistou, byť poněkud alibistickou zahraničněpolitickou distanci od tohoto kroku.
Pohled do minulosti
Ukrajina slouží Západu jako beranidlo proti Rusku, protiruští exponenti proto bývají ponecháváni v lustračním stínu. Posvítíme-li si však na manžele Tymošenkovy, uvidíme v plném lesku dva mladé komsomolce z nomenklaturních rodin. Ještě za socialismu začali podnikat ve videopůjčovnách. Kde vzali základní kapitál, ví pouze strana a Komsomol. Potom „zázračně“ zbohatli za „prichvatizácie“ v 90. letech, když se dali do energetiky a monopolizovali distribuci plynu na Ukrajině.
Oficiálně se tvrdí, že manželé Tymošenkovi jsou z pohledu privatizace v 90. letech čistí jak lilium – byli vyšetřováni, ale nebyli odsouzeniZázračným kamarádem Tymošenkových byl tehdejší oblastní šéf přes zemědělství Pavlo Lazarenko, který to za Kučmova prezidentování dotáhl až na premiéra. V té době si prý na úplatcích běžně žádal 50 procent zisku. Údajně si měl takto přijít na 200 milionů dolarů. Aby ho na Ukrajině nezavřeli, „zdrhnul“ s penězi za oceán. Když je pak chtěl ve Spojených státech proprat, „zahučel“ do kriminálu na devět let a ještě tam sedí.
Oficiálně se však tvrdí, že jeho komplicové – manželé Tymošenkovi – jsou čistí jak lilium. Byli vyšetřováni, zní argument, ale nebyli odsouzeni. Zřejmě tehdejší justice pracovala spravedlivě, když nad vším bděl prezident Leonid Kučma coby sama inkarnace spravedlnosti.
Nesedí to? Ano, tato konstrukce velmi zadrhává. Vždyť na prezidentu Kučmovi právě „oranžová revoluce“, mezi jejíž špičkové protagonisty patřila právě Tymošenková, nenechala nit suchou a spravedlivého vůbec nic. Jak mohl Kučmův „nespravedlivý“ režim rozhodnout „spravedlivě“, nota bene v takto exponovaném případě? Nebylo to spíše „něco za něco“?
Výtky z obou stran
Julija Tymošenková byla odsouzena v jiné věci – za překročení pravomocí v souvislosti s podpisem smlouvy s Ruskem o dodávkách plynu v roce 2009. Smlouva byla podle rozsudku nevýhodná pro Ukrajinu.
Je možné, že se před projednáním kauzy Juliji Tymošenkové u Evropského soudu pro lidská práva chtěli manželé Tymošenkovi připomenoutNejzajímavější na tom je, že proti rozsudku namítá jeho „politickou“ motivaci Západ i Rusko! Jak je to možné? Že křičí protiruská lobby, pro niž byla Tymošenková symbolem protiruských aktivit, není divu. Proč se to však nelíbí Rusku? Jednoduše proto, že smlouva byla opravdu výhodná pro Rusko, nikoliv pro Ukrajinu. Mezi ruskými reakcemi zaznělo, že odsouzením Tymošenkové má být ze strany Ukrajiny vyvíjen tlak a hledána záminka na změnu této smlouvy.
Při dobrovolném uzavření jakékoliv smlouvy, která je pro jednu stranu zřetelně nevýhodná, je výsledkem této nerovnosti jakýsi profit. Pak ovšem vzniká velký prostor pro kombinace, kam mohl být tento zisk nasměrován.
Starost o penízky
A dostáváme se k důvodu, proč se Oleksandr Tymošenko rozhodl změnit působiště. Politolog Volodymyr Fesenko se nechal slyšet, že Tymošenkova žádost o azyl není motivována obavou před právním postihem, ale spíše politicky. „Tymošenko není vystaven hrozbě stíhání, není známo, že by byl předvolán k výslechům nebo riskoval zatčení. Je ale možné, že se před projednáním kauzy Juliji Tymošenkové u Evropského soudu pro lidská práva chtěli manželé Tymošenkovi připomenout.“
Takže stíhán Tymošenko nebyl a ani se k tomu zřejmě neschylovalo. Pak musíme hledat důvody jeho žádosti o azyl jinde, přičemž pomineme poněkud drsně anekdotickou možnost, že jde o prostý útěk od manželky. Jak říkají zkušení bezpečnostní analytici, zanechte konspiračních teorií a zabývejte se konspirační praxí, protože ta zanechává vysledovatelné stopy. Sledujte stopu peněz! Skryjí se snadno, ale aby byly k něčemu, musejí se zase někde vynořit.
U „zázračně“ zbohatlých lidí bývá zvykem, že je majektek poměrně pečlivě diverzifikovánV létě loňského roku byl Juliji Tymošenkové obstaven majetek. Majetkové uspořádání manželů Tymošenkových není známo. To je důležité z hlediska dispozičních práv k majetku, který – jak to tak u „zázračně“ zbohatlých lidí bývá zvykem – je pochopitelně poměrně pečlivě diverzifikován. Z tohoto pohledu je pak více než logické vyjádření poslance Strany regionů Vadyma Kolesničenka, že Tymošenko chtěl využít své podnikání v Česku jako krytí pro vyvedení peněz, které jeho manželka získala od „politických sponzorů“.
Na ně si ale brousili zuby i bývalí političtí partneři Tymošenkové. Proto se s pomocí manžela snaží uchránit aspoň část svých prostředků v zahraničí. Mychajlo Pohrebynskyj z Kyjevského střediska politických studií míní, že to vypadá jako snaha Tymošenkových zajistit si majetek a ochránit vlastní byznys, což o nich nevypovídá nic dobrého.
Když ne já, tak nikdo
Oleksandr Tymošenko dal rozhovor ukrajinskému vysílání rozhlasové stanice Rádio Svoboda. Vyhlásil založení mezinárodního sdružení „Baťkivščyna“ (Vlast), které chce zahraničí informovat o skutcích Janukovyčovy vlády, dohlížet na dodržování lidských práv na Ukrajině a koordinovat aktivity exilových skupin. Navíc bude ostřížím zrakem sledovat ukrajinskou státní moc a její „zločinné rozkrádání“ země.
Můžeme k tomu jízlivě dodat, že jistou kvalifikaci na to Tymošenko jistě má, a to ze své praxe. Přinejmenším určitě perfektně ví, na které oblasti je dobré se soustředit a o jaké způsoby rozkrádání tam asi může jít.
Tymošenko tvrdě kritizoval režim prezidenta Viktora Janukovyče, jemuž se „zastrašováním, soudy, vězněním ani mučením“ nepodařilo Tymošenkovou zlomit. Mnoho vězňů by se jistě rádo nechalo „mučit“ tak fešáckým kriminálem, jaký má Tymošenková. Zajímavé je i ono „zastrašování soudy“. Proč by se Tymošenkovi měli bát ukrajinské justice? Vždyť za toho zlopověstného Kučmy prý rozhodla jejich kauzu „spravedlivě“! A potom měli na kondici ukrajinské justice vliv Viktor Juščenko a Julija Tymošenková! Copak s ní asi provedli, že je nyní v takovém stavu, že se jí musí obávat? Anebo je to zase celé úplně jinak?
Tymošenko pak vyzval evropské státy, aby zavedly sankce nejen proti představitelům ukrajinské státní moci, ale i proti jejich rodinám! Jak vidno, máme co do činění se skutečným odborníkem na lidská práva.
Obchodní konsekvence
Na rozdíl od České republiky ostatní státy místo poučování o lidských právech raději obchodujíZahraničněpolitičtí experti, tedy ti neideologičtí z nich, by se mohli konečně pozastavit nad reálnými důsledky lehce vybojované pozice České republiky na čele světového peletonu „ochránců lidských práv“. Obzvláště když jsou naše „lidskoprávní“ výroky proti Kubě či Ukrajině doprovázeny pochvalným poklepáváním po ramenou našich diplomatů. Většinou jim totiž klepou po ramenech diplomaté těch zemí, které pak zaplní obchodní vakuum, vzniklé ochlazením našich vztahů s kritizovanou zemí. Tím je objasněno, proč jsme se na tu čelní pozici „lidskoprávních strážníků“ dostali tak snadno. Není v tomto ohledu velká konkurence. Ostatní státy místo poučování raději obchodují.
A na Ukrajině mělo Česko stále ještě velký obchodní potenciál. Člověku se mimoděk vtírá myšlenka, že když je trestně stíhán třeba manažer Ředitelství silnic a dálnic pro nevýhodné smlouvy, zda by také nemohli být trestně odpovědní ti, kteří devastují naše vnější ekonomické vztahy. Zejména v případě devastace cílené, z níž má jiný stát prospěch – a dotyčný devastátor má s oním státem své vazby, čímž by se kruh pro přesun takto na úkor Česka vzniklých profitů uzavřel.
Nebezpečná analogie
Předseda české vlády Petr Nečas v reakci na udělení azylu Tymošenkovi zdůraznil, že posuzování žádosti není založeno na politických kritériích, ale na správních, která hodnotí odborníci. „Ti posuzují, zda danému člověku hrozí v jeho zemi politicky motivované pronásledování,“ dodal premiér. Jak mohou nepoliticky hodnotit reálnost politicky motivovaného pronásledování, neprozradil.
Co k tomu dodat? Jen snad to, že stejnou argumentaci o obavách z politicky motivovaného trestního stíhání používá například Radovan Krejčíř. Je tato shoda jenom náhodná?
Lze mít za více než pravděpodobné, že žadatelem uváděné důvody pro azyl jsou „levé“, a že jeho skutečným záměrem jsou nelegální finanční operace a cílená činnost proti vládě cizí zeměZ výše zmíněných skutečností či náznaků vyplývá, že udělení azylu Tymošenkovi je přinejmenším sporné. Poznatky o rizikovosti žadatele, zejména od příslušných institucí, zabývajících se legalizací výnosů z trestné činnosti, korupcí, podvody a vydíráním, musely zůstat nevyužity. Proto bude nutné, aby se na aktivity nového „politického azylanta“ ony instituce cíleně zaměřily. Lze mít za více než pravděpodobné, že žadatelem uváděné důvody pro azyl jsou „levé“, a že jeho skutečným záměrem jsou nelegální finanční operace a cílená činnost proti vládě cizí země.
Podle poslance Strany regionů Vadyma Kolesničenka má Tymošenková společné obchodní zájmy s Bohdanem Danylyšynem, bývalým ministrem její vlády stíhaným na Ukrajině, který loni rovněž obdržel politický azyl v Česku. Azyl pro Tymošenka a jeho programové prohlášení naznačují, že zde budou vyvíjet činnost společně.
Jejich aktivity jsou však přinejmenším zčásti financovány z trestné činnosti. Hrozí nebezpečí, že naše trestněprávní orgány budou odrazovány od šetření těchto z nejvyšších míst protěžovaných subjektů. Důvodem bude to, že jsou „užiteční proti Rusku“.
V současné době nám německé archivy poskytly varovnou analogii. Celé roky se plošné lustrace a podobné manýry v Česku zdůvodňovaly snahou připodobnit se „úspěšné“ poválečné německé „denacifikaci“. Nyní však z materiálů vyplývá, že to byl mýtus, a jaké všechny zmetky, gaunery a zločince Západ nejen kryl, ale i využíval jen proto, že byli ochotni být „užiteční proti Rusku“. Musíme dát moc dobrý pozor, abychom se nevydali po této hanebné cestě!
