Ceny ropy nevídaně kolísají zhruba deset let a mnoho zemí, jež ji těží, se ocitá na hranici hospodářského a občas i politického kolapsu. Roste proto volání po koordinovaném omezení její těžby, což je jeden z nástrojů Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC). Zatímco synchronizované omezení těžby má mnoho zastánců – z členských zemí OPEC například Venezuela, Nigérie či Omán a mimo něj třeba Rusko –, stále existují producenti, kteří na současné situaci zatím nic měnit nechtějí.
Mezi nimi hraje prim Saúdská Arábie a její sunnitští spojenci v oblasti Perského zálivu. Pokud těžbu neomezí Saúdové, bude mít akce malý dopad, možná dokonce žádný. Saúdům se do dohody příliš nechce. Svou neochotou před 1,5 rokem těžbu omezit totiž poslali ceny ropy dolů a díky jejím nízkým cenám se mohou zbavit konkurence s vyššími náklady na těžbu – jejich náklady na vytěžení jednoho barelu včetně otevření naleziště jsou zhruba deset dolarů. V případě americké těžby břidlicové ropy to je v průměru okolo 40 až 50 dolarů.
Lepší životní úroveň
Navíc země, které volají po společné akci, jsou často konkurenty Saúdské Arábie. S šíitským Íránem soupeří o nadvládu na Blízkém východě – například v Jemenu vede válku proti šíitským rebelům. S Ruskem pak má značně odlišné postoje k občanské válce v Sýrii. Zatímco Moskva a Teherán podporují režim Bašára Asada, Saúdové opoziční frakce. Pokud by se však i Saúdská Arábie začala dostávat do ekonomických potíží, mohla by být dohoda o omezení těžby ropy na dosah.
Ropné bohatství se pozitivně odrazilo i na životní úrovni obyvatel Saúdské Arábie. A tento blahobyt umožňoval nepsanou společenskou smlouvu mezi královskou rodinou a jejími poddanými. |
Saúdskoarabský ministr financí neměl v uplynulých 15 letech příliš práce – růst ceny ropy a její produkce okolo deseti milionů barelů denně zajišťovaly jeho zemi neustálý přísun petrodolarů. Státní finance pravidelně končily v přebytcích, o kterých se ministrům financí západních zemí mohlo jen zdát – mezi pěti až deseti procenty HDP, v rekordním roce 2007 dokonce 30 procent. Saúdové si vytvořili finanční polštář ve výši 750 miliard dolarů.
Ropné bohatství se pozitivně odrazilo i na životní úrovni obyvatel Saúdské Arábie. A tento blahobyt umožňoval nepsanou společenskou smlouvu mezi královskou rodinou a jejími poddanými – dávky, levný benzín, nenáročné zaměstnání ve státní správě a další benefity kompenzovaly obyvatelstvu téměř nulová politická práva – o ženských ani nemluvě. Příjmy z ropy pokryly i nové transfery obyvatelstvu zavedené během „arabského jara“ v sousedních zemích.
Některé indikátory saúdskoarabského hospodářství
Pokles rezerv
Propad cen ropy značně zkomplikoval práci saúdskoarabskému ministrovi financí – ropný průmysl tvoří dvě pětiny hospodářství země a tradičně generoval až 90 procent státních příjmů. Velikost problému naznačil rozpočet pro rok 2015, který lze nazvat prvním krizovým. Průměrná cena barelu ropy značky Brent byla totiž jen 52 na rozdíl od 99 dolarů oproti předchozímu roku.
Loni se saúdskoarabské rezervy ztenčily o 116 miliard dolarů, takže vzhledem k jejich současné výši zhruba 600 miliard nevydrží ropný polštář bez reforem příliš dlouho – maximálně tři, čtyři roky |
Příjmy státního rozpočtu z vývozu ropy se propadly o čtvrtinu a celkové příjmy ve výši 162 miliard dolarů ani zdaleka nepokryly výdaje. Ty se nakonec i kvůli dodatečným transferům státním zaměstnancům a vojenským výdajům vyhouply na 260 miliard dolarů. Státní rozpočet proto skončil v deficitu 16 procent HDP a běžné příjmy nepokryly ani dvě třetiny výdajů. Zbytek šel z rezerv.
Nejnovější propad ropných cen na začátku letošního roku definitivně pohřbil naděje, že se ropa v nejbližších letech vrátí ke sto dolarům, ceně potřebné k vyrovnanému státnímu rozpočtu. Loni se saúdskoarabské rezervy ztenčily o 116 miliard dolarů, takže vzhledem k jejich současné výši zhruba 600 miliard nevydrží ropný polštář bez reforem příliš dlouho – maximálně tři, čtyři roky. Problémy by ale pravděpodobně nastaly už dříve – v důsledku paniky z poklesu rezerv.
Omezení dotací
Rozpočet na letošní rok situaci zatím příliš neřeší. Výdaje by sice měly klesnout o 14 procent na 224 miliard dolarů, ale příjmy možná klesnou ve stejné proporci na 137 miliard. Opět se proto počítá s deficitem okolo 90 miliard dolarů – o trochu nižším než loni. Podle plánu by měl deficit zmizet do pěti let. To však nebude snadné ze dvou důvodů.
Vedle mezd a různých příplatků k nim chce saúdskoarabská vláda omezit dotace na spotřebu benzínu, elektřiny a vody s cílem je během pěti let zcela odstranit |
Jednak lze předpokládat, že Saúdská Arábie nejsnadněji proveditelné úspory již učinila, jednak začala vést značně aktivní zahraniční politiku, v důsledku čehož jí rostou vojenské výdaje – v roce 2012 ukrojily sedm, v roce 2015 však deset procent HDP a růst by měl pokračovat. Vedle mezd a různých příplatků k nim chce saúdskoarabská vláda omezit dotace na spotřebu benzínu, elektřiny a vody s cílem je během pěti let zcela odstranit. V zemi, kde se běžně odjíždí na dovolenou, přičemž se nechává zapnutá klimatizace, by racionálnější nakládání s energiemi a vodou mohlo přinést značné úspory.
Saúdskoarabská vláda neotálela a v prosinci 2015 zvýšila ceny benzínu o 40 až 50 procent. Od nového roku nepřijde litr 95oktanového benzínu v přepočtu na čtyři, ale na šest korun. Oznámení vedlo k jevu, který je vidět v Saúdské Arábii zřídka – frontám před benzínovými pumpami. Odhaduje se, že toto první zdražení ušetřilo státní pokladně přibližně čtyři miliardy dolarů, potenciál je ale mnohem vyšší – možná až 75 miliard.
Příjmy, respektive výdaje, státního rozpočtu a rezervy (jen od roku 2005)
Finanční kolaps nehrozí
Další podstatnou změnou pro zhýčkané obyvatele je daňová reforma. Poprvé by se v Saúdské Arábii měla platit daň z přidané hodnoty – zatím od roku 2018 a jen pět procent, navíc s četnými výjimkami. Speciálně danit by se mělo „hříšné“ zboží, například tabák či sladké nápoje. Aby deficity státního rozpočtu nevyčerpaly rezervy příliš rychle, připravuje se také dluhová emise.
Saúdské Arábii nehrozí náhlý finanční kolaps a několik let nízkých ropných cen bez větších potíží přečká. Její vládci si ale uvědomují, že fiskální manévry jim dávají omezený prostor k dýchání. |
V tomto případě ale nejde o žádnou revoluci. Saúdskoarabské království příjmové výpadky financovalo dluhem celá devadesátá léta. Loni si na místním trhu vláda už půjčila 26 miliard dolarů, ale vzhledem k jeho omezené velikosti se chce nyní obrátit na zahraniční investory. Ve prospěch Saúdů hraje to, že jejich současný dluh dosahuje jen šesti procent HDP. Úspěch dluhové emise ovlivní i další faktory – konsolidace rozpočtu a s tím související stav rezerv, situace na trhu a – ceny ropy.
Saúdské Arábii nehrozí náhlý finanční kolaps a několik let nízkých ropných cen bez větších potíží přečká. Její vládci si ale uvědomují, že fiskální manévry jim dávají omezený prostor k dýchání.Dlouhodobě je třeba, aby se ekonomika zbavila závislosti na ropě a rozhýbala se soukromá sféra. Proto například reformovali kapitálový trh – od loňského roku si akcie mohou koupit i zahraniční investoři –, a aby bylo co nakupovat, připravuje vláda ambiciózní privatizaci.
Ta se nevyhne ani nejposvátnějším muslimským místům, protože vláda chce prodat čtyři miliony hektarů pozemků okolo Mekky, což souvisí s podporou náboženského turismu. Nyní navštíví posvátná místa v Medíně a Mekce ročně 18 milionů poutníků, do pěti let přinejmenším dvojnásobek. Další prostor pro zahraniční investory a soukromou sféru by měl být otevřen ve zdravotnictví, školství a v maloobchodu.
Přebytek/schodek státního rozpočtu a státní dluh (v % HDP)
Prodej Saudi Aramco
Největším potenciálním úlovkem v privatizačním rybníce je nepochybně státní ropný gigant Saudi Aramco, jehož zásoby ropy a zemního plynu se odhadují na 267 miliard barelů ropného ekvivalentu. Největší veřejně obchodovanou energetickou společnost ExxonMobile, jejíž zásoby ropy a plynu činí jen 25 miliard barelů ropného ekvivalentu, si trh cení na 344 miliard dolarů. Tržní hodnota Saudi Aramca by tedy mohla dosahovat 4,5 bilionu dolarů, podle některých analytici až deset.
Největším potenciálním úlovkem v privatizačním rybníce je nepochybně státní ropný gigant Saudi Aramco, jehož zásoby ropy a zemního plynu se odhadují na 267 miliard barelů ropného ekvivalentu |
Při této částce se začnou sbíhat sliny nejednomu investorovi i investičnímu bankéři, který by při umístění akcií na trh chtěl pomáhat. Může však být značně nadhodnocená a existují i nižší odhady – třeba jen tři biliony. Saudi Aramco však má značně nízké náklady na vytěžení jednoho barelu ropy, včetně otevření naleziště.
Zatím není ani jasné, jak velká část společnosti by se privatizovala – stěží celá firma. Spíše se zvažuje prodej pěti procent nebo privatizace některé divize ve zpracování ropy či prodej výrobků z ní. Částečná privatizace saúdskoarabského kolosu by potěšila také šéfa ruského ropného kolosu Rosněfť Igora Sečina, protože by se tím oddělila politika firemní a saúdskoarabského státu.
To je ale jeden z problémů případné privatizace – Saúdové by Aramco mohli méně používat jako nástroj hospodářské, sociální nebo zahraniční politiky. Navíc by museli investorům poskytnout informace, které jsou zatím státním tajemstvím – například skutečný objem ropných zásob, o kterém se často spekuluje.
Ekonomické a politické reformy
Nikoli každý však věří v úspěch saúdskoarabských reforem. Skeptici upozorňují, že podobné plány už tady byly a nic se nestalo. Pochybuje se i o schopnosti značně zhýčkaných úředníků reformy provést. Nepomáhá také, že Saúdská Arábie je zapletena do řady regionálních konfliktů. Kdo bude investovat do země, která se nachází v regionu zmítaném chaosem a jež se může ocitnout ve velké válce? Saúdové přitom tyto konflikty spíše rozdmýchávají, než tlumí. To souvisí i s kontroverzní podporou wahhábismu, radikální odnože sunnitského islámu.
Jistou kompenzací za pokles blahobytu Saúdů by mohly být reformy, které jim dají větší politická práva. Politické reformy by ale mohly ohrozit postavení královské rodiny a wahhábistických kleriků, o které se ideologicky opírá. |
Lze také očekávat, že ekonomické reformy těžce dopadnou na obyčejné Saúdy.Jistou kompenzací za pokles jejich blahobytu by mohly být reformy, které jim dají větší politická práva. Politické reformy by ale mohly ohrozit postavení královské rodiny a wahhábistických kleriků, o které se ideologicky opírá. Změny mohou narušit kulturní a společenské normy, které hlásají, například postavení žen ve společnosti.
Proto lze pochybovat, že se vůbec nějaké politické reformy uskuteční i o jejich rozsahu. Výsledkem může být strach před dalšími škrty ve transferech obyvatelstvu. Nové „dárečky“ ve výši 30 miliard dolarů, kterými saúdskoarabská vláda před rokem přivítala nástup nového krále, tento pesimismus potvrzují.
Optimisté trochu paradoxně poukazují na zoufalou situaci Saúdské Arábie. A nejde jen o nízké ceny ropy, ale i o demografickou hrozbu. Počet obyvatel už sice roste pomaleji, ale stále je dvěma ze tří Saúdů méně než 30 let. Do roku 2030 se pracovní síla zdvojnásobí a stát, který dává práci dvěma třetinám Saúdů, ji zaměstná jen stěží. Proto častý důraz na rozvoj odvětví, jako je zdravotnictví a maloobchod, jež mohou zaměstnat statisíce, ne-li miliony lidí.
Výbušný koktejl
Masy mladých mužů a nezaměstnaných v kombinaci s extrémistickými kleriky představují výbušný koktejl, který by mohl uvrhnout Saúdskou Arábii do chaosu a svrhnout královskou rodinu. Reformy se proto často označují za „nutnost, nikoli luxus“ a podporuje je mnoho státních představitelů i běžných obyvatel.
Masy mladých mužů a nezaměstnaných v kombinaci s extrémistickými kleriky představují výbušný koktejl, který by mohl uvrhnout Saúdskou Arábii do chaosu a svrhnout královskou rodinu |
Klíčovou roli v reformním procesu hraje 30letý syn krále Salmána bin Abd al-Azíze Mohamed. Ten sice není korunním princem, ale až druhý v řadě, ale ambice mu nechybějí, což ukazuje i jeho vyjadřování. V pětihodinovém rozhovoru pro britský týdeník The Economist zmínil královského otce jen jednou a korunního prince, bratrance Mohameda bin Nájifa, ani jednou. Zato často používá „já“ a „moje“, a někdy až komicky: „Mám růst populace děsivých rozměrů.“
V jeho osobnosti lze spatřit i paradoxy místních reforem. Přeje si, aby ženy více pracovaly – jen každá pátá má nyní práci –, ale současně odmítá, aby směly řídit auta. Jak se pak ale mají do práce dostat? Zaměstnávat řidiče, který většinu dne pročeká? Jak to jde dohromady s cílem šetřit a zefektivnit hospodářství Saúdské Arábie a její společnost?
Počet obyvatel, přírůstek obyvatelstva a podíl obyvatel do 14 let
