Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Až bude česká hospoda vypadat jako irský pub...

  8:06
Nadcházející měsíce změní tradiční tuzemskou kulturní a společenskou instituci asi nejvíc za poslední minimálně desítky let. I ve čtyřce v nejzapadlejší vsi začne kasírovat hosty elektronický stroj zvaný elektronická evidence tržeb.

Interiér restaurace BlackDog v praze foto: BlackDog

Nad vstupem má strohý nápis „Hostinec“, ale všichni ji znají jako „Prašivku“. Nejoblíbenější čtyřka široko daleko v pražské Letné, kultovní hospoda novinářů, intelektuálů i povalečů nebo místních starousedlíků a štamgastů. Ochotná obsluha, zakouřený, letitý a v dřevě vyvedený interiér, venku v létě pár chatrných stolků, a těm, co se nevejdou nebo chtějí také čerstvý vzduch, slouží parapet u otlučeného okna.

Výtečně ošetřená piva od malých pivovarů, s fantazií vyvedené, přesto laciné dobroty tradiční české hospody. V hluku hovoru zanikají zasvěcené soudy pivařů o politice, měnovém kurzu ČNB i obhroublé vtipy nebo nářky nad rozmary manželek. „Pivo, atmosféra, všechno! Beer, the feel, everything. Old school Czech pub,“ uvádí k Prašivce jeden z řady pochvalných komentářů na webu. Je to opravdu česká tradiční hospoda?

Jak vlastně česká klasika vypadá? Jako s plzeňským pivem U Pinkasů? Jako s někdejšími obrozenci, spisovateli a buřiči U Zlatého tygra? Nebo jako v retro stylu Švejk restaurantů? S harmonikářem jako U Fleků? Nebo v moderním, současném stylu vedené Potrefené husy? Či zakouřená putyka na vsi s rozvrzanými stoly a hospodským, kterému vadí, řečeno s Cimrmanem, že „mu tam chodí lidi“?

Přichází globalizace

Byly doby, kdy česká hospoda fungovala jako jakýsi mozkový trust polického dění a místo vzniku revolučních myšlenek. Což ukazuje třeba hlášení pražského policejního ředitele Mutha do Vídně v roce 1846, které cituje spisovatel Radko Pytlík ve své knize Ve stínu pípy.

Pokud projde parlamentem rozporuplný protikuřácký zákon, vzniknou nové party, nové zvyklosti, nový styl. Na úkor českých manýrů přichází globalizace.

„V každé kafírně a v každé pivnici zakládají Ultračechové spolky a společky se známými vlasteneckými tendencemi. Jejich činnost je taková, že se v zájmu státu doporučuje ostře proti nim vystoupit. Jsou hladcí jako úhoři a úzkostlivě se vyhýbají každé srážce se zákony, avšak jsou zároveň chytří a prozíraví a využijí každé výhody zákonem povolené.“

Ty doby jsou pryč a můžeme se jen dohadovat, žádná shoda nepanuje v tom, jak vypadá tradiční česká hospoda. Jasno je ale v jednom: nadcházející měsíce změní českou hospodu, ať už vypadá její tradice jakkoliv, asi nejvíc za poslední minimálně desítky let. I ve čtyřce v nejzapadlejší vsi začne kasírovat hosty elektronický stroj zvaný EET, třeba i za každé vypité pivo. A s každou cigaretou nás zákon vyžene před dveře na déšť.

Pokud projde (jakože v brzku v jakési podobě zřejmě projde) parlamentem rozporuplný protikuřácký zákon, vzniknou nové party, nové zvyklosti, nový styl. Na úkor českých manýrů přichází globalizace. Pravidla, která v rakouských, německých, irských, anglických a jiných hospodách už platí a nikomu tam prý nevadí. Ostatně už samotné pivo v českých hospodách má leckdy zásluhou různých v cizině inspirovaných „ejlů“ a radlerů k české klasice trochu daleko.

Atmosféra

Z cestovního ruchu se stal byznys, srovnatelný s boomem fotovoltaiky, výrobou aut nebo (kdysi) pověstným českým strojírenstvím. Česko dělá pro přilákání pokud možno movitých zahraničních turistů vše možné. Češi na druhé straně však přestávají chodit do hospod, kupují si víc lahváče na doma.

Domorodec si atmosféru tradiční české hospody možná užije lépe v jiných zastrčených restauracích a podnicích v Praze nebo větších městech a také ve vesnických čtyřkách, které ještě přežily po nájezdech inspektorů České obchodní inspekce, hygieny nebo berňáku

A jejich místo U Pinkasů, U Tygra a jinde zaplňují spíš cizinci, turisté, kteří přijeli paradoxně za tou českou tradiční hospodou. I ti harmonikáři, najímaní majiteli nejstarší české hospody s pivovarem U Fleků v Praze rodinou Brtníků, vyhrávají k popíjení pověstné tmavé třináctky už spíš Němcům, Japoncům a dalším cizozemcům.

Domorodec si atmosféru tradiční české hospody možná užije lépe v jiných zastrčených restauracích a podnicích v Praze nebo větších městech a také ve vesnických čtyřkách, které ještě přežily po nájezdech inspektorů České obchodní inspekce, hygieny nebo berňáku. Je třeba si přiznat, že ona „tradiční česká hospoda“, tam, kde cosi v tomto smyslu stále existuje, ne vždy odpovídá moderním hygienickým a daňovým zákonům. To však často vadí víc úřadům než samotným hostům.

Pravda, vysoké daně a další povinné odvody státu, jindy možná i hamižnost, přispěly k tomu, že majitelé obcházejí státní kasu, jak se dá. Krátí tržby, nakupují nezdaněné lihoviny, číšníci nejsou leckde zaměstnanci, ale ve stylu švarcsystému jen najímají OSVČ, za které hospoda neplatí daně ani zdravotní a sociální pojištění. Tomu zčásti, možná už od prosince, udělá konec EET, elektronická evidence tržeb, která připne každému číšníkovi k pasu malý terminál s tiskárnou účtenek. Ale za jakou cenu?

Zdražení

Ministerstvo financí uleví hospodským, budou si moct na nákup tiskáren povinných účtenek a potřebného softwaru odečíst z daní pět tisíc. Což sotva pokryje náklady i malých hospod. Hospoda nebo spíš restaurace s vyšším počtem míst bude také potřebovat sofistikovanější a dražší zařízení. Zavedené velké podniky už mají dávno vlastní pokladní systém napojený na centrální počítač, případně i evidenci zásob, a jen ho rozšíří. Číšník bude buď běhat pro účtenku pro platící zákazníky k centrálnímu terminálu, nebo si na opasek vedle kasírtašky pověsí ještě malou tiskárnu.

Zdražení je nejčastější reakce hospodských na chystanou elektronickou evidenci tržeb. Někteří nepřiznají, že důvodem bude EET, ale využijí jako záminku zvýšení nákupních cen od Plzeňského Prazdroje.

A co ty malé, včetně vesnických? „Pro hospodu, která se tak tak drží nad vodou, to bude kvůli nákladům i celému systému obrovská zátěž,“ říká Zdeněk Karlík, který jen sám se ženou provozuje ve Lhotě u Plzně malou hospodu s letní zahrádkou. Uzavřený lokál je v patře nad letním výčepem a vybavení podniku podle představ EET bude znamenat vysoké mnohatisícové náklady. „Zdražím. Co mi zbyde jiného,“ říká Karlík.

Zdražení je nejčastější reakce hospodských na chystanou evidenci tržeb. Někteří nepřiznají, že důvodem bude EET, ale využijí jako záminku zvýšení nákupních cen od Plzeňského Prazdroje. Ten zvedá od října cenu všech nápojů. Půllitr čepované nepasterované desítky vyjde o 60 haléřů dráž, dvanáctky Pilsner Urquell o korunu. „Zvednu cenu nejmíň o dvě koruny. Náklady, které na mne vymýšlí stát, jsou obrovské, nemám je jak jinak nahradit,“ komentuje pod podmínkou anonymity hospodský z vesničky na jihu Čech.

Žádná změna zvyklostí

Zdražení na stylu jakési tradiční české hospody však nic zásadního nezmění. Češi, kteří zůstali věrní hospodám a čepovanému pivu, kvůli o něco vyšší ceně podle různých analýz své zvyklosti nezmění. Podle prezidenta Asociace hotelů a restaurací Václava Stárka je i tak situace v české gastronomii složitá.

Češi, kteří zůstali věrní hospodám a čepovanému pivu, kvůli o něco vyšší ceně podle různých analýz své zvyklosti nezmění

„Všeobecně ubývá klasických hospod hlavně díky mnohým regulacím, které dělají z hostinského úředníka, a to se spolu skutečně neslučuje. Dále je fakt, že tato zařízení nabízejí mnohdy služby za neudržitelně nízké ceny. V Rakousku nedostanete točené pivo za jedno euro, jako je tomu u nás, a daňové odvody jsou tam o polovinu nižší,“ říká Stárek.

O tom, že pivo je dnes laciné a jeho zdražení namístě, není pochyb. Kdejaká stolní voda či minerálka v lahvičce, vydávaná v reklamách málem za léčivou vodu, přitom jen lacině sycená kysličníkem uhličitým, stojí dnes v restauraci stejně jako pivo, které sládek vaří celý den a pak měsíc zraje do finální chutě. Hospody proto vydělávají spíš na jídle, vodě a kafi než na pivu. Ale platí to zase spíš ve velkých zavedených restauracích než někde na venkově, kde majitel stěží vydělá na platy číšníků.

Třeba taková hospoda s pivovarem v Letinech na jižním Plzeňsku prodá v rámci poledního menu 80 až 90 obědů s minimální přirážkou za cenu pouhých 75 korun, zejména lidem ze zdejší továrny. Ale dražších jídel večer, na kterých si může účtovat vyšší rabat, prodá sotva 30. Pověstná kreativita Čechů se ale může projevit jinak.

Konec vysedávání?

Část oslovených majitelů hospod mluví o riziku v souvislosti s chystanou účtenkovou loterií. Lidé budou zasílat ministerstvu financí účtenky, na které po slosování bude možné vyhrát hodnotné ceny. Co by to bylo za Čecha, aby kvůli větší šanci vyhrát nezačal platit a vymáhat účtenku za každé objednané pivo zvlášť? Čím víc účtenek, tím větší naděje na výhru.

Zmizí z českých hospod tradiční vysedávání u stolu s parťáky, připisování společných čárek na „zahrádce“ lístku? Budeme místo toho jen vysedávat u barového pultu nebo výčepu a klábosit s barmanem ve stylu anglických pubů?

Zmizí tím z českých hospod tradiční vysedávání u stolu s parťáky, připisování společných čárek na „zahrádce“ lístku? Budeme místo toho jen vysedávat u barového pultu nebo výčepu a klábosit s barmanem ve stylu anglických pubů? A po zaplacení každého piva odcházet na cigaretu na ulici? „Na rauchpauze někde před hospodou nevidím nic špatného,“ tvrdí Josef Krýsl, sládek a stavitel minipivovarů, který proseděl nemálo času v pražské pověstné hospodě U Tygra a za byznysem sjezdil půlku světa. Zažil na vlastní kůži, že leckde se už v hospodách nekouří.

„Když se před hospodou sejdou kuřáci, vznikají nová partnerství. A všiml jsem si ve světě, že se často dotyčný pak nevrátí ke stolu, kde předtím seděl, ale k novému parťákovi. Zkrátka ten ponížený kuřák venku najde nové kamarády. Venku na mrazu se lidi stmelí,“ říká Krýsl a působí dojmem, že to myslí vážně. Kuřáky před hospodou přirovnává k pejskařům při venčení čtyřnohých mazlíčků. Potkají se, stmelí se.

Podle jeho soudu neexistuje jedna typická česká hospoda. Jde spíše o tři různé varianty. V západním stylu s dobrým jídlem, kvalitní pivnice a tradiční vesnická putyka. A mohou přežít všechny tři styly, pokud si zachovají svou atmosféru. Vlastní definici má i šéf Asociace hotelů a restaurací Václav Stárek. „Typická česká hospoda je poměrně široký pojem. V každém případě česká hospoda má jedno společné. Lidé sem chodí za setkáním s přáteli, známými a dozvědět se, co je nového,“ říká. Je otázka, do jaké míry se v tom Česko liší třeba od Německa nebo Grónska. Možná že v ničem.

Autor: