Automatické počítačové systémy: Rakovina na burzách

Během tržních turbulencí letos v srpnu nazval známý americký investor a moderátor Jim Cramer jeden díl svého pravidelného pořadu jménem hudební skupiny Rage Against the Machine, tedy Rozhněváni na stroje. Vedl ho k tomu názor, který je nejen u americké veřejnosti a politiků poměrně rozšířený.

Pokles trhů sice způsobil problémy v Číně, velký podíl na jeho intenzitě však měli roboti – superrychlé počítačové obchodovací systémy naprogramované tak, aby uzavíraly obchody za dobu rychlejší než sekunda místo lidských makléřů. Jejich umělá inteligence zvyklá automaticky v krátkém okamžiku nakupovat nebo prodávat za určitých podmínek strhla podle něho na trhu lavinu.

Tažení politiků i investorů

Cramer je další z řady těch, kteří se přidali k tažení proti největšímu burzovnímu fenoménu současnosti. Zvláštní zdanění burzovních robotů prosazují američtí demokratičtí prezidentští kandidáti včetně bývalé ministryně zahraničí Hillary Clintonové. Německo loni zavedlo přísnější regulaci strojových obchodníků a v jeho stopách jde celá Evropská unie , která něco podobného připravuje v rámci nové směrnice o podnikání na kapitálových trzích, jež se pod nehezkou zkratkou MiFID 2 chystá ke schválení a zavedení v členských zemích včetně Česka.

Na jméno jim nemůže přijít řada velkých investorů. „Tito mechaničtí obchodníci jsou hazardní hráči, podkopávají důvěru v trhy. Je to jako rakovina, kterou musíme zastavit. Pokud bude důvěra v burzy dál klesat, rozpadne se celý náš finanční systém,“ prohlásil Charles Schwab, zakladatel a šéf stejnojmenného obchodníka s cennými papíry.

Když letos vnikla britská policie do malého domku na předměstí Londýna, odkud vyvedla v poutech mladého nenápadného burzovního obchodníka Navindera Saraa, postarala se o další senzaci, která reputaci tržních robotů rozhodně nepřidala. Sarao byl totiž obviněn, že způsobil největší bleskový propad burz v uplynulých letech – v roce 2010 trhy během několika minut klesly o více než šest procent. I když se hned vrátily, byl Sarao obviněn, že se na této transakci obohatil.

Podle vyšetřovatelů se mu přitom povedlo pohnout celým trhem právě díky chytrému počítačovému programu, který přesvědčil jiné roboty, že Sarao chce na burze prodat velký balík. To vedlo k propadu cen a Sarao mohl následně se slevou nakoupit. Dokonalý podvod. Rázem byl na světě nový viník všech prudkých burzovních výkyvů – automatické počítačové systémy. Jenže roboti na burzách nejsou nic nového pod sluncem.

Přínosy a nevýhody

Počítače se na akciových burzách používají od sedmdesátých let minulého století. O deset let později už bylo v USA běžné naprogramované obchodování, při němž se dopředu zadávají příkazy k nákupu nebo prodeji v okamžiku, kdy cena akcie prorazí určitou hranici. Tomuto systému se dává za vinu zhroucení trhu při slavném černém pondělí v roce 1987.

„Počítačové obchodování bylo součástí akciových trhů po desetiletí, rozšířilo se ale až logicky s technologickou revolucí na přelomu tisíciletí,“ říká William Blewitt, který se problémem zabývá na Newcastle University. Agentura Bloomberg v roce 2007 napsala, že tradiční obchodníci se po hlavě vrhají do automatizace, v době finanční krize se už v USA více než 60 procent akciových obchodů uskutečnilo prostřednictvím automatických systémů.

„Rozvoji pomohla reforma na amerických burzách v devadesátých letech. Do té doby bylo akcie možné ocenit jen na jeden celý dolar, to se změnilo a cena se dala vyjadřovat i v centech. Nejzásadnější ale bylo, že firmy celou tu dobu výrazně investovaly a technologie se stala dostupnější a levnější,“ říká Blewitt.

Přínosy a nevýhody takzvaného robotického obchodování jsou přitom předmětem mnoha debat již řadu let. Kritici tvrdí, že trhy jsou kvůli němu volatilnější a méně předvídatelné. „Problém je, že ceny se hýbou výrazněji v kratších časových úsecích. To může vést k větším výkyvům na burzách,“ říká Blewitt. Na druhou stranu ale mají podle mnoha studií automatické obchody pozitivní vliv na náklady.

Hledání skulin

Pokud totiž na trhu působí superrychlí obchodníci, kteří dokážou zareagovat na cenu v řádech mikrosekund, dovede je konkurence k tomu, že využívají stále nižších a nižších cenových rozpětí. Na tom vydělají i další investoři, protože jim klesají náklady při prodeji nebo nákupu akcií. Podle obchodníka s cennými papíry TD Ameritrade byl pokles transakčních nákladů pro drobného klienta v USA za uplynulých deset let 80 procent.

Stejný princip, který pomohl snížit náklady, však zároveň odhaluje velkou slabinu těchto robotických obchodníků. Jak píše Jerry Adler ze serveru Wired, vysokorychlostní mechaničtí obchodníci stále testují ceny a hledají skuliny, aby mohli na jednom místě koupit akcii za jeden dolar a někde jinde ji hned prodat za 1,01 nebo dokonce 1,001 dolaru. Tomuto systému investování se říká arbitráž.

Problémem je, že zatímco lidský obchodník může o věcech přemýšlet, roboti jen slepě reagují na signály. Právě to dovolilo nenápadnému muži z londýnského předměstí pohnout trhem. Roboti totiž neprohlédli jeho past a začali prodávat, když předstíral, že chce prodat velký balík. Na druhou stranu, jestliže Navinder Sarao používal počítačový systém a sám je tedy robotickým obchodníkem, jeho obětí byli zase jenom roboti.

Vzhledem k tomu, že trh se během několika minut po bleskovém propadu vrátil, těžko někdo může vinit Saraa a roboty, že poškodili drobné investory, kteří investují na burze své finanční prostředky na důchod. Rajiv Sethi, profesor na Columbia University, tuto myšlenku potvrzuje. „Pokročilejší roboti by dokonce dokázali rozpoznat Saraův trik a profitovat z něj, ti méně rozvinutí na něj skočili. Lidští obchodníci však jeho svodům neměli důvod ani čas podlehnout,“ řekl Sethi pro magazín World Finance.

Produkt technologického vývoje

Libor Winkler je šéfem české společnosti RSJ, která patří k největším obchodníkům na světě využívajícím rychlé obchodovací počítačové programy. Podle něho se vliv firem, jako je ta jeho, přeceňuje. „Je pravda, že počítačové systémy mohou způsobit na burzách výkyvy, které jsou prudší než dřív, ale zase rychleji odezní. Nečekané propady přitom byly vždy, i když se obchodovalo jen pomocí telefonu. Tehdy to ale bylo méně vidět,“ říká Winkler.

„Dnes se lidé tváří, jako by robotičtí obchodníci mohli za všechno a nehorázně vydělávali na drobných investorech. Pravdou ale je, že zisky firem, které se na tyto obchody specializují, nejsou v porovnání s jinými firmami nijak vysoké. Je to velmi konkurenční prostředí, a to znamená efektivní trh, na kterém se nedá zase tak snadno vydělat,“ říká Winkler. Statistiky mu dávají za pravdu.

Třeba zisky vysokorychlostních obchodníků s akciemi v USA klesly od roku 2009 podle společnosti Tabb Group z více než sedmi na 1,3 miliardy dolarů v loňském roce. Jejich tržní podíl se snížil z 60 na 50 procent. To znamená jediné – obchodníci na jednotlivých transakcích vydělávají výrazně méně. „To, že jsou tyto systémy v oblibě, souvisí spíše s tím, že jsou stále levnější,“ říká Winkler.

Podle hlavního obchodníka RSJ Bronislava Kandríka nejsou roboti nic jiného než produkt technologického vývoje na burzách. „Dnes také neposíláte většinou dopisy na papíře, ale e-mailem. V našem případě je to stejné. Debata, která se kolem vysokorychlostních automatických obchodníků rozvířila, je spíše vyvolaná tím, že lidé přesně nechápou, jak fungují.“ Připouští, že díky robotům lze manipulovat s trhem, jako to možná udělal Sarao při bleskovém propadu burzy před pěti lety, jenže manipulace s trhem byly vždycky.

„Pokaždé se najde někdo, kdo se snaží využít skuliny a trh ovlivnit, to se nezměnilo už od středověku. Obchodníci si však sami hlídají, aby se to nestávalo. Poškozeni totiž budou oni. Když vidíme na burze nějaký podezřelý obchod nebo poptávku, hned to sami burze hlásíme. A tak to dělají všichni,“ říká Kandrík.

Náchylnost k šokům

Zajímavé na všech obavách z robotů a z toho, že obírají drobné investory o peníze, je, že většina samotných investorů, kteří se s nimi na trhu setkávají, to příliš neřeší. Třeba náklady na nákup a prodej municipálních dluhopisů jsou podle listu New York Times pětkrát vyšší než u akcií, kde se ve velké míře realizují právě vysokofrekvenční obchodníci.

„Pokud bych chtěl ušetřit peníze investorů, díval bych se na trh s dluhopisy,“ řekl americkému deníku Brandon Becker, který řídil právní oddělení velkého podílového fondu TIIA-CREF a nemá příliš důvodů stát na straně robotických obchodníků. Podle něho je téma zásahu proti „strojům“ natolik populární, protože nenadálé otřesy akciových trhů jsou lépe vidět a roboti slouží jako dobrý cíl, na koho to lze svést. Většinu investic na důchod přitom mají jak Američané, tak Evropané v dluhopisech.

To však neznamená, že by se vysokorychlostním obchodníkům neměla věnovat pozornost. Dokonce i někteří z nich se obávají, že akciové trhy jsou příliš roztříštěné, a proto náchylné k šokům vyvolaným roboty, jako mohl být bleskový propad z roku 2010. Společnost RSJ spoluvlastněná mimo Winklera také Karlem Janečkem s akciemi vůbec neobchoduje, na burzách v Londýně, Chicagu a Frankfurtu však uzavírá kontrakty na úrokové míry.

„Jsme vlastně taková velká směnárna, vyděláváme na tom, že vypisujeme kurzy a vyděláváme na jejich rozdílu. Tyto takzvané spready jsou i tady kvůli konkurenci velmi úzké. Do akcií bychom ale zatím nešli, protože akciové trhy jsou velmi roztříštěné a nemáte kontrolu, kdo co a za kolik kde prodává,“ říká Winkler.

„Když se přitom mluví o vysokorychlostním obchodování a jeho regulaci, mají se na mysli především akciové trhy,“ dodává s tím, že pokud jde o regulaci, uvítal by více institucionalizované burzy. „Když si banky dělají kšeftíky mezi sebou na neburzovních trzích, zvyšuje to transakční náklady,“ říká Winkler.

Regulace nepomohou

Evropa brzy přijde s vlastní regulací robotických obchodníků. Konkrétní návrhy má na stole i česká vláda. „Návrh zákona právě zpracovává komise legislativní rady vlády,“ říká Kateřina Vaidišová z ministerstva financí. K větší stabilitě burzovních systémů má v Evropě přispět to, že firmy využívající roboty budou muset tuto skutečnost nahlásit regulátorovi, v Česku tedy ČNB, a budou muset vést záznamy o svých obchodech, a to i těch nakonec zrušených. Tak se bude snadněji dokazovat případná manipulace s trhem.

Podle Kateřiny Vaidišové bude navíc muset obchodník zajistit takový systém, který nepovede k narušení trhu, a burza, kde obchoduje, bude muset zajistit, aby systémy zvládla. Model, který Česko zavádí spíše z povinnosti, protože na samotné české burze žádní roboti nepůsobí, by měl do roku 2017 fungovat v celé EU. Ostatně v Německu již něco podobného mají. Jako v případě každé regulace i tady jsou pro a proti.

Snaha dostat systém, který se neustále vyvíjí, pod kontrolu naráží na odpor ať už kvůli zbytečnému papírování, nebo nepochopení problému ze strany regulátorů. Třeba komentátor magazínu Forbes Tim Worstall se pozastavuje nad tím, že evropská regulace má zavést minimální velikost rozmezí nákupu a prodeje kontraktu.

To má zabránit tomu, aby roboti vydělávali na malých změnách, arbitráže tudíž budou méně časté, což znamená méně obchodů pro robotické makléře. Jenže, jak píše Worstall, jediným dopadem bude, že se zvýšením rozdílu mezi kupní a prodejní cenou kontraktů jenom stoupnou náklady pro ostatní investory.

Ať už budou mít snahy zastavit excesy, které mohou kvůli robotickým obchodníkům na trhu vznikat, jakýkoli efekt, ať už je pravda skutečně v tom, že rozkolísávají trhy, nebo že je naopak dělají spravedlivějšími a efektivnějšími, jedno je jisté: roboti na burzách zůstanou stejně, jako bude dál existovat internet nebo mobilní telefony a trhy se s nimi musejí naučit žít.