Aktuálním tématem v Senátu se stalo prověření, jak se prezidentští kandidáti vypořádali s požadavky zákona o volbě hlavy státu. Jejich volební výbory musí podle zákona zaslat ve stanovené lhůtě senátnímu mandátovému a imunitnímu výboru veškeré účetnictví týkající se kampaně. Což se v minulých dnech stalo. Zákon už ale neupravuje, jak s těmito dokumenty mají senátoři vlastně naložit a jak to udělat, aby takové „cvičení“ mělo vůbec smysl?
Formální logikou by mohl dospět člověk k závěru, že když senátoři dostanou veškeré účetnictví, měli by se podívat, jestli je průkazné. Ale není to málo? Pokud je potřeba ověřit, jak postupovali prezidentští kandidáti a jejich volební týmy, není důležitější podívat se na to, jestli dodrželi požadavky stanovené zákonem?
Pokud se Senát vydá cestou účetního auditu (což je pravděpodobné), dostane dopovědi na následující otázky:
- Je účetnictví vedeno úplně, průkazně a správně?
- Zobrazují údaje v účetní závěrce volebního výboru věrně stav majetku a závazků, finanční situaci a výsledky hospodaření?
Podle mě je to ale málo. Neměla by být hlavním cílem ujištění senátorů transparentnost volební kampaně? Pokud by si na tuto otázku odpověděli senátoři kladně, musejí auditorovi zadat mimo kontrolu účtování (má dáti/dal) další úkoly:
- Byla kandidátem dodržena limitní částka na volební kampaň?
- Byly do účetnictví volební kampaně zahrnuty veškeré příjmy a výdaje?
- Odpovídají ceny vykázaných a uskutečněných výdajů cenám obvyklým?
Aby však auditor mohl na takovéto otázky odpovědět, musel by mít umožněn přístup ke všem dárcům a dodavatelům. Musel by při auditu postupovat aktivně, možná až investigativně.
Střet zájmů
Uvidíme, jaký audit se nakonec uskuteční. Podstatné je však také to, kdo ho bude dělat. Senát řeší citlivou otázku. Neudělaly volební výbory prezidentských kandidátů úmyslnou nebo nechtěnou chybu? Velkým rizikem celého výsledku je proto potenciální střet zájmů komerčního auditora, kterého si Senát vybere. Přiznejme si, že je to tu malý rybník. Osobně vidím toto jako hlavní výzvu pro Senát.
Když se podíváme do budoucna, koho do ověřování financování volební kampaně zapojit? Odpověď je jednoduchá. Stát už přeci svého relativně nezávislého auditora má. I když je to auditor, nazýváme ho, bohužel, doposud kontrolorem. Je to přeci Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ)!
Může to dělat NKÚ?
V našem případě bude pravděpodobně hlavním argumentem odpůrců takového postupu tvrzení, proč by měl nezávislý státní auditor zkoumat peníze, které neposkytl stát, ale dárci? Odpověď je opět jednoduchá. Jaký je rozdíl, když audit bude dělat soukromá společnost nebo NKÚ? Obojí zaplatí stát.
Nechci se pouštět na tenký led legislativních pravomocí NKÚ podle našich zákonů – debata nad nimi je vždy emotivní. Pokud se ale diskuse nad působností NKÚ znovu otevře, nebylo by dobré přenést i audit financování volební kampaně a podobné jednorázové akce na externího auditora státu, jímž je NKÚ?
Ono totiž něco podobného už jinde funguje. Příkladem může být Nejvyšší auditní úřad Velké Británie. Mimo běžné finanční a výkonnostní audity se zaměřuje i na oblast řádné veřejné správy. A není to právě náš příklad? Osobně proto nevidím žádný důvod, proč by právě NKÚ nemohl po příštích prezidentských volbách financování volební kampaně auditovat. Pokud mu to samozřejmě zákonodárci dovolí…