Ať penzijní reforma klidně padne

Nedokáže-li sněmovna přehlasovat prezidenta a premiér zjistí, že jeho vláda ztratila smysl svého bytí, nebude důvod plakat, píše Petr Mach.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČTK, ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Když prezident Václav Klaus vrátil Poslanecké sněmovně návrh zákona o pojistném na důchodové spoření, který má změnit český systém penzijního zabezpečení, setkal se pochopitelně s nelibostí premiéra Petra Nečase a předsedy TOP 09 Karla Schwarzenberga. Vláda dala při svém vzniku sama sobě přízvisko „reformní“ a důchodovou reformu – ať dobrou nebo špatnou – si vytkla jako otázku svého bytí a nebytí.

Základy vládní reformy penzijního systému byly schváleny již loni v podobě zákona o penzijním spoření. Ovšem až nynější předloha, kterou prezident vetoval, dělá z příspěvků do fondů povinnou platbu, jejíž neuhrazení bude mít stejné následky jako neplacení daní. Státu umožňuje převádět platby jednotlivých občanů na jejich individuální účty u penzijních společností. Bez tohoto zákona nemůže vládní důchodová reforma od ledna vůbec začít.

Změna má umožnit lidem vyvést část platby na sociální zabezpečení z průběžného systému do nových penzijních fondů: o tři procentní body si sníží odvody do státního průběžného systému ten, kdo se zaváže přispívat pěti procenty mzdy do nových penzijních fondů. Ty budou mít garantované marže odvozené z hodnoty spravovaných peněz. Kdo do nových fondů jednou vstoupí, nebude moci vystoupit. Tato zásadní penzijní změna má kritiky zleva i zprava.

Propojení státní moci a finančních skupin

Podle prezidenta, levicové parlamentní opozice, většiny Senátu, řady liberálních ekonomů (například Patrika Nachera) a v neposlední řadě podle v parlamentu nezastoupené liberální pravice (Svobodní) je vládní reforma změnou k horšímu.

  • Levice kritizuje, že na reformě vydělají jen bohatí a vznikne hluboký deficit v průběžném systému.
  • Liberální pravice kritizuje, že se vytváří nový soubor přeregulovaných fondů, ze kterých nebude možno vycouvat – v situaci, kdy současný systém penzijního připojištění zdárně funguje na principu dobrovolnosti.

Oba tábory kritizují vytvoření korporativistického propojení státní moci a finančních soukromých skupin, které mají mít ze zákona garantované marže. Vytváří se především dobrý byznys pro fondy a odbytiště pro státní dluhopisy.

Je to past

V průběžném systému budou chybět peníze, které lidé s vyššími příjmy vyvedou do soukromých fondů. Vláda již zvýšila DPH, aby tento výpadek kompenzovala, a chystá se na její další zvyšování. Bohatší lidé by si tedy mohli říci, že na tom vydělají – své peníze si zhodnotí ve fondech a výpadek ve státních penzích zaplatí lidé s nižšími příjmy na vyšší sazbě DPH na potraviny.

Kdo zaručí, že příští vlády nezvýší sazby příspěvků do průběžného systému lidem s vyššími příjmy, kteří se nechají nalákat na vstup do soukromých fondů?Kdo ale zaručí, že příští vlády opět nezvýší sazby příspěvků do průběžného systému lidem s vyššími příjmy, kteří se nechají nalákat na vstup do soukromých fondů? Vlastně se tak již stalo – tato vláda předložila sněmovně návrh na zvýšení daně z příjmu o sedm procentních bodů pro lidi s příjmy nad čtyřnásobkem průměrné mzdy (nazvala to „solidární daň“) a zrušila strop pro placení zdravotního pojištění.

Nové fondy jsou tedy jasnou pastí: vlezete do nich s vidinou lepšího zhodnocení peněz než ve státním pilíři, záhy vám vláda zvýší odvody, které vám naoko snížila. A vy zjistíte, že z fondů již nepůjde vystoupit a že jen platíte, platíte, platíte.

Důchodový systém má být stabilní

Prezident se ve svém odůvodnění hlásí k další rovině kritiky – že reforma nevytváří stabilní prostředí, protože je protlačována nejtěsnější možnou většinou a levicová opozice beztak deklaruje, že reformu opět zruší, až se rok po startu reformy dostane k moci. Penzijní systém by měl být stabilní po generace.

Vláda předložila sněmovně zákony už v květnu. Tehdy se pro ně našla většina jen 101 poslanců ze dvou set. Sněmovně ale zákon vrátil Senát, který stejně jako prezident může být sněmovnou přehlasován. Když poslanci přehlasovávali Senát, našla se pro vládní návrh opět jen velmi těsná většina. Z těchto vládních poslanců mohou snadno někteří lidé loajální prezidentovi a sdílející často jeho ekonomické argumenty proti prezidentskému vetu nehlasovat (například Pavel Bém, Michal Doktor a další), a Nečas by tak nenašel potřebnou většinu.

Co se stane, když reforma neprojde?

Co by se stalo, kdyby vládní poslanci nedokázali prezidenta přehlasovat? Penzijní reforma by v lednu nemohla vůbec odstartovat. Nezahltí nás masivní reklama penzijních fondů. Nenastartoval by se obrovský byznys pro penzijní společnosti a nevzniklo by gigantické odbytiště pro státní dluhopisy. Lidé by mohli dál dobrovolně přispívat do současných fondů v rámci penzijního připojištění, což dělá většina Čechů.

Rozumný investor čeká, až bude celá legislativa schválena a nezačne bezhlavě investovat, dokud nejsou všechny související zákony finálně schválenéPřekvapivá byla reakce Pavla Kohouta, ekonoma, se kterým většinou souzním. V Lidových novinách z 26. září se proti prezidentskému vetu ohradil. Kdyby reforma nakonec neprošla, odradili bychom podle Kohouta zahraniční investory, působili bychom jako stát nevěrohodně a investoři, kteří se již na rozjezd penzijní reformy chystají, by mohli stát žalovat a žádat odškodnění.

Takovou argumentaci považuji za nepřiměřenou. Rozumný investor čeká, až bude celá legislativa schválena a nezačne bezhlavě investovat, dokud nejsou všechny související zákony finálně schválené. Jestli už někteří investoři zřídili nové „penzijní společnosti“ a těší se na téměř bezpracné zisky, nejhorší, co se jim může stát, je, že žádné mít nebudou. Jiné náklady než náklady na právníky v souvislosti se zakládáním těchto fondů jim dosud nevznikly.

Když sněmovna nedokáže prezidenta přehlasovat, zůstane prozatím penzijní systém při starém. Pokud premiér zjistí, že jeho vláda tím ztratila raison d'etre, nebude důvod plakat.