Výsledek hlasování poslanců působí témeř idylicky. Ze 192 přítomných zvedlo 152 ruku pro přímou volbu prezidenta (to je o 32 víc, než je nutné minimum). Jen komunisté se hlasování zdrželi a proti byli jen tři poslanci ODS. Tvrdíme-li však, že na idylu zdaleka založeno není, máme pro to řadu pádných důvodů.
Dvacet let to trvalo od chvíle, kdy s návrhem na zavedení přímé volby hlavy státu přišla sociální demokracie. Příkladně na zrovnoprávnění češtiny s němčinou v úředním styku jsme však za Rakouska-Uherska čekali ještě mnohem déle, není-liž pravda? Budeme-li trpěliví, jednou dojde i na uzákonění obecného referenda a pak už naše česká demokracie možná bude dokonalá.
Je to na senátorech za ČSSD
Možná ano, možná ne! Přestože si v průzkumech zhruba čtyři pětiny občanů zavedení přímé volby prezidenta přejí, slavnostními průvody středeční „ano“ sněmovny neoslavili. A dobře udělali. Novela totiž nyní míří do Senátu, kde má obecně a mezi sociálnědemokratickými senátory zejména řadu kritiků.
Samozřejmě se jim nelíbí, že přímou volbou prezidenta přijde Senát o jednu ze svých nejvýznamnějších kompetencí a jeho význam dále poklesne. ČSSD, jež v 81členném Senátu má nyní 41 zástupců, výhledem na umenšení svého vlivu frustrovaných, přišla proto ve sněmovně s „vyvažujícím“ návrhem, aby jmenování členů bankovní rady ČNB musel napříště prezidentu republiky odsouhlasit Senát.
Pokud by se někteří senátoři chtěli „revanšovat“ za umenšení svého významu v důsledku zavedení přímé volby prezidenta, může být příprava prováděcího zákona klopotná a zdlouhavá
Tento pozměňovací návrh však ve sněmovně neprošel. Proto není jisté, zda senátoři ČSSD při projednávání ústavní novely o přímé volbě prezidenta budou pouze skřípat zuby, ale, jak slibuje předseda strany Bohuslav Sobotka, zvednou pro ni ruku, anebo ji potopí. Upravit ji a vrátit sněmovně není na rozdíl od „normálních“ zákonů možné.
Předpokládejme, že ČSSD nechá novelu Senátem projít a nebude riskovat zničující „bubnovou palbu“, kterou jí koaliční strany hrozily už před středečním hlasováním ve sněmovně. Poněvadž prezident ústavní zákony nepodepisuje a nemá možnost je vracet sněmovně, leckomu ze sympatizantů přímé volby spadne kámen ze srdce a zvolá: A je hotovo! Omyl, nebude. K tomu, aby se příští prezident mohl volit přímo, je totiž třeba nejen změnit Ústavu, což je v chodu, ale i přijmout příslušný prováděcí zákon.
Klopotná a zdlouhavá příprava
„Další podmínky výkonu volebního práva při volbě prezidenta republiky, jakož i podrobnosti navrhování kandidátů na funkci prezidenta republiky, vyhlašování a provádění volby prezidenta republiky a vyhlašování jejího výsledku a soudní přezkum stanoví zákon,“ stojí v článku 58 ústavní novely, jenž zatím zůstává stranou pozornosti. Článek 40 Ústavy ČR přitom stanoví, že zákon o zásadách jednání a styku obou komor (který ani 15 let od ustavení Senátu neexistuje!), zákony o jejich jednacích řádech a – pozor! – volební zákony vyžadují schválení Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Rozuměj v obou komorách ve stejném znění.
Jinak řečeno, pokud by se například někteří senátoři chtěli „revanšovat“ za umenšení svého významu v důsledku zavedení přímé volby prezidenta, může být příprava prováděcího zákona o přímé volbě prezidenta klopotná a zdlouhavá. Václavu Klausovi přitom vyprší mandát 7. března 2013. Podle ústavní novely se přímá volba jeho nástupce musí konat v posledních 60 dnech Klausova mandátu a předseda Senátu ji vyhlásit nejpozději 90 dnů před jejím konáním.
Prakticky to znamená nejpozději v listopadu 2012, čili bezprostředně po volbách do krajských zastupitelstev a třetiny Senátu. Vezmeme-li v úvahu, že legislativní proces obvykle zabere půl roku a dopřejeme-li sněmovně a Senátu příští léto alespoň krátkou dovolenou, je takříkajíc za pět minut dvanáct.
Náročná kampaň
Třeba nás mile překvapí ministerstvo vnitra, které ještě za šéfování Radka Johna naznačovalo, že práce na takzvaném volebním kodexu se chýlí ke konci. Třeba se v něm počítalo už i s přímou volbou prezidenta, jíž „véčka“ fandila a fandí. Proto, alespoň co se technicko-organizačních záležitostí přímé volby prezidenta týče, bylo by o co se opřít.
Pokud finanční výdaje na kampaň nebudou omezeny, kandidáti, jako je Jan Ficher, budou fakticky předem diskvalifikováni, neadoptují-li je nějací „kmotři“
Doktor Václav Henych z ministerstva vnitra, jenž byl u všech voleb počínaje rokem 1990, by si nicméně věděl rady i bez kodexu. Větší problémy než s technicko-organizačními paragrafy se však dají čekat tam, kde půjde o jasné politikum. Zkusme si jich pár vytipovat.
Začněme tím, že přímá volba prezidenta přejímá některé zásady voleb do Senátu. Ty se však konají každé dva roky v relativně nevelkých 27 volebních obvodech, zatímco při přímé volbě hlavy státu bude jen jeden velký volební obvod – celá Česká republika. Pro kandidáty na prezidenta to znamená vést volební kampaň v celostátním měřítku, k čemuž by jim měl volební zákon poskytnout přiměřený čas a přístup do veřejnoprávních sdělovacích prostředků.
Bude stačit čtrnáct dní a další týden mezi prvním a druhým kolem volby jako ve volbách do Senátu? Těžko, že ano. Celostátní kampaň je z logistického a finančního hlediska velmi náročná a kandidáti se neobejdou bez týmu spolupracovníků. Budou si shánět potřebné prostředky sami, což znamená, že by měli šanci uspět jen kandidáti politických stran s lobbisty v zákrytu, anebo mají dostat rovnocennou příležitost i kandidáti navržení na základě petice minimálně 50 tisíc občanů? Druhá varianta by asi vyžadovala určité finanční minimum, jež by všem kandidátům poskytla státní kasa, která na to ale asi nebude mít.
Omezené finanční výdaje
To, zda se dočkáme volební kampaně amerického, anebo – řekněme – slovenského typu, bude hodně záležet právě na volebním zákonu. Jeden z potenciálních kandidátů, expremiér Jan Fischer, se už ozval s apelem, že zákon má striktně omezit finanční výdaje na kampaň. Pokud omezeny nebudou a Fischera neadoptují nějací „kmotři“, kandidáti jeho typu budou fakticky předem diskvalifikováni.
Nemají ale právě to „velké“ a „zavedené“ strany za lubem, případným „talentům odjinud“ soutěž zkomplikovat a i volbu prezidenta všemi občany mít pod kontrolou, jako měly tu v Parlamentu? Sečteno a podtrženo, projde-li ústavní novela Senátem, budeme tak na půli cesty k přímé volbě prezidenta. Zvládnout včas její druhou polovinu znamená prokousat se nenápadnými, leč třaskavými nástrahami prováděcího zákona.
Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu.