Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Argentinský střet o moc: Prezidentka versus tajná služba

  8:06
Podezřelá sebevražda žalobce Alberta Nismana vyvolala v Argentině největší politickou krizi od krachu země na počátku století. Prezidentka Cristina Fernándezová, jíž národ viní z právníkovy smrti, dává odpovědnost za ni Výzvědné službě.

Argentinská prezidentka Cristina Fernádezová. foto: Montáž Richard CortésČeská pozice

Je to fantóm argentinské politiky. Známá je jen jedna jeho – navíc jedenáct let stará – fotografie, ze které se bez výrazu dívá nakrátko ostříhaný muž s kulatým obličejem. Jmenuje se Antonio Stiusso a až do loňského prosince šéfoval operacím tamní Výzvědné služby známé pod zkratkou SI. Tehdy prezidentka Cristina Fernándezová zkušeného agenta propustila a dnes ho osočuje, že svými intrikami ji chce odstavit od moci. Jde na to podle ní přes mrtvoly.

Konkrétně přes mrtvoly 85 obětí teroristického útoku z 18. července 1994 na židovské centrum v Buenos Aires a státního zástupce Alberta Nismana, který se snažil odhalit viníky tohoto zločinu. Tento 51letý právník zahynul teprve před necelými dvěma měsíci za velice podezřelých okolností. Jeho bodyguardi a matka ho našli v jeho zevnitř zavřeném bytě 18. ledna, jak jen ve spodním prádle leží pod umyvadlem v kaluži krve. Žádná stopa po zápasu, jen v pravé ruce pistole a v hlavě kulka. Na první pohled sebevražda.

Řada nesrovnalostí

Jenže Nismanovi zbývalo jen pár hodin do předstoupení před poslance, kterým chtěl předložit 289 stránek s přepisy telefonických rozhovorů vrcholných osob země. Podle svých předchozích prohlášení pro média hodlal dokázat, že prezidentka výměnou za ropu z Perského zálivu Íránu, jehož diplomaté byli důvodně podezřelí ze zorganizování nejhoršího teroristického útoku na území Argentiny, slíbila zastavit vyšetřování příčin masakru.

Zatímco policie se i na základě pitvy drží verze dobrovolného odchodu Nismana ze života, hlas lidu to má za vraždu, kterou si objednala hlava Argentiny Cristina Fernándezová

Národ neuvěřil, že by sebevědomý a podle všech svých známých vyrovnaný žalobce jen pár okamžiků před svou hvězdnou hodinou spáchal sebevraždu a nevysvětlil ji dopisem na rozloučenou. Navíc dosavadní práce detektivů odhalila řadu nesrovnalostí. Ukázalo se, že dveře byly zaklapnuty jen na pojistku a že dovnitř šlo proniknout i ventilací. Dále žádný z deseti členů přidělené ochranky nehlídal hlavní vstup do bytu.

Nisman neměl na ruce stopy po střelném prachu, což vysvětluje fakt, že pistole malé ráže je nezanechávají. Jenže zbraň si právník údajně půjčil jen den předtím od svého kolegy ve strachu o život. Ale proč, když měl dva vlastní revolvery větší ráže? A proč na revolveru nebyly otisky jejího skutečného majitele?

Zatímco policie se i na základě pitvy drží verze dobrovolného odchodu ze života, hlas lidu to má za vraždu, kterou si objednala hlava Argentiny. Do ulice vyrazily desetitisíce protestujících. Pro Fernándezovou, která je v prezidentském paláci už od května 2003 (nejdříve v roli první dámy), nastal nejhorší moment za dobu v čele země. První týden po tragédii nevystoupila na veřejnosti, jen k případu vytvořila dva dlouhé elaboráty na své facebookové stránce.

Tajemní „oni“

V prvním elaborátu pár hodin po Nismanově smrti vyslovila lítost a divila se, co ho mohlo přivést k natolik hroznému činu. O tři dny později však na svém profilu napsala, že ani ona nevěří v sebevraždu. Aniž by to přímo uvedla, naznačuje, že pachatelem je exšéf tajné služby Antonio Stiusso, který v prosinci dostal padáka. Ambiciózní Nisman byl jen nevědomou hračkou v rukou pomstychtivých lidí z SI, kterým levicová politička říká „oni“.

Ambiciózní Nisman byl jen nevědomou hračkou v rukou pomstychtivých lidí z SI, kterým levicová politička Fernándezová říká „oni“

Právě „oni“ podle její verze zločin naaranžovali, aby znemožnil ji i její stranu. Prezidentské volby, v nichž už 61letá Fernándezová po dvou mandátech nemůže kandidovat, se konají v říjnu. Obyvatelé 43milionového státu, kteří jsou současnou vládou rozladěni kvůli hospodářským problémům, tím dostávají další argument, proč pro jejího spolustraníka nehlasovat.

Jestliže socialistka opatrně Stiussa jako viníka Nismanova skonu napřímo neuvedla, šéf jejího kabinetu Aníbal Fernández (není se svou nadřízenou v příbuzenském vztahu) se před médii neupejpá: „Nepochybuji, že je to součást Stiussovy pomsty za to, že byl vyhozen z tajné služby. Myslel si, že tato organizace patří jemu osobně.“ Nakonec týden po tragédii prezidentka přešla do protiútoku a ohlásila rozpuštění SI, kterou brzy nahradí Federální výzvědná agentura.

Maskovaná identita

Výzvědná služba SI, kterou pod jiným jménem založil v roce 1946 diktátor Juan Perón jako civilní tajnou službu a protiváhu vojenským rozvědkám, měla jako první úkol pomoci s únikem nacistických zločinců z Evropy do Latinské Ameriky. Během několika let si SI mezi argentinskými tajnými službami vybudovala výsadní postavení. Mimo jiné úkoly se soustředila se na terorismus, boj s levicovými extremisty a na přičlenění Falklandských (Malvínských) ostrovů k argentinskému území.

Bezskrupulózně sloužila všem režimům, které se za téměř 70 let její existence v Argentině vystřídaly. Obzvlášť tragický byl její podíl na likvidace levicové opozice v letech 1976 až 1983. Sedm let vojenské diktatury se do dějin se 30 tisíci mrtvými zapsalo jako nejkrvavější tyranie v dějinách západní polokoule.

Výzvědná služba identitu všech svých členů maskovala natolik důsledně, že i počet jejích zaměstnanců se jen odhaduje na dva až tři tisíce

Výzvědná služba identitu všech svých členů maskovala natolik důsledně, že i počet jejích zaměstnanců se jen odhaduje na dva až tři tisíce. Její moc bývá srovnávána s rozvědkami v komunistických státech. Neochabla ani po návratu demokracie v roce 1983.

Jednotliví prezidenti její zjištění rádi využívali proti svým oponentům. I za vlády Fernándezové a jejího bezprostředního předchůdce a manžela Néstora Kirchnera proběhla médii řada skandálů, kdy se agenti podíleli na uplácení nebo odposlouchávání odbojných poslanců.

Stiussovo gestapo

Nyní 61letý Antonio Stiusso, který je známý také pod přezdívkou Jaime, byl u toho od roku 1972, kdy jako 18letý informatik a student elektrotechniky k SI nastoupil. Flexibilně dělal všem mocipánům chlapíka na černou práci, který umí zařídit ty správné odposlechy. Uplynulých 20 let se pohyboval ve vrcholných postech – byl operačním šéfem nebo měl pod sebou kontrarozvědku.

Širší veřejnost se o jeho existenci dozvěděla až v roce 2004, kdy ministr spravedlnosti Gustavo Béliz upozorňoval prezidenta, že Stiusso „si vybudoval něco na způsob gestapa“, které se nevzdává móresů z doby diktatury a neváhá sáhnout ani k vydírání či mučení a navíc se u toho obohacuje.

Podle exministra spravedlnosti Gustava Bélize si Stiusso „ vybudoval něco na způsob gestapa“, které se nevzdává móresů z doby diktatury a neváhá sáhnout ani k vydírání či mučení

Néstor Kirchner se velmi rozzlobil. Nikoliv však na agenta, který mu svými informacemi z odposlechů značně pomáhal v půtkách s konkurenty či příliš zvědavými novináři, ale na ministra. Béliz, který měl v tamní prohnilé politice výjimečně neposkvrněnou pověst, dostal vyhazov z vlády a raději se uchýlil do exilu v USA. „Je to cena za to, že jsem řekl pravdu. Střetl jsem se s SI, nejtemnější silou Argentiny,“ řekl poté.

Ještě předtím však vystoupil v televizi, kde ukázal v televizi Stiussovu fotografii zmíněnou v úvodu textu, čímž vědomě porušil zákony o utajování identity agentů SI. Mimo jiné prohlásil: „SI je něco na způsob černé díry, do které padají peníze, aniž by skládala účty. Vytváří paralelní stát, tajnou policii bez kontroly. Řídí ji pán, kterého se všichni bojí. Říká se o něm, že je nebezpečný a že tě může dát zabít. Tento muž se jmenuje Jaime Stiusso.“

Konspirativní teorie

Nyní proti „tomuto nebezpečnému pánovi“ s podobnými argumenty brojí Kirchnerova manželka. Podle britského deníku The Guardian, který k tématu vydal rozsáhlý článek, ji už na konci loňského roku rozčílilo, když se prostřednictvím vojenské rozvědky dozvěděla, že ji Stiusso jako její dlouhodobá spojka v tajných službách nevaroval, že se proti ní chystá žaloba.

Nakonec se ukázalo, že to byl právě on, kdo dodal Nismanovi výbušné informace o dohodě mezi Íránem a Argentinou. Proto ho prezidentka Kirchnerová propustila z práce, což si dle tohoto scénáře její bývalý důvěrník nenechal líbit. Podle The Guardian byl za jeho náhlým vypovězením loajality strach o reputaci před kolegy z americké CIA a izraelského Mossadu, kterou by mu poškodilo prezidentčino zametení íránské stopy z útoku v Buenos Aires.

Lidé prezidentky Fernándezové vyzývají, aby Stiusso byl v souvislosti s Nismanovou smrtí vyšetřován přinejmenším jako svědek. Vždyť jeden z posledních telefonátů oběti mířil na jeho mobil.

Podle zdroje deníku Guardian zevnitř SI připomínal vztah Stiussa a Nismana ten otce a syna, takže zpravodajec neměl problém zpracovat státního zástupce, aby dal podle jeho not dohromady obvinění političky. Šéf jejího kabinetu Aníbal Fernández k tomu dokonce prohlásil: „Jsem přesvědčen, že Nisman ho nepsal. Jako voják Stiussovy armády ho jen podepsal.“

Když pak informace o žalobě pronikla na veřejnost, stačilo podle příznivců konspirativních teorií o pomstě zhrzeného agenta Nismana v pravý čas zabít, protože veřejné mínění se obrátí proti prezidentce. Její lidé vyzývají, aby Stiusso byl v souvislosti s jeho smrtí vyšetřován přinejmenším jako svědek. Vždyť jeden z posledních telefonátů oběti mířil na jeho mobil.

Fernándezová ho dokonce zbavila mlčenlivosti, ke které jsou příslušníci služby zavázáni doživotně. Před soudem by proto mohl vypovídat, což by mohlo na argentinské politiky vylít hektolitry špíny. Jenže zatím je k tomu daleko, protože otec tří dcer zmizel a pravděpodobně se díky svým bohatým kontaktům skrývá v zahraničí.

Hra na oběť

Podle opozice Fernándezová svým bojem s tajnou službou jen vytváří kouřovou clonu, která maskuje její provinění. Například pravicový starosta Buenos Aires a pravděpodobný kandidát na nejvyšší úřad Mauricio Macri ji vyzval, aby „už konečně ze sebe přestala dělat oběť“.

Souhlasí s ním i občané. Počátkem února prezidentce, která byla před čtyřmi lety drtivě zvolena už v prvním kole, podle průzkumu pro deník Clarín vyjádřilo nedůvěru sedm z deseti Argentinců. Podle stejného průzkumu veřejného mínění její verzi o konspiraci agentů věří jen čtvrtina populace. Už více než měsíc pokračují masové protesty, při nichž lidé požadují, aby Fernándezová odstoupila.

Podle opozice Fernándezová svým bojem s tajnou službou jen vytváří kouřovou clonu, která maskuje její provinění

Nismanovi nástupci v úřadu převzali jeho zdroje a prezidentku před soudem obvinili z maření výkonu spravedlnosti, protože byznys s Íránem nadřadila nad odhalení organizátorů teroristického útoku. Ale soudce žalobu rychle odmítl jako nedostatečně podloženou důkazy.

Občané proto ani nečekají, že se někdy přijde na to, jak to bylo se skonem prominentního právníka. S nevyšetřenými úmrtími lidí nějakým způsobem nepohodlných mocným osobám má Argentina i za časů demokracie několik zkušeností. Proto Nismanova exmanželka vyzývá, aby se případu chopil Meziamerický soud pro lidská práva.

Zatím jediný, kdo v důsledku Nismanovy smrti skončil ve vězení, je žalobcův spolupracovník Diego Lagomarsino. Za to, že mu půjčil osudnou pistoli. Dle argentinských zákonů se takový zločin trestá až šesti lety odnětí svobody.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!