Rozhodovali v nejdéle se vlekoucím spletitém sporu o miliardy korun ze státní kasy. V bitvě o více než osm miliard mezi státem a společností Diag Human kvůli zmařenému obchodu s krevní plazmou vydali verdikt, který si resort zdravotnictví vykládá jako vítězství, díky němuž miliardy českošvýcarskému podnikateli Josefu Šťávovi platit nemusí. Teď ale státu podle zjištění LN hrozí, že trojice mužů, vedená Milanem Kindlem (známým z kauzy plzeňských práv), která ho ve sporu „podržela“, jej sama požene k soudu. A to kvůli nevyplaceným odměnám za rozhodcování.
Rychlá rekapitulace: s obtížemi a za asistence soudu byl sestaven takzvaný přezkumný arbitrážní senát, složený ze známých postav právnického a ekonomického světa. Zasedli v něm Milan Kindl, Petr Kužel a Jiří Schwarz. Stejně jako jejich předchůdci i oni ve sporu žádali navýšení odměny pro arbitry. Arbitrážní smlouva jim zajišťovala půl milionu dohromady. Sami žádali deset milionů pro každého. Ministerstvo zdravotnictví to přislíbilo. Diag, který kvůli peripetiím se sestavováním arbitrážního panelu neuznává jeho rozhodování vůbec, odmítl. Zdravotnický resort pak ještě s arbitry vyjednal, že by se odměna počítala dle směrnic stálého rozhodčího soudu v Praze, což ji stlačilo na něco málo přes 18 milionů pro všechny dohromady.
Ministerstvo rozvažuje
A ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček loni na podzim odnesl na vládu materiál, podle něhož chtěl půlku sumy trojici vyplatit. Druhou by měl podle něj platit Diag, který to však odmítá. A tady se to zaseklo. Proti se postavil resort financí, podporovaný stanoviskem Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM), který je jakousi advokátní kanceláří státu. Němeček materiál stáhl a jeho lidé řeší, co dál.
Ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček loni na podzim odnesl na vládu materiál, podle něhož chtěl půlku sumy trojici vyplatit. Druhou by měl podle něj platit Diag, který to však odmítá. A tady se to zaseklo. |
„Ministerstvo zdravotnictví obdrželo v dané záležitosti písemné stanovisko ministerstva financí a ÚZSVM. V současné době probíhá právní analýza všech relevantních skutečností. Na jejím základě pak ministerstvo připraví další materiál pro jednání vlády. Do té doby nebude jakékoliv své možné další postupy nebo postupy dalších stran komentovat,“ uvedla Němečkova mluvčí Štěpánka Čechová. Arbitři ovšem nečekají se založenýma rukama. Obrátili se na majetkový úřad státu, aby své stanovisko změnil – ostatně nebylo by to v tomto případu poprvé. Předešlé vedení ÚZSVM dohodu s rozhodci podporovalo.
Generální ředitelka úřadu Kateřina Arajmu však na svém stanovisku, že stát má postupovat výhradně podle rozhodčí smlouvy, která mluví o půl milionu korun, nehodlá nic měnit. „Na svém stanovisku nemohu nic měnit,“ napsala rozhodcům v dopise, který mají LN k dispozici. „Úřad vystupoval v celém řízení jen jako procesní zástupce České republiky – ministerstva zdravotnictví, a je to tedy výlučně ministerstvo zdravotnictví, které je oprávněno s vámi dohodu o odměně uzavřít a tím i rozhodnout o její výši,“ píše také v dopise.
Nedáte půlku? Chceme vše
S tím se ovšem Kindl a spol. nespokojili a v dalším dopise už hrozí právními kroky, tedy že by odměnu vymáhali soudně. Nešlo by přitom jen o polovinu přislíbené sumy, ale o celou částku. „Ačkoli chápeme snahy postupovat úsporně, dovolujeme si tedy zdvořile sdělit, že takový postup znamená pro Českou republiku dvojnásobné výdaje oproti uzavřené dohodě, takže by jen stěží šlo o péči řádného hospodáře,“ píše trojice v dokumentu z loňského prosince, který má redakce rovněž k dispozici.
A argument, proč celou sumu, a ne polovinu, jak je v arbitrážích běžné? Rozhodčí smlouva mezi Diagem a státem stanoví, že odměnu rozhodce platí ta strana, která ho nominovala. „Přičemž ČR nominovala všechny níže podepsané rozhodce,“ dodávají Kindl, Kužel a Schwarz. Takto natvrdo napsaný argument může přitom využít Diag před zahraničními soudy, kde se snaží dosáhnout proplacení dřívějšího arbitrážního nálezu, který mu přisoudil osm miliard a úroky za zmařený obchod s krevní plazmou. Pravidlem arbitráží totiž je, že si každá strana nominuje svého rozhodce a ti pak zvolí předsedu tribunálu, čímž má být zaručena nestrannost výroku.
V tomto složitém případu to bylo tak, že Česko nominovalo právníka Kindla a Diag zahraničního odborníka Damiana Della Caa. Ti se nebyli schopni shodnout na třetím rozhodci, až stát u soudu dosáhl jmenování Petra Kužela.
Soudy běží dál
Švýcar Della Ca později rezignoval, protože měl pochybnosti o průběhu řízení. Diag sice navrhoval náhradníka, ale Kindl jej nepřijal a opět soudně byl přidělen do tribunálu ekonom Schwarz. Od té doby Diag pravomoc přezkumného tribunálu neuznává.
„Ačkoli chápeme snahy postupovat úsporně, dovolujeme si tedy zdvořile sdělit, že takový postup znamená pro Českou republiku dvojnásobné výdaje oproti uzavřené dohodě.“ |
Pro pořádek připomeňme, jak arbitři rozhodli. První verdikty pocházejí z přelomu tisíciletí – tehdejší rozhodci řekli, že stát pochybil a firmu poškodil. V mezitímním nálezu z roku 2002 pak přisoudil firmě částečné odškodné 327 milionů korun, které stát zaplatil. Arbitři pak dopočítávali celou škodu. V roce 2008 ji vyčíslili na osm miliard. Stát se ale odvolal a začalo přezkumné řízení, v němž finální verdikt vynesli právě Kindl a spol. v roce 2014. Podle nich měl spor skončit už mezitímním nálezem a verdikt z roku 2008 je zbytný.
Šťávova firma ale trvá na tom, že tím nezneplatnili nález z roku 2008 a tím, že řízení ukončili, je i vykonatelný. A proto se soudí se státem v mnoha jurisdikcích světa – třeba v Británii, Belgii, Nizozemsku, Spojených státech a uvažuje o znovuotevření sporů třeba v Rakousku. Poslední verdikt pochází z Británie, kde soud nařídil Diagu zaplatit Česku náklady řízení, které firma prohrála. To bylo ale ještě před finálním verdiktem arbitrů, a odvolací řízení tak bude pracovat s novými skutečnostmi.
