Přináší miliardy dolarů rozvojové pomoci vůbec něco dobrého lidem v chudých zemích, nebo jen korumpují jejich vlády? A jak správně srovnávat životní standard ve zcela odlišných zemích a kulturách?
Profesor Princetonovy univerzity a rodák z Edinburghu Angus Deaton je dnes především známý jako „expert expertů“ na světovou chudobu. A to nejen v akademických kruzích, ale i v praktické práci pro Světovou banku. Za jeho největší přínos se považuje lepší pochopení, a především měření chudoby.
Propojení teorie a empirického výzkumu
„Když se dočtete, že se chudoba na celém světě poprvé dostala pod deset procent a ptáte se, jak to víme, odpovědí je právě Deatonova práce,“ napsal na prestižním ekonomickém blogu Marginal Revolution profesor Alex Tabarrok poté, co bylo oznámeno jméno letošního laureáta Nobelovy ceny za ekonomii. Stalo se to přesně týden před jeho 70. narozeninami.
Deaton se ve svém výzkumu zaměřil na to, jak propojit teorii a empirický výzkum a s tím související problém, jak propojit data na individuální úrovni s těmi agregátními |
Švédská královská akademie ale výslovně ocenila Deatonovu životní práci jako celek. „Abychom mohli zvýšit bohatství a snížit chudobu, musíme nejprve pochopit individuální rozhodování jednotlivce o spotřebě. Angus Deaton k tomu přispěl více než kdo jiný,“ uvedl výbor ve zdůvodnění. A dodal: „Pomohl „transformovat obory mikroekonomie, makroekonomie a rozvojové ekonomie.“
Deaton se ve svém výzkumu zaměřil na to, jak propojit teorii a empirický výzkum a s tím související problém, jak propojit data na individuální úrovni s těmi agregátními. Deatonův přínos tedy lze rozdělit do tří oblastí.
Poptávkové systémy
Deaton absolvoval elitní skotskou Fettes College, kde studovali i například britský expremiér Tony Blair nebo podnikatel David Ogilvy a jejíž absolventi se označují za „Old Fettesians“. Ekonomii se věnoval v doktorátu na Cambridgeské univerzitě, kde začal zkoumat poptávku. Společně s Johnem Muellbauerem přišli s novým způsobem, jak odhadovat chování spotřebitelů metodou známou jako „Téměř ideální poptávkový systém“.
Poptávkový systém je systém rovnic, který ukazuje, jak se spotřebitelská poptávka pro každý statek vyvíjí v závislosti na cenách všech statků, přijmu spotřebitele a na demografických ukazatelích |
Poptávkový systém je systém rovnic, který ukazuje, jak se spotřebitelská poptávka pro každý statek vyvíjí v závislosti na cenách všech statků, přijmu spotřebitele a na demografických ukazatelích. Jedna z rovnic představuje poptávku po jídle, druhá po oblečení, třetí po elektronice a tak dále. Spojení jednotlivých poptávek v systém je potom užitečné ve vyhodnocování a tvorbě ekonomické politiky.
Například správně navržený systém je schopný předvídat vliv zvýšení spotřební daně na příjmové a demografické skupiny nebo vyhodnotit, jak daná reforma ovlivní spotřebu jednotlivých statků. Deaton a Muellbauer navrhli natolik variabilní a jednoduchý systém, že dokázal takové predikce dělat. Od zveřejnění před 35 lety se „Téměř ideální poptávkový systém“ a jeho variace staly standardní metodou pro hodnocení ekonomické politiky, tvorbu cenových indexů a porovnávání životní úrovně.
Mikroekonomická data a makroekonomie
Deatonovův výzkum z osmdesátých a devadesátých let v oblasti empirické analýzy spotřeby a úspor časem položil základy pro používání mikroekonomických dat v makroekonomické analýze. Deaton poukázal na nesrovnalost mezi spotřebním chováním reprezentativního agenta, jak předvídala tehdejší teorie spotřebitele, a reálných spotřebitelů.
Deatonův „mikro“ náhled do chování spotřebitele vedl k revoluci v používání mikroekonomických dat v makroekonomii |
Ukázal, že agregátní spotřeba fluktuuje méně než agregátní příjem, přičemž makroekonomické modely předvídaly opak. Tento jev vešel ve známost jako „Deatonův paradox“ a Deaton jej vysvětlil jako výsledek agregace dat. Problém spočívá v tom, že fluktuace průměrného agregovaného příjmu se liší od fluktuace příjmu jednotlivců. Jednomu se může příjem zvýšit a druhému snížit, ale průměrná hodnota zůstává stejná.
Pro vyřešení paradoxu proto stačí zkoumat vztah veličin na individuální úrovni a až poté je agregovat namísto zkoumání vztahu průměrných hodnot. Tento „mikro“ náhled do chování spotřebitele vedl k revoluci v používání mikroekonomických dat v makroekonomii. Právě tato práce položila základy pozdějšímu Deatonovu revolučnímu přístupu k přesnějšímu měření chudoby.
Rozvojová ekonomie
Další, a dnes hlavní oblastí Deatonova zájmu je rozvojová ekonomie, kde se stal průkopníkem v používání dat z průzkumu domácností namísto makroekonomických údajů. V této oblasti se zaměřuje na způsoby a problémy měření spotřeby, blahobytu a chudoby. Například jedním z problémů v rozvojových zemích je, jak měřit chudobu jednotlivců, když data používaná v analýze jsou na úrovni domácností.
Deaton dospěl k závěru, že příčinou globální chudoby dávno není nedostatek zdrojů, ale špatné instituce, vlády a politiky |
Standardně se blahobyt jednotlivce stanovuje pomocí výdajů domácnosti na hlavu – její celkové výdaje se vydělí počtem jejich členů. Deaton však poukázal na fakt, že počítat děti jako dospělé je zavádějící. Reálný odhad výdajů na dítě je 30 až 40 procent výdajů dospělého. Jinak řečeno standardní metoda měření chudoby nadhodnotí výši chudoby domácností s dětmi.
Deatonova práce je mimořádně aktuální i díky současnému hledání podstaty uprchlické krize. Deaton již dříve dospěl k závěru, že příčinou globální chudoby dávno není nedostatek zdrojů, ale špatné instituce, vlády a politiky. Západní země přitom rozvojovou pomocí, která se dostává do nesprávných rukou, vše jen zhoršují. Dnes své bádání dle vlastních slov zaměřuje i na „podmínky ovlivňující zdraví obyvatel v chudých a bohatých zemích“.
Lepší místo k životu
Ve své populární knize The Great Escape: Health, Wealth, and the Origins of Inequality (Velký útěk. Zdraví, bohatství a původ nerovnosti) z roku 2013 Deaton vypráví příběh, jak lidstvo uniklo předčasné smrti. Hlavní zásluhu připisuje ekonomickému a medicínskému vývoji, který začala průmyslová revoluce a jenž akceleroval po druhé světové válce. Svět je dnes podle Deatona lepším místem k životu, než kdy byl – lidé jsou zdravější, bohatší a žijí déle.
Svět je dnes podle Deatona lepším místem k životu, než kdy byl – lidé jsou zdravější, bohatší a žijí déle |
Nedávno se Angus Deaton společně s dalším nositelem Nobelovy ceny za ekonomii (za rok 2002), psychologem Danielem Kahnemanem, naopak zabýval vlivem příjmu na štěstí. Obecně zjistili jasný vztah, na úrovni jednotlivce ale opět záleží na každém, kolik mu stačí ke štěstí.
Na článku se podílel David Dolejší.
