V londýnské čtvrti Woolwich se minulou středu odehrál otřesný incident, při němž džihádisté pomocí nožů a sekáčků na maso sťali na ulici za bílého dne britského vojáka na vycházce. Útok, který provedli dva muži za pokřiku „Alláh akbar“ (Bůh je velký), sklidil mimořádný mediální ohlas, neboť útočníci nigerijského původu z místa činu neutekli a s rukama od krve vyzývali kolemjdoucí, aby je natáčeli na mobilní telefony a vyslechli důvody jejich počínání.
V reakci na řezničinu džihádistů se ještě téhož dne večer sešla v blízkosti místa činu zhruba stovka militantních anti-islamistů z Anglické obranné ligy (English Defence League, EDL). „Lidé se bojí říct slovo muslim, protože se jich nechtějí dotknout. Ale víte co? My jsme dotčení. Lidé v této zemi jsou naštvaní. Už toho mají dost,“ prohlásil před shromážděným davem v kuklách mluvčí EDL Tommy Robinson.
Co je EDL vlastně zač? Záminkou k jejímu založení byla v roce 2009 srocení islamistů nadávajících britským válečným veteránům navracejícím se z Afghánistánu. Převážně z řad fotbalových fanoušků se tehdy zformovala skupina schopná pohotově mobilizovat až několik tisíc lidí k pouličním „demonstracím síly“ proti čím dál sebevědomějším islamistům.
EDL formálně hlásá nenásilí, ale jejich demonstrace často provázejí střety, zejména s jejich odpůrci z levicové organizace Spojte se proti fašismuEDL formálně hlásá nenásilí, ale jejich demonstrace často provázejí střety, zejména s jejich odpůrci z levicové organizace Spojte se proti fašismu (Unite Against Fascism, UAF). Předáci EDL ovšem tvrdí, že nejsou rasisté. Mezi národoveckými „bojůvkami“ je EDL výjimečná tím, že vyhledává podporu i mezi nebělošskou populací. Za účast na demonstraci EDL v Southendu pozastavili v roce 2011 britští konzervativci členství ve straně obecnímu radnímu (a černochovi) Blainu Robinovi.
Na rozdíl od krajně pravicové Britské národní strany se EDL navenek vymezuje multietnicky. Na jedné tiskové konferenci například představitelé EDL demonstrativně spálili nacistickou vlajku (v červnu 2010 vznikla „židovská divize“ EDL). Anglická obranná liga vyjadřuje podporu Izraeli v jeho boji proti „radikálnímu islámu“.
EDL se hlásí k „anglickým“ zásadám tolerance, liberalismu, demokracie a osvícenství coby k ukazatelům kulturní identity protikladné k netolerantním a „totalitním“ principům islámu. Vedle „židovské divize“ má také „ženské divize“ či „divize sexuálních menšin“ a údajně také „divizi pákistánských křesťanů“.
Kravaťáci versus bagančata
Oproti „staré“ krajní pravici neprosazuje vykázání muslimů ze země, nýbrž jejich asimilaci do liberální anglické kultury. Tvrdí, že nejsou proti muslimům, ale jen proti islamismu a islámskému extremismu. „Pochodovali bychom po boku muslimů, kteří jsou proti militantnímu islámu. V neděli tu žádní nebyli a čistě bělošská skupina nepůsobí dobře. Mohou se však k EDL připojit, pakliže akceptují anglický způsob života. To jen lidé, kteří ohrožují s bombami a násilím, ti sem nepatří,“ vysvětlil mluvčí EDL Trevor Kelway.
Vládní úřady však vyjadřují obavy, že EDL svými islamofobními „provokacemi“ žene mladé muslimy do náručí extremistů a podkopává úsilí o potlačení radikalizace. V roce 2011 byl aktivista EDL odsouzen k deseti letům vězení za žhářský útok na mešitu. Soudce při čtení rozsudku prohlásil: „Jeví se mi, že vaším záměrem nebylo jít po extremistech, ale jít po muslimech obecně; cílem mohla být jedině destabilizace vztahů mezi komunitami.“
Analytici vypozorovali odlišnosti mezi dvěma křídly EDL – „kravaťáků“ a „bagančat“. Prvně zmiňovaní jsou vyhraněně prozápadní, druzí podprahově rasističtí. Jedním z „kravaťáků“ byl prý milionář Alan Ayling (vystupující pod pseudonymem Alan Lake), který údajně pomáhal financovat rozjezd EDL, než zakotvil ve Straně nezávislosti Spojeného království (UKIP) usilující o vystoupení Británie z EU.
Ještě předtím se však prý zasloužil o vytvoření mezinárodní sítě „obranných lig“. Se členy EDL údajně udržoval čilé kontakty norský atentátník Anders Behring Breivik (zúčastnil se prý i demonstrace EDL v Bradfordu), ale zároveň se proti nim vymezoval. „EDL má sice ušlechtilé cíle, ale ve skutečnosti je nebezpečně naivní. Ideologicky a organizačně jsme míle od sebe,“ upozornil Breivik.
Čeští imitátoři britských islamofobů si mohou dovolit házet všechny muslimy do jednoho pytle pouze proto, že drtivá většina z nich je zná jen z obrázkůK vazbám na EDL se naopak výslovně hlásí její česká odnož Czech Defence League. Vytvořili ji členové facebookové skupiny Islám v České republice nechceme, jež se se s šedesáti tisíci fanoušky označuje za „největší nestrannou platformu na českém internetu“.
Ohlas anti-islamismu v ČR je pozoruhodný, zvlášť vezme-li se v potaz, že ve třiapadesátimilionové Anglii, kde žije pětiprocentní muslimské menšina (a dál roste), má facebooková skupina EDL „jen“ sto osm tisíc fanoušků. V ČR přitom zatím není islám nijak významně zastoupen. Možná kvůli tomu se Czech Defence League na rozdíl od EDL neobtěžuje rozlišovat mezi muslimy a islamisty, respektive islámskými extremisty.
Ve světle vražedného řádění džihádistů na londýnské ulici za bílého dne je pro multikulturalisty těžké popřít, že je islámský extremismus pro Británii vážnou hrozbou. Tamním islamofobům by však přišlo hloupé zastírat, že například za britské konzervativce sedí v parlamentu poslanec muslimského vyznání, který se hlásí k odkazu Margaret Thatcherové a prosazuje spojenectví s Izraelem. Jejich čeští imitátoři si mohou dovolit házet všechny muslimy do jednoho pytle pouze proto, že drtivá většina z nich je zná jen z obrázků.
