Je to třaskavý dialog novinářky Zuzany Kubátové s jedním z nejvýznamnějších českých podnikatelů Andrejem Babišem. Hospodářské noviny ho v pondělí zveřejnily pod titulkem Korupce v Česku překročila všechny únosné meze. I Babiš v něm překročil meze, v nichž se tak prominentní podnikatelé vyjadřují k politické realitě.
Nevystoupil letos ostře poprvé, už v červnu použil pro prostředí v České republice hojně citovaný výraz „České Palermo“. Tentokrát nemá jeho vyjádření daleko k jisté formě manifestu. Nejprve několik citací:
O rozdílu mezi západoevropskou a českou korupcí
„Myslím, že tam nejsou do korupce zataženi policie, soudci a státní zástupci, jako u nás. A že tam, když novináři objeví nějaké signály korupce u nějakého politika, ten politik končí, i když na jeho pochybení nejsou tvrdé důkazy.
O Václavu Klausovi
Zatímco pan prezident tvrdí, že u nás není korupce (Babiš se odvolává na televizní pořad před půlnocí, v němž Klaus prohlásil, že nezná žádná tvrdá data o korupci – poznámka ČESKÉ POZICE), já naopak tvrdím, že tu máme dvacet let vývoje korupce už v samém okolí dnešního prezidenta Klause. Protože i kolem něj kroužily od počátku desítky podivných ,výběrčích´.“ (…) „Měl jsem třeba osobní zkušenost s řepkovým vetem pana prezidenta. Tehdy za mnou přišli nějací lidé, kteří mi navrhovali obchod – že když se domluvíme na nějaké protislužbě, veto nebude.“
O okamžiku, kdy korupce překročila únosnou míru
„Kryje se to zhruba s nástupem Pavla Béma a jeho přítele Romana Janouška na pražský magistrát. A s příchodem premiéra Topolánka do vlády s Markem Dalíkem a Alešem Řebíčkem. Od jejich působení jsou resorty dopravy a životního prostředí a také státní firma ČEZ pod vedením Martina Romana považovány spolu s pražským magistrátem co do rozsahu korupce za nejvíc tunelované subjekty. (…) Dimenze korupce u nás řádově vzrostla po roce 2006. Jestli se dřív bralo ze státního po milionech, tak teď je to po stovkách milionů až po miliardách.“
O kterých korupčních kauzách česká podnikatelská WikiLeaks (jak Babiš nazývá komunikaci v podnikatelských kruzích) mimo jiné hovoří:
- „… přidělování zakázek na české dálnice společně řešili Marek Dalík a Jaroslav Tvrdík.“
- Dalík „údajně za prodej Budvaru požadoval 20 milionů dolarů. Nebo jak chtěl prodat čerpací stanici na dálnici D1 u nového pražského okruhu Ředitelství silnic a dálnic za 490 milionů korun, což naštěstí zastavil bývalý ministr financí Eduard Janota.“
A co spoluodpovědnost byznysu?
Hned v úvodu rozhovoru však podnikatel připouští, že nemá v ruce žádné důkazy a že lidé, kteří by o tom chtěli mluvit, se bojí. Hovoří o nebezpečích pro toho, kdo by takové důkazy chtěl předkládat. „Pokud se v Česku na objednávku dá zastavit vyšetřování nějaké kauzy, tak se jistě dají na objednávku nějaké justiční kauzy i spouštět, nemyslíte?“
V podtextu všech těchto tvrdých slov se ozývá leitmotiv: Byznys toho má plné zuby. A tady je třeba polemizovat. Byznys je za tento stav spoluodpovědný. Přece si nikdo nebude vážně myslet, že politici se korumpují navzájem mezi sebou. Za české Palermo odpovídají byznysmeni stejně jako politici a justice. Andrej Babiš ovšem v rozhovoru reaguje i na tento fakt a definuje poměrně hrůznou podstatu stavu, do kterého se vyvinula česká politická realita. Odmítá jakoukoli generalizaci, když říká: „Musíte rozlišovat mezi těmi, kdo podnikají jenom tím, že rozkrádají systematicky stát, a těmi, kdo podnikají transparentně, platí daně, zaměstnávají lid…“ Čili tady máme amorální oligarchickou moc a jde o to, jak se jí vzepřít. Jak tomu může přispět ta slušná část byznysu?
Babiš prohlašuje, že pokud se najde platforma vytvořená zdola, a to občanská iniciativa, která bude integrovaná, podpoří ji. „A nebudu sám, začínáme o tom mluvit s dalšími podnikateli. Nevěřím už na vznik nové strany, která by postavila existenci na boji proti korupci a vyhrála ve volbách – tohle dokonale zdiskreditovaly Věci veřejné a voliči na to podruhé neskočí. Věřím ale na nějaké nové občanské fórum, na občanskou iniciativu budovanou zdola.“
