Zatímco italská reprezentace se v neděli na evropském šampionátu postaví mistrům Evropy i světa Španělům, na domácí italské půdě burácí docela jiné drama. Poslední květnový den se rozběhl již třetí cyklus vyšetřování nekonečné aféry cinknutých zápasů a sázek, jejíž nitě sahají přes romské a balkánské gangy až k mezinárodní zločinecké organizaci sídlící v Singapuru. Pro hrubou představu o rozsahu skandálu uveďme úvodem alepoň tolik, že vyšetřovatelé měli k dispozici odposlechy 50 tisíc (!) telefonických hovorů. Při podrobnějším pohledu se ovšem neodhaluje nic jiného než společenské mechanismy, přítomné v mnoha oborech, kde se obracejí miliardy. O takový bližší pohled se pokusil spolupracovník ČESKÉ POZICE v Itálii Vít Kučík.
Nejnovější skandální sezóna italského fotbalu začala absurdní historkou, jako vystřiženou z béčkového filmu o cinknutých boxerských zápasech z předválečného Chicaga. Dne 14. října 2010 během zápasu Cremonese-Paganese (0:2) se několika hráčům favorizovaného týmu Cremonese udělalo špatně a cítili různé bolesti břicha. Zápas překvapivě prohráli a pozdější vyšetřování odhalilo, že jim někdo do vody namíchal uspávací prášky. Protože zároveň vyšlo najevo, že na tento výsledek několik lidí vsadilo značné sumy, zahájila cremonská prokuratora vyšetřování pod krycím názvem Last Bet - Poslední sázka.
Vyšetřování naznačuje, že gangy jsou jen odnožemi silné mezinárodní organizace se sídlem v Singapuru, která kromě Itálie obepíná nelegální sázkařský byznys v mnoha jiných zemích světa a má obrovskou korupční sílu
Podezřelým, který míchal spoluhráčům uspávací kokteily, byl brankář Cremonese Marco Paoloni, ten Paoloni, který o měsíc později v závěru zápasu Cremonese-Spezia (2:2) pustil gól, vyrovnávající za podivných okolností skóre hostujícího mužstva. Od Paoloniho vedly stopy k organizátorovi sázek Massimu Erodianovi a zubnímu technikovi Piranimu, od těch pak k sázkovým skupinám v Milánu, Bologni, ale i k různým „jugoslávským“ a romským sázkařským gangům. Vyšetřování naznačuje, že tyto gangy jsou zase jen odnožemi silné mezinárodní organizace se sídlem v Singapuru, která kromě Itálie obepíná nelegální sázkařský byznys v mnoha jiných zemích světa a má takovou korupční sílu, že hypoteticky uvažovala o koupi celých fotbalových klubů (například Albino Leffe), za účelem ovlivňování celých tabulek.
Pěkný termín: pilotované zápasy
První výsledky vyšetřování vyšly na mediální výsluní v polovině roku 2011, a to zatčením 16 obviněných a vyšetřováním desítek dalších. Od této doby uběhl rok a neuplyne snad týden, aby média nepřinesla další střípek této never-ending-story v podobě dalšího podezřelého hráče, trenéra, klubu nebo zápasu. Vyšetřování totiž odklopilo pokličku složitého propletence vztahů trenérů, hráčů, fotbalových funkcionářů, sponzorů, fandů a sázkařů, které všechny dohromady tmelí nejen vášeň ke kulatému míči, ale i stamiliony eur, které se kutálejí po hřištích spolu s ním a dodávají tomuto různorodému spolku specifickou pevnost.
Aféra zatím zasáhla 17 hráčů, kteří byli skutečně odsouzeni k disciplinárním trestům - zákaz hraní od několika měsíců do pěti let. Dále bylo odsouzeno několik druho a třetiligových klubů ke ztrátě bodů a finančním pokutám v řádu desítek tisíc eur. (Mezi jinými Atalanta, Cremonese, Piacenza, Spezia, Alessandria, Benevento.).
To může vypadat hrozivě, nicméně je třeba si uvědomit, že se jedná o výsledky ročního vyšetřování, jež vedly desítky vyšetřovatelů. Prověřovali desítky klubů, stovky osob, stovky jednotlivých zápasů a zhruba 50 tisíc (!) telefonních hovorů. Tzv. „pilotované zápasy“, to jest zápasy, které měly být ovlivněny ve prospěch určité části sázejících, se rekrutují výhradně z druhé ligy nebo soutěže první a druhé divize v sezonách 2009-2010, 2010-2011 a snad i 2011-2012. V nejvyšší soutěži podvody zatím prokázány nebyly, i když se vyšetřuje i tam a není vyloučeno lecjaké překvapení.
Idol na tapetě
Není pochyb, že se aféra bude rozrůstat dále. Ve třetím cyklu vyšetřování, který začal 31. května 2012, stojí před disciplinární komisí 61 hráčů a 22 klubů. Uvidíme, kolik z nich bude skutečně potrestáno.
Jedním z posledních střípků této telenovely, médii pojmenované „scandalo calcioscommesse“ (skandál fotbalových sázek), je únik informací o vyšetřování Gianluigiho Buffona, kapitána italského národního mužstva a manžela české modelky Aleny Šeredové. Charismatický gólman znamená pro italský fotbal asi to, co pro český hokej Dominik Hašek. Během roku 2010 ovšem vybral ze svého účtu ve 14 šecích přes 1,5 milionu eur. Šeky byly na jméno jistého Massima Alfieriho, majitele trafiky v Parmě, která se zabývá - mimo jiné - i příjmem sázek na fotbalové zápasy. A skandál je na světě.
Tato epizoda je přitom svým způsobem typická: lidé jsou pobouření („jedou v tom všichni, je to všechno podplacený, nevěřte nikomu...“), prokuratura budí zdání, že vyšetřuje o sto šest „padni komu padni“, média lepí palcové titulky a Buffon na tiskové konferenci prohlašuje, že se nic nezákonného nestalo a že do toho, za co utrácí svoje peníze, nikomu nic není. Přitom Buffon - jak po mediální bouři zdůraznila sama prokuratura - obžalován z ničeho není, vyšetřovatelé se jen zajímali o jeho finanční transakce a zbytek je zatím jen mediální mlha.
Mediální mlhy
Další vyšetřovanou hvězdou je trenér Juventusu Turín, letošního italského mistra, Antonio Conte. Je vyšetřován nikoli za svou současnou činnost v Juve, ale za svoji předešlou štaci trenéra druholigové Sieny, protože jeho jméno uvedl jiný vyšetřovaný, jehož jméno vyslovil zase další podezřelý... Conte po nedávno vyhrané lize odletěl s rodinou na dovolenou a z Ibizy přes svoje advokáty vzkazuje: „Jsem klidný, vše se vysvětlí.“
Případ Buffona i Conteho je typický právě onou mediální mlhou. Kdosi na někoho ukáže, prokuratura jej uvede na seznam vyšetřovaných, cosi pak v tichosti vyšetřuje a média z toho nafouknou bublinu astronomických rozměrů. Masy konzumentů upadají do znechucení, zahraniční média obvykle vyzobávají jen nejpikantnější titulky, a posilují tím obraz prohnilého italského fotbalu i za hranicemi.
Žurnalisté - a spolu s nimi i většina konzumentů jejich produkce - často přehlížejí, že být vyšetřován ještě neznamená být obžalován. A být obžalován ještě neznamená být odsouzen. Vyšetřovaných je mnoho, obžalovaných pomálu a skutečně odsouzených ještě méně. Mediální prvek aféry je přitom podstatný - média žijí z pozornosti. Dramatickým přifouknutím reality si vytvořila zvláštní druh reality-show, kterou už rok nastavují každotýdenní porcí nových jmen, spekulací a domněnek a na které vydělávají řádově větší obnosy, než žalovaní sázkaři svými podfuky.
Střízlivý obraz je proto těžké si učinit. Z velké části však nebude takový, jak by se ze skandálních článků mohlo na první pohled zdát.
Jen jeden recept. Nebo dva?
Když se na aféru podíváme z odstupu, vidíme systémy fotbalových soutěží, kterých se účastní tisíce hráčů, desetitisíce funkcionářů a jiných zaměstnanců a miliony fandů. To dohromady roztáčí kolotoč mnoha zájmů a zejména mnoha miliard. Jen nenapravitelný naiva by mohl předpokládat, že se všechny ty peníze protočí naprosto regulérně, že všichni z těch tisíců lidí budou mít zcela čestné úmysly. To na druhé straně neznamená, že je možné podvody tolerovat, nicméně jistý druh střízlivosti je při kampaňovitých aférách jistě zapotřebí.
Pokud se ptáme po systémovém řešení fotbalové korupce - je nutné od problému odstoupit ještě dále. Pak uvidíme, že fotbal se svým koloběhem miliard (z nichž část se točí nečestným způsobem) v zásadě neliší od jiných lidských profesí, kde se také obracejí miliardy (částečně ne zcela čistým způsobem), a jak se člověk vyrovnal s korupcí tam.
Není to příliš pohledný recept, ale nic lepšího v zásadě bohužel zatím nikdo nevymyslel
Typická je třeba americká burza cenných papírů. Tam proudí biliony dolarů a v pokušení „odklonit“ alespoň jejich část mimo standardní pravidla jsou potenciálně desetitisíce zainteresovaných. Za dvě století provozu burzy lidé nepřišli na lepší recept, než 1) zpřesňovat pravidla, 2) kontrolovat, trestat a zase kontrolovat, kontrolovat a kontrolovat. Není to příliš pohledný recept, ale nic lepšího v zásadě bohužel zatím nikdo nevymyslel. Sice to podvody nikdy zcela nevymýtí, alespoň je však dostane na únosnou mez. A o to jde - na burze, při výběru daní, při dopingu a nakonec i ve fotbale.
A komu by se to přesto nelíbilo a trval by na stoprocentní čistotě sportovního ducha, má řešení na dosah svého prstu. V okamžiku může celý prohnilý fotbal odstřihnout od těch pekelných miliard, které ho svádějí k ďábelským pokušením, a vrátit ho do panenských začátků. Stačí jen zmáčknut to červené tlačítko na dálkovém ovladači. Klik.
