Mluvčí Bílého domu Jay Carney si představuje budoucnost amerického občana Raymonda Allena Davise zadržovaného v Pákistánu jednoduše. Dle něho je zaměstnancem velvyslanectví USA v Islámábádu, protože přicestoval na diplomatický pas a hostitelská země ho přijala.
Proto se na něho vztahuje princip diplomatické imunity, jímž se řídí civilizované země nejméně od roku 1709. Vídeňský kongres ho potvrdil o sto let později a s konečnou platností byl zakotven ve Vídeňských konvencích z let 1961 a 1963. Pákistán proto musí Davise okamžitě a bez podmínek propustit z vězení a umožnit mu bezpečný odjezd ze země, říká Carney.
Kdo nechápe logiku jeho prohlášení nebo mu v celé šíři dostatečně rychle nedojde, tomu mluvčí Carney rád pomůže. Připomíná, že stejná pravidla, která chrání, nebo nechrání Davise v Pákistánu, budou chránit, nebo nechránit pákistánské diplomaty v USA. To by však mohlo znít jako vyhrožování.
Základní fakta
Zopakujeme si nejprve základní fakta. Letos na konci ledna v Lahore, městě ve východním Pákistánu, Raymond Davis zpozoroval, že se k němu blíží dva muži – Fajzan Hajder a Fahím Šamšad. A nabyl prý dojmu, že se ho chystají okrást. Proto vytáhl pistoli Glock a v rychlém sledu na každého z nich přes přední sklo svého auta vypálil. Pak z něj vystoupil a na oba muže ležící na zemi pro jistotu znovu vystřelil. Vyfotil si je, nastoupil do auta a pokusil se odjet. Během jízdy telefonicky kontaktoval americký konzulát v Lahore. Auto konzulátu cestou za ním zabilo chodce a manželka jedné z obětí spáchala sebevraždu.
Davis neujel daleko a byl zatčen. Na policejní stanici nejprve řekl, že je z amerického konzulátu. A poté, že pracuje přímo na americkém velvyslanectví v Islámábádu. (Odlišná Davisova tvrzení o jeho postavení jsou z hlediska mezinárodního práva důležitá.) Zdůraznil, že jednal v sebeobraně. Policisté naopak tvrdili, že střelba do zad spíš vypadá na vraždu.
Ministerstvo zahraničí USA začalo Davise hájit. Je to náš diplomat, potvrdili ve Washingtonu a domáhali se jeho okamžitého propuštění. Při zatýkání však Davis jako diplomat příliš nevypadal. Měl na sobě kostkovanou flanelovou košili, kterou v USA nosí farmáři, dřevorubci nebo myslivci. V autě měl krabici s municí, teleskop, speciální baterku a kameru se záběry bezpečnostních míst.
V době incidentu Davis nepůsobil ani jako standardní diplomat, ani jako úředník CIA, ani jako soukromá osoba firmy XePo dlouhém váhání se objevila nová verze. Dle ní byl Davis, bývalý důstojník vojenských jednotek zvláštního určení, příslušníkem CIA s diplomatickým krytím. Nejnověji je pak technickým poradcem s imunitou, kterého původně najala firma Blackwater, jež se nedávno přejmenovala na Xe. V době incidentu však prý Davis nepůsobil ani jako standardní diplomat, ani jako úředník CIA, ani jako soukromá osoba firmy Xe. Jednal údajně v blíže nespecifikované funkci a měl za úkol zajišťovat bezpečnost anonymní americké zpravodajské skupiny.
Nepříjemné napětí
Za Davisovou aférou se skrývá problém, o kterém se zatím příliš nepsalo. V listopadu 2010 příbuzní amerických obětí teroristických útoků v indické Bombaji z listopadu 2008, při nichž zahynulo celkem 166 lidí, žalovali u soudu v New Yorku generála Ahmeda Šuju Pašu, šéfa pákistánské vojenské zpravodajské služby Inter-Service Intelligence (ISI), protože je za ně spoluodpovědný.
Pákistán na to zareagoval identifikací hlavního zástupce CIA na americkém velvyslanectví v Islámábádu, který musel okamžitě opustit zemi. Toto rozhodnutí bylo nepatřičné, protože CIA nemůže ovlivnit, koho američtí občané obžalují u vlastních soudů. Proto vzniklo nepříjemné napětí mezi CIA a ISI, které Davisova střelba eskalovala.
Davisova střelba eskalovala napětí mezi CIA a pákistánskou zpavodajskou službouDavis je zatím zavřený se čtyřmi tisíci spoluvězňů v městské věznici v Lahore. Všichni dozorci museli odevzdat zbraně, protože existovalo podezření, že by některý z nich mohl vzít „spravedlnost“ do vlastních rukou. Jeho stravu očichávají psi, kteří dokážou rozeznat jed. Před vězením jsou davy demonstrantů, kteří hrozí nepokoji, pokud by se pákistánské úřady rozhodly Davise propustit.
Největší velvyslanectví USA
Pákistán vlastní jaderné zbraně a USA jej potřebují. Americká pomoc Pákistánu činí každoročně několik miliard dolarů. Američané to však nedělají zadarmo. Americké velvyslanectví v Islámábádu má 851 zaměstnanců, z nichž 554 jsou diplomaté a 297 zaměstnanci s plnou imunitou. Pro srovnání druhé největší velvyslanectví USA je ve Velké Británii a pracuje v něm 167 diplomatů a jen tři zaměstnanci s imunitou.
Právě tento vysoký počet lidí na americkém velvyslanectví v Pákistánu poškozuje vztahy obou spojenců. Velitelé pákistánské ISI už delší dobu poukazují na to, že americké zpravodajské organizace operují na území jejich země bez kontroly a za jejich zády. Některé dokonce vyhledávají cíle pro americká bezpilotní letadla, která krouží nad pákistánsko-afghánskou hranicí a loni uskutečnily 118 útoků. Další americké týmy pracuji v Pákistánu s agenty, s jejichž pomocí se snaží pronikat do teroristických organizací, jak v této zemi, tak v Afghánistánu a možná i v Iráku.
Narušená rovnováha
Vláda v Islámábádu musí pákistánské veřejnosti vysvětlit, kolik z 851 zaměstnanců velvyslanectví USA má stejné úkoly jako DavisNelze pochybovat, že ISI ví a částečně i souhlasí s americkou přítomností v Pákistánu. Davisova střelba však tuto jemnou rovnováhu a její nepsaná pravidla narušila. Vláda v Islámábádu teď musí pákistánské veřejnosti vysvětlit, kolik z 851 zaměstnanců amerického velvyslanectví má stejné úkoly jako Davis. Nebude to jednoduché, protože žádná země si nepřeje, aby se s ní zacházelo jako s banánovou republikou. Co se bude dít dál?
Američané Davise neopustí. Jejich tvrzení, že má diplomatickou imunitu, pákistánská vláda ho musí chránit a umožnit mu odjezd ze země, je však pravdivé, jen pokud pracoval pro velvyslanectví v Islámábádu. Pokud však byl pouhým úředníkem na konzulátu v Lahore, mohl by na něho být vydán zatykač, dopustil-li se trestného činu při výkonu, jenž nebyl součástí jeho oficiální konzulární funkce.
Tuto záležitost je třeba vyřešit co nejrychleji. USA potřebují Pákistán. A platí to i opačně. Dokážou se k sobě chovat jako dospělí lidé?
Gruzínský precedent
Naštěstí existuje precedent, dle něhož se lze řídit. V lednu 1997 Georgij Macharadze, druhý nejvyšší diplomat na gruzínském velvyslanectví ve Washingtonu, způsobil nehodu, při níž zranil čtyři osoby a usmrtil 16letou dívku. Měření prokázala, že jel trojnásobnou než povolenou rychlostí a v krvi měl 0,15 promile alkoholu. Rodiče zemřelé dali věc k soudu, k němuž se Macharadze odmítl dostavit a bránil se diplomatickou imunitou.
USA se však obrátily na Tbilisi a požádaly tehdejšího gruzínského prezidenta Eduarda Ševardnadzeho, aby svého diplomata imunity zbavil. Ten to učinil a soud Macharadzeho uznal vinným a odsoudil na 7 až 21 let vězení. Odseděl si tři roky a poté byl předán Gruzii, kde strávil ve vězení další dva.
Gruzínský precedent se na Davisův případ hodí, protože potvrzuje platnost principu diplomatické imunity, ale zároveň uznává, že střílet nehybnou osobu do zad není tolerovatelným chováním diplomata. Proto by měl Washington odvolat tvrzení, že Davis je běžným diplomatem a odebrat mu imunitu. Ale za podmínky, že ho Pákistán ihned předá k řízení americkým soudům. Ministerstvo zahraniční USA by zase mělo zaručit úřadům v Lahore, že se Davisův případ k příslušnému soudu skutečně dostane.
S velkým škraloupem z aféry vychází CIA. Člověk, jako je Davis, nemá ve zpravodajské službě co pohledávat. Byl jsem naivní, když jsem si myslel, že takoví lidé přestali USA ve zpravodajské branži pracovat po porážce v Saigonu v roce 1975 na konci války ve Vietnamu. Urostlý americký chlápek ve flanelové košili střílí do zad prchající chudáky v Lahore. To by nevymysleli ani před 30 lety v Kremlu.
