Snaha zabránit Teheránu v rozšiřování jeho vlivu a přimět jej, aby se podřídil momentálnímu průniku amerických, izraelských a saúdskoarabských zájmů, má celou řadu podob a rezonuje stále silněji i v médiích. Někteří komentátoři píší o „fanatickém režimu ajatolláhů“, ačkoli bezpečnostní experti se až nápadně shodují na tom, že na počínání íránského establishmentu není nic fanatického, a že má-li něco vyvolávat obavy, pak je to naopak jeho chladná racionalita. Svržení íránského režimu by pak podle zastánců tvrdé linie vedlo „ku prospěchu samotné země i ke zklidnění ve světě“.
Jako proti Saddámovi
S prakticky totožnými sliby řada amerických mediálních a politických činitelů lobbovala před lety i za svržení Saddáma Husajna. A podobně jako se na počátku minulé dekády stahovala smyčka kolem Iráku, i nyní USA zjevně hledají spojence v Íránu, kteří by tažení proti teheránským mocenským elitám dodali punc domácí revolty.
Spojené státy čerstvě ustavily generálním konzulem v iráckém Kurdistánu Stevena Fagina, který dosud na ministerstvu zahraničí vedl íránské oddělení. Došlo k tomu ve stejné době, kdy íránské bezpečnostní složky zaznamenávají stále více útoků ze strany ozbrojených íránských Kurdů, kteří využívají zázemí právě v sousedním Iráku. |
Jak minulý týden informoval server Al Monitor, Spojené státy čerstvě ustavily generálním konzulem v iráckém Kurdistánu Stevena Fagina, který dosud na ministerstvu zahraničí vedl íránské oddělení. Došlo k tomu ve stejné době, kdy íránské bezpečnostní složky zaznamenávají stále více útoků ze strany ozbrojených íránských Kurdů, kteří využívají zázemí právě v sousedním Iráku. V červnu ve Washingtonu týden pobýval na pozvání administrativy Mustafá Hidžrí, vůdce Demokratické strany íránského Kurdistánu (KDPI). „Američany zajímá, nakolik jsou Kurdové jednotnou a odhodlanou silou,“ řekl k tomu nejmenovaný zdroj z vlivného amerického think-tanku, který u konzultací figuroval. „A KDPI zase chce vědět, jestli to Washington myslí vážně se svým razantním postojem vůči Íránu.“
Podobné situaci čelí převážně šíitský Írán na jihovýchodě země v provincii Sístán a Balúčistán, kde operují sunnitské ozbrojené skupiny. Počátkem července salafistická organizace Džajš al-adl (Armáda spravedlivých) ohlásila zabití 11 íránských vojáků, poslední střety byly hlášeny předminulý týden. Džajš al-adl využívá zázemí odlehlých částí sousedního Pákistánu a objevují se (nedoložitelné) zprávy, že ze Saúdské Arábie čerpá kromě ideologie i finance.
Z pohledu Evropy je nejzajímavější spolupráce protiíránské aliance s íránskou exilovou organizací Lidoví mudžáhidové (Modžáhedíne chalk, MEK). Ta má sídlo ve Francii, ještě před několika lety figurovala na americkém i evropském seznamu teroristických skupin a činností i strukturou spíš než reálnou politickou formaci připomíná sektu semknutou kolem vůdkyně Marjam Radžávíové.
Polepšení teroristé
„Nepotkal jsem v Íránu jediného člověka, který by MEK považoval za vhodnou nebo reálnou alternativu k vládnoucímu režimu,“ napsal po sedmi letech práce v Íránu reportér listu Washington Post Jason Rezaian, jehož samotného přitom íránské úřady déle než rok věznily. Lidoví mudžáhidové dnes sice bojují proti íránskému režimu oficiálně už bez násilí a deklarovali také ideový přechod od marxismu k demokracii, máslo na hlavě jim ale zůstává. Kromě páchání teroru bojovali za irácko-íránské války po boku iráckého diktátora Saddáma Husajna proti svým krajanům. Později je Bagdád využíval na špinavou práci také proti kurdským a šíitským rebelům v Iráku.
MEK nicméně každoročně organizuje v Paříži setkání několika tisíc lidí, které popisuje jako své příznivce, ale vždy je mezi nimi i velká část mladých lidí z východní Evropy, kteří se jen nechali nalákat na levný autobusový výlet do Francie. „Rozdali nám transparenty nebo fotografie, kterými jsme měli mávat, tvrdili, že tak bojujeme za svobodu,“ popsala nedávno svou účast studentka Univerzity Palackého. „O zájezdu jsem se dozvěděla od místní koordinátorky na Zlínsku.“
„K režimu ajatolláhů existuje životaschopná opozice a ta je soustředěna právě tady,“ prohlásil loni na sněmu MEK protiíránský jestřáb John Bolton. |
Kromě snahy zaplnit stadion na okraji Paříže vedení MEK dbá i na to, aby se mezi hosty objevovali aktivní politici, kteří by hnutí dodali legitimitu. V posledních letech mezi nimi opakovaně byli i Češi, např. Jan Zahradil (ODS), Jaromír Štětina a Stanislav Polčák (STAN) či Daniel Herman (KDU-ČSL). „Zdá se mi, že je to jedna z nejvlivnějších nebo aspoň největších organizací, které stojí proti hrozivému režimu mulláhů,“ řekl k tomu Herman v roce 2013.
Prim však hrají ti politici, kteří mohou sehrát aktivní roli v destabilizaci Íránu. Ať už to byl bývalý šéf saúdskoarabských tajných služeb princ Turkí, nebo nynější členové týmu prezidenta Trumpa. „K režimu ajatolláhů existuje životaschopná opozice a ta je soustředěna právě tady,“ prohlásil loni na sněmu MEK protiíránský jestřáb John Bolton, který podle listu The Guardian za projev od organizátorů dostal 40 tisíc dolarů a mezitím se stal Trumpovým poradcem pro národní bezpečnost.
Před měsícem v Paříži promluvil i pravidelný účastník těchto shromáždění, dnes Trumpův osobní právník Rudolph Giuliani. „Mulláhové musejí skončit a musejí být nahrazeni demokratickou vládou, již představuje paní Radžávíová,“ hlásal bývalý republikánský politik. „Svoboda je na dosah, příští rok musí tohle shromáždění být v Teheránu!“
Ostatně i sám Bolton je přesvědčen, že se íránská teokracie nedožije svých čtyřicátin. Ty má oslavit příští rok na jaře.
