Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Jak diskutovat?

Příspěvky vyjadřují názory čtenářů. Redakce nemůže ovlivnit jejich obsah. Vyhrazuje si však právo je odstraňovat. Jejich délka může být maximálně 2000 znaků, delší budou zkráceny. Nepřijatelné jsou zejména urážky, vulgarismy, rasismus a neplacená reklama.


  • Příspěvků: 6
  • Poslední: 26.6.2016 13:12
  • Řadit dle: vláken
  • času vložení
Konečně...

Vynikající a přehledné shrnutí problému a návrh řešení. Bohužel jakékoliv návrhy, směřující k nápravě současného nesmyslu, byly buď s řevem odmítány (Bílá kniha) nebo v tichosti smeteny ze stolu (sočasná quasinovela zákona o VŠ). Doufám, že si to přečtou všichni členové ČKR, včetně emeritních, kteří dnes působí v PSP ČR :-).

(I když si nedělám iluze, že se něco změní...kapři si rybník nevypustí a odborářsky pojaté senáty si svoje právo do všeho žvanit a rozhodovat a nemít jakoukoliv odpovědnost uhájí).

Re: Konečně...

... :-) Hádejte proč jsem byl pro následující vedení MŠMT a pražskou akademickou obec (rektoři Zima a Konvalinka) za největšího čerta. Dokonce zrušením/nezrušením programu pro příjetí špičkových zahraničních pracovníků neváhali způsobit mezinárodní ostudu...

Přinejmenším srovnatelně problematické je postavení profesorů vysokých škol a proces jejich jmenování. Z článku bývalého náměstka MŠMT http://jinepravo.blogspot.cz/2013/11/jiri-nantl-k-pravnimu-rezimu-jmenovani.html Mgr. Nantla vyjímám:

.... Tématem jsem se zabýval před téměř dvěma lety z pohledu především právně-historického (Co s habilitacemi a profesurami?, Jiné právo, 17.1.2012) , kdy jsem poukazoval na okolnost, že podle stávající právní úpravy, jejíž kořeny v tomto bodě sahají k reformě vysokoškolského práva z roku 1956, je jmenování profesora v podstatě udělením kvalifikace, kdežto podle právní úpravy prvorepublikové se jednalo o propůjčení funkčního místa. ........

........ Ve fázi řízení před vědeckou radou se ovšem projevuje význam

Re: Konečně...

........ Ve fázi řízení před vědeckou radou se ovšem projevuje významný aspekt volného hodnocení podkladů; domnívám se, že čl. 15 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, který vylučuje sféru vědeckého bádání (a tím spíše jeho hodnocení) z vlivu státu, chrání tuto kompetenci vědecké rady jako samosprávného akademického orgánu vysoké školy. (Nechrání však současnou praxi, kdy usnesení vědeckých rad podle § 74 odst. 6 zákona o vysokých školách postrádají odůvodnění, což by mimochodem neobstálo v praxi prvorepublikové ani v předlitavském Rakousku.) ..........

Jako nejlepší tečka za tím naším případem se mi jeví věta "profesor ústavního práva byl jmenován v rozporu s ústavním pořádkem ČR.

Dokud profesoři nebudou mít funkční místa, všechny změny ve volebních řádech budou málo platné.

Re: Konečně...

Prvním krokem jak odstranit z povědomí veřejnosti, laické i akademické, nezdravé klanění se titulům, které zapříčinilo, že university se stávají čím dál více místem pro získání jakéhokoliv titulu, než místem kde se získává vzdělání, je odstranit archaické jmenování profesorů jako uznání vědecké a pedagogické kvalifikace monarchou/prezidentem a udělat z profesury spíše ocenění kvalifikace vedoucí k propůjčení funkčního místa na fakultě.

Při jmenování profesorů děkanem (rektorem) v tomto případě zvítězí ve výběrovém řízení prokázaná použitelnost jmenovaného k pedagogické činnosti, než zákulisní jmenovací proces, kde převládají kamarádské vztahy nad skutečnou odborností. Tak možná začne cesta k tomu, že touha získat na fakultě vědomosti převládne nad touhou získat dnes už ve veřejnosti čím dál víc zprofanovaný akademický titul. Magisterský titul získaný na mnoha z nezdravě přebujelého počtu universit působících v ČR, budí při rozhodování o přijetí do perspektivního zaměstnání s

Re: Konečně...

Dokončení

...Magisterský titul získaný na mnoha z nezdravě přebujelého počtu universit působících v ČR, v současnosti velmi často budí při rozhodování o přijetí do perspektivního zaměstnání u uchazeče spíše pochybnosti o odborné způsobilosti získané studiem, než respekt, který by si měl automaticky zasloužit každý nositel akademického titulu.

P.S. Vím, že jsem odbočil od tématu, ale v příspěvcích p. Newtona i p. Štyse jsou obsaženy i moje názory, že přemíra akademických svobod projevující se i v údajné demokratičnosti v personální skladbě akademických senátů, se stala spíše brzdou, než motorem zvýšení kvality mnohých fakult.

Je to pozůstatek doby, kdy neopodstatně vysoká míra vlivu levicově smýšlejících disidentů a nedospělých studentských vůdců s utopistickými představami o demokracii na utváření postkomunistické společnosti, zaselo do řízení universit sémě, které dnes plodí nezdravé ovoce.

Prosazoval jsem to já

jako ministr školství a předtím jako ředitel odboru výzkumu na MŠMT. Rudolf Haňka to měl ode mne :-)

Jinak ale současný vysokoškolský zákon zřízení komory profesorů umožňuje - jediné, co je povinné, je 30% studentů v senátu. Prosazoval jsem to ve svém programu kandidáta na rektora Jihočeské univerzity. Pan Bursík a prof. (!!!) Pavel Jungwirth považovali mé názory za bizarní. :-)