Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Africký Kim Čong-un aneb O úprku Eritrejců do Evropy

Evropa

  8:33
Obyvatelé Eritrey tvoří téměř deset procent letošních migrantů do Evropy. Příčinou jejich exodu je zanedlouho 70letý Isaias Afewerki, který je prezidentem od oficiálního vyhlášení nezávislosti země v roce 1993. Od té doby vybudoval režim, jenž je v brutalitě srovnávaný se Severní Koreou.

Isaias Afewerki, eritrejský prezident. foto: Wikimedia Commons

Být fotbalovým reprezentantem východoafrické Eritrey nepředstavuje pro její mladé muže naději na velké sportovní úspěchy. To, co se jim nabízí, je mnohem důležitější – šance na útěk, když hrají zápasy na hřištích soupeře. Naposledy se v říjnu při výjezdu do Botswany odmítl do své vlasti vrátit tucet fotbalistů.

Není to ani zdaleka poprvé. Za uplynulých deset let za hranicemi Eritrey zůstalo 60 fotbalistů. Sportovní reprezentanti jsou jen důkazem, že ze státu na pobřeží Rudého moře utíká, kdo může.

Eritrea

Podle odhadů z roku 2014 žilo v Eritreji 6,3 milionu lidí, ale v uplynulých deseti letech zemi opustilo na 350 tisíc obyvatel – více než pět procent z celkové populace. V dnešní migrační vlně přes Středozemní moře a Turecko jsou Eritrejci třetí nejpočetnější skupinou po Syřanech a Afgháncích. Tvoří téměř deset procent těch, kteří letos nelegálně vstoupili do Evropské unie.

Totožný ekonomický rozvoj

Na rozdíl od těchto dvou asijských národů nesužuje Eritreu občanská válka, která by takový odliv obyvatel ospravedlňovala. Nestačí ani obvyklé vysvětlení, že chudí Afričané utíkají za evropským blahobytem. Eritrea sice patří k nejchudším koutům světa, ale ekonomickým rozvojem se zásadně neliší od svých sousedů v Africkém rohu.

Eritrea sice patří k nejchudším koutům světa, ale ekonomickým rozvojem se zásadně neliší od svých sousedů v Africkém rohu

Příčinou jejich exodu je muž, kterého má Eritrea od svého oficiálního vyhlášení nezávislosti v roce 1993 v čele jako prezidenta. Zanedlouho 70letý Isaias Afewerki za tu dobu vybudoval režim, který je v brutalitě srovnáván se Severní Koreou. Rozdíl mezi oběma diktaturami je v tom, že ta africká prozatím nedokázala neprodyšně uzavřít své hranice.

Původně měl být Afewerki inženýrem, ale po roce na univerzitě v Addis Abebě ze studií zběhl a připojil se k povstalcům bojujícím proti Etiopii. Díky jeho inteligenci ho vůdci separatistů vyslali na dva roky do Číny, aby se naučil všem trikům guerrilové války. Po návratu rychle stoupal v hierarchii rebelů, až se koncem osmdesátých let stal jejich nezpochybnitelným vůdcem. Od té doby moc nepustil.

Volby se ani nepředstírají

V Eritreji je povolena jen jedna strana – Lidová fronta za demokracii a spravedlnost, která se však ani nemusí namáhat s předstíráním voleb. Nikdy se nekonaly, ústava existuje jen na papíře. Reportéři bez hranic umísťují Eritreu v žebříčku svobody slova až za Severní Koreu na úplně poslední místo.

V Eritreji je povolena jen jedna strana – Lidová fronta za demokracii a spravedlnost, která se však ani nemusí namáhat s předstíráním voleb. Nikdy se nekonaly, ústava existuje jen na papíře.

Když se v roce 2009 reportér Financial Times v jednom z mála rozhovorů, které Afewerki západním médiím poskytl, prezidenta na nedostatek demokracie zeptal, eritrejský lídr se rozčílil. „To je skvělé, opravdu skvělé. Musíte být nadčlověk, když si za pár hodin pobytu dokážete udělat obrázek o naší situaci,“ začal ironicky, aby následně evropským státům předhodil demokratický deficit, protože k některým volbám přijde jen 18 procent lidí. „Kde je participace občanů?“ zeptal se s tím, že v jeho vlasti se všichni podílejí na rozvoji.

Tato participace je však nedobrovolná. Statisíce Eritreanů jsou odvedeny do armády, kde teoreticky mají sloužit 18 měsíců. Ve skutečnosti jde o doživotní službu placenou měsíčně 30 dolary. V přepočtu na tisíc obyvatel jsou tamní ozbrojené síly, jejichž početní stav prestižní měsíčník Foreign Policy vyčíslil na 320 tisíc v aktivní službě, největší v Africe. Opět zajímavá paralela se Severní Koreou.

Jedno velké vězení

Afewerki to obhajuje nutností připravenosti na konflikty s Etiopií, se kterou po vymanění z její nadvlády Eritrea v letech 1998 až 2000 vedla zbytečnou válku o vymezení hranic. Její další pokračování není vyloučeno, i když v posledním kole zahynuly desetitisíce vojáků na obou stranách. Eritrea nemá dobré vztahy ani s dalšími sousedy – Súdánem, Džibutskem a Jemenem, od kterého ji dělí Rudé moře. Takže armáda musí být neustále v pohotovosti.

K pohybu na veřejnosti potřebují všichni povolení – stejně jako k vlastnictví mobilního telefonu. Celá Eritrea se změnila v jedno velké vězení, kde prezident Afewerki šíří teror jako sadistický bachař.

Pro početnost vojska je však ještě důležitější hospodářský faktor. Eritrejský režim totiž odvedence využívá jako levnou pracovní sílu. V reportáži britského deníku The Guardian z letošního července se objevila slova 27letého brance Omara: „Občas nám řeknou: ‚Jděte do hor lámat kámen.‘ Jindy zase: ‚Jděte do lesa kácet stromy.‘ Pak zase: ‚Jděte a vyčistěte ulice.‘ Na všechno, co vláda potřebuje udělat, použije nás jako otroky.“

K pohybu na veřejnosti potřebují všichni povolení – stejně jako k vlastnictví mobilního telefonu. I školáci by měli mít u sebe potvrzení, že ještě patří před tabuli, jinak jim hrozí, že bez průtahů skončí v kasárnách. Na toho, kdo se pokusí utéct, čekají brutální fyzické tresty. Lidé mizí beze stopy poté, co je sebere policie. Celá Eritrea se změnila v jedno velké vězení, kde prezident Afewerki šíří teror jako sadistický bachař.

Kult osobnosti není třeba

Přitom v polovině devadesátých let tehdejší americký prezident Bill Clinton označoval Afewerkiho za jednoho z generace nových afrických lídrů, kteří kontinent přivedou k obrození demokracie. Clinton se neukázal dobrým prognostikem, protože i další jím vychvalovaní polici, například rwandský Paul Kagame, ugandský Yoweri Museveni nebo etiopský Meles Zenawi, se během následujích let uchýlili k vládě železné pěsti.

Kult osobnosti, kdy by ho národ musel jako třeba v Severní Koreji vzývat coby vševědoucího vůdce, prezident Afewerki nepěstuje. Stačí mu, že se všechny mocenské nitky sbíhají v jeho rukou.

Své země však nerabovali, jak činila první generace vůdců v době po dekolonizaci, ale dosáhli výrazného ekonomického oživení. Moc přitom pevně svírají v rukou, ale neukazují ji na odiv, jak dříve bylo pod Saharou běžné. Afewerki je v tom exemplární případ. Kníratý muž, který vypadá jako černošská verze českého hokejového trenéra Slavomíra Lenera, si nenechal svůj obličej vytisknout na všechny bankovky, ani jeho portrét nevisí na každém rohu.

Kult osobnosti, kdy by ho národ musel jako třeba v Severní Koreji vzývat coby vševědoucího vůdce, prezident Afewerki nepěstuje. Stačí mu, že se všechny mocenské nitky sbíhají v jeho rukou. Žádný odpor se netrpí. Když je třeba, vyřídí (jako na podzim 2001) i své spolustraníky, kteří by jeho samovládu mohli ohrožovat.

Riskování životů

O diktátorovi, kterému američtí diplomaté podle uniklých depeší Wikileaks dávají přívlastky „vyšinutý, krutý, vzdorovitý“, se toho příliš neví. Mimo jiné i proto, že až do aktuální uprchlické krize se o Eritreu nikdo v zahraničí příliš nezajímal. Je to křesťan, který má tři děti a zahraniční opozice ho na internetu obviňuje z alkoholismu.

Politik, který si ještě v devadesátých letech dával záležet na pověsti muže z lidu a jenž se proto občas ukázal v metropoli Asmaře na tržišti nebo v baru na drinku, se nyní kvůli obavám o vlastní bezpečnost na veřejnosti objevuje minimálně. Prý si raději krátí čas kutilstvím a truhlářskou prací, aby se následně objevil ze své samoty a rozhazoval rozkazy na všechny strany.

Především kvůli prezidentu Afewerkovi riskují Eritrejci své životy, když pod vedením mafiánských převaděčů překonávají Saharu anebo se na chatrných bárkách plaví přes Středozemní moře

Své vládnutí označuje za jednoduché, přímé, nenákladné a efektivní. Za veškerou kritikou svého režimu vidí CIA a další špiony, kteří chtějí národ tvořený půl na půl křesťany a muslimy rozeštvat proti sobě. Všechny kritiky z diaspory považuje za zrádce, kteří se nechali koupit nepřáteli. Odmítá uznat, že o kvalitě jeho vlády svědčí průzkum veřejného mínění nohama. Z žádné jiné africké země neutíká tolik obyvatel jako z Eritrey.

Afewerki považuje za příčinu mafie. Chudé Eritrejce s nedostatečným vzděláním nalákají ven na „pohádku o evropském ráji“ a uprchlíci místo nebe skončí „v koncentračních táborech“, jak tyran nazývá detenční centra pro nelegální migranty.

I takový „koncentrák“ je ale pro Eritrejce dostatečnou náhražkou ráje, když se snaží dostat z pekla, v něž proměnil prezident jejich vlast. Především kvůli němu riskují Eritrejci své životy, když pod vedením mafiánských převaděčů překonávají Saharu anebo se na chatrných bárkách plaví přes Středozemní moře.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!