Z jednoho břehu Atlantiku zaznívá hlasité rozčarování. Druhý reaguje jen shovívavým úsměvem a krčením ramen. První strana argumentuje, šermuje rukama, vysílá vyjednávací týmy. Druhá nechápe, proč ten povyk, občas jí uklouzne jedovatá poznámka.
V probíhající aféře kolem odposlechů mobilního telefonu kancléřky Angely Merkelové americkou tajnou službou NSA školí USA Německo v tvrdé reálpolitice. Zrovna tu zemi, jejíž železný kancléř Otto von Bismarck kdysi prohlásil, že „ne ideje, ale zájmy ovládají politiku“. Washington přitom svým přezíravým postojem riskuje nejen trvalé poškození své důvěryhodnosti, ale i znatelné ekonomické ztráty.
Zklamaný Berlín
Žádná ze světových velmocí neovlivnila osud Německa ve 20. století tak jako Spojené státy americké. Tyto země proti sobě vedly dvě zničující světové války. Po jejich skončení a porážce Hitlerovy říše to byly právě USA, jež obhájily suverenitu tehdejší západní části Německa, pomohly nastartovat místní hospodářský zázrak a díky neoblomnému postoji za první vážné krize v letech 1948 až 1949 udržely svobodný Západní Berlín. Západní Němci dlouho brali USA jako příkladnou demokracii, kterou je třeba si dávat za vzor, s velkou radostí a otevřeností přijímali i americké zboží a kulturní produkty. Jejich přátelé nad nimi drželi ochrannou ruku, Spolková republika byla pro USA v Evropě důležitou vojenskou základnou.
Vřelá atmosféra přetrvala ve vzájemných vztazích i dlouho po pádu železné opony a sjednocení Německa. K prvnímu závažné roztržce mezi USA a emancipujícím se Berlínem došlo až za krize kolem války v Iráku v letech 2001 až 2003. Tehdejší sociálnědemokratický kancléř Gerhard Schröder, jenž právě bojoval o znovuzvolení, jasně odmítl jakýkoli podíl na vojenské intervenci proti režimu Saddáma Husajna. Odchod George W. Bushe z Bílého domu a nástup Baracka Obamy vzbudil pak v mnoha Němcích naději, že po letech řinčení zbraněmi a omezování občanských svobod na úkor údajné bezpečnosti nastaví USA světu znovu přívětivější tvář.Přiznání, že byla odposlouchávána sama kancléřka, si německé vládní kruhy nechaly na klidnější, povolební období
O to větším zklamáním byla pro mnoho Němců (a nejen pro ně) odhalení amerického zpravodajce Edwarda Snowdena, který letos v létě předal světovým médiím důkazy o rozsáhlém sledování světové internetové a telefonické komunikace za strany amerických tajných služeb. A to nejen důkazy o špehování autoritářských režimů a teroristických sítí, ale také nejbližších demokratických spojenců. Lidé znejistěli, z německých médií a opozičních řad zazněl hlasitý požadavek na vyjasnění celé záležitosti. Spolková vláda si ale v probíhajícím předvolebním boji počínala velmi obezřetně a pokoušela se nepříjemnosti spíše zamést pod koberec. Ministr vnitra Hans-Peter Friedrich dokonce v srpnu označil aféru NSA za skončenou.
USA: Děláme jen to, co jiní
Hlavní bombu, přiznání, že byla odposlouchávána sama kancléřka, si německé vládní kruhy nechaly na klidnější období. Vždyť kdo by chtěl před klíčovými volbami připomínat, jak vřele ještě v polovině června vítala Merkelová Baracka Obamu v Berlíně a jak jej nechala slavnostně hovořit před Braniborskou branou, to vše ve chvíli, kdy Američané čile monitorovali obsah jejích soukromých hovorů? Kdo by chtěl řešit fatální selhání německých zpravodajských služeb či bezbrannost země proti špionáži prováděné přímo z přátelské ambasády v centru metropole?
V současné situaci, kdy je nejsilnější opoziční strana pevně zapojena do vyjednávání o budoucí velké koalici, se vše vyřeší snadněji. Možná bude svolán parlamentní vyšetřovací výbor, třeba před ním jako korunní svědek vystoupí i Edward Snowden. Německo se bude ukázkově pohoršovat. Američané se budou hájit, že dělají jen to, co je ve zpravodajské praxi běžné a co prý provádějí i ostatní mocnosti typu Ruska nebo Číny.Američané se budou hájit, že dělají jen to, co je ve zpravodajské praxi běžné a co prý provádějí i ostatní mocnosti typu Ruska nebo Číny
Budou znovu a znovu připomínat, že díky pilnému sběru dat zabránili 13 teroristickým útokům na území USA a více než dvěma desítkám v Evropě. Budou ale zřejmě dále dávat najevo svoji převahu a tvrdit, že je pro ně cennější bezpečí (zejména amerických) občanů než ochrana lidského soukromí. Budou pohrdavě shlížet na bezstarostnost a naivitu svých evropských spojenců, kteří v jiných situacích americké informační zdroje vděčně využívají. Pro budoucnost se Berlínu možná podaří vyjednat dohodu o vzájemném zákazu špionáže.
Hrubá síla nemusí fungovat
Opravdovou ránu by Washingtonu mohl zasadit jen rázný a jednotný evropský protest. Například v podobě zmrazení jednání o zóně volného obchodu mezi USA a Evropskou unií, jejíž vznik Obama před nedávnem označil za jednu ze svých hlavních priorit. Podle studie mnichovského ekonomického institutu Ifo by z uvolnění obchodních bariér mezi oběma partnery výrazně více profitovaly USA. Zastavení rozhovorů by ale hospodářsky poškodilo i evropské státy, a proto se nelze domnívat, že bude tento krok v Bruselu s nadšením jednomyslně schválen.
Americký prezident se současně snaží minimalizovat škody tvrzením, že se o odposlouchávání Merkelové dozvěděl teprve letos v létě a hned jej zastavil. Lidé z jeho tajných služeb tuto verzi odmítají s tím, že kancléřčin telefon byl „napíchnutý“ přes deset let a prezident zkrátka musel přijít do styku s informacemi, které z něj zpravodajci vytěžili.Opravdovou ránu by Washingtonu mohlo zasadit zmrazení jednání o zóně volného obchodu mezi USA a Evropskou unií
Ať už budou jednání o zóně volného obchodu pokračovat podle plánu či nikoli, nevyjdou Američané ze špionážní aféry kolem NSA a jejích odposlechů bez poskvrnky. Svůj vliv šířila nejmocnější země planety minimálně v západním světě vždy nejen prostřednictvím ekonomické a vojenské síly, ale i díky svojí kultuře, demokratickému étosu, důrazu na svobodu a lidská práva a na přátelství mezi spojenci. Důvěra ve vzájemných vztazích je nyní vážně narušena a skutečně rozezlení jsou často i „obyčejní“ lidé, kteří se ptají, zda se musejí stát kancléřkou, aby jejich telefon přestal velký bratr odposlouchávat. Mnozí z nich jsou natolik uvědomělí, že svůj rodící se antiamerikanismus přetaví do konkrétního bojkotu americké produkce.
Je velký rozdíl mezi tím, zda se snažíte získat veřejnost na svoji stranu pozitivním upoutáváním nebo demonstrací hrubé síly, zda lidi přimějete, aby vás dobrovolně následovali, nebo je (pokud k tomu máte prostředky) přinutíte násilím. Je velký rozdíl, zda se spojenci zacházíte jako s partnery, nebo s vazaly. První, pozitivní strategie nesla Spojeným státům v Evropě ovoce dlouhá desetiletí. Nyní by měly přestat evropské partnery poučovat a zatáhnout za záchrannou brzdu. Ani oni totiž nevědí, zda nebudou tradiční spojence brzy potřebovat.