Lidovky.cz

Adrian Portmann: „Postup rady ÚSTR byl amatérský. Budu se soudit.“

  16:16

Chci dosáhnout neplatnosti výběrového řízení a vyhlášení nového, říká neúspěšný kandidát na ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů.

foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro CanuČeská pozice

Adrian Portmann je švýcarský historik, který už dlouhou dobu působí v České republice. Neúspěšně se ucházel o ředitelský post v kritizovaném Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Neprošel už prvním kolem volby, když získal na svou stranu jen jednoho radního ze šesti. Bezprostředně po svém vyřazení ale v mediální ofenzivě radikálně napadl celé výběrové řízení. Jeho průběh označuje za nezákonný a jednání rady za přinejlepším amatérské.

V rozhovoru s ČESKOU POZICÍ popisuje konkrétní pochybení rady při výběru ředitele ÚSTR. Portmannův závěr je jasný: bude se soudit.

Neregulérní výběr

ČESKÁ POZICE: Ve středu rada zvolila ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů Zdeňka Hazdru, jste překvapen?

PORTMANN: Ne. Když jsem šel do výběrového řízení, snažil jsem se dát dohromady kvalitní projekt, myslel jsem svoji kandidaturu velmi vážně. Nicméně už od ledna se postupně ukazovalo, že výběr ředitele neprobíhá regulérně. Výsledek byl proto předvídatelný, počítal jsem s ním.

ČESKÁ POZICE: Mám to chápat tak, že říkáte, že Hazdra byl zvýhodněn ve výběrovém řízení a zvolen neregulérně?

PORTMANN: Absolutně. Výběrové řízení, jehož pravidla rada několikrát během jeho průběhu změnila, se panu Hazdrovi šilo na míru a pikantní je, že bodový systém pro ohodnocení kandidátů byl radou schválen až potom, co radní znali kandidáty. To se přece ve výběrovém řízení ve státní správě nesmí dít! Co jiného byste označil za manipulaci?

ČESKÁ POZICE: Naznačujete, že bodový systém Hazdru zvýhodňoval. Jaká kritéria ho podle vás zvýhodňovala?

PORTMANN: Tady nejde o mě. Opřeme se o fakta. V původním zadání výběrového řízení ze září minulého roku je potřebná kvalifikace kandidátů jasně definovaná, a definovala je sama rada. Jenže problém je, že v architektuře bodového hodnocení některé původně definované požadavky vypadly – třeba znalost cizích jazyků a pedagogické zkušenosti.

ČESKÁ POZICE: Takže pan Hazdra neumí podle vás cizí jazyky, a proto toto kritérium rada upozadila?

PORTMANN: Já jenom říkám, že ty právě zmiňované dva dokumenty rady, které určovaly podmínky výběrové řízení, nejsou spolu v souladu. A to je problém.

ČESKÁ POZICE: Ale také říkáte, že kritéria upřednostňovala Hazdru…

PORTMANN: Ano, některá vyškrtnutí kategorií mu pomohla, protože by tam pravděpodobně bodovali jiní kandidáti více než on. Velmi významně mu pak nahrálo, že pro řízení a manažerskou a organizační schopnost a zkušenost bylo možné získat celých dvacet bodů. Paní Benešová, předsedkyně rady, po zvolení pana Hazdry médiím řekla, že tento třicetiletý historik má ze všech kandidátů největší manažerské zkušenosti. To mohla říct jen na základě čistě formálních kritérií. Hazdra řídil před několika lety ÚSTR po celé tři měsíce a předtím byl vedoucím oddělení druhé světové války. Od dubna 2013 je náměstkem takzvané krizové ředitelky Pavly Foglové.

S jakými hmatatelnými výsledky tyto funkce vykonával, to zřejmě ani radu ani hodnotící komisi příliš nezajímalo. U jiných kandidátů, kteří nezastávali vedoucí funkce ve státní správě, ale v odborných grémiích, akademických organizacích či podobně, se jejich reálná manažerská a organizační bilance dostatečně neuznávala. Hodnocení bylo nepřípustně povrchní a formální.    

ČESKÁ POZICE: Já se ještě jednou vrátím k cizím jazykům. Před chvílí jste naznačil, že rada dopředu zvýhodnila Hazdru upozaděním cizích jazyků. Ještě jednou se proto ptám: máte informaci, že Hazdra neumí cizí jazyky?

„Já jenom konstatuji, že znalost cizích jazyků úplně vypadla z hodnotících kritérií“PORTMANN: Já jenom konstatuji, že znalost cizích jazyků úplně vypadla z hodnotících kritérií. Nebyla ověřována, ačkoli to byl základní kvalifikační požadavek původního zadání konkurzu. A když se něco chce, ale neověřuje se to, tak je to špatný základ; vzbuzuje to pochybnosti.

ČESKÁ POZICE: Když jste před týdnem nepostoupil do další fáze volby ředitele ÚSTR, označil jste postup rady při výběru ředitele za nezákonný. Proč?

PORTMANN: Je jednoznačně nezákonný. Z prvního kola volby postoupili jen dva nejúspěšnější kandidáti (Zdeněk Hazdra a Muriel Blaiveová), a to nemá oporu v jednacím řádu rady. O žádném vyřazování kandidátů v procesu volby tam není nic napsáno, ačkoliv modus volby ředitele je v článku šest jednacího řádu konkrétně řešen. A zákon o ÚSTR jasně říká: vnitřní fungování rady se řídí a je podrobně upraveno jejím jednacím řádem. Rada neměla žádné oprávnění těsně před volbou, 20. března, vydat takzvaný volební řád. Rada maximálně mohla novelizovat jednací řád nebo prohlásit, že volební řád je integrální součástí jednacího řádu. To ale prokazatelně neudělala. Tečka.

ČESKÁ POZICE: A když rada říká, že jednací řád je obecným předpisem, zatímco volební řád ho konkretizuje, ale není s ním v rozporu…

PORTMANN: Ještě jednou: volební řád je dokumentem, k jehož vydání rada neměla žádné oprávnění. I kdyby amatérsky sestavený volební řád byl platný (což není), museli bychom konstatovat, že neobsahuje jen upřesnění způsobu volby ředitele, ale uvádí některá ustanovení, která jsou v přímém rozporu s nadřazeným jednacím řádem. Vedle zásadního opatření vyřazování kandidátů ještě jeden příklad: podle jednacího řádu rada musí při volbě zřídit dvoučlennou volební komisi, zatímco volební řád mluví najednou o tříčlenné komisi včetně předsedy. Ty rozpory jsou evidentní a mohl bych pokračovat.

ČESKÁ POZICE: Pokračujte.

PORTMANN: Jsou tam další technikálie.

ČESKÁ POZICE: Jaké?

„ÚSTR není soukromý klub sběratelů poštovních známek, je to státní instituce!“PORTMANN: Podrobně až u soudu. Podívejte, já tím chci jenom ukázat, že rada postupuje po právní stránce naprosto amatérsky. Neví, co dělá. Tak diletantsky nemůže státní úřad fungovat. ÚSTR není soukromý klub sběratelů poštovních známek, je to státní instituce! Asi by byla dobrá investice poslat radní na povinný právní proseminář…

ČESKÁ POZICE: Když jste uvedl dva příklady, které považujete za rozpor – jsou to tak zásadní rozpory, aby doložily právní irelevanci výběrového řízení a amatérismus rady?

PORTMANN: Rozhodně. Existuje reálpolitika. Už delší dobu bylo známé, že radní byli rozpolcení mezi dva tábory (s výjimkou paní Kavalírové): větší tábor Hazdry, menší tábor Blaiveové. Potom ale existují i nějaké sekundární preference. A když se ukáže, že favorité jednoho i druhého tábora nemají dostatečný koaliční potenciál na získání kvóra, mohlo na sekundární preference dojít. Proto je fatální, že na základě neplatného volebního řádu byli kompromisní kandidáti z dalšího průběhu volby vyřazení. V čím zájmu to je?

ČESKÁ POZICE: Jestli to dobře chápu: kompromisním kandidátem jste měl být vy, i když jste v prvním kole získal pouze jeden hlas, a to od paní Kavalírové…

PORTMANN: Byl jsem jediný kandidát, který mohl zvítězit nad panem Hazdrou, ale nedostal jsem šanci.

ČESKÁ POZICE: Nebývá zrovna zvykem, aby kompromisní kandidát tak otevřeně kritizoval postup rady...

PORTMANN: Domnívám se, že jsem delší dobu skutečně kompromisním kandidátem s nejširším koaličním potenciálem byl. Ale samozřejmě, jakmile jsem začal radní upozorňovat na různé nedostatky výběrového řízení, tak jsem se pro ně nakonec stal  personou non grata. To ale není moje chyba, to je chyba rady, která má obecný problém s přijímáním kritiky a mimochodem i s kritickou sebereflexí.

ČESKÁ POZICE: Ten volební řád byl známý dlouhou dobu dopředu…

PORTMANN: Ne, byl schválen až 20. března.„Rada má obecný problém s přijímáním kritiky a mimochodem i s kritickou sebereflexí“

ČESKÁ POZICE: To znamená, že byl znám více než dva týdny. Proč jste takto razantně v médiích nevystoupil s jeho kritikou dříve? Proč až potom, když jste získal jen hlas paní Kavalírové, a byl vyřazen?

PORTMANN: Já jsem radní opakovaně upozorňoval ještě před volbou, že volební řád není v souladu s jednacím řádem a že jedinou cestou je volební řád zrušit a postupovat podle zákona.

ČESKÁ POZICE: Já se ale ptám na média.

PORTMANN: Dal jsem radě šanci chybu ještě včas napravit. Preferuji spíše metody klidné diplomacie. Teprve potom, když se ukázalo, že druhý nebyl ochotný k nápravě, bylo na místě jít na veřejnost. A to se ukázalo opravdu teprve v první den volby, 9. dubna.

Neregulérní komise

ČESKÁ POZICE: Z vašich veřejných vyjádření je také zřejmé, že kritizujete už vznik desetičlenné odborné komise, kterou před několika měsíci ustavila rada a která měla pro radu dát doporučení a posoudit koncepce pěti kandidátů, včetně té vaší. Co vám na té komisi vadí?

PORTMANN: Začněme kardinální otázkou: měla rada vůbec oprávnění takový pomocný orgán zřizovat? Pochybuju o tom, protože ani zákon, ani jednací řád rady, ani organizační řád ÚSTR radě takovou pravomoc nedává. I kdyby ale komise byla zřízena po právu, jsou tu znovu obrovské neregulérnosti. Byli tam kamarádi hlavně paní Blaiveové, lidé, kteří s ní dlouhodobě společně publikují…

ČESKÁ POZICE: Když vznášíte taková obvinění, buďte konkrétní.

PORTMANN: Proč ne. Byl tam třeba francouzský politolog Nicolas Maslowski. Jediný zahraniční člen komise byl tedy zrovna ze stejné země jako jeden z kandidátů. Zajímavé. Byl tam historik a politolog Jiří Hnilica, jenž se orientuje na francouzské dějiny. Já mám Francii rád, ale Francie není jediná země na světě. A střet zájmů tam byl ve více než dvou případech. Argumentace radních, že vyškrtnutím nejnižšího a nejvyššího bodového hodnocení z celkového žebříčku problém osobních vazeb a střetů zájmů eliminuje, neobstojí.„Já mám Francii rád, ale Francie není jediná země na světě. A střet zájmů tam byl ve více než dvou případech.“

ČESKÁ POZICE: Proč? V kolika případech k tomu střetu zájmů podle vás došlo?

PORTMANN: Tady je ještě jedno hledisko. V té komisi, ve které kvůli značné fluktuaci bylo celkem více než deset členů, převažovali lidé, kteří se dlouhodobě vyjadřovali kriticky vůči ÚSTR, a většinou se dokonce stavěli proti jeho vzniku. I to je znepokojující.

ČESKÁ POZICE: Proč je to znepokojující? ÚSTR v akademické obci moc nadšení nevzbuzuje, ba naopak. Proto, i kdyby to bylo, jak říkáte, je jen přirozené, že součástí odborné komise budou třeba i lidé s velmi kritickým názorem na ÚSTR…

PORTMANN: Promiňte, ale když tam byli jen dva historici, spíš jeden a půl historika, kteří se danou dobou profesně zabývají, tak o čem se bavíme? Ano, jedním z historiků byl pan Tůma, to je ale – při vší úctě – spíš manažer než historik, a druhým z nich je pan Hnilica. Pak tam sice byli někteří profesní politologové, ale to je tak vše. Zdá se mi to tím trochu deformované.

Platí tady pravidla, nebo neplatí?

ČESKÁ POZICE: Byl jste kandidátem, o kterém se říkalo, že má nejblíže k Pavlu Žáčkovi, prvnímu řediteli ÚSTR. Je to tak?

PORTMANN: Jen mimochodem: pan Hazdra, ne já, byl ten, který začal svou kariéru za Pavla Žáčka… A ano, je faktem, že pan Žáček mě akceptuje, jak se ukázalo v posledních dnech. To ale vůbec neznamená, že by mě řídil. Viděl jsem ho asi čtyřikrát v životě.

ČESKÁ POZICE: Jste rád za tu Žáčkovu akceptaci? Mám trochu pocit, že vám u rady zlomila vaz.

PORTMANN: Ano, i přesto jsem za ni rád. Konsenzus je nutný, a pokud součástí konsenzu bude i křídlo Pavla Žáčka, tak je to jen dobře. Kdyby součástí konsenzu byla i paní Šustrová, tak ještě lépe. Netvrdím, že je to možné. Bylo to ale mým záměrem, když jsem se rozhodl kandidovat: pokusit se překlenout tu propast a dávat lidi dohromady. Bohužel to, že se mluvilo o mém spojení s Pavlem Žáčkem, vyvolalo strach a mohlo mě to stát zvolení. To máte pravdu.„Bohužel to, že se mluvilo o mém spojení s Pavlem Žáčkem, vyvolalo strach a mohlo mě to stát zvolení“

ČESKÁ POZICE: Když se na Ústav pro studium totalitních režimů podíváte z odstupu – jakou si myslíte, že má Zdeněk Hazdra šanci, aby uklidnil vášně kolem této instituce?

PORTMANN: Já mu přeju, aby se mu vášně podařilo utlumit. Problém je, že z hlediska uklidnění situace je volba Hazdry tou nejhorší možnou. Znám situaci v ÚSTR velmi zblízka a Hazdra má aktivní podporu maximálně deseti procent zaměstnanců. Odhaduji, že osmdesát až devadesát procent zaměstnanců by si přálo jiného kandidáta.

ČESKÁ POZICE: Proč by rada měla přihlížet k tomu, co si přejí nebo nepřejí zaměstnanci státní organizace, navíc organizace kritizované?

PORTMANN: Preference zaměstnanců nemá být rozhodující faktor, ale faktor významný. Nelze vycházet z představy, že je možné řídit instituci proti vůli vlastních zaměstnanců. Leda byste měl v ruce revolver.

ČESKÁ POZICE: Kdyby se dělalo výběrové řízení na šéfa České pošty, také státní instituce, mělo by se přihlížet k tomu, co si přejí její zaměstnanci? Mělo by se přihlížet k tomu, že by někteří zaměstnanci už dopředu dávali najevo, že nechtějí konkrétního člověka?

PORTMANN: Jsem o tom přesvědčen. Pokud není akceptace ředitele od zaměstnanců, jak to chcete pak řešit? Já pocházím z prostředí, kde syndikální, demokratizační prvky jsou trošku někde jinde, a nedokážu si představit nic jiného. Je to asi střet kultur. Nezpochybňuji ale, že samotná volba je věcí rady. Ta ovšem představy zaměstnanců nijak systematicky a objektivně nezjišťovala. Spíš se mi dokonce zdálo, že pro radu platilo pravidlo „koho chtějí zaměstnanci, toho určitě nebudeme chtít my“.

ČESKÁ POZICE: Když jste tak kritický k průběhu výběrového řízení, dotáhnete to až k soudnímu sporu?

PORTMANN: Komunikoval jsem s radními už před volbou naprosto čitelně. Někteří z nich se mě přímo ptali, jestli se budu soudit. A já jim odpověděl jednoduše: přece se mě nechcete ptát, zda žijeme v právním státě, nebo ne, to snad nemyslíte vážně.„Vymáhání práva u soudu je normální proces v demokracii, pokud něčí práva byla porušena“

I když odhlédneme od podivné činnosti už zmíněné hodnotící komise, zůstává tady množství neomluvitelných chyb, které rada během konkurzu udělala. Nefungovala ani kontrola. Například paní Blaiveová měla být z výběrového řízení už během prvního kola vyřazena, protože její koncepce nesplňovala zadání. Zadání totiž pravilo, že kandidátské koncepce mají představit krátkodobé a dlouhodobé cíle v devíti oblastech ÚSTR a ABS (Archiv bezpečnostních složek). Ona nejméně tři oblasti ve své koncepci ani nezmínila. Když na to upozorňuji, tak to, prosím, neberte jako osobní animozitu či pomstu. Ale takové lajdáctví od veřejného orgánu nelze zkrátka tolerovat.

ČESKÁ POZICE: Jestli to tedy dobře chápu, budete se soudit.

PORTMANN: Ano. Samozřejmě. Žijeme ještě v zemi, kde pravidla platí, nebo neplatí? A jestli neplatí, tak proč je vůbec máme? Promiňte, ale vyrostl jsem ve Švýcarsku. Vymáhání práva u soudu je normální proces v demokracii, pokud něčí práva byla porušena. Tato rada naprosto selhala při svém snad nejdůležitějším úkolu. To nemůže zůstat bez odezvy. Chci dosáhnout neplatnosti výběrového řízení a vyhlášení nového.

Adrian Portmann (* 1974)
Švýcarský historik. Předmětem jeho odborného zájmu jsou dějiny migrací, zejména vysídlení Němců z československého pohraničí po druhé světové válce. Portmann přednáší na brněnské Masarykově univerzitě a je v čele občanského sdružení Conditio humana, neziskové organizace, jejímž cílem je popularizace a bližší poznání nejnovějších dějin střední Evropy.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.