Lidovky.cz

Adiktolog: Alespoň základní péči potřebuje více než milion Čechů

  8:18
Deprese nebo odstěhování se za čerstvým vzduchem do satelitu jsou podle Michala Miovského, přednosty Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze, nejčastější důvody závislosti žen na alkoholu.

Každá desátá ženy pije alkohol rizikovým způsobem, varují odborníci foto: Shutterstock

Nedá se říci, jestli je léčba žen nebo mužů závislých na alkoholu lehčí, nebo těžší, říká v rozhovoru Michal Miovský.

LIDOVÉ NOVINY: Kolik alkoholiček prošlo v Apolináři léčbou?

MIOVSKÝ: Přes pět tisíc pacientek. Ročně jich takto projde ženským oddělením kliniky až 120.

LIDOVÉ NOVINY: Jak se změnily za těch 70 let od zahájení léčby závislostí v Apolináři?

MIOVSKÝ: Jsou jiné, protože i role ženy ve společnosti se proměnila. Vydělávají srovnatelné peníze jako muži, fungují v pracovních pozicích, které byly dříve pro jejich matky naprosto nedosažitelné. Což se samozřejmě promítá i do našeho oboru.

LIDOVÉ NOVINY: Často se v případě alkoholiček zmiňuje pití během mateřské a pití potají doma. Vy mluvíte o větší nezávislosti žen, znamená to, že se častěji opíjejí v hospodách mezi lidmi?

Velkým nebezpečím se stává, když se ženy odstěhují kamsi do satelitu. Řada z nich nedomyslí, jaké to má souvislosti a že se „život na čerstvém vzduchu“ pro ně může stát velmi rychle noční můrou. Zvlášť u těch mladých holek, které byly zvyklé fungovat v centrech měst, kde měly kamarádky a rodinu, žily kulturním způsobem života. Najednou se uzamknou někde, kde není ani základní sociální infrastruktura.

MIOVSKÝ: To, co bylo typické pro muže, se stalo součástí i ženského světa. Říká se tomu sociální pití. I na veřejnosti mají ženy podobné vzorce pití alkoholu jako muži. Velkým nebezpečím se ovšem skutečně stává, když se ženy odstěhují kamsi do satelitu. Řada z nich nedomyslí, jaké to má souvislosti a že se „život na čerstvém vzduchu“ pro ně může stát velmi rychle noční můrou. Zvlášť u těch mladých holek, které byly zvyklé fungovat v centrech měst, kde měly kamarádky a rodinu, žily kulturním způsobem života. Najednou se uzamknou někde, kde není ani základní sociální infrastruktura. Pokud již mají dítě, nemůžou mnohdy jen tak někam odjet. Jsou zde doslova v pasti.

LIDOVÉ NOVINY: Je léčba alkoholismu u žen těžší? Jsou více emotivní?

MIOVSKÝ: Jasně že ženy jsou více kontaktní a mají další specifika. Nedá se ale říci, jestli je léčba žen nebo mužů lehčí, nebo těžší.

LIDOVÉ NOVINY: V jaké situaci se k vám ženy dostávají? Přicházejí dobrovolně, donutí je rodina?

MIOVSKÝ: Dobrovolnost je v našem oboru velmi problematické téma. Primárně máme postavený program na dobrovolnosti, velmi často do něj ale pacienti vstupují pod tlakem nejbližších. A to ve chvíli, kdy již pití nemají pod kontrolou.

LIDOVÉ NOVINY: Jak jsme na tom v populaci s fetálním alkoholovým syndromem (soubor tělesných a mentálních vad plodu, které vznikají následkem nadměrné konzumace alkoholu v těhotenství)?

MIOVSKÝ: Zjišťujeme, že je tento problém poddiagnostikován. Téma pití alkoholu u těhotných žen je hodně přehlíženo. Nechce se o tom nikomu mluvit. V budoucnu se to ale tématem bude muset stát.

LIDOVÉ NOVINY: Narazil jste během své praxe na rodiny, kde se dědí alkoholismus z generace na generaci?

MIOVSKÝ: Jistě. To je jedna z věcí, kterou chceme zkoumat. Rodiny, kde někdo pil a byl závislý, s vyšší mírou pravděpodobnosti vyprodukují další generaci s takovým rizikem. Když to přeženu, z takových lidí jsou buď zapřisáhlí abstinenti, nebo alkoholici.

LIDOVÉ NOVINY: Kolik českých alkoholiků se neléčí?

Odhad těch, co by potřebovali alespoň základní péči v našem oboru, přesahuje milion lidí. To, že se jdou někteří nakonec léčit, je souhra mnoha okolností.

MIOVSKÝ: Velká část. Odhad těch, co by potřebovali alespoň základní péči v našem oboru, přesahuje milion lidí. To, že se jdou někteří nakonec léčit, je souhra mnoha okolností. Mají spoustu potíží, které je současně od léčby odrazují. Muži trpí velmi často těžkými poruchami osobnosti. Tím pádem mají mnohem horší sebereflexi i problémy se svým okolím. Ženy zase nejsou často schopné rozeznat, že trpí dlouhodobou depresí. Jejich okolí to přehlíží, a tak ji řeší pitím alkoholu.

LIDOVÉ NOVINY: Nestává se, že když se pacient zbaví deprese, jeho potřeba alkoholu klesne nebo zmizí?

MIOVSKÝ: Má to samozřejmě pozitivní vliv. Je ale potřeba řešit obojí. Pokud se pacientka u nás jeví jako úspěšně léčená, nevyřešená deprese ji může opět hodit zpátky do potíží s pitím.

LIDOVÉ NOVINY: Většina vašich pacientů tedy nespadla do závislosti jen pro vášeň k alkoholu…

MIOVSKÝ: Samozřejmě se to stává, obecně ale platí, že zdravý člověk, který je skutečně v pohodě, nemá důvod začít nezřízeně pít.

LIDOVÉ NOVINY: Liší se současná léčba alkoholiků oproti té před 70 lety?

MIOVSKÝ: Vývoj v našem oboru je od té doby velmi výrazný. Více rozumíme kontextu, víme, že to není jen o biologické dispozici člověka nebo jen o sociálních problémech. Máme například poněkud omezené možnosti použití léků, které řeší pouze část problémů. Bez psychoterapie nebo sociální práce to nejde. Závislost je interdisciplinární problém. V USA se například vyvíjejí i očkovací látky. Těmi ale opět řešíte jen část problému. Nicméně léčebné programy se v zásadě za posledních 100 let zase tolik dramaticky nezměnily. Klíčové nefarmakologické složky jsou stejné. Zásadně se zlepšila schopnost řešit doprovodné komplikace jako ADHD, zmíněné deprese a další. To se významně pozitivně promítlo do úspěšnosti léčby závislostí.

LIDOVÉ NOVINY: Zkrátila se doba léčby?

Jsme schopni vysekat mnohé pacienty z nejhorší fáze v řádu několika týdnů a nabídnout kvalitní ambulanci. Záleží ale samozřejmě na případu. Pokud k nám přijde šedesátník a má upito svých třicet nebo čtyřicet let, tak potřebujete, aby v klidu vydržel na lůžku ty čtyři měsíce.

MIOVSKÝ: Doba je rychlejší a chodí k nám i mladší lidé. Takže se snažíme léčbu zkracovat. Nyní máme postavenou léčbu na třech až čtyřech měsících. V Červeném Dvoře ale například mají model měsíční léčby, na který navazuje intenzivní ambulantní práce. V tom vidím budoucnost našeho oboru. Jsme schopni vysekat mnohé pacienty z nejhorší fáze v řádu několika týdnů a nabídnout kvalitní ambulanci. Záleží ale samozřejmě na případu. Pokud k nám přijde šedesátník a má upito svých třicet nebo čtyřicet let, tak potřebujete, aby v klidu vydržel na lůžku ty čtyři měsíce. Jedním ze základních prvků ústavní léčby závislostí byla dříve práce se skupinou. Dnes je významným trendem individualizace péče. Chodí k nám lidé, kteří mají velmi rozdílné potřeby. Pokud bychom na to nereagovali, nebyli bychom pro pacienty atraktivní a neudrželi bychom je v léčbě.

LIDOVÉ NOVINY: Existuje termín hranice rozumného pití. Co přesně znamená?

MIOVSKÝ: To je velmi ošemetná věc. Říkáme tomu nízkorizikové pití. Ono žádné pití není zcela bezpečné. Prostě požíváte látku, která je toxická a je nervovým jedem. V určitých dávkách sice nejde o nic, co by se nedalo srovnat se stresem a dalšími faktory, kterým jsme vystavení. Určitá míra pití s sebou nepřináší tak vysoká rizika, abychom to nemohli zvládat. U ženy hovoříme denně o dvou deci vína. V týdnu by ale neměla dva dny pít vůbec žádný alkohol. U mužů pak hranici posouváme přibližně o třetinu na 20–22 gramů alkoholu denně.

LIDOVÉ NOVINY: Prostupuje alkoholismus všemi vrstvami společnosti a je u nějaké častější?

MIOVSKÝ: Všemi. Pokud ale někdo pije kvalitnější alkohol, nemusí to být vše tak rychlé a viditelné. Otázkou také je, jak kvalitně lidé jedí a jakému stresu čelí.

LIDOVÉ NOVINY: Umí alkoholici pojmenovat důvod své závislosti?

Ono žádné pití není zcela bezpečné. Prostě požíváte látku, která je toxická a je nervovým jedem. V určitých dávkách sice nejde o nic, co by se nedalo srovnat se stresem a dalšími faktory, kterým jsme vystavení. Určitá míra pití s sebou nepřináší tak vysoká rizika, abychom to nemohli zvládat.

MIOVSKÝ: Tato schopnost je u závislých velmi výjimečná. Většinou až při terapii pochopí, v jaké jsou situaci, jaké role v tom kdo měl; a přestanou se vymlouvat. Přestanou také klasicky říkat, že to měli celou dobu pod kontrolou a že oni jediní jsou v pohodě. To se děje zvlášť u pacientů se zmíněnou narušenou schopností sebereflexe a porozumění svému okolí, typickou pro některé poruchy osobnosti. Ti jsou mnozí od dětství přesvědčeni, že za všechno mohou ostatní a oni jsou jen oběti osudu a jiných lidí.

LIDOVÉ NOVINY: Mnoho let se řeší reforma psychiatrické péče. Jak by měla proběhnout směrem k lidem závislým na alkoholu?

MIOVSKÝ: Spoustu problémů, které se otevřely ve spojitosti s reformou psychiatrie, náš obor řeší od 90. let. Od té doby budujeme komunitní péči, na které dnes celá reforma staví. Obáváme se ale, aby tato reforma probíhala dostatečně s citlivostí a rozumem. Musíme si říct, že některé cílové skupiny a typy péče není možné chytit a násilně překroutit. Máme například v oboru chronické pacienty, kteří vyžadují celoživotní péči. Bez lůžkové péče se prostě neobejdeme, pokud ti lidé nemají skončit jako bezdomovci na ulici.

Michal Miovský

Přednosta Kliniky adiktologie 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, přední tuzemský adiktolog. Profesní dráhu začínal jako prevenční a poradenský pracovník ve sdružení Podané ruce. Paralelně se profiloval v oboru klinická psychologie na psychiatrické klinice v Brně-Bohunicích. Od roku 2001 do roku 2005 pracoval jako vědecký pracovník Psychologického ústavu Akademie věd. Od roku 2008 působí ve funkci proděkana 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze pro nelékařské studijní programy. Je externím spolupracovníkem Národního monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti a editorem odborného časopisu Adiktologie.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.