Dnes ráno zemřel ve věku 75 let dramatik, esejista, jeden z nejvýznamnějších signatářů Charty 77, devátý a poslední prezident Československa (1989–1992) a první prezident České republiky (1993–2003) Václav Havel. V tichosti a ve spánku a v přítomnosti své druhé ženy Dagmar na své chalupě na Hrádečku u Trutnova, kde v minulých měsících trávil většinu času. Narodil se 5. října 1936.
Václav Havel měl dlouhodobé potíže s respiračním systémem oslabeným častými záněty. Trpěl i jinými zdravotními potížemi, například srdeční arytmií. V minulosti byl v jeho život ohrožen kvůli potížím s plícemi a proděravění tlustého střeva.Naposledy se objevil na veřejnosti před týdnem v sobotu, kdy přijal svého přítele tibetského dalajlámu a převzal cenu slovenské Nadace Jána Langoše.
Jednu z nejvýstižnějších charakteristik Václava Havla podává ve svých denících Celý život spisovatel Jan Zábrana (1931–1984): „Jedno jarní odpoledne v roce 1957… se v knihovně objevil Vašek Havel, někdo mu řekl, že tam jsme (Zábrana a Josef Škvorecký – pozn. red.), jako vždy (už tehdy) něco organizující, a tahal nás, abychom se někam šli s někým sejít…“
Václav Havel se snažil od padesátých let až v podstatě do současnosti stmelovat českou společnost. Ne vždy se mu to však dařilo.
V tom je jeden z klíčů k uchopení osobnosti Václava Havla. Snažil se od padesátých let až v podstatě do současnosti stmelovat českou společnost, protože se znal snad se všemi významnými lidmi v bývalém Československu i v dnešní České republice. Ne vždy se mu to však dařilo.
To však bude obsahem stovek komentářů, esejů a analýz, které se v nejbližších dnech na čtenáře médií sesypou. I ČESKÁ POZICE samozřejmě takové připravuje. Nyní jen - velmi velmi neúplná - fakta.
V šedesátých letech působil v Divadle Na zábradlí, kde jej proslavily hry Zahradní slavnost (1963) a Vyrozumění (1965) a odkud se i znal se svou první ženou Olgou.
V době kolem Pražského jara se zapojil do politické diskuse a prosazoval zavedení demokratické společnosti. Po vojenské invazi států Varšavské smlouvy nesměl publikovat.
V roce 1975 zveřejnil esej Dopis Husákovi, v němž brilantně popsal fungování tehdejšího československého totalitního systému.
Byl jedním z prvních signatářů Charty 77 a zakladatelů Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). Tato jeho opoziční činnost sice zvýšila jeho mezinárodní prestiž, ale také ho za ni komunistický režim přibližně pět let věznil.
V době od Charty 77 do roku 1989 vedle dalších divadelních her napsal i vlivný esej Moc bezmocných (1978).
V roce 1989 byl jedním z hlavních organizátorů petice Několik vět a za sametové revoluce spoluzakladatelem Občanského fóra.
Jako kandidát Občanského fóra byl 29. prosince 1989 zvolen prezidentem Československa. Podporoval směřování země k parlamentní demokracii a do politických struktur Západu.
Od roku 1993 byl dvě funkční období, deset let, prezidentem České republiky.
Za jeho prezidentování ČR vystoupila z Varšavské smlouvy a vstoupila do NATO. Prosazoval i její vstup do Evropské unie.
Po roce 2003 podporoval různé občanské iniciativy, loni začal pracovat na svém režijním debutu, filmu Odcházení, jenž měl premiéru letos v březnu.
A teď je pryč…