Ode zdi ke zdi. Bezpochyby tu máme drzé a bezmezné zneužívání veřejných zakázek. Ale máme tu také strach a alibismus úředníků. Výsledek může být stejný: Velké nic. Ne všechny zakázky musí nutně představovat korupční zlo, ale všeobecná nedůvěra a mediální hysterie vytváří naprosto paradoxní situace. Jednu z nich, která se nedávno odehrála v kanceláři jednoho ministra české vlády, předkládáme autenticky, tak, jak byla ČESKÉ POZICI prezentována. Jen dvě poznámky úvodem:
Následující popis jednání svědčí o tom, jaké odborníky si platíme ve vedení státních institucí, když nejsou schopni ani věcně-argumentačně ustát mediální útok, případně vše vysvětlit premiérovi.
Dále je situace důkazem naprosté neznalosti zákona o veřejných zakázkách a to nejen ze strany samotných funkcionářů, ale i ze strany právních odborů ministerstev. Nejsou schopni přijmout odborné stanovisko (v tomto případě užití §23 odstavec 4, písmeno a) a obhájit je, a proto alibisticky nechtějí jít - byť i v užitečné věci - do právního sporu.
A nyní už vstupme do pracovny pana ministra
Slyšeno na vlastní uši. K šéfovi resortu přichází jeho první náměstek a sekční ředitel. Mají problém, který je zapotřebí naléhavě vyřešit.
SEKČNÍ ŘEDITEL: Pane ministře, potřebujeme naléhavé rozhodnutí! Naše bruselské zastoupení po nás chce vyjádření k dalšímu postupu v jedné urgentní záležitosti. Když to nevyřešíme, stát přijde o velké peníze z evropských fondů.
MINISTR: Proboha, co to zase je?
NÁMĚSTEK: Pane ministře, jedná se o vysoce odbornou, technicko-právní záležitost. Vím, že to zní velmi složitě, ale v praxi se to týká skoro každého podniku, který…
MINISTR: A proč to řešíme my, to přeci patří do působnosti jiného resortu.
SEKČNÍ ŘEDITEL: Bohužel je to i naše záležitost, musíme se k tomu vyjádřit. Brusel to chce, je to i v zákoně.
MINISTR: Dobře, v čem je tedy problém? Zpracujte mi podklady, já je s náměstkem posoudím a odpovíme.
NÁMĚSTEK: No, vlastně my se k tomu nemůžeme vyjádřit, protože u nás nemáme nikoho, kdo by takovéto problematice rozuměl.
MINISTR: Jak to, že nemáme? Máme tady přece celé právní oddělení, oddělení euroagendy a další sekci.
SEKČNÍ ŘEDITEL: To je pravda, ale tomuto problému vůbec nikdo z nich nerozumí. Takového interního odborníka by se nám sem ani nepodařilo sehnat, natož zaplatit.
MINISTR: Tak rychle někoho sežeňte! Neříkejte mi, že tomu v této republice nikdo nerozumí!
NÁMĚSTEK: Ale rozumí, víme na koho se obrátit. Jsou to fakt borci, pracují třeba pro nadnárodní poradenské firmy.
MINISTR: Tak jim zavolejte! V čem je problém?
SEKČNÍ ŘEDITEL: Nooooo, oni totiž za takovýto posudek a poradenství požadují hodně peněz!
MINISTR: Sakra!
NÁMĚSTEK: Peníze bychom v rozpočtu našli…
SEKČNÍ ŘEDITEL: Jenže když vyhlásíme veřejnou soutěž, tak ji i ve zkráceném režimu včas nevysoutežíme, jako JŘBU (jednací řízení bez uveřejnění – poznámka redakce) nám to zase naše právníci nedoporučují. Bianko nám to ta poradenská firma neudělá, protože nemají žádnou jistotu, že to pak také vyhrajou…
MINISTR: Je vůbec nějaké řešení?
NÁMĚSTEK: Něco by tu bylo. Mohli bychom tyto odborníky vzít na mandátku jako tvoje poradce, peníze bychom byli schopni přesypat k tobě do poradenského badžetu.
MINISTR: (Usilovně přemýšlí.) Hmmm. Dopadnu jako Saša, operou mě hyeny (míněni novináři – poznámka redakce), že poradce bere dvakrát tolik, co ministr. Umíme to utajit?
NÁMĚSTEK: Tak to bychom v dnešní době asi těžko utajili.
MINISTR: Ale vždyť my nechceme žádnou levotu! Nutně to potřebujeme, týká se to všech, jestli tu bruselskou výjimku vybojujeme, nebo ne.
NÁMĚSTEK: Jasné, ale znáš je. Budou citovat Michálka, střihnou do toho Ondračku a Nečas tě dojebe jak sirotu.
MINISTR: Už to vidím…
SEKČNÍ ŘEDITEL: (Po chvilce zarytého mlčení.) Mohli bychom to nechat chvilku na sekretu, pak se to přidělí doktorovi S. na právním, ten jde teď stejně na operaci a pak půjde do lázní. Až se vrátí, tak zjistí, co má v deskách a už bude po lhůtě.
MINISTR: A co naši v Bruselu?
NÁMĚSTEK: Budou chvíli řvát, ale ustojíme to, když tak si posypeme hlavu popelem, oflastrujeme někoho na sekretu, snížíme osobní, které pak dorovnáme nějakou odměnou. To bude v pohodě.
MINISTR: A co ta výjimka?
NÁMĚSTEK: Až ta směrnice začne platit, tak už stejně budeme někde v prdeli a spadne to na nějakého jiného ministra.
MINISTR: Domluveno. Co tam máš dál?
