Ještě před třemi lety bylo ministerstvo obrany považované za silový resort, o nějž premiér velmi stál – Petr Nečas v roce 2010 dosadil do funkce jeho šéfa svého klíčového spojence Alexandra Vondru. Po sobotním prohlášení Bohuslava Sobotky, v němž uvedl, že by spolustraníka Jana Hamáčka rád viděl v roli předsedy Poslanecké sněmovny, se však trend změnil.
Armáda a vše s ní spojené zřejmě budoucího premiéra lidově řečeno netankuje – ačkoli sociální demokraté dva a půl roku prezentovali Hamáčka v roli stínového ministra obrany, předseda Sobotka ho v momentě, kdy se jím reálně mohl stát, pověřil jiným úkolem.
Jak ale zjistila ČESKÁ POZICE, situace je ještě složitější. Ani představitelé ANO a KDU-ČSL se na ministerstvo obrany nehrnou, nemají na tuto oblast vyprofilované odborníky, a vlastně je nejspíš ani nezajímá. Vyplývá to z bezobsažných výroků předsedů stran možné koalice.
ČESKÁ POZICE se v sobotu odpoledne lídrů vyjednávající trojkoalice zeptala, jaký význam pro ně resort obrany má a koho by na tento post doporučili. Jak zněly odpovědi?
- Bohuslav Sobotka (ČSSD): „Jednotlivá ministerstva nebudu zatím komentovat.“
- Andrej Babiš (ANO): „O resortech jsme nejednali, jen že finance mají být naše.“
- Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL): „Všechny resorty jsou důležité. To je předčasné. Posty a personálie jsou až poslední. Nejdřív je program, a tam shoda ještě není.“
Tah Hamáčkem
Sobotkovo rozhodnutí vytáhnout Hamáčka na šéfa sněmovny má minimálně dva důležité důsledky. Zaprvé musejí sociální demokraté vyřešit, kdo bude jejich expertem číslo jedna na obranu. A v rámci nadcházejících koaličních debat se pak ČSSD bude funkce ministra obrany složitě domáhat. Připomeňme, že místopředseda ČSSD a Sobotkův spojenec Lubomír Zaorálek si řekl o místo šéfdiplomata, čímž se hra o obranu podstatně zkomplikovala. Dosud totiž platilo nepsané pravidlo, že strana, která obsadila post ministra zahraničí, nemohla mít zároveň i ministra obrany.
Dosud platilo nepsané pravidlo, že strana, která obsadila post ministra zahraničí, nemohla mít i ministra obranyDle stínového ministra Hamáčka, který má po víkendu nakročeno do vedení sněmovny, však nelze tento krok interpretovat tak, že ČSSD o funkci ministra obrany ztratila zájem. „V této fázi se rozhodně nedá říci, že bychom nějaké ministerstvo nechtěli. Určitě se budu podílet na práci expertní skupiny, která bude psát programové prohlášení. Bude pak na designovaném premiérovi, aby si řekl, jaké resorty chce a určil jejich personální obsazení,“ řekl poslanec ČESKÉ POZICI.
Hamáček dále uvedl, že sociální demokraté mají širší tým lidí, kteří se o obranu a bezpečnost zajímají. „V příslušném výboru ve sněmovně seděli například Antonín Seďa, Václav Klučka a Petr Hulinský a v Senátu František Bublan. Splnil jsem úkol, který jsem sliboval. Připravil jsem ČSSD jak po stránce odborné, tak personální, abychom byli schopni resort převzít. Jsem připraven člověku, který se za sociální demokracii funkce ministra obrany ujme, všechno předat,“ dodal Hamáček.
Snažili jsme se proto zjistit, jestli by kupříkladu poslanec Seďa o post ministra obrany stál. Na dotaz ČESKÉ POZICE odpověděl: „Vždy je to rozhodnutí nejen předsedy strany, ale celého jejího vedení. Jsem členem výboru pro obranu od roku 2002 a uvědomuji si odpovědnost ministra obrany. Nikdy mi nešlo o posty, nicméně jsem připraven pracovat pro ČR a ČSSD.“
ANO bez kádrů
V kuloárech se hovoří o možné variantě, že by za ANO v nové vládě zůstal současný ministr obrany Vlastimil PicekAsi nejméně se k obraně má hnutí ANO 2011, které si v sobotu zabezpečilo vliv na obsazení resortu financí. Místopředsedkyně Věra Jourová již předminulý týden rovněž přiznala, že odborníci na bezpečnostní politiku jim chybí. V on-line rozhovoru pro web iHNed.cz politička na dotaz, jestli existují resorty, na které hnutí nemá specialisty, a tudíž by je přenechalo jiné straně, odpověděla: „Nedaří se nám téma obrany, jinak máme specialisty na všechno.“
Personální nouzi ilustruje i to, že za ANO se vyjednávání koaliční kapitoly na téma zahraničí a obrana účastnil Martin Stropnický, který se však dosud specializoval především na diplomacii. Ostatně odpovídala tomu i následná stručná mediální vyjádření v duchu, že ANO a ČSSD se shodly na potřebě změn v procesu armádních nákupů, stabilizaci rozpočtu a civilním řízení resortu. Zazněly tedy pouze obecné proklamace bez návrhů řešení současných problémů.
V kuloárech politických stran se dle informací ČESKÉ POZICE v současnosti hovoří o možné variantě, že by za ANO v nové vládě zůstal současný ministr obrany Vlastimil Picek. Jenže ten by mohl narazit na Sobotku, jenž Rusnokovy, potažmo Zemanovy ministry nikdy dvakrát nemusel.
Koho za lidovce
Ačkoliv předseda lidovců Bělobrádek tvrdí, že pro jeho stranu jsou všechny resorty důležité, první místopředseda křesťanských demokratů Marian Jurečka v pátečním interview pro Aktuálně.cz tvrdil trochu něco jiného: „V programu jsme třeba nijak neakcentovali resort obrany, zahraničních věcí. Takže byl bych schopen říct několik resortů, které nejsou naší prioritou.“
Po sobotní schůzce Sobotky s Andrejem Babišem si zřejmě lidovecký šéf uvědomil, že existuje reálná možnost, že by černý Petr mohl zbýt na někoho v KDU-ČSL. Ale na koho? V minulosti měli lidovci na bezpečnostní politiku řadu expertů. Na postech ministrů obrany se vystřídali dokonce čtyři lidovci: Antonín Baudyš, Vilém Holáň, Miloslav Výborný a Vlasta Parkanová.
Po skandálech při armádních nákupech v éře lidoveckého náměstka pro vyzbrojování Jaroslava Kopřivy a ministryně Parkanové (dříve KDU-ČSL, pak TOP 09) však stín podezření těžce dopadl i na KDU-ČSL. Veřejnost nezapomněla, že právě lidovci dlouhá léta dění na obraně ovlivňovali. Jestli se tedy předseda strany Bělobrádek má čeho bát, pak právě toho, aby se v případě, že na obraně znovu usedne lidovec, historické asociace neobnovily.
Jediné jméno, které ČESKÁ POZICE v souvislosti s ministerstvem obrany v lidoveckých vodách zaslechla, bylo Ivan Gabal (na otázky ČESKÉ POZICE neodpověděl). Novopečený poslanec a odborným zaměřením sociolog se v minulosti opakovaně k bezpečnostním otázkám vyjadřoval. Kritizoval například nedostatečné výdaje na obranu. „Nebýt členství v NATO, tak bychom Evropskou unii rozšiřovali daleko zpožděněji a obtížněji. Nyní zastáváme postoj černých pasažérů,“ řekl například předloni Parlamentním listům. Během kampaně do Poslanecké sněmovny Gabala podpořili známé osobnosti z bezpečnostní komunity – bývalý ministr obrany Luboš Dobrovský, bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý a exšéf vojenských zpravodajců Andor Šándor.
O obranu se nikdo nerve
Vysvětlení příčin, proč se politici na post ministra obrany dvakrát nehrnou, může být několik. ČESKÁ POZICE se je pokusila zmapovat:
- Rozpočet resortu obrany se z téměř 52 miliard korun v roce 2009 smrsknul na letošních 42. Budoucí ministr obrany bude mít na případné „rozhazování“ mnohem méně peněz než jeho předchůdci.
- Akviziční systém ministerstva obrany se stal synonymem korupce. A do souboje s korupční chobotnicí na obraně se hned tak každému nechce.
- Resort obrany čeká řada strategických rozhodnutí, která se týkají například privatizace vojenských opravárenských podniků, budoucnosti IT systémů v armádě či dozbrojení vojáků.
- Od nového ministra se očekává schopnost rozhodovat o velmi závažných otázkách. (Konkrétní příklad: zhruba jednou do měsíce povolává do vzduchu vojenské piloty, aby zjistili, zda ve zbloudilém letadle, s nímž není možné se spojit, nesedí teroristé.)
- Na ministra obrany čeká také vyřešení otázky, jak by mělo v budoucnu fungovat Vojenské zpravodajství.
- Ministr obrany musí absolvovat zahraniční návštěvy, a to jak v místě nasazení českých vojáků, tak v mezinárodních organizacích typu NATO a EU, což vyžaduje znalost cizích jazyků (tedy pokud to ministr bere vážně).
Úkolů mnoho, stříhání pásek za nadšeného potlesku publika málo. Že se před ministerstvem obrany netvoří fronty, tedy není divu.