Tajemná mise podplukovníka Chadalíka 21. srpna 1968

Podplukovník Vladimír Chadalík po začátku okupace Československa přistál s vrtulníkem v západoněmeckém Straubingu a vrátil se vlakem z Jugoslávie. Poté byl propuštěn z armády a odsouzen nepodmíněně. Zemřel v roce 1987. V roce 1990 byl in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka a rehabilitován. Jeho případu se věnuje Jan Schneider.

Jan Schneider 25.11.2017
Podplukovník Vladimír Chadalík. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Podplukovník Vladimír Chadalík. | foto: Havlíčkobrodský deník
Podplukovník Vladimír Chadalík. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Krátce po začátku okupace Československa vojsky některých států Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 vzlétl navzdory absolutnímu zákazu jakékoliv bojové činnosti velitel vrtulníkové letky v Havlíčkově Brodě podplukovník Vladimír Chadalík se strojem Mi-1, přistál s ním v západoněmeckém Straubingu a vrátil se až 30. září vlakem z Jugoslávie.

Poté musel zaplatit spotřebované palivo, dopravu vrtulníku zpět, byl zbaven vyznamenání, degradován, propuštěn z armády, podmínečně odsouzen a nakonec odsouzen nepodmíněně. Zemřel v roce 1987. V roce 1990 byl in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka a plně rehabilitován. Tolik fakta.

Dva možné důvody

To zásadní zůstává dodnes zahaleno tajemstvím, neboť ani své manželce nikdy důvod své mise nesdělil. Nepochybně by si zasloužil pamětní medaili Národního bezpečnostního úřadu jako vzor profesionality! V zásadě krystalizují dvě varianty. První vychází z toho, že zažil několik zklamání. V 15letech to mnichovské, pak jako voják slovenské armády, když jeho jednotka byla nejprve odzbrojena německou armádou a poté místo přechodu k partyzánům rozpuštěna – Chadalík se k partyzánům připojil, bojoval a byl vyznamenán.

Vladimír Chadalík mohl plnit zpravodajský úkol, někoho (anebo něco) rychle dopravit „za čáru“. Pak by zvláštní cesta do Jugoslávie za státními představiteli byla už jen improvizovanou legendou, což při kritickém zhodnocení příběhu vypadá dost věrohodně.

Proto se nemohl smířit s tím, že při vojenském napadení vlasti vojenské autority vydaly rozkaz zakazující veškerou bojovou činnost. Domníval se, že takový rozkaz by byl vlastizradou, a vydal se o tom informovat vrcholné představitele státu na dovolené v zahraničí. Porušil sice rozkaz, bránil se pak hrdě a důstojně, ale jednal v souladu s přísahou.

Obrysy druhé varianty dává několik telefonátů. Dva měl Chadalík před odletem (1968), a o jejich obsahu nic nevíme. Dva měla paní Chadalíková po odvysílání dvou dokumentů v televizi (po roce 1999). Volající se nepředstavili, ale vyjádřili se přejně a vděčně, že Chadalík nikdy nepromluvil.

Z toho vyplývá domněnka, že Chadalík mohl plnit zpravodajský úkol, někoho (anebo něco) rychle dopravit „za čáru“. Pak by zvláštní cesta do Jugoslávie za státními představiteli byla už jen improvizovanou legendou, což při kritickém zhodnocení příběhu vypadá dost věrohodně.

Západoněmecká anabáze

V jinak nepřátelské Německé spolkové republice byl Chadalík brzy ráno 21. srpna 1968 přijat vlídně. Policie zajistila vrtulník, který později experti rozebrali a před jeho vrácením jen nedbale složili. Chadalíka pak předali příslušným orgánům. Pochopitelně zpravodajským, to je neměnná a univerzální rutina.

K západoněmeckým zpravodajcům se rychle přidali i američtí, ale Vladimír Chadalík „poprosil o porozumění, že poskytne jenom výpovědi, které by nemohly být vykládány jako vlastizrada“

K těm německým se rychle přidali i američtí, ale Chadalík – podle protokolu západoněmeckých orgánů, který se nedávno podařilo získat – „poprosil o porozumění, že poskytne jenom výpovědi, které by nemohly být vykládány jako vlastizrada“. Oboustranně bylo jednáno s respektem, nicméně Chadalík po několika dnech čekání na jugoslávské vízum a letenku požádal jugoslávského konzula o „azyl“ na jugoslávské půdě, aby se vyhnul dalším schůzkám se zpravodajci.

Ti mu totiž v hovoru zmínili možnost, že vznikne-li exilová československá vláda, pak ji západoněmecká vláda podpoří a Chadalík by mohl fungovat jako styčný důstojník. Za tím účelem mu sdělili způsob improvizovaného spojení, podaří-li se mu v Jugoslávii dát se do služeb exilové vlády.

Chadalík explicitně neodmítl, protože nechtěl ohrozit svůj odjezd z NSR do Jugoslávie. To se mu později vymstilo, ale v takové exponované situaci a turbulentní době těžko radit, jak by se měl chovat prozíravěji, nehledě k tomu, že to byl nepochybně jeho první kontakt se zahraniční zpravodajskou službou.

Jugoslávský obrat

Díky krokům jugoslávského konzula v Mnichově dostal Chadalík jugoslávské vízum a odcestoval do Bělehradu. Tam se mu však navzdory veškeré snaze nepodařilo kontaktovat členy vlády, a když mu bylo sděleno, že se žádný zahraniční odboj organizovat nebude, odjel zpátky do vlasti.

V roce 1969 bylo proti Vladimíru Chadalíkovi zahájeno trestní stíhání pro svémocné odloučení, opuštění republiky, neuposlechnutí rozkazu a neoprávněné užívání věci v socialistickém majetku. Byl odsouzen na 14 měsíců s dvouletou podmínkou a k náhradě škody.

Po návratu byl odvolán z funkce a přeložen. V roce 1969 bylo proti němu zahájeno trestní stíhání pro svémocné odloučení, opuštění republiky, neuposlechnutí rozkazu a neoprávněné užívání věci v socialistickém majetku. K tomu bylo posléze připojeno stíhání pro opilství (policejní hlídce při kontrole cosi „nadýchal“). Byl odsouzen na 14 měsíců s dvouletou podmínkou, k náhradě škody ve výši 2892,60 koruny za letecké palivo a 13 330 korun za dopravu vrtulníku zpátky, a byl mu vysloven roční zákaz řízení motorových vozidel.

Docela dobrý výsledek, vezmeme-li v úvahu, že se nad ním vznášely „špagátové“ paragrafy! Ideologické hodnocení Chadalíkova činu se však s postupující normalizací přitvrzovalo, a leckdo by si asi za Chadalíka rád udělal pěknou čárku. I proto, že na Vysočině nebylo moc případů, na nichž by zpravodajci mohli ukázat své ostré zuby (vím to i ze své pozdější zkušenosti). A tak se kontrarozvědní orgánové okolo Chadalíka stále motali a provokovali ho.

Tři a půl roku nepodmíněně

Až udělal chybu. V hovoru se svým sousedem, vojenským kontrarozvědčíkem, bůh ví proč, naznačil, že o svých rozhovorech se západními zpravodajci neřekl všechno. Možná si myslel, že to již bylo promlčeno, a ztratil ostražitost. To bylo v dubnu 1973. Následně ho několikrát k této věci vyslechly orgány vojenské kontrarozvědky, které na něho v listopadu 1973 dokonce nastražily operativní léčku, do níž se však nechytl, 11. listopadu 1974 byl ale zatčen a byla provedena domovní prohlídka.

Počátkem května 1975 byla na něho podána obžaloba. Pozoruhodné je, že obsahovala znalecký posudek MNO/GŠ, že skutečnosti, o nichž obviněný vypovídal před cizími zpravodajskými orgány, neobsahují státní ani služební tajemství. Koncem května 1975 Vyšší vojenský soud v Táboře trestní stíhání zastavil, protože trestnost činu zanikla uplynutím promlčecí doby, během níž nedošlo k jejímu přerušení ani spáchání nového trestného činu ani sdělení či vznesení obvinění pro projednávaný trestný čin.

Vojenský prokurátor se odvolal, s tím, že by měla být právní kvalifikace změněna na přípravu podvracení republiky. Vojenské kolegium Nejvyššího soudu se s jeho názorem ztotožnilo, výrok prvoinstančního soudu zrušilo a přikázalo věc znovu projednat a rozhodnout. A tak Chadalík dostal nakonec 3,5 roku nepodmíněně.

Zúčastnění vojáci tedy projevili velmi slušnou rezistenci. Vojenský prokurátor se však odvolal, s tím, že by měla být právní kvalifikace změněna na přípravu podvracení republiky. Vojenské kolegium Nejvyššího soudu se s jeho názorem ztotožnilo, výrok prvoinstančního soudu zrušilo a přikázalo věc znovu projednat a rozhodnout. A tak Chadalík dostal nakonec 3,5 roku nepodmíněně.

„Obžalovaný tím, že výslovně neodmítl nabízenou spolupráci německých zpravodajských orgánů a že byl ochoten a odhodlán podporovat případnou exilovou vládu v Jugoslávii, se dopustil uvedené přípravy ze svého tehdejšího nepřátelství k socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky ve spojení s cizí mocí.“

Prokurátor se znovu odvolal, s tím, že rozsudek byl „nepřiměřeně mírný“. Obhájce Miroslav Kříženecký naopak žádal zproštění obžaloby. Vojenské kolegium Nejvyššího soudu pak obě odvolání zamítlo – 11. listopadu 1976 byl Chadalík podmíněně propuštěn. Pracoval v dělnických profesích, pak přišla vážná choroba. Celou dobu o něho velmi rušivým způsobem stále projevovaly zájem vojenské zpravodajské orgány.

I sporné momenty

Není však možné přejít rušivé momenty okolo případu plukovníka Vladimíra Chadalíka. Když se však někdo soustředí na hledání špíny a veřejnou denunciaci vojáka, který se postavil čelem proti okupaci a v souladu s přísahou nasadil i vlastní život, nelze vyloučit, že jde v podstatě o skrytého obhájce této okupace. Na druhou stranu je nutné přiznat, že v životě plukovníka Chadalíka lze najít sporné momenty.

Není možné přejít rušivé momenty okolo případu plukovníka Vladimíra Chadalíka. Když se však někdo soustředí na hledání špíny a veřejnou denunciaci vojáka, který se postavil čelem proti okupaci a v souladu s přísahou nasadil i vlastní život, nelze vyloučit, že jde v podstatě o skrytého obhájce této okupace. Na druhou stranu je nutné přiznat, že v životě plukovníka Chadalíka lze najít sporné momenty.

Moudrost skutečných bojovníků však praví, že kdo nebyl v takové situaci, měl by mlčet. Obzvlášť, jde-li o administrativní záznamy, z nichž nevyplývá, že by dotyčný někomu uškodil. Proto Okrašlovací spolek Budoucnost v Havlíčkově Brodě uspořádal 11. listopadu 2017, na Den válečných hrdinů, veřejnou rozpravu o Chadalíkovu „úletu“. Smyslem akce bylo zavzpomínat na čin plukovníka Chadalíka, vzdát mu čest i zrekapitulovat dosavadní publicistickou činnost na toto téma a pokusit se dosáhnout patřičného ocenění tohoto činu.

Proto pořadatelé připravují publikaci o plukovníku Chadalíkovi, v níž by přehledně shrnuli dosud známá fakta, a doplnili je vzpomínkami pamětníků, které tímto vyzývají ke spolupráci. Tím chtějí v roce 50. výročí Chadalíkova činu a 100 let od vzniku republiky svým dílem přispět k nikoliv černobíle podávané historii naší vlasti.



Počet příspěvků: 22, poslední 2.12.2017 12:01 Zobrazuji posledních 22 příspěvků.