Tádžikistán: Černé listiny pod zástěrkou nebezpečí terorismu

Tisíce Tádžiků bojují v řadách Islámského státu a na ty, kdo chtějí překročit hranice země, čekají přísnější kontroly. Toto zpřísnění se však v podstatě nedotklo těch, kteří odjíždějí do Sýrie či Iráku, ale politických odpůrců prezidenta Emómalí-jiho Rahmóna.

Gábor Stier 12.4.2016
Islamisté oslavují v ulicích města Aríha své vítězství nad ozbrojenými silami... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Islamisté oslavují v ulicích města Aríha své vítězství nad ozbrojenými silami... | foto: Reuters
Islamisté oslavují v ulicích města Aríha své vítězství nad ozbrojenými silami...

Expanze islámského radikalismu a zvyšující se nebezpečí terorismu jsou faktem, ale odpovědi a odvetné kroky omezující osobní svobody vyvolávají všude – od Paříže až po Washington – značné vášně. Tato opatření totiž významně narušují pocit soukromí a komfortu.

Existují však také země, ve kterých se tato nová situaci využívá k postupu proti opozici. Takovým státem je například Tádžikistán, kde bylo nedávno zpřísněno překračování hranic „z pochybných důvodů“. Paradoxní je, že se toto opatření týká především opozice proti prezidentu Emómalí-jimu Rahmónovi.

Džihádisté z Dušanbe

V některých středoasijských zemích, například v Tádžikistánu či Uzbekistánu, které hraničí s Afghánistánem, a částečně i v Kyrgyzstánu, v poslední době výrazně posílil vliv islámského radikalismu. Tisíce obyvatel bojují v řadách Islámského státu (IS), a proto podle zpravodajské agentury Avesta čekají na ty, kdo chtějí překročit hranice země bez konkrétního programu nebo pracovního místa, přísnější kontroly. Obzvlášť důkladně jsou prověřováni ti, kteří chtějí zemi opustit i s celou rodinou.

Džihádisté z Dušanbe neputují rovnou do Sýrie či Iráku, ale obvykle s krycím příběhem o hledání práce podobně jako statisíce dalších Tádžiků do Moskvy či jiného ruského velkoměsta

Pozorovatelé však poukazují na to, že se toto zpřísnění dosud v podstatě nedotklo těch, kteří odjíždějí do Sýrie či Iráku, ale politických odpůrců prezidenta Emómalí-jiho Rahmóna. Už proto, že zadržet ty, kteří se chystají posílit IS, až na hranicích lze jen obtížně, neboť mají zpravidla v zásobě promyšlený příběh.

Jak podotýká expert na danou oblast, analytik Andrej Serenko, džihádisté z Dušanbe neputují rovnou do Sýrie či Iráku, ale obvykle s krycím příběhem o hledání práce podobně jako statisíce dalších Tádžiků do Moskvy či jiného ruského velkoměsta, odkud se dříve, či později dostávají do Turecka a posléze dál k pozicím Islámského státu nebo Fronty an-Nusrá. Stejně je pravdou, že se tito bojovníci do nich nepokoušejí dostat s celou rodinou.

Únik před represemi

Se svými rodinami se naopak snaží uniknout před represemi za hranice Tádžikistánu členové Strany islámské obrody považované za nejvýznamnější opoziční sílu, která byla loni na podzim prohlášena za teroristickou organizaci. Jejich důkladným výslechem chtějí úřady získat ještě více informací o islámských aktivistech, kteří sice zemi opouštějí a podle kompetentních zdrojů jsou umírnění, ale Rahmón se jich bojí víc než džihádistů, před nimiž by podle jeho odhadu jeho zemi ochránila Moskva nebo Peking.

Členové Strany islámské obrody považované za nejvýznamnější opoziční sílu, která byla loni na podzim prohlášena za teroristickou organizaci, se se svými rodinami snaží uniknout před represemi za hranice Tádžikistánu

Podle informací sestavuje Dušanbe stejné černé listiny jako svého času Saparmurat Nijazov v Turkmenistánu a rodinní příslušníci členů opozice, kteří již ze země uprchli, jsou vysazováni i z letadel a vlaků. Takové metody policejního státu dokonale zapadají do Rahmónovy politiky.

Loni na jaře se tádžická vládní moc neváhala zbavit v Turecku pobývajícího Umaraliho Kuvatova, vůdce opozičního hnutí Skupina 24. Následovaly zmanipulované volby, v jejichž důsledku z parlamentu vypadla zmíněná Strana islámské obrody. Tento proces by mohl kulminovat referendem vypsaným na letošní květen, které může Emómalí-jimu Rahmónovi přisoudit nemezené pravomoci.

Tádžický prezident, jenž tuto středoasijskou zemi řídí od roku 1992, již jmenoval do čela vlády svou dceru, jež předtím zastávala post první náměstkyně ministra zahraničí. Ještě předtím prezident dosadil do funkce šéfa protikorupčního úřadu svého syna. Svou moc prezident Rahmón, jenž byl v době Sovětského svazu předsedou kolchozu, postupně rozšiřoval 23 let, které strávil v čele osmimilionové země obývané převážně muslimy.

Vše je relativní

Vzorem, jenž je hoden následování pro celou středoasijskou oblast, nazval kyrgyzskou demokracii při své nedávné návštěvě Biškeku německý ministr zahraničních věci Frank-Walter Steinmeier.

Ve srovnání s autoritářským Uzbekistánem či Tádžikistánem je Kyrgyzstán hodnocen jako relativně stabilní demokracie tohoto regionu. To, že je vše relativní, však naznačuje mimo jiné skutečnost, že nedávno opět propukl léta neurovnaný konflikt o hranice mezi Kyrgyzstánem a Uzbekistánem.