Švýcarsko na MUS pohádkově zbohatne

Obvinění z tunelování Mostecké uhelné společnosti byli ve švýcarské Bellinzoně odsouzeni k odstrašujícím pokutám v celkové výši přesahující 22 miliard korun. Jde o částku, která je větší než původní hodnota hnědouhelných dolů. Česku, hrozí, že nedostane nic.

V Kauze MUS jde o velké peníze. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy V Kauze MUS jde o velké peníze. | foto: Česká pozice
V Kauze MUS jde o velké peníze. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Privatizace Mostecké uhelné společnosti (MUS) podle švýcarské justice způsobila českému státu škodu 2,2 miliardy korun. Jenže české úřady v minulosti zaspaly a hrozí, že Česká republika nedosáhne ani na korunu z více než dvoumiliardové sumy. To Švýcaři by naopak mohli na celé kauze vydělat obrovský balík peněz.

Lidové noviny zjistily, že kdyby rozsudek nad českými uhlobarony z roku 2013 z Bellinzony nabyl právní moci, Švýcarsku by v současnosti zůstalo zhruba 22,6 miliardy korun. Vyplývá to z dokumentů písemného rozsudku, soudního spisu a obžaloby, do nichž měly LN možnost nahlédnout.

Vyšetřování švýcarské detektivy nevyšlo draho. V rozsudku se píše, že celkové náklady justičního procesu dosáhly zatím výše 726 tisíc franků.

Paradoxní je, že částka je vyšší než původní hodnota hnědouhelných dolů. Když finančník Pavel Tykač v roce 2010 dokončil koupi Mostecké uhelné, na kalkulačce se mu jako celková cena rozsvítilo necelých 21 miliard.

„V případě, že by odvolací soud v Lausanne potvrdil prvoinstanční rozsudek v kauze prodeje Mostecké uhelné společnosti, získá Švýcarsko po započtení všech zkonfiskovaných částek a takzvaných kompenzačních pohledávek, které byly v listopadu 2013 vyměřeny jednotlivým obžalovaným, více než 22 miliard korun (při současném směnném kurzu – pozn. red.),“ sdělila LN advokátka obžalovaných uhlobaronů Karolina Zelenková. „Za posouzení prodeje českých dolů českou vládou českým občanům před 17 lety by tak dnes mohlo Švýcarsko získat částku, která je vyšší než hodnota Mostecké uhelné společnosti v době, kdy ji Antonín Koláček s Lubošem Měkotou prodávali současnému vlastníkovi,“ dodala Zelenková.

Vyšetřování přitom švýcarské detektivy nevyšlo draho. V rozsudku se píše, že celkové náklady justičního procesu dosáhly zatím výše 726 tisíc franků, podle dnešního kurzu tedy zhruba 18,5 milionu korun. Polovinu z této částky mají uhradit obžalovaní.

České úřady zatím vyčkávají, jak odvolací řízení ve Švýcarsku – zejména v otázce konfiskace zabaveného majetku obžalovaných – dopadne. „Co se týče zapojení ministerstva financí a pozice státu v souvislosti s vymáháním škody, tato závisí na výsledku odvolacího řízení,“ sdělila LN mluvčí ministerstva financí Kateřina Vaidišová. „Ministerstvo financí nebude v tuto chvíli výsledek odvolacího řízení předjímat, je však prostřednictvím Velvyslanectví České republiky ve Švýcarsku v průběžném kontaktu se zástupci Švýcarské konfederace, tak aby bylo možno s ohledem na výsledek odvolacího řízení iniciovat konkrétní kroky za účelem navrácení zkonfiskovaného majetku České republice,“ doplnila mluvčí Vaidišová.

Nevyzpytatelný frank

Dosud se vědělo pouze to, že švýcarští vyšetřovatelé během vyšetřování zmrazili 13 miliard korun na účtech nepravomocně odsouzených podnikatelů a manažerů za tunelování hnědouhelné společnosti (Jiří Diviš, Marek Čmejla, Antonín Koláček, Luboš Měkota, Oldřich Klimecký, Petr Kraus, Jacques de Groote). Tyto peníze by měly propadnout Švýcarsku. K tomu je však třeba započítat takzvané kompenzace rozsudku neboli finanční tresty či pokuty, které soudci Jean-Luc Bacher, Peter Popp a David Glassey obžalovaným vyměřili.

V říjnu 2013 měl Měkota více peněz obstavených než těch, které mu byly soudci vyměřeny jako finanční trest. Za dva roky je ale situace jiná. Kurz se zvýšil z 21 na 25 korun a Měkotovi dědicové by dnes měli doplácet 272 milionů.

Na jejich úhradu však původně zmražených 13 miliard nestačilo, nedoplatek dle rozsudku dosáhl výše 6,3 miliardy korun. Švýcarsku by tak dohromady připadlo 19,3 miliardy korun. To však hovoříme o částce z roku 2013, kdy soud v Bellinzoně vynesl nepravomocný rozsudek. Od té doby se čeká na svolání odvolacího soudu v Lausanne (datum doposud nebylo oznámeno) a kurz švýcarského franku se mění. V současnosti by účet za Mosteckou uhelnou švýcarské konfederaci přinesl 22,6 miliardy korun. O tom, co svedou změny kurzu, svědčí příklad zesnulého Luboše Měkoty. V říjnu 2013 měl Měkota více peněz obstavených než těch, které mu byly soudci vyměřeny jako finanční trest. Tehdy se mu tudíž mělo vrátit 78 milionů korun. Za dva roky je ale situace jiná. Kurz se zvýšil z 21 na 25 korun a Měkotovi dědicové by dnes měli doplácet 272 milionů.

Inženýr za 34 tisíc měsíčně

Největší částku si od soudu odnesli Čmejla a Koláček. Prvně jmenovaný by v případě pravomocného rozsudku musel doplácet pět miliard korun. Sečteme-li zmražené peníze na účtech a kompenzace rozsudku v Koláčkově případě, dostaneme se k částce necelých deseti miliard korun. Ta by v případě potvrzení odvolacím soudem celá připadla švýcarskému státu.

Soudci propadnutí vysoké sumy vysvětlovali tak, že cílem je vrátit podnikatele do období před zahájením mise Mostecká uhelná. Senát dokonce vypočítal, kolik by si mohl uhlobaron při své kvalifikaci vydělávat. „Propadnutí a exekuce kompenzačních pohledávek uložené v rozsudku mají Koláčka vrátit do majetkové situace, v níž se nacházel před spácháním trestných činů. To by mělo vést k tomu, že znovu začne vykonávat výdělečnou činnost. Jako inženýr – absolvent Vysoké školy chemicko-technologické v Praze – může Koláček aspirovat při výkonu činnosti inženýra v Praze na čistý roční plat CHF 16 227 (zhruba 406 tisíc korun, tedy necelých 34 tisíc měsíčně),“ píše se v rozsudku, který mají LN k dispozici.

Život bez těžkostí?

„Koláček má před sebou potenciálně dlouhou profesní budoucnost. Provinil se trestnými činy spáchanými v rámci výkonu svého povolání a zradil tak důvěru svého zaměstnavatele. Mimoto nic nesvědčí o tom, že by měl předtím, než přikročil k činu, v životě nějaké těžkosti,“ doplnili soudci v odůvodnění svého rozhodnutí. „Čmejla by podle senátu mohl vydělávat jako finančník víc než Koláček. Propadnutí a exekuce kompenzačních pohledávek uložené v tomto rozsudku mají Čmejlu vrátit do majetkové situace, v níž se nacházel před spácháním trestných činů, což by mělo vést k tomu, že znovu začne vykonávat výdělečnou činnost. Vzhledem k vysokoškolskému vzdělání a profesním zkušenostem ve finančním sektoru může Čmejla aspirovat při výkonu činnosti finančního analytika v Paříži na CHF 54 951, tedy čistý měsíční příjem CHF 4579 (v přepočtu 114 tisíc korun),“ vysvětlili soudci. Pro svůj výpočet použili Paříž z důvodu, že Čmejla žije v Monaku, které však v jejich tabulkách nebylo, francouzská metropole jim posloužila jako nejbližší referenční bod.

„Způsob provedení svědčí o velké kriminální energii, obzvlášť intenzivní a dlouhodobé. Spáchání podvodu bylo realizováno vytvořením složité spleti společností a bankovních účtů,“ dodávají soudci v rámci svého vysvětlení.

Za co byli Češi odsouzeni?

  • Historie komplikované privatizace Mostecké uhelné společnosti sahá do raných 90. let minulého století. Důlní podnik byl částečně privatizován už v roce 1993, kdy státu zůstalo zhruba 46 procent MUS. Akcie z trhu postupně skoupila švýcarská firma Investenergy, která zastupovala neprůhlednou americkou společnost Appian.

  • V roce 1999 ovládala již přes 50 procent MUS, načež vláda Miloše Zemana rozhodla o prodeji zbylého podílu státu za 650 milionů korun. Problém byl, že Antonín Koláček působil jak ve vedení důlního podniku, tak stál za firmami, které podíl v MUS skupovaly.

  • Případ v roce 2005 začala vyšetřovat policie, což ve Švýcarsku vyústilo v zatím nepravomocný rozsudek Koláčka a skupiny dalších uhlobaronů na podzim 2013.

  • Detektivové mají za to, že z MUS skupina manažerů odsála kolem 150 milionů dolarů, které „přeprala“ ve Švýcarsku, aby je následně použila na nákup zbylého podílu v důlní společnosti.