Švédsko: Svět, kde na bankovku nenarazíte

Masivním přechodem k cenným jedničkám a nulám proslulo Švédsko, kde bezhotovostně přijímají milodary i žebráci či kostely. Jak ale ve skutečnosti vypadá „cash-free“ národ a je pravdivá „bezhotovostní pohádka“, nebo pořád platí, že Cash je král?

Jan Klesla 14.5.2017
Platba kartou. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Platba kartou. | foto: Shutterstock
Platba kartou. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Nenápadná kavárnička nedaleko historického centra Stockholmu, v boční ulici kousek od bývalých doků, je vyhlášená svými snídaněmi. Však má také smažené vejce ve znaku. Kromě poněkud přebujelého „brunchového“ menu ale zaujme i nápisem „We are cash free“, tedy nepřijímáme hotovost. Co je pro mnoho českých restaurací a obchodů stále ještě prakticky nepředstavitelná myšlenka, se pro podnik zvaný Greasy Spoon stalo marketingovým lákadlem hlavně pro turisty. Místní Švédové na vytažení platební karty či mobilního telefonu namísto peněženky nacpané bankovkami a mincemi ale nevidí už vůbec nic zvláštního.

I když snídaně v Greasy Spoon jsou výborné a podávají se v zásadě až do odpoledne, jde i ve Švédsku stále spíše o výjimku. Cedulky s nápisem „Hotovost nebereme“ se hlavně kvůli marketingu skví v muzeu slavné skupiny ABBA, jejíž frontman Björn Ulvaeus se stal dnes už světoznámou tváří celonárodní kampaně. Mnohem podstatnější je ale možnost zaplatit bezhotovostně i na tom nejneobvyklejším místě. I dáma ve středních letech, která prodává květiny jen pár ulic od místa, kde začátkem dubna najel atentátník do nic netušících lidí, vytáhne bez zaváhání terminál v podobě mobilního telefonu. Svazek za pár švédských korun obratem a s úsměvem prodá doslova několika dotyky prstů na jeho displeji.

„Terminál mají i bezdomovci na ulicích nebo i v kostele. Namísto vhození peněz do kasičky prostě projedete magnetický proužek,“ popisuje Richard Ericsson, šéf místní pobočky kartové společnosti MasterCard, tedy jeden z těch, kterým na bezhotovostním světě záleží asi nejvíc. I on ale připouští, že jde o výsledek několik desetiletí trvající cesty a úsilí vlády, bank i samotných obchodníků.

Money, money, money

K tomu, co se dnes popisuje po celém světě jako zářný příklad evoluce v platbách, nastoupila místní ekonomika už počátkem osmdesátých let. Tehdy se podle Ericssona vláda rozhodla, že definitivně zatočí s šedou ekonomikou, dohodla se s finančním sektorem a začala vytvářet podmínky pro to, aby si necelých deset milionů Švédů začalo odvykat na své peníze, a tváře historických osobností nahradily obrázky platebních karet. Začínalo se od píky v době, kdy se teprve rozvíjely dnes naprosto běžné technologie.

Lupiče s namířenou zbraní v jedné ruce a taškou na peníze v druhé poněkud zaskočila klidná reakce pokladní, jež namísto vystrašené odpovědi jen klidně ukázala na nápis „Jsme bezhotovostní pobočka“.

Základem tak bylo mezi zákazníky vydat dostatečné množství debetních karet a vybudování dost rozsáhlé sítě bankomatů. Když měl každý Švéd svou kartu, přišly na řadu platební terminály, které zaplavily obchody už v devadesátých letech, a proto se teprve teď začíná rozšiřovat bezkontaktní placení, které je naopak v Česku zcela běžné. I přes relativní nepohodlnost neustálého zadávání PIN se ale podařilo a podstatné je, že ti, kdo vstupovali do pracovního života v době, kdy se vydávaly první karty, jsou dnes na hranici důchodového věku.

Vyrostly tak bez nadsázky generace, které vůbec neměly potřebu vzít do ruky hotovost. „Před časem jsem dostal pětisetkorunovou bankovku a říkal jsem si: sakra, co s ní budu dělat, kde mi ji vůbec vezmou,“ popisuje třicátník Ericsson. „Víte, někde samozřejmě pár bankovek mám a moji rodiče si stále vybírají, ale vlastně už ani nevím, jak naše peníze vypadají, kdo na nich je,“ dodává s úsměvem. Běžný turista ve Švédsku skutečně jen zřídkakdy vezme místní měnu do ruky nebo ji jen zahlédne v obchodě, i když drtivá většina jich pro pohodlí zákazníků stále bankovky a mince akceptuje, a to včetně těch eurových převážně od cizinců.

Dnes dokonce s hotovostí nepracuje více než polovina bankovních poboček v zemi. Před dvěma lety se tak v jedné z nich odehrála až komická scéna: lupiče s namířenou zbraní v jedné ruce a taškou na peníze v druhé poněkud zaskočila klidná reakce pokladní, jež namísto vystrašené odpovědi jen klidně ukázala na nápis „Jsme bezhotovostní pobočka“.

Právě bezpečnost je hlavním argumentem, který zdůrazňuje bývalý frontman kapely ABBA a příznačně spoluautor slavné písně Money, money, money. Světová média dokola opakují příběh jeho syna, kterého vyděsila loupež, a dnes 72letá superstar se proto rozhodla bankovky a mince, pro které se lidé okrádají a zabíjejí, zatratit. Sám Björn Ulvaeus je přestal používat už v roce 2011, a když se o dva roky později otevíralo muzeum slavné čtveřice, prosadil si, že jediná možnost, jak si koupit vstupenku či suvenýr hotově, je vyměnit si peníze za dárkové poukázky ve vedlejším hotelu. Mimochodem, i když je partnerem přímo kartová společnost MasterCard, terminál ani tady není bezkontaktní jako v běžné české večerce.

Peníze jen swishtí

Klíčové pro rozšíření bezhotovostního placení byly ale i mnohem přízemnější podmínky než jen marketing. Především ve Švédsku a obecně ve Skandinávii bezchybné pokrytí rychlým internetem jak na pevných, dříve telefonních linkách, tak dnes v mobilu. Handrkování o množství dat s operátory tam nikdo nezná a tamní telekomunikační firmy patří k jedněm z nejvíce prosperujících na světě, ale také k tahounům nejen digitální, ale celé ekonomiky.

Druhým zásadním faktorem byla dohoda samotných bank nejen s vládou, ale i navzájem. Tam, kde nejsou k dispozici kartové terminály, vytáhnou Švédové obvykle mobil s místní aplikací Swish. Stačí zadat telefonní číslo a v okamžiku se na druhém telefonu objeví elektronické koruny. Především díky mobilnímu placení a aplikaci Swish se podle Švédské centrální banky od roku 2010 množství hotovostních transakcí snížilo ze 40 procent na dnešní méně než pětinu, zatímco celosvětově jsou to průměrně stále tři čtvrtiny. Z hlediska výše částek pak hotovost tvoří jen dvě procenta veškerých plateb ve skandinávské zemi a do roku 2020 má spadnout na pouhé půlprocento.

Především díky mobilnímu placení a aplikaci Swish se podle Švédské centrální banky od roku 2010 množství hotovostních transakcí snížilo ze 40 procent na dnešní méně než pětinu, zatímco celosvětově jsou to průměrně stále tři čtvrtiny.

Pokud by snad někomu přišel švédský systém povědomý, v Česku se před několika lety snažila prorazit s velmi podobným konceptem služba jménem Mobito. Také ona měla v zádech spojené velké banky a operátory, ale nakonec se neujala a koupila ji Česká spořitelna. S ní se do skupiny vrátil i tým, který za Mobitem stál, a to v čele s dnešním generálním ředitelem Tomášem Salomonem. Další rozvoj systému se zatím neobjevil, naše největší banka nicméně už od předchozího vedení masivně investuje do digitálních technologií. Co ovšem chybělo Mobitu v Česku především, byla nenápadná technologie v pozadí, které se ve Švédsku říká BankID a která propojuje mobil klienta kterékoliv banky s jeho účtem. Dnes má na téměř desetimilionovém trhu přes 6,5 milionu uživatelů, takže ji používá opravdu skoro každý.

Není tak divu, že s podobným zázemím se tamní finanční domy pouštějí do dalších oblastí, včetně dosud neprobádaných a nejistých vod čistě elektronických měn. Hitem jsou tak hlavně takzvané P2P platby, tedy napřímo mezi klienty fakticky bez prostředníka, případně vlastní národní obdoba virtuálních měn, jako je bitcoin. O takzvané eKrone uvažuje dokonce centrální banka, která mimochodem stojí za Nobelovou cenou za ekonomii.

Do třetice pak i neviditelný, ale o to bolestnější a zásadnější „detail“, který je problémem i pro mnohé české obchodníky. A to nic jiného než peníze, které platí za peníze, tedy poplatky za přijímání plateb. Ty se dělí nejen mezi kartové společnosti a banku, která má své logo na kartě, ale také především velké banky, které terminály provozují a karty vydávají. Na evropské úrovni došlo nedávno k regulaci výše poplatků pro kartové společnosti, jako je MasterCard či Visa, velký prostor je ale stále na straně finančních institucí, které mají k podpoře bezhotovostního placení jasnou motivaci v podobě nižších nákladů na počítání, převážení a uchovávání peněz.

Právě poplatky jsou důvodem, proč mnoho i českých obchodníků stále přijímá platby až od určité výše, nebo dokonce účtuje přirážku. Například v Dánsku se takto zpoplatnily kreditní karty a nikdo je nepoužíval. Švédské instituce však otevřely právě tuto cestu a lepší, tedy nižší poplatky podnikatelům hromadně vyjednaly přímo jejich svazy.

Svoboda neplatit daně?

Bezhotovostní utopie bez kriminality má ale i své trhliny. Městečko Skoghall, na sever od metropole Stockholmu, bylo například svědkem pozoruhodné slavnosti, kterou místní uspořádali na oslavu návratu jediného zdejšího bankomatu. V malebné Överlidě zase bankovní úředníci stáli před pobočkou a platili každému, kdo si vybral. Potřebovali přesáhnout měsíční hranici výběrů, podle které provozovatel počítá výši poplatků.

Městečko Skoghall, na sever od metropole Stockholmu, bylo svědkem pozoruhodné slavnosti, kterou místní uspořádali na oslavu návratu jediného zdejšího bankomatu.

Kampaň za odstranění hotovosti má i své jasné odpůrce, kteří připomínají Ulvaeusovi, že i text jeho vlastní písně pokračuje slovy „peníze musejí být zábava ve světě bohatého člověka“. Dělicí čára se do velké míry rýsuje mezi městy a venkovem a také mezi generacemi. Jedním z hlavních protiargumentů je i po čtyřech dekádách zrychlující se tempo a překotnost změn, na které si lidé musejí zvykat. Kritici upozorňují i na to, že pohádkové snižování kriminality na druhé straně vyrovnává nárůst online podvodů a kyberkriminality. Zločinci se zkrátka a logicky jen přesunují jinam.

Světová banka také sice odhaduje, že přibližně třetina hotovosti se pohybuje v šedé a černé ekonomice, mnozí ale vidí na druhé straně Velkého bratra ve sledování veškerých plateb. A jistou záruku svobody. „Svobody neplatit daně,“ odpovídají zastánci. Vzájemně se pak obviňují z toho, že za jednotlivými skupinami stojí finanční lobby na straně jedné a skupina bezpečnostních agentur, které zajišťují nakládání s hotovostí, na straně druhé.

Jestli se Švédsko se svou korunou stane bezhotovostním rájem, se tak teprve uvidí, celá Evropa má před sebou ale zřejmě mnohem delší cestu. Prezident Evropské centrální banky Mario Draghi nedávno uvedl, že podle jejich průzkumů se více než tři čtvrtiny všech plateb v eurozóně uskuteční v hotovosti a z hlediska hodnoty transakcí je to stále více než polovina. „I v digitální éře zůstává hotovost pro ekonomiku nezbytná,“ prohlásil hlavní evropský bankéř. Při příležitosti uvedení nové padesátieurové bankovky...