Suverenita by českému spotřebiteli energií mnoho neprospěla

Alena Vitásková, šéfka Energetického regulačního úřadu, napsala článek Kdo se zřekne národního vlivu na ekonomiku, ztrácí samostatnost. Polemizuje s ní ekonomický analytik Jakub Kučera.

Jakub Kučera 12.6.2017
Energetická unie (ilustrační obrázek). | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Energetická unie (ilustrační obrázek). | foto: Richard Cortés, Česká pozice
Energetická unie (ilustrační obrázek). | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Naše malá a otevřená ekonomika nikdy nebude zcela „samostatná“, vždy budeme něco dovážet a vyvážet. Ani nemá smysl si lámat hlavu, co by měl být „národní vliv na ekonomiku“, a k čemu by vedl. Co se tedy předsedkyni Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Aleně Vitáskové v jejím článku Kdo se zřekne národního vlivu na ekonomiku, ztrácí samostatnost nelíbí na současném směřování energetiky?

Nejdříve se vymezuje vůči takzvanému zimnímu balíčku, souboru opatření z dílny Evropské komise, která mají zlepšit fungování trhu s elektřinou. Jde zatím jen o návrhy, a jaká nová pravidla nakonec budou platit, závisí do značné míry na členských státech Evropské unie. Vitásková se bojí, že se něco schválí, a ona nebude vědět, co to je, a přirovnává to k balíčkům, u kterých kupující neví, co obsahují.

Zimní balíček

Odhadovat výsledek zatím není snadné, což komplikuje život například investorům, a i jejich starosti si předsedkyně ERÚ bere k srdci. Tato nejistota však platí i pro národní úroveň, ačkoli je zde o poznání méně hráčů než v EU s 500 miliony obyvatel. Například poslední eskapáda s novou tarifní strukturou pro odběratele elektřiny z dílny ERÚ je příkladem, jak by to být nemělo. Jinak projednávání zimního balíčku bude otevřený, veřejný proces a všichni jej můžeme sledovat. Jen chtít.

Projednávání zimního balíčku bude otevřený, veřejný proces a všichni jej můžeme sledovat. Jen chtít.

Co se týká dopadu nových opatření, není snadné dopředu říci, k čemu povedou. Musíme se smířit s tím, že jde o postupný proces s řadou pokusů a omylů, jako ostatně i v jiných oblastech. Nepropadejme ale strachu, že by nám akutně hrozila energetická chudoba. Česká republika má jednu z nejnižších cen elektřiny v EU, a ani po zohlednění kupní síly to není žádná tragédie (viz graf).

I kdyby odběratelé přímo nesli veškeré náklady podpory obnovitelných zdrojů energie (OZE) minulých let, kterou nezvládli tuzemští politici, nebyli bychom na tom zle (patřilo by nám přibližně sedmé místo po zohlednění kupní síly). Hlavní cíl zimního balíčku, ono „do čeho tentokrát jdeme“ (na co se ptá Vitásková), je jasný – EU se snaží harmonizovat pravidla pro fungování trhu s elektřinou, aby vznikl co největší trh. Velký vnitřní trh by měl zlevnit elektřinu a umožnit lepší integraci OZE.

Ceny elektřiny pro domácnosti v členských zemích EU, druhá polovina 2016 (eur/kWh)

Odběr mezi 2500 a 5000 kWh

Ceny elektřiny pro domácnosti v členských zemích EU, druhá polovina 2016 (eur/kWh)

Pramen: Eurostat

Podpora zelených zdrojů

Dále Vitáskové vadí dva „omyly energetické politiky EU, jejichž dopad nebyl doposud vyčíslen, a to jak v oblasti finanční, tak bezpečnostní“. Prvním je nepromyšlená podpora OZE. To je ale celosvětový problém. Stejně je tomu v EU a cíle schválili i čeští zástupci. Ostatně „zelená elektřina“ se těší podpoře nejednoho Čecha. (Průzkum CVVM ze září 2016: 68 procent dotázaných souhlasí, že by stát měl zvýhodňovat využívání OZE a jen 20 procent je proti.)

Podpora zelených zdrojů je plně v rukou národních vlád. Pokud někomu přijde příliš štědrá (Německo) nebo špatně nastavená (nepochybně ČR), měl by buď volat po větší spolupráci v EU anebo si koupit letenku do Berlína, Londýna nebo Madridu.

Je pravdou, že unijní cíl se rozdělil na členské země, protože jinak by asi zůstal jen na papíře a my se smáli, jak se EU podobá socialistickým plánovačům. Podpora zelených zdrojů je ovšem plně v rukou národních vlád. Pokud někomu přijde příliš štědrá (Německo) nebo špatně nastavená (nepochybně ČR), měl by buď volat po větší spolupráci v EU anebo si koupit letenku do Berlína, Londýna nebo Madridu. Snad se někdy dozvíme, jak to bylo s českým „solárním tunelem“, a kdo v něm hrál jakou roli, včetně Vitáskové.

Bezpečností aspekt rozmachu OZE je zajímavý. Nepochybně to nyní mají provozovatelé přenosových soustav těžší, ale pokud vše vyjde, co více si z bezpečnostního hlediska přát, než si vyrábět elektřinu téměř za humny? Druhým trnem v oku je takzvaný unbundling, požadavek, aby přenos elektřiny, respektive přeprava zemního plynu, byly odděleny od obchodu. Účelem je, aby obchodníci s elektřinou neměli pod palcem distribuční sítě, a nemohli blokovat konkurenci. Dopad tohoto kroku není snadné spočítat, v tom má Vitásková pravdu.

Silný nezávislý regulátor

Takzvaný třetí energetický balíček, jehož integrální součástí byl unbundling, nepochybně vedl k lepší nabídce služeb obchodníků s energiemi, často nově založených. Atraktivní byly, protože jich nemálo obyvatel využilo (graf 2). V čem je třeba dát předsedkyni ERÚ za pravdu je, že není snadné vyhodnotit přínos některých investic do přepravní infrastruktury.

Potřebujeme silného nezávislého regulátora, který odborně posoudí, co ještě dává z hlediska spotřebitele smysl

Například litevský terminál pro příjem zemního plynu ve zkapalnělé formě ovlivnil situaci na tamním trhu ve prospěch zákazníků, protože ruskému Gazpromu vyrostl nový konkurent. To by však nastalo, i kdyby do terminálu nepřiplul ani jeden tanker a jeho provozovatel zkrachoval. Proto potřebujeme silného nezávislého regulátora, který odborně posoudí, co ještě dává z hlediska spotřebitele smysl.

Povzdech nad tím, že nakonec vše zaplatí chudák odběratel, je úsměvný, protože tak tomu bylo vždy, i před unbundlingem. Nebo by bylo spravedlivější například náklady na plynovou přípojku do sousední země rozpočítat mezi všechny daňové poplatníky?

Změny dodavatele elektřiny

2017 – pouze třetina roku

Změny dodavatele elektřiny.

Pramen: OTE

Jednotná pravidla

Alena Vitásková patří ke kritikům evropské integrace. Pokud však chceme požívat výhod velkého jednotného trhu, potřebujeme jednotná pravidla. Evropská komise o ně usiluje, ale jsou to často národní státy, které této snaze brání a do systému vnášejí desítky nepřehledných výjimek. Je nepochybné, že povinností národních vlád je zajistit dostatek energie pro obyvatele a průmysl, a zatím nemá smysl jim tuto povinnost brát, ani jim v ní bránit. To ale neznamená, že musíme mít na svém území dostatek zdrojů na pokrytí poptávky každou minutu.

Pokud chceme požívat výhod velkého jednotného trhu, potřebujeme jednotná pravidla. Evropská komise o ně usiluje, ale jsou to často národní státy, které této snaze brání a do systému vnášejí desítky nepřehledných výjimek.

Také české ministerstvo průmyslu a obchodu připouští, že cílem státní energetické koncepce nemá být export elektřiny, a to ani v celkovém součtu za rok, a jistou závislost na dovozech. Dovážíme ostatně drtivou většinu ropy, zemního plynu i například výpočetní techniky, na kterou se spoléháme stále více. EU navíc členským zemím umožňuje pojistit se nad rámec běžného trhu s elektřinou a zavést takzvané kapacitní mechanismy. Jen daná země musí obhájit, že je to nejlepší řešení, jak zvýšit svou energetickou bezpečnost, a nejde o výsledek tlaku zainteresovaných skupin, například majitelů elektráren. EU se tím staví na stranu spotřebitelů.

Být součástí většího bloku má i další výhody. Pravidla vnitřního trhu nás například do určité míry chrání před možností, že by Rusko využilo dodávky ropy a zemního plynu k politickému nátlaku. Nyní to má mnohem těžší. Pokud by náš region v EU nebyl, usilovaly by jednotlivé země o lepší nabídku Rusku, respektive kdo se mu nejvíce zalíbí. Nelze vyloučit, že vítěz tohoto klání by nakonec měl lepší podmínky, než má dnes jako průměrný člen EU. Jak už to však ve vztazích s Ruskem bývá, musel by se asi trochu poruštit i v dalších sférách. Suverenita vypadá jinak.

Naivita

Nejde ale jen o Rusko a další hráče. EU nám dává větší manévrovací prostor i vůči větším členským zemím, třeba Německu, zejména když si najdeme v unii spojence. Pokud bychom to opustili a vrhli se do víru tradičních vztahů „jeden stát na jednoho“, mnoho by nám to nepřineslo. Nezapomínejme na velikost své země. Zde nejde nepřipomenout velkého zastánce výstupu z EU Václava Klaus mladšího. Ten se v zájmu větší suverenity smíří s tím, že o třetinu zchudneme. Jako by chudoba naši samostatnost nesnižovala.

Pohled na našeho prezidenta Miloše Zemana, jak vtipkuje se svým ruským protějškem, může působit cool, ale myslet si, že někdy půjde o vztah rovného s rovným, je naivní

Současná energetická politika není na špatné cestě, ačkoli se někomu může vše zdát příliš zdlouhavé a komplikované. Současné změny v energetice ale komplikované jsou. Dohadovat se s dalšími 27 členskými státy EU může také mnohým připadat trochu nudné, šedivé.

Pohled na našeho prezidenta Miloše Zemana, jak vtipkuje se svým ruským protějškem, může působit cool, ale myslet si, že někdy půjde o vztah rovného s rovným, je naivní. Silně proto pochybuji, že pro české spotřebitele energií a naší republiku obecně by přinesl výstup z EU a následná „nirvána suverenity“ s vyšším „národním vlivem na energetiku“ mnoho dobrého.



Počet příspěvků: 1, poslední 15.6.2017 12:02 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.