Studie o náladě občanů EU: Češi jsou euroskeptičtí pesimisté

Tři pětiny Čechů vidí v EU spíše rizika. To je jeden ze závěrů studie „EU před zatěžkávací zkouškou – co očekávají a čeho se obávají občané?“ berlínské poradenské společnosti Policy Matters pro Nadaci Friedricha Eberta.

Evropská unie (ilustrační foto) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Evropská unie (ilustrační foto) | foto: Reuters
Evropská unie (ilustrační foto) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Převážná většina české společnosti se staví velmi rezervovaně k Evropské unii. Téměř polovina českých občanů si s evropským integračním projektem spojuje především nevýhody. Tři pětiny vidí v EU spíše rizika než šance. A navíc, ve srovnání s jinými zeměmi je výrazně kritická k unii i domácí elita.

Češi se cítí znejistělí, více než třetina z nich je přesvědčena, že je ekonomicky špatně zajištěná. Většina ale trvá na tom, že sociální i rozpočtová politika mají nadále zůstat v kompetenci národního státu. A v neposlední řadě, Evropa podle nich nemá ani společné řešení současné uprchlické krize.

To jsou hlavní zjištění studie „EU před zatěžkávací zkouškou – co očekávají a čeho se obávají občané?“, již vytvořila berlínská poradenská společnost Policy Matters pro Nadaci Friedricha Eberta (FES) blízkou německé sociální demokracii (SPD).

Strach z budoucnosti

Výzkumu se zúčastnili respondenti z osmi evropských zemí – Španělska, Švédska, České a Slovenské republiky a ze zakládajících členů EU Německa, Francie, Itálie a Nizozemska. Jeho cílem bylo především zjistit očekávání a obavy občanů, jež si spojují s EU, a oblasti, ve kterých si přejí nadnárodnější řešení.

Ze studie vyplývá, že Evropu výrazně polarizovala nedávná ekonomická krize a že občany částečně spojuje strach z budoucnosti

Ze studie vyplývá, že Evropu výrazně polarizovala nedávná ekonomická krize a že občany částečně spojuje strach z budoucnosti. V různé míře to platí pro ty, kteří hodnotí hospodářskou situaci své země pozitivně – Němce, Švédy a Nizozemce –, vysloveně špatně – Francouze, Italy i Španěly – i v tomto ohledu průměrné Čechy a Slováky.

Evropany nejvíce znepokojuje vývoj na pracovním trhu a uprchlická otázka. Tyto obavy vyjádřilo 68 procent respondentů, jen o málo méně – 64 procent – si je spojuje s hospodářským směřováním své země, zahraničně-politickou situací, soudržností společnosti a budoucím sociálním zajištěním – 62 procent. V uplynulých měsících naopak rostla důvěra ve stabilitu eura, která byla ještě před půl rokem výrazně otřesená.

Iluzorní představa

Z dat vyplývá, že představa o jednotné Evropě je iluzorní. Všechny státy sice řeší stejné výzvy – ekonomickou a uprchlickou krizi, války na Ukrajině či v arabském světě –, ale občané jsou jimi zasaženi různě intenzivně a přisuzují jejich řešení odlišné priority. Obyvatelé Středomoří řeší především své ekonomiky a pracovní trh, občany hospodářsky silnějších států více sužuje zadlužení svých i zahraničních veřejných rozpočtů.

Představa o jednotné Evropě je iluzorní. Všechny státy sice řeší stejné výzvy – ekonomickou a uprchlickou krizi, války na Ukrajině či v arabském světě –, ale občané jsou jimi zasaženi různě intenzivně a přisuzují jejich řešení odlišné priority.

EU není sama o sobě zpochybňována, Evropané věří, že může dosáhnout pokroku třeba v zahraniční, bezpečnostní a energetické politice, zdanění globálních firem, ochraně dat či v řešení uprchlické krize. V posledním bodě nicméně existuje zmíněná a velmi výrazná výjimka – občané České a Slovenské republiky, kde našlo útočiště minimum běženců, celoevropskou regulaci migrace zásadně odmítají.

Za hlavní příčinu současné nejistoty v EU lze podle studie označit hospodářskou krizi, která ji zasáhla před osmi lety a s jejímiž důsledky řada států s větším či menším úspěchem zápasí dodnes: „Do roku 2008 znala evropská integrace v ekonomickém smyslu v zásadě jen jeden směr: všechny členské státy šly hospodářsky nahoru – i když různě rychle.“

Odlišné hodnocení

Zjištění, že to tak být nemusí, údajně vedlo v řadě členských zemí EU ke ztrátě respektu vůči Bruselu i k erozi přesvědčení, že členství v unii zvyšuje blahobyt, svobodu a bezpečnost a přináší především výhody. „V době po (krizi) se v EU v hospodářském slova smyslu vytvořila trojtřídní společnost,“ konstatuje studie.

Ještě nikdy nehodnotili občané situaci členských států EU a možnost jejich dalšího rozvoje v unii natolik odlišně

Členské země EU se rozdělily do pomyslných tří kategorií – na ty, které v čele s Německem krizi překonaly překvapivě rychle, ty, které se dosud potýkají s některými jejími důsledky, a ty, jejichž ekonomika nadále stagnuje a hrozí jim, že zkolabují pod náporem dluhů.

Zejména z toho prý vyplývá, že ještě nikdy nehodnotili občané situaci členských států EU a možnost jejich dalšího rozvoje v unii natolik odlišně. Dnes si spíše negativa než pozitiva s EU spojují občané pěti z osmi zemí zařazených do studie. Ve většině z nich jsou ke společnému evropskému projektu kritičtí zejména příslušníci nižších sociálních tříd.

Tři hlavní důvody

V ČR, která je čistým příjemcem evropských dotací, je nicméně výrazně euroskeptická i společenská elita. Celkově si s EU spojuje převážně výhody jen 13 procent Čechů a rizika 57 procent dotázaných. Téměř dvojnásobek Slováků vnímá společný evropský projekt spíše pozitivně. Nemluvě o Německu, které je v EU čistým plátcem či o Španělsku, jež se momentálně potýká s výraznými hospodářskými problémy.

Vladimír Handl, výzkumný pracovník Ústavu mezinárodních vztahů, vidí zejména tři hlavní důvody výrazné české euroskepse. První spočívá v klesající důvěře v politické strany a v jejich neschopnosti jasně prezentovat společný evropský projekt české společnosti.

První hlavní důvod české euroskepse spočívá v klesající důvěře v politické strany a v jejich neschopnosti jasně prezentovat společný evropský projekt české společnosti

„Druhá věc je, že v české politické sféře dlouhodobě dominoval skeptický, negativní, vymezující se pohled na EU, kterému ani politické strany a představitelé, kteří byli pro evropské sjednocení a českou roli v něm, neuměli dostatečně čelit,“ vysvětluje Handl.

Třetím důvodem je, že EU v uplynulých letech zažívala „jednu krizi za druhou“. Některé vyplývají z jejího vnitřního uspořádání, jiné byly importovány zvenku: „A souběh těchto krizí, které jdou velmi rychle za sebou, a ani jedna z nich není dořešena, obecný pohled veřejnosti na EU znejišťují,“ dodal Handl pro ČESKOU POZICI.

Zajištění

Vzhledem k okolnostem nepřekvapuje, že v současné době mezi evropskými občany roste podpora eurokritických stran a myšlenky na další předávání národních kompetencí do Bruselu nejsou populární. Podle studie FES to platí zejména v rozpočtové a sociální oblasti.

Jen třetina respondentů z osmi zemí má pocit, že je pro budoucnost dobře zajištěna. Nejpesimističtější jsou co do vyhlídek opět Češi.

„Je to tradiční defenzivní pozice,“ myslí si Vladimír Handl. „Reflexivní reakcí nejisté společnosti je návrat k národnímu státu,“ upřesňuje s tím, že společnému evropskému řešení se spíše otvírají státy a společnosti, které jsou „sebevědomé, mají pocit úspěchu nebo stability“.

K národním vládám se občané upínají, i když s jejich činností nejsou spokojeni. Jen třetina respondentů z osmi zemí má pocit, že je pro budoucnost dobře zajištěna. Nejpesimističtější jsou co do vyhlídek opět Češi, ačkoli si jejich hospodářství v celoevropském srovnání zdaleka nevede špatně a od vlády vedené sociální demokracií jim nehrozí žádné radikální reformy – 36 procent z nich (dvakrát více než například Slováků) se cítí špatně ekonomicky zabezpečeno.

Pokles důvěry

Společně s opodstatněnými i neopodstatněnými obavami z budoucnosti znepokojivě klesá důvěra evropských občanů ve vrcholné politické představitele. O jejich schopnosti řešit aktuální problémy podle studie FES pochybuje sedm z deseti občanů.

Společně s opodstatněnými i neopodstatněnými obavami z budoucnosti znepokojivě klesá důvěra evropských občanů ve vrcholné politické představitele

Je zřejmé, že hlavní zatěžkávací zkouškou bude pro evropské lídry migrační krize, jejímuž řešení přisuzují občané ze všech států i sociálních tříd v současnosti největší prioritu. Trvají přitom nejen na zajištění přiměřených životních podmínek a integraci nově příchozích, ale i na výrazném omezení jejich budoucího přílivu.

Ekonomická krize v uplynulých letech výrazně zahýbala i mocenskými poměry na starém kontinentu. Posílené z ní vyšlo zejména Německo, a to nejen hospodářsky. Z výzkumu vyplývá pro Berlín potěšitelná skutečnost, že většina dotázaných evropských občanů včetně Čechů s tím nemá problém a že se Německo u nich těší zpravidla ještě větší důvěře než vlastní stát. Výjimku tvoří Italové, kteří německý nástup sledují s viditelnou nedůvěrou.

Očekávání odlišných věcí

Studie ve svém závěru konstatuje, že rok 2015 byl pro EU těžký. Jeho první polovině dominovala vzrušená debata o krizi eura a možném grexitu. Souběžně s ní odhaloval dramatický vývoj na Ukrajině rozdílné priority členských států EU. Jejich rozpory pak vystoupily ještě více na povrch poté, co se v letních měsících vyhrotila uprchlická krize označená ve studii za zřejmě největší zkouška soudržnosti EU v její historii.

Pro budoucí soužití zemí EU není dobrou zprávou, že občané od unie často očekávají odlišné věci, spíše si ji spojují s klesajícím než rostoucím blahobytem a příliš nevěří politikům, že se se současnou, silně vyhrocenou situací dokážou vyrovnat

Shoda na jejím řešení přitom stále zůstává v nedohlednu a bude vztahy mezi členskými státy EU nadále zatěžovat. Pro jejich budoucí soužití není ani dobrou zprávou, že občané od EU často očekávají odlišné věci, spíše si ji spojují s klesajícím než rostoucím blahobytem a příliš nevěří politikům, že se se současnou, silně vyhrocenou situací dokážou vyrovnat.

Podpora tradičních (zejména sociálně a křesťansky demokratických stran) klesá a jejich pozice zaujímají radikální euroskeptici, kteří však místo reálných řešení a alternativ spíše přinášejí fráze a brzdí unijní instituce. Pozitivně naopak studie hodnotí to, že EU pro své občany nadále reprezentuje ideály demokracie a politické stability a míru, což je v současném světě důležitý kapitál.

Západo-východní rozdělení

Vladimíra Handla na studii zarazila především „vysoká míra odlišnosti v některých základních postojích české a do určité míry i slovenské veřejnosti vůči Evropě“. Data podle něho ukazují, že v poslední době skutečně nastalo, zejména v důsledku uprchlické krize, jisté západo-východní rozdělení EU, což nevěstí nic dobrého.

Data ukazují, že v poslední době skutečně nastalo, zejména v důsledku uprchlické krize, jisté západo-východní rozdělení EU, což nevěstí nic dobrého

„Vyvolává to až otázku po akceschopnosti Evropské unie v nejbližším období. Rozdělení přístupů na národní preferenci a na západě přetrvávající evropskou preferenci je skutečně znepokojující,“ myslí si Handl. Problémem podle něho může být, že lidé z postkomunistických zemí, zjednodušeně řečeno, nevzali Evropu za svou.

Jejich státy sice k EU úspěšně přistoupily a naučily se v jejím rámci celkem dobře fungovat, ale celý proces podle Handla probíhal spíše v administrativně-technokratické než společensko-politické rovině: „Ukazuje se, že tato socializace do Evropy neproběhla nebo probíhá podstatně pomaleji. Schopnost cítit se součástí evropského integračního procesu je velice slabá dokonce i u politických elit, natož u veřejnosti.“

Prosazování národních zájmů

Díl viny na tom podle něho nesou východoevropští politici, kteří často hovoří o národních zájmech a jejich prosazování, případně o vynucených kompromisech, málokdy ale o společných cílech: „Evropský zájem se prakticky nikde v české politické sféře neobjevuje. Je proto těžké představit občanům Evropu jako společný projekt, který má nadřazenou hodnotu nad národním zájmem.“

Východoevropští politici často hovoří o národních zájmech a jejich prosazování, případně o vynucených kompromisech, málokdy ale o společných cílech

Z české diskuse se podle něho vytratily výhody EU v podobě společné hospodářské politiky, politické stability, mírového soužití i vlivu, který ČR může prostřednictvím EU uplatňovat v širším kontextu světové politiky.

„Proces socializace do Evropské unie je při našem značné míry defenzivním a odmítavém převládajícím diskurzu velice dlouhý,“ uzavírá Handl s tím, že jeho případná změna bude pro současnou či spíše budoucí garnituru velkou výzvou.



Počet příspěvků: 39, poslední 10.4.2016 07:57 Zobrazuji posledních 39 příspěvků.