Středovýchodní Evropa by neměla zase posloužit západním zájmům

Původním cílem Iniciativy tří moří, neboli Mezimoří, sdružující dvanáct států včetně Česka je spolupráce v energetice. Návrh amerického politologa George Friedmana, jak by se měla vyvíjet, by jim však přinesl větší ohrožení ze strany Ruska.

Petr Robejšek 21.7.2017
Mapa světového indexu bezpečnosti. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Mapa světového indexu bezpečnosti. | foto: Lidovky.cz
Mapa světového indexu bezpečnosti. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

V polovině devadesátých let jsem navštívil profesora dějin německé literatury Eduarda Goldstückera (1913–2000) v jeho bytě na pražském Starém Městě. Povídali jsme si o všem možném, přičemž rozvinul myšlenku o důsledcích po staletí se opakujících útoků nájezdníku z Asie na střední a východní Evropu. Nevítané návštěvy toto území opakovaně vyplenily a opět se stáhly. Pro zbytek kontinentu byl „Východ“ jakýsi izolátor a tlumič.

Východ kontinentu byl zpustošen, Západ zůstal většinou ušetřen a mohl se v klidu vyvíjet. Časem tak západní Evropa získala náskok, který si udržuje a využívá dodnes. Vzpomínka na rozhovor s profesorem Goldstückerem mi vytane vždy, když se setkám s tím, že se naši západní partneři dívají na střední a východní Evropu spatra a považují ji především za prostor pro uspokojování svých politických a ekonomických zájmů a objekt poučování.

Jako cordon sanitaire

To se mi opět stalo, když jsem si přečetl na webu iDNES.cz reportáž o summitu Iniciativy tří moří a zejména článek amerického politologa a šéfa soukromé zpravodajské agentury Stratfor George Friedmana From the Intermarium to the Three Seas (Od Mezimoří ke třem mořím), který napsal pro časopis Geopolitical Futures. Friedman rozvíjí své představy o roli, již by mohly členské státy této iniciativy hrát v oblasti energetiky, ekonomiky, a zejména bezpečnostní politiky.

George Friedman sice tento pojem nepoužívá, ale parafrázuje geopolitickou konstrukci známou jako „cordon sanitaire“ – řetězec středo- a východoevropských států, který měl po první světové válce z iniciativy Francie chránit západní Evropu před Sovětským svazem

Friedman sice tento pojem nepoužívá, ale ve skutečnosti parafrázuje geopolitickou konstrukci známou jako „cordon sanitaire“ – řetězec středo- a východoevropských států, který měl po první světové válce z iniciativy Francie chránit západní Evropu před Sovětským svazem. Tehdy k němu patřily Finsko, baltské státy, Československo, Maďarsko, Jugoslávie a Rumunsko.

Francie viděla v těchto zemích nejen obranný val proti Sovětskému svazu, jehož vedení tehdy hovořilo o světové revoluci, ale i je považovala za možné spojence proti nové německé expanzi. Země patřící do „cordon sanitaire“ však mohly plnit roli obranného valu proti Sovětskému svazu jen nedostatečné.

Pouze mezi Polskem a Rumunskem totiž existovaly závazky pomoci v případě sovětského útoku. Totéž platilo i o možnosti členských zemi opírat svou bezpečnostní politiku o západní spojence. Francie a Velká Británie se omezily na defenzivní vojenské spolky s Polskem a s Československem, které se obracely proti Německu.

„Hedvábná stezka“ a obranný val

Iniciativa tří moří, nazývaná také Mezimoří, sdružuje dvanáct států včetně České republiky. Jejich původním cílem je spolupracovat na zdokonalování energetického odvětví. Friedman však jde podstatně dále a uvažuje o směru, kterým by se Iniciativa tří moří měla vyvíjet. Podle něho by se mohla stát evropskou „hedvábnou stezkou“.

Důležitější než ekonomika je pro Friedmana bezpečnost. V Iniciativě tří moří vidí nejen obdobu „hedvábné stezky“, ale především obranný val proti Rusku.

Friedman píše, že jde o ekonomicky nejdynamičtější část Evropy s „extrémně dobře vzdělanou a levnou pracovní silou“. To je sice lichotivé, ale spíše přehnané hodnocení, jež neplatí pro všechny státy. Navíc Friedman dluží odpověď, kam by tato ekonomicky „nejdynamičtější“ část Evropy měla vyvážet své zboží. Do Ruska těžko, protože má být dle něho obranným valem proti Moskvě. A exportovat do západní Evropy by bylo obtížné i proto, že právem zmiňuje spíše napjaté vztahy těchto zemí s Bruselem.

Důležitější než ekonomika je pro Friedmana bezpečnost. V Iniciativě tří moří vidí nejen obdobu „hedvábné stezky“, ale především obranný val proti Rusku. Stejně jako po první světové válce mají hrát hlavní roli Polsko a Rumunsko, tentokrát však nikoliv za podpory Francie, nýbrž USA.

Příliš optimistické označení

V úvodu Friedman mluví o demarkační linii mezi Evropou a Ruskem. Ta je ale obvykle definovaná jako mezistátní hranice vzniklá po urovnání územních sporů. To je tedy pro Iniciativu tří moří nepřesné označení. Dále Friedman používá pojem „containment line“ (linie zadržování), což je sice přesnější, ale z následujících důvodů příliš optimistické označení.

  • USA neměly a nemají zájem na stabilizaci evropského skorostátu. Nikdo rozumný přece neposiluje svého rivala.
  • Dokud existuje NATO, není v zájmu USA podporovat zvláštní obrannou konstrukci, která by měla chránit západní Evropu. Proč by se měl Washington podílet na oslabování významu Severoatlantické smlouvy?
  • Stejně jako po první světové válce by ani dnes nebyla aliance vedená Polskem a Rumunskem dost silná, aby naplnila sen o obranném koridoru mezi Německem a Ruskem.
  • Mezimoří stojí v cestě také geopolitický fakt, který již po první světové válce oslaboval význam „cordon sanitaire“. Tím je zájmová kompatibilita Německa a Ruska. To, že se Angela Merkelová nechová v souladu s touto zájmovou osou, neznamená, že to její nástupce nezmění. Tento posun je tím pravděpodobnější, čím více izolacionisticky se budou chovat USA a čím rychleji bude pokračovat rozklad Evropské unie.

Proto nakonec zbude z impozantní malby mocného obranného valu proti Rusku pouhý nástin hypotetických možností pro státy, které s ruským prostorem hraničí, mají z něho strach a chtějí se vůči němu vymezit. A Západ se je opět snaží instrumentalizovat pro své zájmy.

Prozaický důvod

Friedman si je slabin své koncepce vědom a rozprostírá velkolepou scenérii ekonomicky vzkvétající a bezpečnostně-politicky posilující střední a východní Evropy z jiného, velmi prozaického důvodu. Vzhledem k tomu, že poptávka po energetických nosičích klesá, hledají USA odbytiště.

Friedman rozprostírá velkolepou scenérii ekonomicky vzkvétající a bezpečnostně-politicky posilující střední a východní Evropy z velmi prozaického důvodu. Vzhledem k tomu, že poptávka po energetických nosičích klesá, hledají USA odbytiště.

Nikoli náhodou hovořil Donald Trump při návštěvě Polska o vytvoření příznivých podmínek pro posílení prodeje amerického tekutého plynu v Evropě. A na to by se Friedmanovo „Intermarium“ hodilo jako geopolitický rámec, čímž se vracíme na začátek tohoto článku.

Friedmanova koncepce přisuzuje střední a východní Evropě stejně jako „cordon sanitace“ roli objektu ekonomických a bezpečnostně-politických zájmů západních zemí. Je až zarážející samozřejmost, s níž Friedman předpokládá, že země střední a východní Evropy mají zase posloužit západním zájmům.

Nevidím však sebemenší důvod, proč bychom si měli svou, již tak obtížnou situaci dobrovolně ještě více komplikovat, a na Friedmanovy návrhy přistoupit. Vytvoření nové verze „cordon sanitaire“ by nám a ostatním členům Iniciativy tří moří přineslo jenom větší ohrožení ze strany Ruska, odměnou za to, že bychom opět kryli záda západní Evropě, která nerespektuje naše zájmy a chová se k nám přehlíživě a poručnicky.