Stojí ministr Kalousek o dirigenta Bělohlávka?

Budoucí šéfdirigent České filharmonie dříve už dvakrát rezignoval na funkci a odešel, když mu politici nesplnili slíbené garance.

Dirigent Jiří Bělohlávek vymění Londýn a Symfonický orchestr BBC za Prahu a Českou filharmonii. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČTKČeská pozice
Dirigent Jiří Bělohlávek vymění Londýn a Symfonický orchestr BBC za Prahu a Českou filharmonii. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

KOMENTÁŘ Pavla Pokorného / V sobotním článku ČESKÉ POZICE, který se věnoval nepochopitelnému blokování peněz ze strany ministerstva financí na zvýšení gáží hudebníků Národního divadla a České filharmonie, zazněla jedna otázka, které by měla být věnována širší pozornost. A totiž: Pomyslel strážce státní pokladny Miroslav Kalousek na to, že by si to mohl rozmyslet Jiří Bělohlávek, nedostanou-li hráči prvního českého orchestru za dobrou práci alespoň průměrně zaplaceno?

Světoznámý dirigent má po letních prázdninách nastoupit do funkce šéfdirigenta tělesa a neklade si malé cíle. Chce vrátit Českou filharmonii mezi deset nejlepších symfonických orchestrů světa. To však znamená, že filharmonie pod vedením ředitele Davida Marečka a Bělohlávkovou taktovkou projde výraznými změnami, které také budou něco stát.

Jednou z Bělohlávkových základních podmínek pro budoucí spolupráci s Českou filharmonií je navýšení platů muzikantů

Jednou z maestrovým základních podmínek pro budoucí spolupráci, které si dohodl již s minulým ministrem kultury Jiřím Besserem v prosinci 2010, je navýšení platů muzikantů. Jak uvádí (dnes už bývalý) náměstek ministryně kultury Radek Zdráhal, průměrný plat zaměstnanců České filharmonie je kolem 22 tisíc korun. Od navýšení platů se mělo vše odpíchnout a Bělohlávek letos na podzim pustit v klidu do práce.

Pan Kalousek však stále váhá nad navýšením mzdových limitů, protože prý „Česká filharmonie je pouze malý díl velkého úkolu, který se jmenuje kapitola ministerstva kultury“, sdělil Českému rozhlasu. ČESKÉ POZICI se na otázku, proč nechce uvolnit slíbených 150 milionů korun, jež k dispozici jsou, odpovědět neobtěžoval.

Ministr financí riskuje nejen ztrátu motivace již tak podprůměrnými platy deprimovaných špičkových hudebníků, ale hlavně hazarduje se ztrátou trpělivosti a rezignací Jiřího Bělohlávka na funkci, do níž ještě ani nenastoupil. Možná neví, či si nepamatuje, možná je mu to jedno, že 66letý dirigent v minulosti takový krok již dvakrát udělal. Důvodem vždy byly nesplněné „vládní garance“. Na konci dubna v rozhovoru pro Pátek Lidových novin maestro zatím trpělivost neztrácel, ba se přímo na Českou filharmonii těšil. Tak uvidíme...

Peníze a zase peníze

Když Bělohlávek v březnu 1995 převzal od ministra kultury Pavla Tigrida jmenovací dekret do funkce šéfa opery Národního divadla, vypadalo vše optimisticky a zdálo se, že jeho nástupu 1. ledna 1998 nic nebrání. Ještě v dubnu 1997 dirigent v rozhovoru pro MF Dnes říkal: „Doslova na každém kroku je nezbytná zásadní reorganizace. Tento dojem či spíše požadavek byl ostatně před dvěma lety součástí mých jednání s ministerstvem, není to žádná novinka. Bez razantního řešení koneckonců nemohu splnit to, co se ode mne očekává, to jest kvalitativní vzestup opery Národního divadla a dosažení úrovně srovnatelné s předními světovými scénami.“

Rok 1998, Národní divadlo: „Nepodařilo se nám dostat se na onu startovní čáru, kterou jsme určili, v této chvíli moje koncepce není uskutečnitelná, a tudíž musím počkat.“

V interview ovšem také již zazněly podezření a obavy, že navýšení rozpočtu, jaké požadoval, se zřejmě nechystá a že chybí vůle něco změnit. (Mimochodem, Bělohlávek tehdy požadoval zvýšit roční rozpočet opery o 35 milionů korun). Nu a v červnu 1997 to vzdal a na funkci rezignoval. „Nepodařilo se nám dostat se na onu startovní čáru, kterou jsme určili, v této chvíli moje koncepce není uskutečnitelná, a tudíž musím počkat. Třeba je to otázka trpělivosti,“ prohlásil umělec, jenž v tu dobu působil například jako hlavní hostující dirigent Symfonického orchestru BBC.

Podruhé Bělohlávek narazil na problémy s ministerskými garancemi o pár let později na Slovensku. V březnu 2003 se v médiích objevila zpráva, že by měl nastoupit jako šéfdirigent ke Slovenské filharmonii. „Rozhodující je to, že je tady politická vůle posílit společenskou i uměleckou prestiž Slovenské filharmonie. A to je věc, která mě na tom láká,“ odpověděl tehdy Bělohlávek na otázku ČTK, co nakonec rozhodlo, že patrně zamíří do Bratislavy.

Kdy se dobrá věc pokazila? Velmi brzy. V květnu 2004 se rozhořel spor mezi Bělohlávkem a ministerstvem kultury, které se neznalo ke slibu, že dá Slovenské filharmonii dotaci 15 až 20 milionů Sk, jak požadoval designovaný šéfdirigent. Bez ní nemohl „provést plánovanou kvalitativní proměnu hráčské základny“, v červnu téhož roku se poroučel a „slovenská kultura odchodem Jiřího Bělohlávka ztratila jednu z nejvýraznějších uměleckých osobností současnosti“. Místo něj ke Slovákům nastoupil český kolega Vladimír Válek a Bělohlávek zapomněl na spory s politiky u šéfovského pultíku Symfonického orchestru BBC.

Jiný příklad? Hrůša.

Aby snad nevzniklo podezření, že odchody ještě před reálným nástupem k orchestru jsou jen specialitou Jiřího Bělohlávka, vězte, že nejsou. Pro příklad nemusíme jít daleko. Vzpomínáte, jak se v říjnu hojně psalo o tom, že šéfdirigent Pražské komorní filharmonie (orchestr, který zakládal zhrzený Bělohlávek poté, co jej v roce 1992 odmítli v České filharmonii) Jakub Hrůša zvítězil ve výběrovém řízení a stal se designovaným hudebním ředitelem Královské dánské opery v Kodani?

Dánská anabáze Jakuba Hrůši skončila poté, co v kodaňské opeře seškrtali rozpočet o 100 milionů dánských korun

Jde bezesporu o velký úspěch talentovaného třicetiletého dirigenta, který měl nastoupit počínaje sezonou 2013/14. Bohužel na konci roku se rozhodlo o tom, že rozpočet kodaňského divadla bude seškrtán o zhruba 100 milionů dánských korun (více než 300 milionů korun českých). Následně odešel umělecký šéf opery Keith Warner, jenž si Hrůšu do Kodaně vybral. Tím dánská anabáze skončila i pro českou dirigentskou naději, což už se v českých médiích nepsalo. Hrůša v minulých dnech ČESKÉ POZICI potvrdil, že skutečně do Královské dánské opery v roce 2013 nenastoupí.

Jakub Hrůša je kromě působení v Pražské komorní filharmonii i ředitelem hudebního projektu Glyndebourne on Tour, hlavním hostujícím dirigentem Tokyo Metropolitan Symphony Orchestra a spolupracuje i s dalšími špičkovými orchestry v zahraničí.  O další nabídky jistě nebude mít nouzi.

Totéž se dá říct i o Jiřím Bělohlávkovi, o čemž svědčí i jeho nedávné jmenování stálým hostujícím dirigentem Rotterdamské filharmonie od sezony 2013/14. Přesto by byla velká škoda, kdyby jeho angažmá u České filharmonie nevyšlo. Nikde sice není psáno, že by své plány s Národním divadlem či Slovenskou filharmoniií naplnil do puntíku, ale jeho kariérní životopis nijak neavizuje, že by se o to alespoň nepokusil a zmíněné instituce umělecky nepozvedl. Navíc u České filharmonie má i osobní motivaci dokázat divy. Po jeho vynuceném odchodu v roce 1992 je orchestr spíše na sestupné křivce kvality a je evidentní, že Jiří Bělohlávek chce upřímně tento trend otočit o 180 stupňů.

Miroslav Kalousek by neměl připustit, aby si to nejslavnější český dirigent současnosti rozmyslel...

Počet příspěvků: 2, poslední 19.5.2012 01:22 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.