Steve Keen, Luther ekonomie

Současná ekonomie potřebuje reformaci úplně stejně, jako ji potřebovala katolická církev v dobách německého teologa Martina Luthera. Podle australského ekonoma a spisovatele Stevea Keena, který se označuje za postkeynesiánce, totiž v mnohém připomíná spíše víru než moderní vědu. A proto také třeba ekonomové nerozumějí penězům.

Petr Kain 22.4.2018
Profesor ekonomie Steve Keen. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Profesor ekonomie Steve Keen. | foto: Kingston University London
Profesor ekonomie Steve Keen.

Oblečen v mnišský hábit a s nafukovacím plastovým kladivem v ruce „přibíjel“ v prosinci loňského roku na dveře slavné London School of Economics 33 tezí, jež mají změnit ekonomii. V upomínku na 500 let starý čin Martina Luthera chce australský ekonom Steve Keen odstartovat „reformaci“ mainstreamové ekonomie, která podle něj v mnoha ohledech připomíná spíše víru než moderní vědu.

LIDOVÉ NOVINY: Proč si myslíte, že ekonomie potřebuje reformaci, podobně jako ji potřebovala katolická církev před pěti sty lety?

KEEN: Myslím, že ekonomové lpějí na určité víře navzdory tomu, že je v rozporu s realitou. Občas říkám, že spíš než Lutherovu reformaci dnes ekonomie potřebuje něco jako Koperníkovu revoluci. Vysvětlím proč. Než se objevil Mikuláš Koperník, platila ve středověku geocentrická koncepce sluneční soustavy, vypracovaná Klaudiem Ptolemaiem. Ta tvrdila, že Země je středem vesmíru a všechna nebeská tělesa obíhají kolem ní. Ptolemaiovy výpočty byly poměrně přesné, ale jeho teorie naprosto chybná. Pak přišel Koperník a řekl: Není to Země, co je centrem naší soustavy, je to Slunce. Jelikož si ale myslel, že se planety pohybují v kruhu, a nikoli po elipse, byly jeho predikce pohybu vesmírných těles málo přesné. Současná mainstreamová ekonomie je velmi podobná ptolemaiovskému systému. Používá extrémně složitý takzvaný dynamický stochastický model všeobecné rovnováhy (DSGE – pozn. red.), který nakrmí obrovským množstvím dat, aby jí pak vyšel špatný výsledek. Přehlíží totiž řadu faktorů, které ekonomiku ovlivňují, a když se tyto faktory radikálně změní, nedokáže současná ekonomie vůbec poznat, že to bude mít nějaké následky. Proto také tyto DSGE modely vůbec nedokázaly předpovědět finanční krizi, která propukla v roce 2007.

LIDOVÉ NOVINY: Jaké byly ty faktory, které ony složité modely nebyly schopny zohlednit?

KEEN: Peníze. Vím, že to zní směšně, protože všichni neekonomové si myslí, že ekonomové jsou odborníci na peníze, ale je to tak. Ekonomové sami sebe přesvědčili, že mohou vytvářet ekonomické modely, aniž by zohlednili peníze, soukromý dluh či banky. Můj pohled na ekonomii je mnohem jednodušší v tom, jak vytvářím své modely, role peněz a bank a soukromého dluhu je v něm ale klíčová. Proto jsem také dokázal finanční krizi předpovědět.

LIDOVÉ NOVINY: Není ale trochu nespravedlivé ke spoustě ekonomů, že je kritizujete za hříchy, které jste vyjmenoval ve svých tezích, když rozhodně ne každý ekonom vyznává neoklasickou ekonomii?

V 21. století přece nemůžete vést rozumnou debatu o ekonomii a ignorovat například roli peněz, kterou v ní hrají. Domnívám se, že nejlepší cestou, jak na to upozornit, je být co nejvíc hrubý a neomalený, ne být zdvořilý. A upozorňovat na to veřejně, protože veřejnost na rozdíl od ekonomů moc dobře ví, že ignorovat peníze v ekonomii nejde.

KEEN: Je to asi trochu tvrdé, ale mám pro to důvod. V 21. století přece nemůžete vést rozumnou debatu o ekonomii a ignorovat například roli peněz, kterou v ní hrají. Domnívám se, že nejlepší cestou, jak na to upozornit, je být co nejvíc hrubý a neomalený, ne být zdvořilý. A upozorňovat na to veřejně, protože veřejnost na rozdíl od ekonomů moc dobře ví, že ignorovat peníze v ekonomii nejde. Ekonomové hlavního proudu se pak před tlakem veřejnosti budou muset bránit a přirozeně to nedokážou, protože nemají pravdu.

LIDOVÉ NOVINY: Máte nějaké konkrétní cíle, kterých chcete se svými 33 tezemi dosáhnout?

KEEN: Stejně jako Koperníkova teorie nakonec vytlačila tu ptolemaiovskou, já chci, aby neoklasickou ekonomii, která se v mnohém blíží spíše víře než vědě, vytlačila ekonomie realistická, která bere v potaz například finanční toky či roli energií.

LIDOVÉ NOVINY: Jste známým kritikem ekonomie hlavního proudu a ekonomů, jednou jste dokonce řekl, že kdyby všichni ekonomové spáchali kolektivní harakiri, bylo by na světě lépe. Stále si to myslíte?

KEEN: Ano. Ekonomie je tak hluboce lapena ve svých mnohých pastech, že by bylo opravdu lepší, kdyby ekonomové neexistovali. Kdybychom pak chtěli porozumět ekonomii, museli by přijít fyzici, biologové nebo třeba inženýři a jsem přesvědčen, že díky svému chápání komplexních systémů by dokázali vytvořit lepší ekonomické modely než dnešní ekonomové.

LIDOVÉ NOVINY: Velkou otázkou dnešní doby je rozdělování zdrojů a bohatství ve společnosti a s tím související růst nerovnosti. Jak na tuto problematiku nahlíží vaše „nová“ ekonomie?

Pokud jde o nerovnost, je jasné, že se v poslední době výrazně zvýšila. Ekonomové obvykle říkají, že je to jednoduše tím, že ti bohatší jsou více produktivní a své peníze si zaslouží. Zapomínají na to, že produktivita a rozdělování příjmů jsou od sebe oddělené. Produktivitu obstarávají stroje a zaměstnanci, ale to, jaké pak budou mít lidé příjmy, závisí na vztazích mezi zaměstnanci a vlastníky strojů, kapitalisty. A také samozřejmě na vztazích s bankami.

KEEN: Za prvé bych chtěl zdůraznit, že to nejsem jen já, kdo protestuje proti mainstreamové ekonomice. Jsem možná nejvíce vidět, ale je nás mnoho, kteří se snažíme dosáhnout změny. Pokud jde o nerovnost, je jasné, že se v poslední době výrazně zvýšila. Ekonomové obvykle říkají, že je to jednoduše tím, že ti bohatší jsou více produktivní a své peníze si zaslouží. Zapomínají na to, že produktivita a rozdělování příjmů jsou od sebe oddělené. Produktivitu obstarávají stroje a zaměstnanci, ale to, jaké pak budou mít lidé příjmy, závisí na vztazích mezi zaměstnanci a vlastníky strojů, kapitalisty. A také samozřejmě na vztazích s bankami. Takže tu máte třídní boj o rozdělení příjmů. A to, jak budou rozděleny, není rozhodnuto pouze na základě jejich produktivity. Můj konkrétní přístup k této problematice vychází z teorie nestability a finančních krizí Hymana Minského. Podle ní si firmy půjčují v době boomu a splácejí v době propadu ekonomiky. Úroveň dluhu pak v porovnání s úrovní příjmů roste. Podle mne existují tři sociální třídy: pracovníci, kapitalisté a bankéři. Čím větší je dluh, tím více peněz jde bankéřům a tím méně pracovníkům, kapitalisté jsou někde uprostřed. Čím větší je soukromý dluh, tím nerovnější je pak distribuce příjmů, protože bankéři jsou samozřejmě bohatí a pracovníci chudí. Podle mne je pro snížení nerovnosti naprosto klíčové snížit úroveň soukromého dluhu.

LIDOVÉ NOVINY: Jaký vliv na nerovnost bude mít podle vás takzvaná čtvrtá průmyslová revoluce, nadcházející věk robotů a hrozba jakýchsi obřích korporací, které budou vlastnit všechny stroje? To by přece mohlo vyhnat míru nerovnosti do dosud netušených výšin.

KEEN: To je jednoznačně velká hrozba budoucnosti. Jedna ze záruk, že budou mít pracovníci slušný příjem, spočívá podle mne v tom, že obsluhují stroje, mohou si vyjednat lepší podmínky hrozbou, že je obsluhovat nebudou, a kapitalisté se s nimi dělí o část přebytku, který tyto stroje vytvoří. Když se dostaneme do stavu, kde jsou stroje vytvářeny, opravovány a obsluhovány stroji, a přesně tím směrem se pak bude zapotřebí jen malého množství práce od dělníků. Ti zaměstnaní budou mít sice obrovský příjem, na druhou stranu ale nebude zapotřebí zaměstnávat lidi masově. Takže budete mít obrovskou strukturální nezaměstnanost, a pakliže nedáte lidem prostředky, aby mohli spotřebovávat, bude ve společnosti panovat obrovská míra nerovnosti. Proto jsem také velkým fandou myšlenky univerzálního základního příjmu, který umožní každému ve společnosti žít pohodlně. Těm, kteří chtějí inovovat a vydělávat větší peníze, to jejich sen umožní zrovna tak. Jestli ale nezavedeme univerzální základní příjem, nebude tu dostatečná agregátní poptávka, která by umožnila další existenci konzumní společnosti.

LIDOVÉ NOVINY: Myšlenka univerzálního základního příjmu je určitě zajímavá, otázkou ale je, kdo to všechno zaplatí.

KEEN: Peníze může vždy vytvořit vláda. Stát má přece monopol na tvorbu peněz.

LIDOVÉ NOVINY: Je ale spousta zemí, které jsou v eurozóně a něco takového udělat nemohou, a navíc by takové tištění peněz mohlo odstartovat inflaci, nebo dokonce hyperinflaci.

KEEN: Tyhle úvahy vycházejí z klamných představ. Spousta lidí si třeba myslí, že když vláda utratí mnohem více peněz, než kolik vybere na daních, že to spustí velkou inflaci. Když se ale podíváte na data z USA z posledních 120 let, tak zjistíte, že vládní výdaje byly vyšší než daňové příjmy v průměru o zhruba 2,4 procenta HDP. Za tu dobu samozřejmě inflace ve Spojených státech vzrostla, ale nikdy nedošlo k hyperinflaci.

LIDOVÉ NOVINY: Loni jste vydal novou knihu, která nese název „Můžeme se vyhnout další finanční krizi?“. Jaký je tedy váš verdikt, můžeme?

Spousta lidí si třeba myslí, že když vláda utratí mnohem více peněz, než kolik vybere na daních, že to spustí velkou inflaci. Když se ale podíváte na data z USA z posledních 120 let, tak zjistíte, že vládní výdaje byly vyšší než daňové příjmy v průměru o zhruba 2,4 procenta HDP. Za tu dobu samozřejmě inflace ve Spojených státech vzrostla, ale nikdy nedošlo k hyperinflaci.

KEEN: Obecně ne. Země, které se před deseti lety krizi vyhnuly, specificky Kanada, Austrálie, Jižní Korea nebo Čína, tak učinily masivním navýšením úrovně soukromého dluhu. Třeba Austrálie měla na počátku finanční krize úroveň soukromého dluhu na 190 procentech HDP. Pak to vylétlo na asi 210 procent. U Kanady vyskočila úroveň soukromého dluhu ze 170 procent na 220. Za pouhých deset let si tam lidé vypůjčili objem peněz rovnající se polovině domácího produktu, to je obrovská suma, která pomohla tomu, že prošli krizí bez potíží. Tento růst soukromého dluhu se ale jednou musí zastavit, jenže když pak začne opadat poptávka po úvěrech, tak tehdy přichází krize. Přesně to se teď děje v Kanadě i Austrálii. Úroveň soukromého dluhu k HDP klesá a lidé přestávají mít zájem o úvěry. Podle mne v blízké budoucnosti postihne krize Čínu, Kanadu, Jižní Koreu, Austrálii, Belgii, Norsko nebo třeba Singapur.

LIDOVÉ NOVINY: Je nějaká cesta, jak se krizi vyhnout?

KEEN: Museli byste snížit úroveň soukromých dluhů. Americký filantrop Richard Vague zjistil, že všechny finanční krize, které proběhly po světě v posledních 150 letech, měly něco společného. Všechny byly způsobeny vysokou úrovní soukromého dluhu a ve všech případech, kdy se je podařilo vyřešit, to šlo jen jednou cestou - odpuštěním dluhu. Nikdy za posledních 150 let se nestalo, že byste se z velkých dluhů dostali tím, že ekonomika poroste rychleji než zadlužení. Vlastně se to povedlo jednou Saúdské Arábii, ale bylo k tomu zapotřebí, aby ceny ropy vzrostly čtyřnásobně a země zažila obrovský boom exportu. Já navrhuji, aby došlo k odpuštění dluhu. Stát by využil své kapacity tvořit peníze a zaplatil lidem jejich dluhy. Aby nedošlo k morálnímu hazardu, tak by se dalo všem lidem stejně peněz: ti, kteří mají dluhy, by je umořili, ti, kteří dluhy nemají, by za ty peníze zase museli nakoupit akcie soukromých firem, jež by získanými penězi zase splatily své dluhy. Výsledkem by bylo podstatné snížení dluhu, a zároveň by nedošlo k nějakému umělému navýšení agregátní poptávky, protože by za získané finance lidé nekupovali žádné zboží ani služby, ale jen by spláceli své dluhy.

33 tezí ekonomické reformace

Svět čelí chudobě, nerovnosti, ekologické krizi a finanční nestabilitě… Jsme znepokojeni, že ekonomie dělá mnohem méně, než by mohla, aby pomohla řešit tyto problémy. Jsou pro to tři důvody:

Zaprvé, uvnitř ekonomie se vyvinul nezdravý monopol. Neoklasický přístup dominuje výuce, výzkumu, radám politikům a veřejné debatě vůbec. Ostatní proudy, které by mohly také poskytnout cenný pohled, jsou marginalizovány a vytlačovány na okraj zájmu. Nejde o to říkat, který proud a názor je lepší, ale vědecké poznání se posunuje kupředu jen s otevřenou debatou. Ta v dnešní ekonomii zemřela.

Zadruhé, zatímco neoklasická ekonomie přispěla v minulosti a je stále užitečná, do budoucna je velká příležitost hledat zlepšení v alternativních proudech a přístupech.

Zatřetí, ekonomie hlavního proudu je, zdá se, neschopna sama se korigovat a nadále se vyvíjí spíše jako víra, nikoliv věda. Příliš často se přitom stává, že když se střetnou teorie a fakta, je to teorie, kdo zvítězí, a fakta jsou potlačena.

Navrhujeme proto tyto teze jako výzvu k reformaci nezdravého monopolu v současné ekonomii hlavního proudu. Předkládáme tímto příklady omylů a chyb v dnes převažujících teoriích, nápadů a pohledů, které mohou nabídnout alternativní ekonomické přístupy, a cest, po kterých se díky nim můžeme vydat k efektivnějšímu a demokratičtějšímu uspořádání společnosti. Toto jsou důkazy, že lepší ekonomie je možná, a výzva k debatě.

Cíle ekonomie

1. Společnost má rozhodnout, jaký je účel ekonomie. Žádný ekonomický cíl se nemůže oddělit od politiky. Všechny ukazatele úspěchu poukazují jen na výsledky politických rozhodnutí.

2. Rozdělení bohatství a příjmů ve společnosti je základem pro pochopení ekonomické reality a mělo by tomu tak být i v ekonomické teorii.

3. Ekonomie se nedá oddělit od hodnot, a ekonomové by proto měli jasně říct, jaké hodnoty zastávají, a jaké hodnoty tak ovlivňují jejich úsudek a závěry. To platí zejména pro případy, které jsou pro netrénované oči jen těžko odhalitelné.

4. Politika sama o sobě nemění „pravidla hry“, ale posunuje je určitým směrem. Potřebujeme proto otevřenější a jasnější diskusi o tom, jakou ekonomiku chceme a jakou cestou se k ní vydáme.

Přírodní zdroje

5. Podstatou ekonomiky je, že se v ní střetávají přírodní a společenské prvky. Neexistuje jako na ničem nezávislá entita. Společenské instituce, stejně jako přírodní ekosystém jsou proto v srdci jejího fungování.

6. Ekonomika nemůže přežít nebo růst bez přírodních zdrojů nebo bez mnoha pro život zásadních přírodních systémů. Závisí na neustálém proudu energie a hmoty a existuje uvnitř velmi citlivých biosfér. Ekonomická teorie, která na přírodní svět pohlíží jen jako na externí vlivy na svůj model, tak nemůže plně pochopit, jak úpadek přírody poškodí jeho vlastní vývoj a vyhlídky.

7. Ekonomie musí jasně uznat, že dostupnost neobnovitelných zdrojů není nekonečná a jejich využívání jako zdrojů energie narušuje celkovou rovnováhu planety a způsobuje následky, jako jsou globální změny klimatu.

8. Zpětná vazba mezi ekonomií a ekologií nesmí být ignorována. Do dnešních dnů funguje světová ekonomika mimo mantinely, které ekologie umožňuje, ale zároveň ji potřebuje pro další nezbytný růst.

Instituce a trhy

9. Všechny trhy jsou vytvářeny a určovány zákony, zvyky a kulturou a jsou ovlivňovány tím, co dělají a nedělají státy.

10. Trhy jsou výsledkem interakce mezi různými druhy veřejných a soukromých organizací (stejně jako těch v občanském a neziskovém sektoru). Mělo by se věnovat více úsilí prozkoumání toho, jak tyto organizace skutečně fungují a jak probíhá a jak by měla probíhat interakce mezi nimi.

11. Trhy jsou také mnohem komplexnější a hůře předvídatelné, než se může zdát z jednoduchého vztahu nabídky a poptávky. Ekonomie potřebuje hlubší pochopení, jak se trhy chovají, a může se přitom poučit z teorie komplexních systémů, jak jsou známé v oborech, jako je fyzika, biologie nebo počítačové vědy.

12. Instituce utvářejí podobu trhů a ovlivňují chování ekonomických aktérů na nich působících. Ekonomie proto musí brát instituce jako centrální bod svých modelů.

13. Protože se instituce v jednotlivých ekonomikách liší, stejně tak i pravidla a politiky, které v jedné ekonomice fungují, mohou v jiné fungovat špatně. Z tohoto důvodu je mimo jiné velmi nepravděpodobné, že by mohl vzniknout užitečný univerzálně použitelný soubor ekonomických politik založených právě jen na abstraktní ekonomické teorii.

Práce a kapitál

14. Mzdy, zisk a návratnost majetku mohou podle zvoleného pohledu záležet na širokém spektru faktorů, včetně relativní síly pracujících, firem a vlastníků - ne ani tak na jejich relativním příspěvku k celkové produkci. Ekonomie proto potřebuje širší porozumění těmto faktorům tak, aby poskytla lepší informace pro rozhodnutí, která ovlivňují rozdělení příjmů mezi těmito jednotlivými skupinami ve společnosti.

Podstata lidského rozhodování

15. Chyba, předsudek, chování podle vzorů, učení se, sociální interakce a kontext jsou důležité vlivy, které navzdory tomu nejsou ekonomickou teorií rozeznávány. Ekonomie hlavního proudu proto nezbytně potřebuje lépe porozumět lidskému chování a může se při tom mnohé naučit například od sociologie, psychologie, filozofie a dalších oborů.

16. Lidé nejsou dokonalí a „dokonale racionální“ ekonomické rozhodování není možné. Jakékoliv ekonomické rozhodnutí, které souvisí s budoucností, obsahuje velké množství nevyčíslitelné nejistoty, a proto také vyžaduje lidský úsudek. Ekonomická teorie a praxe hlavního proudu proto musí uznat zásadní roli jakou hraje nejistota.

Nerovnost

17. V tržní ekonomice lidé se stejnými schopnostmi, preferencemi a nadáním nemají zpravidla stejné bohatství. Drobné rozdíly ve štěstí nebo okolnostech mohou přinést zásadně rozdílné výsledky pro velmi podobné lidi.

18. Trhy často vykazují tendence směrem ke zvyšování nerovnosti. Ve výsledku se tak společnostem s větší nerovností daří ještě mnohem více v dalších oblastech společenského blahobytu. Ekonomie hlavního proudu může a měla by udělat mnohem více pro to, abychom lépe chápali, jak a proč k těmto situacím dochází a jak jim můžeme předcházet.

19. Představa, podle které se v bohatnoucí zemi musí nejprve nerovnost zvyšovat, aby se následně snížila, se ukázala jako mylná. Jakákoliv kombinace růstu HDP a nerovnosti je možná.

Růst HDP, inovace a dluh

20. Růst je politická, stejně jako ekonomická volba. Pokud se rozhodneme pro růst, pak je otázka, pro růst čeho, proč, pro koho, na jak dlouho a jak moc je růst dostačující? Všechny tyto otázky musejí být zodpovězeny ať už výslovně, nebo implicitně.

21. Inovace nevznikají vně ekonomiky, jsou nedílnou součástí ekonomické aktivity. Naše porozumění růstu HDP se tak může zlepšit, pokud si uvědomíme, že inovace vznikají uvnitř neustále se měnícího nerovnovážného ekosystému, který určuje struktura trhu a interakce mezi jeho aktéry.

22. Inovace mají jak tempo, tak i směr. Diskuse o „směru“ inovací vyžaduje politické pochopení jejich „účelu“.

23. Soukromý dluh zásadně ovlivňuje rychlost, jakou roste ekonomika, a přitom je vyloučen z ekonomické teorie. Vytváření dluhu zvyšuje jím taženou poptávku a ovlivňuje jak trh zboží, tak i služeb. Finance a ekonomie nemohou být od sebe odděleny.

Peníze, banky a krize

24. Většina nových peněz obíhajících ekonomikou je vytvářena komerčními bankami, a to pokaždé, když poskytnou úvěr.

25. Způsob, jakým se vytvářejí peníze, ovlivňuje rozdělení bohatství ve společnosti. Proto by měla být chápána i metoda utváření peněz jako politická, nikoliv technická záležitost.

26. Protože banky vytvářejí peníze a dluh, jsou důležitými aktéry v ekonomice a měly by být zahrnuty do makroekonomických modelů. Ty, které s nimi nepočítají, nejsou schopny předvídat bankovní krize.

27. Ekonomie potřebuje lépe pochopit, jak může nestabilita a krize vznikat z vnitřních příčin na trzích samotných. Spíš než je považovat za „šoky“, které přicházejí zvenčí.

28. Financování má dvě strany: krátkodobé a spekulativní finance a financování reálné ekonomiky. Oba problémy je třeba studovat odděleně.

Výuka ekonomie

29. Dobré ekonomické vzdělání musí studentům nabídnout pluralitu teoretických přístupů. Ty by neměly zahrnovat jen historii a filozofii ekonomického myšlení, ale i širokou škálu současných přístupů - jako je institucionální ekonomie, Rakouská škola, marxismus, neokeynesiánství, feminismus či proudy inspirované ekologií a teorií komplexity.

30. Ekonomie sama o sobě by neměla být monopolem. Mezioborové předměty jsou klíčové pro pochopení ekonomické reality krizí, chudoby a klimatické změny. Politika, sociologie, psychologie a environmentální vědy proto musejí být zahrnuty do výuky ekonomie a nesmějí být považovány za méněcenné doplňky současné ekonomické teorie.

31. Ekonomie by neměla být vyučována jako bezhodnotové studium modelů a jednotlivců. Ekonomové potřebují lepší znalosti etiky a politiky, stejně jako schopnost smysluplně vystupovat na veřejnosti.

32. Převažující zaměření na statistiku a kvantitativní metody a modely může ochuzovat ekonomy o jiné oblasti uvažování. Studenti by se měli podporovat v prozkoumávání dalších metodologických přístupů, včetně kvalitativního výzkumu, experimentů, řízených rozhovorů a také teoretické argumentace.

33. Především musí ekonomie více vybízet ke kritickému myšlení, a ne jen odměňovat memorování teorií a používání modelů. Studenti musejí být podporováni ve srovnávání, hledání rozdílů a kombinování teorií a schopnosti kriticky je používat na komplexní případy z reálného světa.

Steve Keen (64)

Australský ekonom a spisovatel, který působí ve Velké Británii. Sám sebe považuje za postkeynesiánce a je velkým kritikem tradiční neoklasické ekonomie, kterou považuje za nevědeckou a empiricky nepodloženou. Napsal několik knih a je také autorem manifestu Moderní jubileum, který vyzývá k odpuštění soukromých dluhů po biblickém vzoru.



Počet příspěvků: 2, poslední 23.4.2018 06:19 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.