Státu může „vyhraná“ arbitráž ještě vyjít draho

Vítězství v arbitráži nemusí být vždy jednoznačné. Obzvlášť pokud stát slaví úspěch jen díky procesním chybám žalobce. Poprvé to zažívá Česko. Arbitráž s firmou Anglia Auto Accessories ho může přijít ještě draho, i když se ministerstvo financí chlubilo úspěchem nového arbitrážního týmu.

Adam Junek 18.3.2015
Arbitráž. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Arbitráž. | foto: Shutterstock
Arbitráž. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Vloni se Česká republika pyšnila, že vítězně ustála spor o stamiliony korun kvůli údajně zmařené investici do továrny na střešní nosiče pro auta. Teď arbitráži s firmou Anglia Auto Accessories a s jejími majiteli, otcem a synem Bustovými, čelí dle zjištění ČESKÉ POZICE znovu.

„Potvrzujeme informaci, že arbitráž společnost Anglia Auto Accessories a také pánové James Peter Busta a Ivan Peter Busta proti České republice skutečně opět zahájili,“ sdělil na dotaz ČESKÉ POZICE Radek Ležatka, mluvčí ministerstva financí, které v mezinárodních sporech republiku zastupuje.

Nezaplacené náklady řízení

Ještě v říjnu loňského roku přitom ministerstvo mluvilo o velkém vítězství nového interního arbitrážního týmu, kterému se podařilo zvítězit „díky stanovení úspěšné procesní strategie“. Stockholmský rozhodčí soud, kam se britská firma obrátila, její nároky zamítl, protože opakovaně nezaplatila náklady řízení.

Kauza, v níž Anglia Auto Accessories žádá minimálně 200 milionů korun plus úroky a také náklady řízení, se začala odvíjet už v roce 1990.

„Nemám běžně 250 tisíc eur pod postelí. Švédskému arbitrážnímu tribunálu jsme posílali dokumenty, že už jsou peníze na cestě, ale to nestačilo. Podle arbitrů by šlo o zvýhodnění jedné strany. Nicméně nám řekli, že žalobu můžeme podat znovu, což jsme v lednu udělali,“ vysvětluje Ivan Peter Busta.

Tentokrát jeho syn James poplatky na účet švédské hospodářské komory odeslal. Svou část nákladů řízení pak dle informací ČESKÉ POZICE zaplatilo již i ministerstvo. „Jejich nároky budou projednány ve dvou oddělených řízeních. V probíhajících arbitrážích i v ukončených řízeních Českou republiku zastupoval interní tým ministerstva financí, který bude doplněn externím advokátem, který bude vybrán na základě veřejné zakázky,“ doplnil mluvčí úřadu.

Kauza, v níž Anglia Auto Accessories žádá minimálně 200 milionů korun plus úroky a také náklady řízení, které se již nyní šplhají ke sto milionům, se začala odvíjet už v roce 1990. Tehdy firma emigranta Busty uzavřela smlouvu o společném podniku s názvem Sprint s družstvem invalidů Kyjovan. Ten v Česku začal vyrábět střešní nosiče. Hned v témže roce se ovšem vyměnilo vedení Kyjovanu a novým manažerům se smlouva nelíbila. Prohlásili ji proto za neplatnou. Kyjovan chtěl totiž získat majoritu ve společném podniku, kde měl jen 45procentní podíl.

Podjatí soudci

Spor dospěl před první tribunál – konkrétně před rozhodčí soud při Hospodářské komoře. Ten dal za pravdu britským investorům a přisoudil jim také odškodné 8,5 milionu korun. „Mezitím ovšem naši továrnu Kyjovan zlikvidoval, zmizely i některé stroje,“ tvrdí Busta senior.

Všichni soudci hodonínského soudu se prohlásili za podjaté a z kauzy se vyvlékli.

Přesto spolupráce pokračovala. Anglia Auto Accessories si nakonec od společného podniku továrnu najala a výrobu si řídila sama. V areálu si pronajímala také sklady. Kyjovan, který mimochodem před třemi lety skončil konkurzem, se ovšem k placení pokuty neměl. Anglia tak přisouzené miliony chtěla vymáhat soudně.

Nicméně všichni soudci hodonínského soudu se prohlásili za podjaté a z kauzy se takto vyvlékli. Na přelomu tisíciletí, kdy se to odehrálo, jejich postup razantně kritizovala tehdejší šéfka Nejvyššího soudu a dnes senátorka Eliška Wagnerová. „Přes různá odvolání a stížnosti až u Ústavního soudu nikdy nebylo v tomto případě rozhodnuto o exekuci majetku kvůli přiznanému odškodnému,“ uvádí Busta první příklad špatného postupu českých úřadů, který předkládá k posouzení arbitráži ve Stockholmu.

Spory mezi Anglií a Kyjovanem na přelomu tisíciletí ještě eskalovaly. V roce 2000 totiž pracovníci Kyjovanu zabavili ve skladech Sprintu zboží, jehož hodnotu Busta vyčísluje na 99 milionů. Tehdejší šéf Kyjovanu Josef Půček v dobovém tisku zdůvodňoval zabavení zboží nutnou opravou skladu a nesplácenými dluhy Sprintu. „Když jsme následně zboží od policie, která celou dobu byla nečinná, dostali zpět, chyběly věci za 70 milionů,“ přibližuje druhou rovinu sporu ve Stockholmu Busta.

Zda mají Bustovi nárok na odškodné, teď musejí posoudit arbitři. Stát i britská firma již „svého“ rozhodce jmenovali. Šéf tribunálu bude teprve ustanoven. Rozhodnutí se očekává do půl roku.

Nejznámější mezinárodní arbitráže, jimž čelilo Česko

PROHRY

  • 3,7 miliardy

Nomura (2006). Spor o nekorektní postup státu vůči zkrachovalé Investiční a Poštovní bance vyhrál japonský investor – bankovní skupina Nomura. Než rozhodci vyčíslili škodu na 34,2 miliardy korun, uzavřely strany smír. Pomocí složitého vzorečku vyčíslily konečnou platbu ze státní kasy na 3,7 miliardy korun.

  • 10 miliard

CME (2003). Společnost Central European Media Enterprises zažalovala Česko kvůli znehodnocení investice do televize Nova. Arbitři dali žalobci za pravdu a Česko muselo platit.

  • 2 miliardy

ČSOB (2011). V souvislosti se spletitými spory po zkrachovalé IPB došlo na finální rozhodnutí ve sporu státu a ČSOB, jež IPB v roce 2000 ovládla. Banka požadovala necelé dvě miliardy za jednu spornou pohledávku z portfolia zkrachovalé IPB. Stát si zase nárokoval 34,2 miliardy jako náhradu kladné hodnoty, již IPB měla podle verdiktu z arbitráže s Nomurou. Soudci vyhověli ČSOB.


VÍTĚZSTVÍ

  • 4 miliardy

Inter Trade Holding (2012). Manipulace se zakázkami státních Lesů ČR byly středobodem sporu s německou společností Inter Trade Holding, vlastníkem podniku CE Wood, který se cítil poškozen. Stát zvítězil a získal silnou pozici i do dalších obdobných sporů kolem lesnických zakázek.

  • 2 miliardy

EMV (2009). Rozepře se týkala licence k vysílání stanice TV3. Vysílací rada ji odmítla převést podle přání European Media Ventures na lucemburskou společnost KTV. Tento postup pak EMV napadla, ale neuspěla.

  • 7 miliard

Union banka (2008). Podle vzoru Nomury zažaloval Česko i investor v padlé Union bance – firma Invesmart. Stát z tohoto boje ale vyšel vítězně.


ARBITRÁŽE DNES

Aktuálně čelí stát podle mluvčího ministerstva financí Radka Ležatky 11 mezinárodním sporům, v nichž žalobci žádají v přepočtu náhradu škody za zmařené investice ve výši 3,5 miliardy korun. Jedním z nejčerstvějších sporů je žaloba britské společnosti WNC Factoring kvůli tomu, že jí stát údajně prodal společnost Škodaexport v horším stavu, než britská společnost předpokládala. Jak nedávno upozornily LN, v žalobní dokumentaci žádá firma „desítky milionů dolarů“. Z historie českých soudních sporů kolem privatizace Škodaexportu se dá předpokládat, že by mohlo jít i o miliardu korun.

Největší část představují tak zvané fotovoltaické spory, v nichž investoři žádají přes tři miliardy korun kvůli změnám podmínek v podnikání. Jde především o speciální šestadvacetiprocentní daň z výnosů solárních elektráren uvedených do provozu v letech 2009–2010.