Stát platí za nedokončená studia každý rok desítky milionů korun

Až příliš studentů v Česku nedostuduje zvolený obor a mění vysoké školy. Anebo zanechá studia. Ze studií zahájených v roce 2011 na technických školách jich bylo v prvních čtyřech ročnících ukončeno 63 procent bez absolutoria.

Studenti - ilustrační foto. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Studenti - ilustrační foto. | foto: Lidové noviny
Studenti - ilustrační foto. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Semestr studia chemické technologie, pak geografie na přírodovědecké fakultě a nakonec zkusmo ještě historie... Anebo také úplné zanechání studia. To není ojedinělý případ ze života mladých studentů, kteří se po střední škole „hledají“ a zkoušejí, co je chytne. Studijní neúspěšnost má však i své ekonomické a sociální důsledky. Stát na veřejných vysokých školách platí za studia, jež nevedou k cíli. Každoročně jde o desítky milionů korun, případně i nevyužití vzdělatelných lidí pro české hospodářství a pro společnost.

„Za určitých předpokladů se to účetně vyčíslit i dá. Šlo by o dost peněz. Ale byl by to horní odhad a reálně by nešlo ani o ztrátu, ani částku k ušetření. Mnoho studentů v systému jsou ,mrtvé duše‘, školy reálně jejich studium moc nestojí a peníze, jež na ně dostávají, slouží k výuce řádných studentů,“ sdělil LN Daniel Münich, ekonom z Národohospodářského ústavu Akademie věd.

Nejen hloupí a neschopní

České vysoké školy jsou placeny mimo jiné dle počtu studentů. Nabírají se proto větší kohorty posluchačů, které postupně odpadávají – drsné síto propadu až půlky přijatých mívají především technické obory. Značná část akademické veřejnosti, jež vysokoškolské studium stále vnímá jako elitářské, propadovost považuje za přirozenou: třídící chytré od nechytrých...

Značná část akademické veřejnosti, jež vysokoškolské studium stále vnímá jako elitářské, propadovost považuje za přirozenou: třídící chytré od nechytrých... Jak ale ukazuje nová kniha Studijní neúspěšnost na vysokých školách z vydavatelství SLON, nejsou důkazy, že by ze škol předčasně odcházeli jen ti „hloupí“ a „neschopní“.

Jak ale ukazuje nová kniha Studijní neúspěšnost na vysokých školách z vydavatelství SLON, nejsou důkazy, že by ze škol předčasně odcházeli jen ti „hloupí“ a „neschopní“. „Čím dál častější je, že studium nedokončují ambiciózní, schopní a sebevědomí jedinci, ke škole kritičtí, kteří nevidí ve studiu přínos,“ říkají autoři Aleš Vlk a Šimon Stiburek. Mladí lidé tedy končívají nejen proto, že je škola náročná, ale i proto, že je příliš brzy specializovaná, neučí zajímavě a nezvyšuje motivaci.

České školy značnou propadovost léta neřešily. To se ovšem mění. Například Masarykova univerzita hodlá od října 2019 přejít na jinou koncepci bakalářského studia, kdy si k hlavnímu předmětu (major) budou moci studenti postupně přidat i jiné zaměření (minor), a to z celouniverzitní nabídky. „Představujeme si to tak, že třeba k robustnímu přírodovědnému programu přijde pozdější volba úzce profilované bioinformatiky, aby lidé studovali to, co je zajímá,“ řekl LN Mikuláš Bek, rektor Masarykovy univerzity v Brně.

Studenti by si mohli přibrat klidně i přednášky z práv, aby svou kariéru – mířící třeba k legislativnímu ošetření patentů v biotechnologiích – sami směrovali. „Když jsem nastupoval na naši techniku, byla propadovost v prvním ročníku kolem poloviny, což je stejné jako dnes. Nevidím v tom problém, je to normální, a takto by to mělo zůstat i v budoucnu,“ uvedl nejmenovaný profesor, jehož citátem je uvozena zmíněná odborná publikace.

Příčiny neúspěšnosti

Zájemci o studium se však po roce 1989 změnili. Český vysokoškolský systém přešel od elitního pojetí, kdy na akademickou půdu přicházela menšina nejnadanějších, k evropsky běžnějšímu modelu masivního vysokého školství. Do toho bylo dle boloňského systému zavedeno dělení na bakalářské a magisterské stupně, často však jen formálně „rozříznutá“ pětiletá studia s touž strukturou.

Největší část neúspěšného dostudování je soustředěna do prvních dvou ročníků bakalářského studia, naopak neúspěšnost v pozdější fázi je podstatně řidší. Vyšší neúspěšnost dostudování se týká i doktorského studia – a to patrně kvůli náročnosti, ale i mizerným podmínkám pro doktorandy (nízká stipendia), takže si hledají obživu jinde...

„Největší část neúspěšnosti je soustředěna do prvních dvou ročníků bakalářského studia, naopak neúspěšnost v pozdější fázi je podstatně řidší. Studenti často až v prvním ročníku zjišťují, jestli jsou schopni studium zvládat, a to nejen co do schopností, ale i časově, finančně a osobnostně, jestli jim podoba a zaměření vyhovují a naplňují očekávání. Navíc leckdy mění představy o svém směřování a s tím i obor. Naopak na navazujícím magisterském stupni zpravidla studenti už vědí, co chtějí a co mají očekávat, a jsou prověřeni absolvováním bakaláře, takže neúspěšnost zdaleka tak vysoká není,“ říká Šimon Stiburek.

Vyšší neúspěšnost dostudování ale opět souvisí s doktorským studiem – a to patrně kvůli náročnosti, ale i mizerným podmínkám pro doktorandy (nízká stipendia), takže si hledají obživu jinde... Nejvyšší propadovost mají technické, přírodovědné a zemědělské obory v bakalářském cyklu. Ze studií zahájených na technikách v roce 2011 bylo v prvních čtyřech ročnících ukončeno 63 procent studií bez absolutoria.

Otázka motivace

„Naopak nízkou neúspěšnost vykazují prestižní obory jako právo, lékařství nebo psychologie, které si mohou studenty vybírat, poskytují jim jasnou kariérní perspektivu. Lidé, již se na ně hlásí, mají o své budoucnosti často jasnou představu. I mezi programy s podobným zaměřením ale v mnoha případech existují velké rozdíly, takže se nedá říct, že by záleželo jen na tom, co se učí, ale roli hraje i to, jak, kdo, koho a za jakých podmínek učí,“ doplňuje Stiburek.

Zásadní vliv na setrvání ve škole má především motivace studenta: ochota a odhodlání prosedět dost času nad knihami, studiem a plněním úkolů. K tomu ale může přispět i sama škola, motivace se dá prý též stimulovat.

Podle něho má zásadní vliv na setrvání ve škole především motivace studenta: ochota a odhodlání prosedět dost času nad knihami, studiem a plněním úkolů. K tomu ale může přispět i sama škola, motivace se dá prý též stimulovat. Vliv má i přátelskost prostředí, přístup vyučujících, složení kurzů, vztahy se spolužáky a spousta dalších věcí, které lze měnit.

„Školy, kde je studijní neúspěšnost vysoká, jsou často plné vystresovaných, frustrovaných a úzkostlivých jedinců, kteří se nemají nač těšit a jejichž zájem o obor pak rychle opadá. Když jsme dělali přehled nástrojů, které školy přijímají, skoro žádná z nich nezmiňovala opatření na zvýšení motivace,“ upozorňuje Aleš Vlk, že řada vzdělávacích institucí není zvyklá takto přemýšlet a zapracovat na sobě.

Také pozitiva

I těžká výuka techniky může být obohacena exkurzemi, projektovou výukou či hostováním expertů z praxe. Zkrátka ne vždy musí být na vině „hloupý“ student, ale třeba i arogantní vyučující. Autoři také varují před zkratkovitým vnímáním propadovosti: bylo by chybou vnímat neúspěšná studia jen jako vyplýtvané peníze. Problém to je, ale i nedokončené studium může mít pozitiva. I kdyby student studoval jen pár měsíců, ze školy si odnese něco, co se mu může v pozdějším životě hodit – znalosti nebo kontakty. Spočítat finanční dopady není triviální.

Nedokončené studium může mít pozitiva. I kdyby student studoval jen pár měsíců, ze školy si odnese něco, co se mu může v pozdějším životě hodit – znalosti nebo kontakty.

Česko o problému ví nejméně od roku 2000, kdy vznikaly strategické dokumenty. „Řešení existují, ale žádné z nich nemá podobu mávnutí kouzelného proutku,“ říká Münich, jenž se problematice vzdělávání dlouhodobě věnuje. Některé kroky byly nastíněny v koncepční Bílé knize terciárního vzdělávání.

Asi by pomohla zamítnutá diverzifikace typů škol (na výzkumné/profesní), hodnocení škol, veřejná dostupnost srovnatelných dat o školách, motivační systém půjček a školného či změny, jež teď chystá Masarykova univerzita. Mezi autory průkopnické knihy jsou i dva experti ministerstva školství (Tomáš Fliegl a Vladimír Hulík), takže resort o problému i nastíněných řešeních dobře ví.

Zbytečně placení studenti?

  • Vyšla první česky psaná kniha na téma „studijní neúspěšnosti“ – tedy o nedostudovávání oborů na vysokých školách. Podle autorů Aleše Vlka, Jakuba Drbohlava, Vladimíra Hulíka, Šimona Stiburka, Tomáše Fliegla a Václava Švece jde o důležitou problematiku, které nebyla dlouho věnována pozornost.
  • U studentů veřejných vysokých škol v Česku, kteří začali studovat v roce 2006, činila studijní neúspěšnost v prvních třech letech studia méně než 40 procent. U kohorty začínající roku 2011 už ale toto číslo stouplo téměř na 50 procent. Pro zájemce, kteří začali studovat po tomto období, platí, že z nich nejspíše dostuduje jen méně než polovina.

Důvody nedostudování

  • náročnost studia
  • ztráta motivace
  • finanční potíže
  • zdravotní problémy
  • rodinné starosti
  • malá kvalita výuky
  • administrativní bariéry
  • neznalost prostředí

Nejvyšší studijní úmrtnost

  • technické obory (Bc.)
  • přírodovědné obory (Bc.)
  • zemědělské obory (Bc.)

Pramen: LN, MŠMT



Počet příspěvků: 14, poslední 12.10.2017 10:02 Zobrazuji posledních 14 příspěvků.