Stát kontra církve: jen hra o voliče

Návrat majetku církvím probíhá na české poměry překvapivě tiše. Nenechme se ale zmást – církve zjevně tahají za kratší konec. Stát nerespektuje zákonné lhůty, úředníci konají liknavě – jde o lenost nebo „befel shůry“?

Kostel - ilustrační foto. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Kostel - ilustrační foto. | foto: Česká pozice
Kostel - ilustrační foto. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Hlas církví u nás nepatří k nejsilnějším – jeho decibely vydají s bídou na dětský bubínek. Desetiletí zarytého gumování celých kapitol národních dějin, v nichž sehrálo křesťanství zásadní roli, ani rudá metamorfóza církevního majetku v zahnojená „jézédé“ a otřískaná kasárna, mu na síle nepřidaly stejně jako módní sháňka po knězi jen o Vánocích. Když už zaburácí, zaujme jen kontroverzí – Halíkův postoj k osudovým karikaturám Charlie Hebdo budí dnes vášně mainstreamu víc než církevní restituce.

Přesto v příštích 30 letech vyplatí český stát za majetek zcizený církvím komunistickou zvůlí 59 miliard korun a vrátí jim 30 tisíc hektarů zemědělské půdy včetně 142 tisíc hektarů lesů a okolo devíti set zemědělských i obytných staveb a rybníků v hodnotě 75 miliard korun.

V následujících 17 letech bude stát duchovním postupně snižovat příspěvky až do doby než se církve osamostatní. Současné náklady na jejich činnost představují 1,5 miliardy korun ročně – ze 17 tuzemských církví a náboženských společností se ale na takové částce z 80 procent podílí římskokatolická církev.

Klamné zdání idyly

Návrat majetku českému duchovenstvu přitom probíhá na místní poměry až překvapivě tiše a bez většího zájmů médií. Zdálo by se, že s vyrovnáním státu s církvemi nemá po předvolebním tyátru a „trapáckých“ billboardech ČSSD s chamtivou rukou kléru problém ani Sobotkův vládní výbor, který církevní nároky analyzuje. Budoucí odluka církví od státu se coby finále restitučního zákona jeví téměř idylicky. Jen navenek.

Kdo má za dveřmi Strakovy akademie navrch se sice tutlá, ale suchá čísla vydaného majetku zatím mluví za vše. Církve tu zjevně tahají za kratší konec.

Kdo má za dveřmi Strakovy akademie navrch se sice tutlá, ale suchá čísla vydaného majetku zatím mluví za vše. Církve tu zjevně tahají za kratší konec; křehkost příměří „trůnu s oltářem“ je tu téměř hmatatelná. Jaký vliv má na probíhající jednání Sobotkova křesťanská platforma v ČSSD a jeho víra, když si právě jeho strana čistí o katolickou církev tak ráda boty, je víc než zřejmé.

Klamné zdání vzájemné idylky narušují fakta. Ze schválených dohod mezi státem a církvemi o vydání pozemků bylo duchovním doposud uvolněno okolo 12 900 pozemků. Srovnáme-li to s 68 tisíci původně podanými církevními výzvami, není to věru mnoho. O moc lepší situace není ani u staveb; úřady jich vydaly zatím jen šedesát. Bujná fantazie tuzemských kritiků majetkového vyrovnání s církvemi o ďábelských plánech kněží na nestoudné rozmnožení nabytého kapitálu tu přesto nebere konce.

Pomoc, o které se nemluví

Česká závist ale nedohlédne tam, kde peníze nejčastěji končí. Novou základní školu Antonína Bratršovského v Jablonci nad Nisou pořídilo litoměřické biskupství za pět milionů korun právě z restituční náhrady pro tuto diecézi. Podobně vznikla zemědělská sociální farma na Českolipsku, v níž mají pro změnu najít práci propuštění vězni.

V tuzemsku církve provozují na 235 charit a diakonií, 310 škol a školských zařízení a jedenáct nemocnic, léčeben a hospiců. Je za co utrácet.

Ze stejné kapsy byla jako první na Moravě vybudována i brněnská Křesťanská pedagogicko-psychologická poradna, specializovaná na pomoc rodinám s většími dětmi. V Brně uprostřed Biskupského gymnázia vyrostla z církevních náhrad i nová mateřská škola. A z téhož měšce je opravena i ostravská katedrála nebo poutní areál na Velehradě.

Závratné náklady na opravu tisícovek kostelů ale samy církve nezaplatí; nabízejí je raději rovnou obcím. V tuzemsku navíc provozují na 235 charit a diakonií, 310 škol a školských zařízení a jedenáct nemocnic, léčeben a hospiců. Je za co utrácet. Ani sebelepší úmysly však nedají veřejnosti zapomenout na nenasytnost broumovských benediktinů, kteří se pro majetek prosoudili až k ostudě z nacistické kolaborace, nebo na údajnou naivitu pražských voršilek, které vrácené nemovitosti prodaly podvodníkovi a teď se domáhají státní kompenzace, což si církve za rámeček jen tak nedají.

Ryk sociálnědemokratických kverulantů

Navzdory tomu dává hrobové ticho okolo majetkového vyrovnání voličům aspoň na chvíli zapomenout na zuřivý ryk sociálnědemokratických kverulantů o církevní zlodějně století a krádeži za bílého dne. „Co takhle prosadit snížení církevních restitucí obsazením budov sněmovny či podpálením pneumatik na Malostranském náměstí?“ ponoukal ještě před časem v Parlamentních listech poslanec ČSSD, přičinlivý učeň Zemanova humoru a jemnocitu Jaroslav Foldyna.

Europoslanec socialistů Jan Keller se na oprávněnost českých církevních restitucí halasně přeptal rovnou u Evropské komise. Vlastenec k pohledání.

Europoslanec socialistů Jan Keller se na oprávněnost českých církevních restitucí halasně přeptal rovnou u Evropské komise. Vlastenec k pohledání. Jak souvisí současné, skoro komorní vyjednávání vlády s církvemi s ohlášeným koncem kariéry Sobotkovy partajní zástupkyně a někdejší hlavní restituční vyjednavačky ČSSD Aleny Gajdůškové, si lze také domyslet.

Církevní náhrady za komunistickou zvůli přiváděly jindy nudnou senátorku do revolučního varu: „Když se nedomluvíme, mohou se vynořit tlaky, které nebudou příjemné ani pro církve, ani pro vnímání našeho státu jako právního státu,“ hrozila duchovním lidovým referendem a zdaněním vyplácených náhrad.

Za zákon o majetkovém vyrovnání státu s církvemi chtěla už rovnou kriminál. „Šance potrestat ty, kteří zákon nejen navrhli, ale i proválcovali Poslaneckou sněmovnou, jsou mizivé… Trestní odpovědnost by byla naprosto na místě,“ zuřila Gajdůšková na potkání.

Padáka dostala bez varování – železné lady v sociální demokracii totiž už dávno nefrčí. Zlínská školní sborovna, kam se má někdejší genderová hvězda ČSSD po jarním stranickém sjezdu vrátit, k vysněným pašalíkům určitě nepatří.

Ideální volební zbraň

Samy církve jsou dnes v restituční rétorice oproti minulosti o poznání mírnější. I přesto, že zákon o majetkovém vyrovnání definoval konkrétní lhůty pro uzávěrky dohod o vydání církevního majetku, na které stát zatím kašle. Uzívané průtahy úředníků tak brzdí církevní plány na hospodaření s nabývaným majetkem. Že s nimi souvisejí i nové pracovní příležitosti a budoucnost potřebných občanů leckteré bohorovné byrokraty nezajímá. Se služebním zákonem v zádech přežijí v kancelářích navěky, spěchat už nemají proč.

Průtahy úředníků brzdí církevní plány na hospodaření s nabývaným majetkem. Že s nimi souvisejí i nové pracovní příležitosti a budoucnost potřebných občanů leckteré byrokraty nezajímá.

Zda jde jen o lenost, nebo „befel shůry“, zatím nevíme. Nahoře huj a dole fuj – vládním politikům z ČSSD, kteří majetkové vyrovnání s církvemi před volbami okázale poplivali, se ale liknavost úřadů a občasné repete proticírkevních nálad přikrmovaných populisty z Úsvitu, zombíky z Věcí veřejných, KSČM i pátou kolonou v ČSSD může hodit.

Za krále bavičů je ale v této souvislosti ústnatý Okamura. Šéf devítičlenné pidistrany, ausgerechnet s milionovými státními příspěvky, řičí spolu s komunisty proti restitucím bezkonkurenčně nejhlasitěji. Posouvat zákonné mantinely znovu k volbám tak může být pro levici a populisty tou nejlákavější variantou, jak si před voličem-ateistou zachovat tvář a především parlamentní lavici. Za mantru tu platí volby, až pak zákon.

Chudí duchovní

Pozadu nezůstávají ani kraje. Televizní „sedmilhář“ v čele hejtmanů k sobě před kamery přistrčil katolické špičky, aby se sám pochválil za vyjednávací schopnosti. Okázalé selfie Michala Haška s kardinálem a biskupy je k nezaplacení právě ve chvíli, kdy vláda mluví s církvemi raději potichu a bez fotoblesků.

V Brně přitom o moc nešlo – restituce se tu ani neprobíraly. Řeč se točila jen okolo podpory památek nebo rozložení financí na sociální služby, jež nově spadají pod kraje. Ze strany církví šlo zjevně o vynucenou zdvořilost, jakou bývá návštěva u tchýně. Haškův mediální apetit bez ohledu na ostudný škraloup se zatloukáním lánského puče ovšem nenechává na pochybách, že si až do krajských voleb premiérova samozvaného dabéra ještě užijeme.

Ve stínu bitvy o církevní miliardy zůstávají dnešní reálné podmínky, v nichž čeští duchovní často pracují.

Ve stínu bitvy o církevní miliardy přitom zůstávají dnešní reálné podmínky, v nichž čeští duchovní často pracují. Dvanáct tisíc čistého za veřejné služby hned v několika farnostech tu nejsou výjimkou. Ani kardinál Duka si extra nevyskakuje; z jeho 18 tisíc na ruku to po zaplacení bydlení ani jinak nejde.

Co mu běží hlavou, když právě na jeho požehnání při vánoční mši ve svatovítské katedrále stáli ve frontě „potentátci“ z Lidového domu i úřadu vlády, kde mají odškodnění kléru za nenasytnost a opodál ho zjihle sledoval známý „bijec“ církevních restitucí u Ústavního soudu advokát Hrádela, je lepší nevědět.

Prototyp moderního kněze

Ať tak či tak, závist nad vybájeným blahobytem far a poklady klášterů stejně jako předsudky o životě za církevními zdmi nezmlkne ze dne na den. Nová generace kněží ale dokazuje, že na to má.

Třicátník René Václav Strouhal z římskokatolické farnosti v Moutnicích zastane bohoslužby pro tři obce a příval povinností s energií, jež potvrzuje spíše zájem o lidi než o prebendy.

Například třicátník René Václav Strouhal z římskokatolické farnosti v Moutnicích zastane bohoslužby pro tři obce a příval povinností s energií, jež potvrzuje spíše zájem o lidi než o prebendy. Prototyp moderního kněze, jenž stíhá veřejný zájem o jeho služby, nejmodernější technologie a dialog s potřebnými i na sociálních sítích včetně mediální otevřenosti, aniž by záhy vyhořel, bude napříště tím, co církve podrží a oponentům zkomplikuje plány.

Jak nakonec dopadne vyrovnání státu s církvemi a náboženskými společnostmi, ukáže čas. Čeští politici, kteří uvažují nanejvýš v pojmech dnes nebo zítra, natož pak 17 a 30 let, ho za sebou mohou táhnout dlouhé roky. Od voleb k volbám, zákon nezákon. V zemi, kde se ještě tleská komunistům, se nelze divit – důvod církve neodškodnit se tu vždy najde.

Naděje, že právě současná vláda najde odvahu jít proti proudu, není přesto malá. Zda mají Sobotka, Babiš a Bělobrádek na to být spolu státníky namísto sezónních vladařů, sledujme online. Jde přece jen o víc než o peníze…