Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Diskuze

Starostka Duchcova: Od kontrol domácností si nic neslibuji. Ale co mám dělat?

„Chápu lidi, kteří jdou na protiromskou demonstraci, i když ji pořádá Dělnická strana. Je to ovšem smutné,“ říká Jitka Bártová.

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Jo v Sudetech i učitel tělocviku Konrad Ernst Eduard Henlein se
snažil o spořádaný svět. Ne docela neúspěšně, vyhnanci se poučili a od té doby prosperují skvěle. K pochopení třeba se vrátit do nacionalistické zběsilosti roku 1918, bez ohledu na realitu posedlý Beneš si vymýšlel národnosti a existující neviděl. Felvidég mu přišel významější, než pohraničí, které před Velkou válkou odvádělo na daních více než celé Uhry.. Tedy obyvatelstvo tam sveřepé, vesnice vyhnali podél potoků až do hor, a pod ledovcem postavili fabriky. S takovými bych nešpásoval. Hospodářská krize dala šanci je přiskřípnout, oni tedy buntovali dávno před ní, oni byli, kdo zvedl Gotwalda, než od komunismu přešli na socialismus nacionální. Ne zdaleka všichni, např. negramotný Hanzi u mého dědečka v Českém ráji hlad nikdy neměl, pracoval v krizi za stravu bydlení oděv a nemocenské pojištění. Víc děd dát nemohl, měl jednu krávu. Hanz naštípal dříví na roky dopředu. I když potom dostal nacistickou funkci v Reichenbergu (nebyli lidi, to jako dnes), vděčně se k dědovi vracel. Děd nacista nebyl, ani republikán. Měl metál od Karla I. a byl tomuto závazku věrný. Katastrofa vyhnání byla vystřídána neštěstím ještě větším, dosídlením. Kde brát a nekrást? Dokud byli nešikovní lidé, často nezaměstnavatelní, invalidní, duševně nemocní, nebydlící..., uprostřed svých moravských, uherských sousedů, někdo jim pomohl, poradil, pokáral. Jak se jich jejich domovy zbavily, zůstali sami, opuštěni, bezradni, bez schopnosti nejen kooperovat navzájem, ale obvykle i udržet elementární rodinu. Tu doporučuji  kroniky, tehdy se ještě psaly obšírně a na věci nám dnes směšné byli dosídlenci hrdi. Zažil jsem pohřeb stařenky do postele sousedního opuštěného domu, aby se ušetřilo za funebráky a následné předstírání, "že se ztratila". Zažil jsem i tělo amatersky zakopané, co páchlo ještě rok, k radosti psů v obci. Povrchně civilizovaná minorita tedy věděla, kam se má vydat a ke komu připojit, kde bude mezi svými, kde ji nikdo nebude překážet. Tisíciletý instinkt ji tam zavedl. Slepý slepého povede... Než mi vytlučou okna, mám potřebu ukázat příčiny té slabosti, v sousedním i východním Německu jsou v cajku. Pracovat je potřeba nejdříve s majoritou, jak ta posílí, zbytek se přidá. Jak ta kolísá, je nestabilní všechno.  Ne polpotovsky, paneláky se nemusí bourat, ale zničená krajina je k poničení lidí jen krok. Možná začít tam, žabičky, skřivánci.. ale i žížaly. Pozemek bez dotací nejen inspiruje, ale je i pracovní příležitostí. Jak píši výše, děd uživil Hanse i bez sociálky.
0 0
možnosti