Stanislav Štech: Univerzita Karlova musí vzbuzovat úctu, ale přitahovat i mladé

„Strašně mi vadí, že vidím spoustu talentovaných, kteří kvůli kariérním nejasnostem na fakultách odejdou pryč,“ říká kandidát na rektora.

Stanislav Štech je profesorem pedagogické psychologie od roku 2007, ale již čtyři roky předtím se stal prorektorem UK. Je důstojníkem Řádu akademických palem Francouzské republiky. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Stanislav Štech je profesorem pedagogické psychologie od roku 2007, ale již čtyři roky předtím se stal prorektorem UK. Je důstojníkem Řádu akademických palem Francouzské republiky. | foto: © isifa/MAFRA/František VlčekČeská pozice
Stanislav Štech je profesorem pedagogické psychologie od roku 2007, ale již čtyři roky předtím se stal prorektorem UK. Je důstojníkem Řádu akademických palem Francouzské republiky.

Nejstarší a nejprestižnější univerzitu v České republice čeká 25. října volba nového rektora. Do klání o nástupce dosluhujícího Václava Hampla jdou tři uchazeči, jak již ČESKÁ POZICE informovala: děkan Filozofické fakulty Michal Stehlík, prorektor analýz a strategií z Pedagogické fakulty Stanislav Štech a exděkan 1. lékařské fakulty Tomáš Zima. ČESKÁ POZICE všechny tři postupně představuje v sérii rozhovorů. Druhý je s nynějším prorektorem Stanislavem Štechem (jeho programové teze přikládáme v PDF).

Jako první jsme publikovali rozhovor s Michalem Stehlíkem: Univerzita Karlova musí být sebevědomá a otevřenější.

ČESKÁ POZICE: Mohl byste „vypíchnout“ ze svého programu priority, na nichž vám nejvíce záleží, se kterými budete v kampani nejvíce pracovat?

ŠTECH: Rozdělil bych je na priority směrem dovnitř univerzity a priority směrem ven. V určitém ohledu jsou propojené. Ale směrem ven si myslím, že nastal čas, aby Univerzita Karlova (UK) byla ve vzdělávací politice a na mezinárodním poli více vidět v tom, co bych označil jako „definování nové třetí role univerzit“ (první a druhou jsou vzdělávání a výzkum, třetí je těsnější propojení s průmyslem či službami  – pozn. red.). Vidíme, že už dnes řada univerzit sdružených v European University Association (EUA) či v jiných sdruženích naznačuje, že vysoké školy nelze zmodernizovat tím, že se připodobní výrobním podnikům a že jejich hlavní rolí bude připravovat pracovní sílu pro trh práce a hotové inovativní technologické postupy pro podniky.

ČESKÁ POZICE: Co má Univerzita Karlova dělat?

ŠTECH: Myslím, že nově se rodící obrat bychom měli reflektovat i v České republice a přemýšlet nad tím, jaké je poslání univerzit typu Univerzity Karlovy a jak jej prosadit ve společnosti. Prosadit, tím myslím skutečně vysvětlit, proč hlavní poslání klasických univerzit tkví v něčem jiném než ve dvou úkolech, které jsem právě uvedl. Myslím si, že jsme se to dosud snažili dělat, viz dokumenty reagující na Bílou knihu terciárního vzdělávání či naše odmítnutí nového zákona, který chtěl prosadit ministr školství Josef Dobeš, ale pořád to bylo převážně „proti“. Byla to taková kritická a oprávněně destruktivní role.

„Poslání univerzit tkví i v něčem jiném než jen v přípravě pracovní síly pro trh práce a technologických postupů pro podniky“A i když jsme  navrhovali některé pozitivní kroky, myslím, že by stálo za to udělat takovou věc systematicky, získat pro tyto názory i Českou konferenci rektorů a další grémia vysokých škol a snažit se odlišit roli univerzit, neuniverzitních vysokých škol a třeba i pomaturitního profesního sektoru. A pojmout jejich řízení, společenskou kontrolu i legislativní ukotvení odlišně. Takovou diverzifikaci bychom potom mohli lépe vysvětlit veřejnosti.

Tolik, pokud jde o působení směrem ven. A je to celý blok priorit, které nelze odložit, až vyřešíme drobné provozní záležitosti. Myslím si, že bychom měli i více spolupracovat na mezinárodní úrovni a využívat našich pozic v různých mezinárodních univerzitních asociacích ke koordinovanému úsilí na evropské úrovni.

Vlídnější a méně byrokratické prostředí

ČESKÁ POZICE: Akademickou obec bude asi více zajímat, co je pro vás stěžejní směrem dovnitř univerzity.

ŠTECH: Tady vidím tři základní úkoly. Jeden z nich představuje modernizace – i když to slovo nemám rád, přeci jenom univerzitu je nutné v rámci možného oživit. Nechci ovšem, aby se zaměňovaly prostředky za cíle. Dám příklad. Jestliže se v poslední době na univerzitě hovořilo o novém pojetí nakladatelské politiky a o tom, co se nazývá Open Access, je potřeba si uvědomit, že to neznamená, že lidé budou převádět za každou cenu vše na elektronické formy publikování, komunikování a výuky, ale že tato forma komunikace je potřebná tam, kde skutečně zajišťuje daleko kvalitnější výuku a dostupnější  poznatky, což je naše hlavní poslání. A takových míst není málo.

Další prioritou je vyšší atraktivita a přitažlivost univerzity pro studenty a učitele. Myslím si, že UK by měla být vlídnějším prostředím, poněkud méně byrokratickým.

ČESKÁ POZICE: Kdo může za nynější byrokracii?

ŠTECH: Za leccos může i vnější prostředí státní správy, ale za část toho problému si nepochybně můžeme sami... A za třetí, jestliže jsme jednoznačně výzkumná univerzita, jakým způsobem budeme stimulovat a podporovat vědu v propojení s výukou? Výzkumná univerzita je univerzita, která staví na opravdu kvalitním badatelském výkonu, ale zároveň nezanedbává výuku. Poslední dobou cítím, že pod tlakem na výkonnost ve výzkumu bývá někdy kvalita výuky sekundární záležitostí. A to zkrátka nejde. Právě kvalitní výuka je propojená s badatelskými kořeny.

ČESKÁ POZICE: Protikandidátské programy jsou obsáhlejší a detailnější než vaše čtyřstránkové teze. Připravujete ještě rozsáhlejší materiál?

„Nabízím určitě solidní přehled o vývoji sektoru univerzitního vzdělávání v zahraničí“ŠTECH: Ano. Vzhledem k tomu, že nominace a kampaň se rozběhla dřív, než jsem očekával, a protože jsem byl osloven, abych kandidoval, tak jsem připravil to, co předpisy označují jako stručné teze, které byly zveřejněny 27. května. A slíbil jsem, že do 25. září připravím podrobnější program, který zveřejním na svých stránkách. Na tom pracuji.

ČESKÁ POZICE: Když jste své teze porovnával s programy protikandidátů, cítíte, že nabízíte něco víc než rivalové nebo máte téma, ve kterém jste silnější?

ŠTECH: Nemyslím si, že moje teze představují tu jedinou kvalitu a programy protikandidátů jsou nějakým způsobem špatné. Nabízím něco, co doufám, že akademická obec nebo volitelé vezmou v úvahu – a to je zkušenost s řízením Univerzity Karlovy na univerzitní úrovni. To samozřejmě může být vnímáno i jako můj minus, ale doufám, že mám zkušenost i schopnost kritického odstupu od těchto činností, na kterých jsem se podílel. Nabízím určitě solidní přehled o vývoji sektoru univerzitního vzdělávání v zahraničí. Mám zkušenosti i díky svému aktivnímu působení v různých zahraničních grémiích jak v Bruselu, tak v OECD. Tyto zkušenosti přijdou vhod.

Ostatně, cenné jsou i mé čerstvé zkušenosti ze zatím docela úspěšné práce neformální skupiny prorektorů pražských vysokých škol na zlepšení situace v čerpání prostředků z evropských fondů v Praze. Čímž vůbec nechci snižovat zkušenosti protikandidátů s úspěšným řízením velké fakulty.

ČESKÁ POZICE: Je něco, v čem UK vyloženě zaspala, kde cítíte nedostatky?

ŠTECH: Něco jsem zdůraznil již ve svých prioritách. Myslím si, že zlepšit se musí celá řada věcí. Univerzita potřebuje větší otevřenost, pružnost a obecně efektivnější infrastrukturu. Pokud jde o otevřenost, je bezpodmínečně nutné zlepšit komunikaci a spolupráci s fakultami na vnějším obrazu naší univerzity. Nemyslím si, že se toho dá dosáhnout jen tak, že bude výrazně více lidí na odboru vnějších vztahů a že budou pořádat tiskovou konferenci každých čtrnáct dní.

Potíž je v tom, že UK nevystupuje intenzivněji v řadě otázek, které mají společenskou relevanci a zaznívají v dané době v médiích. Kdyby univerzita zorganizovala kulatý stůl odborníků na aktuální témata, může tím zaujmout a plnit svou hlavní „třetí roli“. Například, když se mluví o demografické křivce jako o argumentu ve prospěch druhého pilíře důchodové reformy a proti tomu se argumentuje opět demografickými důvody pro jeho odmítnutí, proč by právě UK nemohla říct ano, toto téma je společensky velmi důležité, pojďte přátelé – ekonom, demograf, sociolog – pojďme k tomu udělat kulatý stůl nebo konferenci.

„Kariérní řád“

ČESKÁ POZICE: Nyní konkrétněji k vašemu programu, k bodu věda. Píšete, že je třeba se „zaměřit nejen na špičky a tzv. excelenci, ale především na průměr a podprůměr tam, kde snad ještě přetrvává“. Co tím míníte?

ŠTECH: Domnívám se, že drtivá většina velmi dobrých univerzit, troufám si říct i těch špičkových, nedosahuje excelence ve všech svých oborech. A ani to nejde. To si jen myslíme, když vidíme, že jsou někde v popředí nějakého žebříčku. To, co je důležité, v čem jsou školy špičkové, nespočívá v tom, že mají dvě vynikající centra a už mají třetí Nobelovu cenu za dvacet let. Špičkové jsou proto, že jsou ve všech oborech, které pěstují, schopni alespoň kvalitního „sledovatelského výzkumu“. Čili nejsou tam obory, které by nebyly schopny držet krok s vysokým standardem evropských a světových univerzit.

Nejsem si jistý, že na UK neexistují obory, které by byly pod touto laťkou. Mou tezi není možné chápat „jánošíkovsky“. Tedy že těm, kteří jsou excelentní, vezmeme a těm podprůměrným a průměrným dáme peníze jen tak, bez dalšího, aby se zlepšili. Myslím spíš to, že je známo, že kvalita se celkově zlepšuje, když se zlepšuje průměr. Ten se zlepšuje tak, že průměrní by měli dostávat na úkor dlouhodobě podprůměrných. Vidím jako úkol pro nejbližší budoucnost zvyšovat standard, a kde bude podprůměr přetrvávat i poté, kdy dostane šanci, tam zasáhnout. Pro to je třeba ve shodě s fakultami a vědeckou radou vytvořit nástroje, a v dohodě s akademickým senátem je přetavit do legislativní a rozpočtové podoby.

ČESKÁ POZICE: Píšete v tezích o vypracování „kariérního řádu“, co tím míníte? Dokážu si to představit u učitelů ve školství základním, středním. Jak to myslíte na univerzitě?

ŠTECH: Nemíním tím nárokový „kariérní řád“, je to v uvozovkách. Neznamená to, že by nový rektor vymyslel závazný kariérní řád, a pak by jej dal fakultám k plnění. Výchozím impulsem je zjištění, že zejména mladým, ale nejen jim, docela chybí jasná pravidla, co od sebe a od fakulty, kde právě dokončují třeba doktorské studium, očekávat. Upřímně si řekněme: často doktorand dokončí se svým školitelem práci. Podle síly a významu školitele na pracovišti a podle toho, jak se vyvine situace a zda jsou tam prostředky, se dotyčný přihlásí do výběrového řízení a je na katedře. Jiný se ocitne v situaci, kdy zrovna nemá tyto možnosti, protože taková situace ad hoc nenastala – a na žádná jasná pravidla nebo kritéria se nemůže odvolat. Proto by měla být – alespoň v hrubých rysech. Neměl by je vytvářet rektor nebo rektorát.

ČESKÁ POZICE: A co má tedy univerzita v této věci učinit?

ŠTECH: Úlohou vedení univerzity je říci: „Milé fakulty, pojďme si popovídat, jak nastavit alespoň nějaký základní řád pro akademické a výzkumné pracovníky, pro doktorandy i postdoky, pro odborné  asistenty, kterým končí termínovaná smlouva. A co se stane, když…“ Aby lidé věděli: Když získám grant Post-doc a výsledkem budou publikace a výstupy určitého druhu, co mohu od svého pracoviště a fakulty očekávat, případně za jakých dalších podmínek? Nebo jiný případ: Nemám za tři roky skoro žádnou opravdu významnou publikaci, ale dělal jsem pro pracoviště něco jiného. Co můžu dál? Na docenturu to v nejbližší době nevypadá. Má takový člověk odejít, nebo ne?

Na každé fakultě je ovšem specifická situace, to nelze nadiktovat paušálně. Ale rektor může vedení a senáty fakult vyzvat, aby do určitého data předložily něco jako „kariérní řád“, který vyhovuje jejich fakultě a bude počítat s transparentním a otevřeným obsazováním kariérních pozic.

ČESKÁ POZICE: To je věc, kterou by mladí asi uvítali...

ŠTECH: Neříkám, že ti mladí, kteří zůstávají, mají jen štěstí, ale strašně mi vadí, že vidím spoustu talentovaných, kteří kvůli takovým kariérním nejasnostem odejdou pryč.

Důraz na magistry a doktorandy je vidět

ČESKÁ POZICE: K dalšímu bodu, studium: Když jsem se bavil s rektorem Mikulášem Bekem z Masarykovy univerzity, říkal, že by chtěli snižovat počty bakalářů, magistrů a přesouvat důraz na magistry a doktorandy. Vidíte to podobně?

ŠTECH: Ale samozřejmě. To má Univerzita Karlova ve svých záměrech od roku 2004, 2005 – to je obecná rétorická figura a obecný cíl, který musí mít výzkumná univerzita. To, co zdůrazňuji, je neutlumovat bakalářská studia, která jsou profesní a již zavedená. Nenechat je stranou jen proto, že náš hlavní důraz je na magistrech a doktorandech, což mimochodem jasně vidíte na vývoji doktorského studia za deset, dvanáct let na UK. Vidíte jasně, že není pravdou, že by se tady nic nedělo, že by se situace v doktorském studiu nezlepšila, byť k ideálu má v některých oborech daleko...

Prvořadý důraz tedy musí být  na kvalitu magisterských a doktorských programů. A v podstatě útlum bakalářů už nastává. Protože je demografický. To je výhoda, že je přirozený, že nebudeme otvírat další a budeme si dávat pozor i na to, které další obory budeme podporovat, aby si nově otevřely navazující magisterský studijní program. Tam musíme být daleko přísnější.

ČESKÁ POZICE: Co si myslíte o fenoménu Massive Open Online Courses (MOOC), které teď letí světem? Spousta univerzit, zvlášť v Americe, se k tomu hlásí. Je to cesta i pro Univerzitu Karlovu, aby se v některých oborech přidala?

ŠTECH: Je to pro mě klasická otázka vztahu prostředku a cíle. Zatím vidím MOOC jako zajímavý nový prostředek a dovedu si představit, že v některých oborech by neměl být takový problém to odzkoušet a využívat. Dokonce si myslím, že již dnes existují možná moduly, kurzy, kde si lze představit, že to může – a řeknu ošklivou věc – suplovat přímou výuku. Samozřejmě jen obtížně výuku experimentální, laboratorní. I tak je tam pořád ještě jedna věc, a v ní souhlasím s lidmi, kteří jsou obezřetní, a to je nejen absence živého kontaktu s vyučujícím, ale i absence komunikace mezi vrstevníky, těch bezprostředních kontaktů. Takové to „jasně, četl jsem to a pojďme se o to pohádat z očí do očí“. To žádné chatování nenahradí. Čím výš jdeme – magistr, doktorand, tak myslím, že ta funkce MOOC bude pouze podpůrná, doplňující, posilující, nikoli suplující, nahrazující.

ČESKÁ POZICE: Psal jste, že by bylo možné ve výuce na UK více používat elektronické wiki nástroje, moduly, otevřený přístup ke vzdělávacím zdrojům, rozvrhy na web a podobně. V čem konkrétně byste se jako rektor angažoval?

ŠTECH: Tam je toho hrozně moc. První věc,  kterou mě pan rektor pověřil v polovině minulého roku, byla příprava nové nakladatelské politiky UK. Pracoval jsem na ní s týmem asi rok a výsledkem je přihlášení se univerzity k Open Access principům. Začít by se nejsnáze dalo výukovými Open Educational Resources. Propojil bych všechny vhodné aktivity.

„Je důležité dát edukačním zdrojům nějaký řád a myšlenku, aby to nebylo pouhé ,chatování‘ nad těmito texty a mělo skutečný přínos pro studenty“Dobře to umí například na našich lékařských fakultách. Jiným příkladem je idea, která zazněla na Fakultě sociálních věd UK, aby studenti dávali na veřejné webovské stránky i některé seminární a jiné práce. To je něco, co bychom měli podpořit i na jiných fakultách. Je ovšem důležité dát edukačním zdrojům nějaký řád a myšlenku, aby to nebylo pouhé „chatování“ nad těmito texty a mělo skutečný přínos pro studenty.

Jinou věcí je vlastní Open Access na publikace časopisecké a na monografie. To bude nejnáročnější a trvám na tom, že to je běh na dlouhou trať. Myslím si, že bychom měli skutečně zvolit přesnou strategii, do kdy a jak to právně i finančně řešit. Finanční otázka je nezanedbatelná, ale jsou zde i složité právní otázky, jako je vymezení zaměstnaneckého díla na rozdíl od díla autorského.

Škola přitažlivá pro zahraniční vědce?

ČESKÁ POZICE: Nyní k další části programu: internacionalizace. Píšete, že chcete atrahovat zahraniční vyučující a badatele. Má na to vůbec škola peníze? Jak učinit, aby byla UK atraktivnější a přicházelo více cizinců?

ŠTECH: My to děláme, prorektor pro zahraniční styky prosadil pobídky nejen v programu fondu mobility, ale teď jsme vytvořili i program podpory kvalitních postdoků. Takže nám sem jezdí třeba dobří badatelé ze zahraničí, kterým je osmatřicet, čtyřicet. Po vyhodnocení fungování tohoto miniprogramu pro atrahování mladých zahraničních výzkumníků a učitelů bychom měli rozhodnout, jak dál a jak ho vylepšit, rozšířit a jak rozložit náklady. Ale uvažte: mysleli jsme, že budeme přehlceni, že ze sedmnácti fakult přijde třeba třicet návrhů, a ono to bylo vždy tak právě na to, na co jsme měli peníze…

Je potřeba se zamyslet nad tím, proč některé fakulty vůbec nenárokovaly za dva tři roky žádného zahraničního postdoka a jestli je překážka doopravdy jen ve finanční spoluúčasti fakulty. Na druhou stranu je ovšem zřejmě iluzorní představovat si jakýsi idylický obraz zástupů zahraničních špiček dychtivých práce u nás. To se týká nejen UK a nejen Česka. Záležet bude samozřejmě i na tom, jak bude v budoucnu UK financována státem a z dalších vnějších zdrojů a jakým způsobem se budou vyvíjet naše kooperace badatelské. Na ně je to vázáno. Lidé přijdou tam, kde ví, že to stojí za to.

ČESKÁ POZICE: A co plán „začlenit zahraniční badatele plnohodnotně do činnosti“ na univerzitě, jak píšete? Myslíte, že už UK funguje mezinárodně? Je dostatek přednášek v angličtině?

ŠTECH: Ve většině oborů a fakult už to tak je, byť je otázka, co znamená „dostatek“. Můžete je najít na lékařských fakultách, na matfyzu, na přírodovědě, o tom netřeba pochybovat. Na farmacii samozřejmě, na FSV na některých oborech, ale i v humanitních a společenskovědních oborech dalších fakult. Postupně jejich počet stoupá, a jestliže jsme dneska na jedenácti dvanácti fakultách, kde by to v krátkém čase neměl být problém, nevidím v tom potíž.

„Chceme být výhradně anglofonní univerzitou? A znamená výuka většiny předmětů v češtině nutně provinciálnost? O tom pochybuji.“Na druhou stranu je třeba říci: Chceme být výhradně anglofonní univerzitou? A znamená výuka většiny předmětů v češtině nutně provinciálnost a nízkou kvalitu? Osobně o tom pochybuji. Pokud jde o plnohodnotné začleňování: takový zahraniční kolega musí být systematicky přítomen ve výuce a konzultacích. Víte, jak to někdy bývá. Kvantifikátor je problém. Přijede někdo významný, a teď se napíše: „Nezapomeň, profesor Hardy přednáší 2. října, 26. října a 3. listopadu a tady jsou témata jeho přednášek.“ Je-li tady takový člověk na semestr, myslím si, že by to mělo mít jinou podobu. Na rok? O tom ani nemluvě.

ČESKÁ POZICE: Dalším vaším bodem jsou vnější vztahy univerzity, které se UK příliš nedaří, řekl bych. Co udělat pro to, aby byla UK víc vidět? Jak víc zapojit vědce, aby popularizovali svá témata?

ŠTECH: Musíme o sobě vědět. Někdy kolem roku 2005 odbor vnějších vztahů vytvořil databázi, ve které bylo několik stovek, možná 400 či 500 odborníků z UK v různých oborech, kteří byli „k dispozici“ k veřejným vystoupením. Vedle toho se uzavřely dohody a smlouvy s Českým rozhlasem, Českou televizí. Na ČT2 běžel seriál pořadů o vědě, existuje těsná kooperace s Historií.cs. Ale po čase to začalo fungovat nekoordinovaně. S těmito odborníky jsme dostatečně nepracovali, fakulty si propagaci začaly dělat samy, nebo to dokonce byla individuální záležitost pracovníků. Sice jsme připravili databázi, sice máme smlouvy, ale jako by tomu chybělo živé propojení s fakultami.

Měla by existovat taková vzájemná důvěra a spolupráce, že o svých počinech a výsledcích budou informovat odbor vnějších vztahů rektorátu a ten pružně zareaguje, a naopak. A když je tam blízkost tématu tomu, co se děje na jiných fakultách, tak se to sdělí, propojí. I když odbor vnějších vztahů udělal velký kus práce, pokud jde o záležitosti standardní, jako je i-Forum, časopis Fórum, vidím stále velké rezervy. Mám pocit, že UK by měla být více vidět: ne barnumsky, nepředvádět se a každých čtrnáct dní dávat do médií, co jsme zase objevili. Ale vadí mi, když tam, kde je jasná spojitost s UK, naši odborníci někdy vystupují v médiích jako sólisté…

Vadí mi, že o Univerzitě Karlově jsou zprávy buď kusé, nebo jako o univerzitě, která je tradiční, rigidní, která těží hlavně ze svého jména. Já bych nechtěl, aby ten obraz byl: no jo, nejstarší a těží jen ze svého jména. Ano, je to tak, UK je nejstarší, ale žije, reaguje na současný svět a rozvíjí se.

ČESKÁ POZICE: Jak se vám líbí nový web cuni.cz? Ten starý byl trochu pro ostudu...

ŠTECH: Předešlu, že nejsem velký uživatel internetu. Stačí mi „základní orientace“ a to, že se dostanu do databází svého oboru. Nejsem na Facebooku a Twitteru, není to můj styl. A přetvařovat se nemám zapotřebí. Příliš velkou účast na těchto médiích spatřuji jako něco, co trošku trivializuje myšlení a někdy svádí  ke spontánním, až zbrklým reakcím. Vůbec tím však nepopírám nutnost mnohem aktivnější role UK na sociálních sítích.

Pokud jde o nový web, asi tedy nejsem ten, kdo by řekl, jak to má být líp a jinak. Současný web mi vyhovuje v zásadě proto, že je malinko dynamičtější, mám možnost snadno se dostat ke spoustě informací i na stránky fakult. To, co jsem zatím potřeboval, si tam najdu s větším přehledem než v předchozím. Jsem ale samozřejmě připraven naslouchat hlasům případných kritiků.

ČESKÁ POZICE: Co říkáte tomu, že třeba děkan FF UK Stehlík na Facebooku komunikoval případ Umberta Eca? Mají se takové věci sdílet na sociálních sítích?

ŠTECH: Právě proto jsem říkal, že tato média nevyužívám. Facebook je podle mě vhodný jako platforma pro neformální komunikaci názorů spíše na soukromé záležitosti s přáteli a známými a pro prezentaci institucí a firem. Ventilovat jako představitel instituce takovéto věci na Facebooku nepovažuji za nejšťastnější, protože pak bychom mohli podobně řešit fakt, že někomu vědecká rada v tajném hlasování neschválila třeba profesuru. A roztáčet spirálu domněnek a „drbů“ typu: Představte si, že v diskusi se říkalo, že zneužívá práce doktorandů, potom bylo 27 hlasů proti, ale my nevíme, zda kvůli tomu, protože to bylo tajné. To ale asi udělal tamten. Co je to za lidi ve vědecké radě? Myslím si, že je nešťastné to tímhle způsobem otvírat veřejnosti bez korektního vylíčení alespoň základních souvislostí.

Hypotetický rektor Štech ke kauze Putna

ČESKÁ POZICE: Rektor stockholmské Karolinsky oficiálně podpořil průvod gayů. Myslíte, že by to mohl rektor v Česku udělat? Udělal byste to vy?

ŠTECH: Přímá podpora pochodů gayů je věc, na kterou jsou v akademické obci naprosto rozdílné názory. Nevidím důvod, proč bych to jako reprezentant instituce osobně podporoval. Navíc, pak by mi někdo mohl oprávněně vytknout, proč jsem se nevyjádřil k jiným věcem od soužití s menšinami, přes neonacisty až po eutanazii či jiná témata. Necítím takovou potřebu. Na druhou stranu podpora principu tolerance by byla samozřejmě něco úplně jiného.

ČESKÁ POZICE: A jestliže by v takovém průvodu byl pracovník UK?

ŠTECH: Jestliže někdo udělá fotku a řekne: Pracovník vaší univerzity byl na něčem takovém, nemám s tím problém. Pokud porušil zákon, třeba vykřikoval něco rasistického, podněcoval k násilí apod., pak bych reagoval jako představitel UK.

ČESKÁ POZICE: Hypoteticky jste již rektorem a běží kauza Putna. Jak byste se zachoval v nastalé situaci? Podobně jako pan rektor Václav Hampl?

ŠTECH: V zásadě podobně. Nevím přesně, co si s prezidentem pan rektor osobně říkal, ale rektorovy první reakce byly správné. Vážnou výhradu bych asi vyřejně vyjádřil ke slibu ministra, že urychleně připravíme novelu a přeneseme to na ministra. To bych se určitě snažil nějakým způsobem zdvořile, leč jednoznačně naznačit, že prezident by měl konat dle toho, jak velí Ústava a že ministerské řešení je skoro nejhorší z možných. Zdůraznil bych, že jsme půl roku diskutovali nad novelou zákona o vysokých školách, kde jsme se shodli, že profesury zůstanou, jak byly. Čili jde o konzistentnost postoje. To ale neznamená, že rektor Hampl s tím vším souhlasil. Jen neměl potřebu to komentovat tímto způsobem. Chtěl, aby se aktuální horká kauza, osobní pro kolegu Putnu, vyřešila.

Bez ekonomického průšvihu

ČESKÁ POZICE: Poslední segment vašich tezí: infrastruktura, organizace řízení, rozpočet. UK má rozpočet zhruba osm miliard ročně. Máte před tím respekt?

ŠTECH: Obrovský. Nesmírně si vážím toho, že Univerzita Karlova od roku 1989 nikdy nevyrobila žádný ekonomický průšvih, nebyla v deficitu, nezodpovědně se nezadlužila – a to i bez významného přílivu evropských peněz. Tím chci říct, že respekt ano, ale UK s těmi prostředky dokázala hospodařit velmi uváženě a v situaci, která je rozhodně méně příznivá než pro univerzity mimo Prahu.

ČESKÁ POZICE: A co problematický nákup budov v Opletalově ulici?

ŠTECH: Tohle není moje agenda, ale podle mého soudu byl tento nákup pro Filozofickou fakultu UK vykonán s nesmírnou obezřetností a byl opakovaně projednán a schválen ministerstvem školství i ministerstvem financí (které prostředky na nákup poskytlo) a následně zkontrolován Nejvyšším kontrolním úřadem (NKÚ). Znalecký odhad nebyl jeden, ale dokonce tři.

ČESKÁ POZICE: Vidíte v současném počtu sedmnácti fakult UK možnost, že by nějaká přibyla, ubyla, nebo došlo ke spojení ?

ŠTECH: Ne. Pokud jsou nějaké třenice, problémy, nápady a projekty, tak bych hledal cestu, jak v rámci současného uspořádání třeba zajistit mezioborovou spolupráci, kdyby k tomu byly důvody. Vzniknou-li takovéto nové situace, nevidím řešení ve vytvoření nové fakulty. Znamenalo by to nárůst administrativy a komplikaci řízení.

ČESKÁ POZICE: Máte už představu o svých prorektorech?

ŠTECH: Typově určitě. Není to tak, že bych měl domluvené  lidi, abych mohl jejich jména veřejně prezentovat. Mojí zásadou je neporcovat předčasně medvěda, to bych si netroufl. Ale chtěl bych, aby z dnešního vedení UK byla v nějaké spíše minimální míře zajištěna kontinuita.

ČESKÁ POZICE: Totéž platí o kvestorovi?

„Chtěl bych nejprve i za pomoci vnějších hodnotitelů provést důkladné hodnocení fungování celého rektorátu, včetně vazeb na členy vedení univerzity“ŠTECH: U kvestora vám to řeknu klidně i konkrétně. Rozdělme si jeho fungování na makro- a mikroúroveň. Myslím si, že musíme vyjít z vyhodnocení toho, jak se celkově hospodařilo, jak fungovaly věci na „makro“ úrovni. Na ní fungovaly velice dobře. Mám na mysli záležitosti rozpočtu a jeho hlídání. Určitý problém je na mikroúrovni – je vůbec možné v dnešní situaci, aby jedna osoba zajišťovala chod rektorátu od fungování správy budov a úklidu, přes de facto provozní řízení odborů, a současně řešila s ministerstvem školství kritickou otázku špatné položky v rozpočtu investičního projektu na kampusy? A těch úkolů za poslední roky výrazně přibylo. To je ten hlavní problém. Řešení možná bude spočívat v nové dělbě pravomocí. Ale toto všechno je výsledek mého intuitivního nazírání. Chtěl bych nejprve i za pomoci vnějších hodnotitelů provést skutečně důkladné hodnocení fungování celého rektorátu, včetně vazeb na členy vedení univerzity, nikoli pouze formální audit.

ČESKÁ POZICE: Jaká je vaše vize UK v 21. století v pár slovech?

ŠTECH: Univerzita, která i nadále vzbuzuje úctu a respekt a současně je atraktivní pro mladé lidi.

ČESKÁ POZICE: Dokážete odhadnout, jakou máte šanci stát se rektorem UK právě vy?

ŠTECH: V této chvíli to nedokážu a myslím, že se to v září, říjnu bude ještě vyvíjet. Můj odhad je, že první kolo bude možná těsné.

ČESKÁ POZICE: Co bude dál, kdyby se Stanislav Štech rektorem nestal?

ŠTECH: To je podobné jako s tím porcováním medvěda. Může se stát, že budu mít na výběr dvě možnosti: buď pokračovat dál v řídících funkcích ať už na katedře, nebo univerzitě, pokud by mi něco takového bylo nabídnuto. To je ale věc, kterou bych velmi, velmi zvažoval, protože po deseti letech ve funkci prorektora je někdy těžké se ještě donutit znovu a znovu motivovat k věcem, které jsou více servisní a méně koncepční. Druhá varianta je, že odejdu z přímé řídící práce pro UK a budu se věnovat bádání, výzkumu a psaní, což mi hodně chybí. Pocitově bych v takovém případě nejvíce uvítal návrat k tomu, co mi chybí.

msebek presunuto jinam presunuto jinam 18:01 20.9.2013

Počet příspěvků: 24, poslední 23.9.2013 06:06 Zobrazuji posledních 24 příspěvků.