Stane se Angela Merkelová lídryní svobodného světa?

Pro mnoho politických komentátorů byl rok 2016 nejhorší v tomto tisíciletí – vystupňování války v Sýrii, brexit a zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA. Za této situace by Evropa potřebovala silnou německou kancléřku Merkelovou. Její pozice je však oslabená a letošní volby v Německu ji značně omezují.

Petr Pietraš 21.2.2017
Německá kancléřka Anela Merkelová při projevu na sjezdu CDU, který ji má zvolit... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Německá kancléřka Anela Merkelová při projevu na sjezdu CDU, který ji má zvolit... | foto: Reuters
Německá kancléřka Anela Merkelová při projevu na sjezdu CDU, který ji má zvolit... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Britský deník The Financial Times zveřejnil článek, v němž se píše, že v důsledku změn po nástupu Donalda Trumpa do postu amerického prezidenta se od německé kancléřky Angely Merkelové očekává, že převezme od Baracka Obamy roli lídryně svobodného světa. Loni v listopadu pak vyšel v americkém deníku The New York Times článek, podle nějž je posledním obráncem svobodného Západu.

Merkelová sice tyto požadavky označila za groteskní a absurdní, ale podle listu The Financial Times není žádný jiný vhodný kandidát, který má stejně obdivuhodné chování a ochotu bojovat za demokracii, svobodný obchod a otevřenou společnost. Bývalý americký velvyslanec v Berlíně John Kornblum pak v Německu a Merkelové vidí jedinou alternativu jak k evropskému, tak transatlantickému populismu.

Neblahé důsledky

V ostrém protikladu k těmto úvahám, které v Německu žádného prominentního a seriózního zastánce nemají, je skutečnost, že Merkelová nikdy za demokracii nebojovala a až do pádu berlínské zdi pracovala v Institutu fyzikální chemie Akademie věd NDR v Berlíně, kde byla kulturní referentkou komunistické Svobodné německé mládeže (FDJ) a podle důvěryhodných svědectví měla na starosti agitaci a propagandu.

V době, kdy byla Angela Merkelová německou kancléřkou, její neústupnost přispěla k ekonomickému vykrvácení Řecka, posílily protievropské nálady na jihu Evropy, byla prodlužovaná krize eurozóny a v neposlední řadě se odehrál brexit

Ani vývoj Evropské unie, srdeční záležitosti jejího učitele Helmuta Kohla, nepotvrzuje oprávněnost vedoucí role Německa. V době, kdy byla německou kancléřkou, totiž její neústupnost přispěla k ekonomickému vykrvácení Řecka, posílily protievropské nálady na jihu Evropy, byla prodlužovaná krize eurozóny a v neposlední řadě se odehrál brexit.

Craig Oliver, šéf oddělení pro komunikaci bývalého britského premiéra Davida Camerona, napsal knihu Unleashing Demons: The Inside Story of Brexit (Uvolnění démonů. Příběh brexitu) o zákulisí a důvodech vedoucích k brexitu – a nevidí selhání strategie britské vlády u sebe ani u Camerona.

Podle něho bruselská byrokracie ani Merkelová nikdy nechtěly žádný kompromis: „Byli jsme přesvědčeni, že nám Evropa něco nabídne, když budeme stát nad propastí. Vždyť jsme druhá největší ekonomika v EU, přispíváme 20 procenty do rozpočtu a máme nejen největší armádu, ale i diplomatický aparát. Mysleli jsme si, že nějaký kompromis nastane, že zvítězí lidský rozum a najde se nějaká dohoda.“

Absurdní představa

Merkelová nikdy nebyla ochotná diskutovat o svobodě pohybu, a proto o vývoji rozhodli ti, kdo se cítili ohroženi neomezeným přistěhovalectvím a zatížením sociálních systémů. Z této perspektivy se nejeví odchod Británie z EU neodvratný, ale důsledkem neschopnosti evropských politických elit nabídnout Londýnu kompromis, který by Brity přesvědčil v EU zůstat. Nedůvěru k EU pak například ukazuje průzkum společnosti KPMG mezi manažery automobilového průmyslu – podle 60 procent dotázaných se EU do roku 2025 rozpadne.

Představa, že USA budou přihlížet, jak za peníze jejich daňových poplatníků Německo každoročně zvyšuje svůj obchodní přebytek a současně přebírá pozici morálního vůdce a obránce svobodného světa, je absurdní

S rolí lídra svobodného světa je spojená zodpovědnost a vojenská schopnost prosadit svou vizi mezinárodního řádu – například ochranu a bezpečnost mořských cest, z čehož má Německo jako exportní supervelmoc velký prospěch. Kromě USA však nemá zatím žádný stát, ani Čína, dostatečné vojenské kapacity, aby tuto roli po nich převzal.

Německá armáda – Bundeswehr – je dlouhodobě podfinancována a o jejím nefungování se v Německu často veřejně diskutuje. V roce 2015 si například při manévrech v Norsku němečtí vojáci z nouze natřeli násady od košťat na černo a nahradili jimi chybějící hlavně tanků. Z 216 bojových letadel může jen 69 vzlétnout.

Představa, že USA budou přihlížet, jak za peníze jejich daňových poplatníků Německo každoročně zvyšuje svůj obchodní přebytek a současně přebírá pozici morálního vůdce a obránce svobodného světa, je absurdní.

Lídr aspoň na domácí půdě

Německo není schopné převzít vedoucí roli na světové ani na evropské úrovni, přičemž by mnoha Němcům stačilo, kdyby měli lídra aspoň na domácí půdě. Terorista na berlínském vánočním trhu je jedním z dlouhé řady pachatelů trestného činu, kteří měli po zamítnutí žádosti o pobyt Německo opustit. Země severní Afriky jim ale odmítají vystavit potřebné dokumenty, a proto zůstávají, přestože německá policie o jejich nebezpečnosti ví.

Německo není schopné převzít vedoucí roli na světové ani na evropské úrovni, přičemž by mnoha Němcům stačilo, kdyby měli lídra aspoň na domácí půdě

To, že se letos během silvestrovské noci v Kolíně nad Rýnem nic nestalo, je jen díky na německé poměry předimenzované přítomnosti policie. Navzdory tomu se v centru města pohybovalo ve velkých skupinách více než tisíc Severoafričanů, což svědčí o jejich organizovanosti.

A současně provokovali, kdo tentokrát převezme kontrolu nad veřejným prostorem. Podle novinářů byla nápadná nepřítomnost žen, což ukazuje, že svobodná oslava ve veřejném prostoru získala novou dimenzi – Německo má problém zajistit bezpečnost svých občanů doma, natož prosadit vlastní zájmy v zahraničí.

Loni v listopadu se v Německu odehrál jeden z dosud největších kybernetických útoků, přičemž více než 900 tisíc klientů Telekomu nemohlo používat telefon, internet ani televizi. Zatím se neví, kdo je za tímto útokem, ale reakce Merkelové svědčila spíše o její rezignovanosti než lídrovské rozhodnosti: „Kyberútoky jsou normální a musíme se naučit s nimi žít.“

Jedno z největších rizik roku 2017

Po útoku na zmíněný berlínský vánoční trh, při kterém zemřelo dvanáct lidí, zanechal projev Merkelové více otázek než odpovědí. „Miliony lidí, a já také, si dnes klade otázku, jak žít s tím, že při návštěvě vánočního trhu může někdo vraždit.“ A přiznala, že odpověď nezná. Reakce francouzského prezidenta Françoise Hollanda po teroristickém útoku na redakci Charlie Hebdo, když otřesení Francouzi potřebovali rozhodná slova, byla naprosto odlišná.

V nejnovější studii Top Risks 2017 společnosti Eurasia Group je německá kancléřka Angela Merkelová uvedena jako jedno z největších politických rizik roku 2017

Hollande je sice nejméně oblíbeným francouzským prezidentem od druhé světové války, navzdory tomu ukázal, co znamená být lídrem v době těžké zkoušky národa: „Jsme svobodný národ, který neuhne žádnému tlaku, a nebojí se, protože bojujeme za ideu, která je větší, než jsme my sami, a jsme schopni ji bránit všude tam, kde je ohrožen mír.“

Evropa by silnou německou kancléřku Angelu Merkelovou potřebovala, ale její pozice je oslabená a letošní volby ji značně omezují. Střízlivý pohled reprezentuje americký politolog Ian Bremmer, zakladatel společnosti Eurasia Group, která každý rok vydává studii Top Risks Report, jež informuje firmy a investory o největších globálních problémech.

V nejnovější studii Top Risks 2017 je Angela Merkelová uvedena jako jedno z největších politických rizik roku 2017. Podle Bremmera představuje hrozba izolacionismu USA, nárůst čínských ambicí, což nevylučuje ani válečný konflikt, a politická slabost německé kancléřky směs, která dělá z roku 2017 politicky nejdramatičtější od druhé světové války.