Stane-li se Donald Trump prezidentem, skončí globalizace

Donald Trump instinktivně pochopil, že ideologie přestává hrát rozhodující roli. Jeho volební kampaň se nese v duchu sloganu „amerikanismus, nikoli globalizace“, a pokud v prezidentských volbách zvítězí, bude to mít pro zbytek světa dalekosáhlé důsledky. Přinejmenším se změní světový řád.

Petr Pietraš 8.10.2016
Pro republikánského kandidáta byla debata šancí ukázat se disciplinovaně. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Pro republikánského kandidáta byla debata šancí ukázat se disciplinovaně. | foto: ČTK
Pro republikánského kandidáta byla debata šancí ukázat se disciplinovaně. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Předvolební kampaň, z níž vzejde příští prezident USA, vstupuje do závěrečné fáze a zatím se zdá, že nic není jako dříve. Nejenže Donald Trump uspěl v republikánských primárkách, ale i neustále snižuje náskok kandidátky demokratů Hillary Clintonové. Od začátku finanční krize v roce 2008 pak globalizace přešlapuje na místě a růst světové obchodní výměny zpomaluje. Vystrašené střední třídě klesají příjmy, přičemž elity tyto její obavy ignorují. Navíc se formuje další migrační vlna a nebezpečí terorismu.

Tradičním receptem politiků bývají sliby voličům z vlastní ideologické základny, že buď sníží daně, nebo rozšíří sociální programy. Trump však instinktivně pochopil, že ideologie přestává hrát rozhodující roli a místo ní nabízí identitu. Jeho kampaň se nese v duchu sloganu „amerikanismus, nikoli globalizace“, a pokud v prezidentských volbách zvítězí, bude to mít pro zbytek světa dalekosáhlé důsledky.

Emoční pancíř Hillary Clintonové

„Ta ženská mi připomíná sadistickou zdravotní sestru z psychiatrické kliniky,“ prohlásil britský ministr zahraničních věcí Boris Johnson o Hillary Clintonové. To není příliš šarmantní vyjádření, ale vystihuje její největší problém – neoblíbenost. Clintonová ztělesňuje washingtonský establishment a za dobu strávenou ve vrcholné americké a mezinárodní politice si vytvořila emoční pancíř, který nic nepropouští, a proto vytváří dojem nedostupnosti.

Hillary Clintonová ztělesňuje washingtonský establishment a za dobu strávenou ve vrcholné americké a mezinárodní politice si vytvořila emoční pancíř, který nic nepropouští

Americký novinář a spisovatel Carl Bernstein, který se podílel na odhalení aféry Watergate, zveřejnil v roce 2007 její biografii A Woman in Charge: The Life of Hillary Rodham Clinton (Žena ve vedení. Život Hillary Rodham Clintonové), a přestože patří k jejím příznivcům, ani on o ní nezakrývá, že má „problematický vztah k pravdě“. A většina Američanů si i proto myslí, že je vypočítavá a nepoctivá.

Její touha po moci a jednání se podřizují budoucím cílům, což nejlépe ukázal sexuální skandál jejího manžela Billa, tehdejšího prezidenta USA, se stážistkou v Bílém domě Monikou Lewinskou. Ten ji nejen před celým světem ponížil, ale navíc i pod přísahou lhal, za což mu hrozilo odvolání. Navzdory tomu ho Hillary Clintonová bránila zuby nehty a aféru označila za republikánský komplot, jenž má zničit vzestup jejího manžela i jí samé.

Důsledky souboje se Sandersem

Hlavním problémem Hillary Clintonové nejsou Trumpovy schopnosti, ale její nedůvěryhodnost a chyby, například neochota přiznat, že neměla používat privátní server pro státní e-mailovou korespondenci, zamlčování svého zdravotního stavu či označení poloviny Trumpových voličů za ubožáky.

Clintonová se musela v souboji se Sandersem profilovat více levicově, což ji může poškodit u středových voličů, kteří by jí jinak dali svůj hlas

Nemusí jí vyjít ani sázka na emancipaci – skutečnost, že je ženou, aby byla zvolena prezidentkou, totiž již mnoha mladým voličkám nestačí. Americkým prezidentem by měla být i správná osobnost, což především splňoval Bernie Sanders, a není vůbec jisté, že jeho příznivci dají Clintonové svůj hlas. Nemají totiž v úmyslu zapomenout, že se vedení demokratů snažilo Sanderse bojkotovat a od začátku ji favorizovalo, jak ukázala e-mailová korespondence, již zveřejnil WikiLeaks.

Clintonová se navíc musela v souboji se Sandersem profilovat více levicově, což ji může poškodit u středových voličů, kteří by jí jinak dali svůj hlas. Příští americký prezident bude totiž jmenovat několik soudců do Nejvyššího soudu USA a mnoho voličů nebude chtít, aby se tato instituce na jednu generaci posunula názorově do leva.

Bojovník proti establishmentu

Trumpovi podobně jako Clintonové důvěřuje jen malá část Američanů, ale na rozdíl od ní se mu podařilo stylizovat do role bojovníka proti washingtonskému establishmentu. Jeho výhodou je, že se bílí manuálně pracující již během Reaganovy éry posunuli od demokratů k republikánům. Jejich konzervativním hodnotám odpovídá mnohem více Republikánská než Demokratická strana, která od šedesátých let obhajuje menšiny a liberální městské elity, jež mají tolerantní postoj k potratům, sňatkům osob stejného pohlaví, ekologii a k imigraci.

Trumpovi podobně jako Clintonové důvěřuje jen malá část Američanů, ale na rozdíl od ní se mu podařilo stylizovat do role bojovníka proti washingtonskému establishmentu

Republikáni sice dosud nemají adekvátní ekonomický program – stále je zaměřen na prosperující část americké společnosti –, ale Trump tento nedostatek vyrovnává kritikou globalizace, kterou trpí střední třída, a na rozdíl od oficiální republikánské linie nezpochybňuje důchodové a zdravotní programy, které vznikly za demokratických prezidentů. Jeho kritika se omezuje na to, že by neměly být pro ilegální přistěhovalce.

Po dvou čtyřletých obdobích demokratických vlád roste pravděpodobnost změny, protože americký volič chce nejen novou tvář, ale i si vyzkoušet něco nového, a proto má tak velký význam mobilizace vlastních stoupenců, aby šli volit. Baracku Obamovi se to podařilo u afroamerických a hispánských voličů, což vedlo k jeho zvolení. Potenciál Clintonové je v tomto ohledu omezený, protože u těchto menšin nelze výrazné zvýšení volební účasti předpokládat.

Možná naposled

V Trumpův prospěch hraje, že možnost získat nové voliče je ze všech částí amerického obyvatelstva nejvyšší u bílých manuálně pracujících. Jen 55 procent z nich totiž chodí pravidelně k volbám – na rozdíl od 70 procent bílých duševně pracujících, kteří většinou volí demokraty.

Trump potřebuje okolo 70 milionů hlasů, což není nereálné, ale v důsledku demografického vývoje je to možná naposled, kdy se lze stát americkým prezidenta na základě hlasování bílé Ameriky

Pokud se Trumpovi podaří tuto skupinu zmobilizovat, aby mu dala hlas, a navíc se odehraje teroristický útok, není nepravděpodobné, že bude díky této vlně, neboli takzvané poslední vzpouře bílých mužů, zvolen. Trump potřebuje okolo 70 milionů hlasů, což není nereálné, ale v důsledku demografického vývoje je to možná naposled, kdy se lze stát americkým prezidenta na základě hlasování bílé Ameriky.

Urážky menšin, přistěhovalců a žen signalizují, že Trump vsadil na hlasy nespokojené, dosud většiny bílých ze střední třídy. Ta má pocit, že se stala obětí deregulace a globalizace, jež způsobily přesun jejích pracovních míst do Číny. Především jim je určen Trumpův slogan „Udělat Ameriku opět velkolepou“, který vyjadřuje nostalgii po světě, kdy práce u výrobního pásu v továrně stačila na uživení rodiny, přestože se žena starala doma o děti, a nebylo problémem splatit hypotéku.

Tento svět ale již neexistuje a bílý muž čelí mnoha problémům, které si ještě před 20 lety nedokázal představit. Nezaměstnanost sice klesá a akciový trh láme rekordy, ale spodní třídě se ekonomický vzestup vyhnul. Příjmy těchto domácností očištěné o inflaci jsou na úrovni poloviny devadesátých let a stále větší část střední třídy ekonomicky upadá.

Bílí manuálně pracující

V polovině 20. století se v továrnách dalo vydělat i bez vysokoškolského diplomu dost peněz na uživení rodiny, sňatky se stejně jako hypotéky uzavíraly brzy a míra zaměstnanosti byla vysoká. V roce 1950 bylo 86 procent mužů starších 16 let výdělečně činných. V šedesátých letech se ale situace začala měnit a od té doby je pro bílé s nízkou kvalifikací stále těžší splnit si americký sen.

Po přesunu pracovních míst do Asie se zhoršily nejen ekonomické a manželské vyhlídky bílých manuálně pracujících, ale začala se i zkracovat jejich průměrná délka života

Mělo-li na začátku sedmdesátých let 95 procent mužů mezi 30 a 40 lety zaměstnání, dnes je to jen 80 procent. Jejich ekonomický pokles s sebou nese i nižší možnost sňatku. Na konci šedesátých let bylo 90 procent mužů z této skupiny ženatých, dnes jen polovina, a to nejen kvůli nárůstu kvalifikace a soběstačnosti žen, ale i prodlužující se době, kdy mladí muži bydlí u rodičů, protože mají nízký nebo žádný příjem.

Po přesunu pracovních míst do Asie se zhoršily nejen ekonomické a manželské vyhlídky bílých manuálně pracujících, ale začala se i zkracovat jejich průměrná délka života. Příčinou jsou drogy, sebevraždy a alkoholismus, které zasáhly tradiční venkovskou Ameriku, a především bílé muže s nižším vzděláním.

S tím souvisí i nárůst pnutí mezi jednotlivými etnickými skupinami. Dokud se totiž bílé většině dařilo relativně dobře a měla perspektivu, že její společenský vzestup je možný, byla velkorysejší vůči antidiskriminačním programům pro menšiny i barevně neutrálnímu přistěhovaleckému systému.

V roce 1960 bylo 80 procent přistěhovalců z Evropy, v roce 2010 90 procent z neevropských zemí. Individuální přístup totiž nepočítal s přistěhovalectvím rodinných klanů – za otcem se přistěhují sourozenci, jež následují jejich děti, které si své manželské partnery hledají v rodné zemi. Odhaduje se, že v roce 2044 klesne podíl bílého obyvatelstva v USA pod 50 procent.

Elity a zbytek společnosti

Zažívat vlastní marginalizaci znepokojuje, ale ještě více zneklidňuje postoj elit, kterým možnosti poskytované globalizací vyhovují a nespokojenost spodní třídy společnosti nesdílejí. Ta sice může chodit k volbám a odevzdat hlas některé politické straně, ale již léta nic neovlivňuje.

Zatímco elity přemýšlejí a jednají v mezinárodním kontextu, stále více obyvatel má existenční problémy. Společenský a ekonomický propad většiny, jež nepatří k elitám, je trvalý.

Navzdory republikánské většině v Kongresu se ekonomická situace manuálně pracujících nezlepšuje a stále větší část střední vrstvy má existenční obavy. Ani zvolení stále radikálnějších politiků situaci nezlepšilo, ale naopak zhoršilo – nastalo zablokování Kongresu a každý pokus o kompromisu je interpretován jako slabost. Vezme-li se produktivita politického procesu na základě počtu schválených zákonů, pak jsou USA již dlouhou dobu v kómatu.

Globalizace je asymetrická a i v prosperujících společnostech existují skupiny, které z ní nemají prospěch. A pokud jejich problémy elity ignorují, důsledkem je společenské pnutí – zatímco elity přemýšlejí a jednají v mezinárodním kontextu, stále více obyvatel má existenční problémy. Společenský a ekonomický propad většiny, jež nepatří k elitám, je trvalý.

Elitám vyhovuje deregulace, volný pohyb kapitálu a imigrace poskytující levnou pracovní sílu, protože jim umožňují uplatnit své schopnosti a ve školách, kam posílá vlastní děti, se reprodukuje. Společenské třídy, jejichž akční rádius je omezen na lokální prostředí, zažívají zánik pracovních míst a imigraci, která se vymkla kontrole.

Důsledkem je kulturní destabilizace, rychlejší ekonomický propad a rozpad státního školství, v němž se jazyk původních obyvatel stává menšinovým, což vedlo například v Německu k diskusi, zda se má mimo školní třídy povinně mluvit německy.

Hrozba smršti

Příkladem člena arogantních elit je předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, který prohlásil, že mu je jedno, kdo podepíše obchodní dohodu Evropské unie s Kanadou, hlavní je, že bude platná. V mezinárodním kontextu se pro elitu, k níž patří i experti, rozšířily možností přes hranice národního státu.

Optimistické nebe mezistátní obchodní výměny se na národní úrovni zatahuje a hrozí nejen bouřka, ale dokonce smršť, jejímž prvním příznakem jsou populistická hnutí v celé Evropě, brexit a Donald Trump

Regionální úroveň ale přestává názor elit nebo odborníků zajímat, protože nejedna nediskutovatelná moudrost se ukázala neplatná – například, že po získání ekonomických svobod bude střední třída požadovat i svobody politické, což se však v Číně nepotvrdilo. A platí to i pro neviditelnou ruku trhu – subvenční programy Evropské unie totiž popírají férovou hospodářskou soutěž, protože trh deformují.

V době záporných úroků přestává fungovat spoření a životní pojistky a centrální banky nejen peníze vnucují, ale některé státy, například Německo, odměňují za to, že si peníze vypůjčí. Šíření svobodných informací se sice díky moderním technologiím zbavilo závislosti na monopolu tradiční novinařiny, ale současně se vytratila kontrola moci médii. Symptomatické je, že se kolektivní inteligence, pokud se může svobodně vyjádřit, vždy obrátí proti názoru elity a expertů, což například ukazují referenda v EU a brexit.

Jedna z teorií pro akciové a burzovní trhy tvrdí, že nejlépe jejich chování popisují zákony termodynamiky. Po osvobozujícím impulsu z uvolnění světového obchodu a deregulace kapitálových trhů se ale kyvadlo vývoje vrací a nastává zpětný úder jako při výstřelu z pušky, která nebyla řádně opřená o rameno. Optimistické nebe mezistátní obchodní výměny se na národní úrovni zatahuje a hrozí nejen bouřka, ale dokonce smršť, jejímž prvním příznakem jsou populistická hnutí v celé Evropě, brexit a Donald Trump.

Souhlas všech zúčastněných

Pokud bude Donald Trump zvolen prezidentem USA, pak tou částí společnosti, která globalizaci kritizuje, a navíc to bude mít dalekosáhlé důsledky na světový řád. Po pádu železné opony v roce 1989 vznikl světový řád označovaný jako globalizace, ve skutečnosti však šlo o globální rozšíření západního liberálního modelu, který spočíval především ve snaze Američanů zabránit situaci podobné té ve třicátých letech 20. století v Evropě, jež vedla ke druhé světové válce.

Globalizace není samovolný, ale řízený politický proces, protože i deregulaci a uvolnění obchodní výměny je třeba vyjednat na mezinárodní úrovni, s čímž všichni zúčastnění musejí souhlasit

Globalizace není samovolný, ale řízený politický proces, protože i deregulaci a uvolnění obchodní výměny je třeba vyjednat na mezinárodní úrovni, s čímž všichni zúčastnění musejí souhlasit. Z tohoto hlediska představuje současná situace prosazení amerických představ na globální úrovni, což by nebylo možné bez jemného i tvrdého tlaku USA.

Posledním americkým prezidentem, který se jako voják zúčastnil druhé světové války, byl George Bush starší. Bill Clinton a Donald Trump se službě ve Vietnamu vyhnuli a Barack Obama byl původně sociální pracovník narozený uprostřed Pacifiku. Stále více amerických politiků osobně nezažilo druhou světovou válku, poválečné rozdělení Evropy ani rozvoj transatlantických vztahů, což je jeden z důvodů, proč klesá jejich ochota hrát roli světového lídra.

Nebezpečný signál

Pokud USA předefinují svou roli na světové scéně a budou klást důraz na vlastní priority, ztratí současné globální uspořádání mocensko-politickou základnu a je otázkou, přežije-li jejich případné stažení z mezinárodní politiky bez vážné újmy.Trumpův výrok, že by si spojenci měli svou bezpečnost financovat v první řadě sami, je nebezpečným signálem Rusku a Číně, že malé státy se nemohou do budoucna stoprocentně spolehnout na americkou podporu a Moskva s Pekingem mají ve svém okolí volnou ruku.

Trumpův výrok, že by si spojenci měli svou bezpečnost financovat v první řadě sami, je nebezpečným signálem Rusku a Číně, že malé státy se nemohou do budoucna stoprocentně spolehnout na americkou podporu

Rusku a Číně současný světový řád nevyhovuje a chtějí větší vliv, což dávají stále hlasitěji najevo. Z hlediska globalizace jsou tedy na straně jejích odpůrců, přičemž sice chtějí mít prospěch z mezinárodní obchodní výměny, ale za podmínek výhodných pro ně, a bude-li posílena jejich pozice v současném světovém řádu.

To je však v rozporu s jeho americkou představou založenou na politické a ekonomické svobodě, protože autoritativní režimy se je snaží omezit. Bude-li Donald Trump zvolen americkým prezidentem, bude to znamenat nejen návrat sociální politiky jako hlavního tématu v USA, ale po čtvrt století globalizace i reálnou možnost změny současného světového řádu.