Stabilizují volby českou společnost? Věštit nemá smysl.

Jedinou dnešní jistotou je, že k volebním urnám půjdeme 25. a 26. října. A každopádně se přinejmenším do konce tohoto roku nebudeme nudit.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro Canu, foto ČTKČeská pozice

Tentokrát to ze strany prezidenta Miloše Zemana bylo bez překvapení. Jak oznámil v pátek 23. srpna po setkání s představiteli parlamentních stran, o pět dní později učinil. Podepsal usnesení Poslanecké sněmovny z 20. srpna a příslušný dokument vyšel ještě téhož dne ve Sbírce zákonů, čímž horní komoru k 28. srpnu rozpustil.

Dnes již bývalí poslanci nyní vyklízejí své kanceláře a odevzdávají poslanecké průkazy, úřední notebooky a klíčky od služebních aut ti z nich, kteří na jejich používání měli nárok. Zánikem mandátu přišli nejen o finanční zajištění, ale i o poslaneckou imunitu, a jsou tudíž trestně stíhatelní jako jiní smrtelníci. Orgánové činní v trestním řízení, pokud by to bylo jenom trochu možné, na exposlance ani jiné politiky se až do voleb pokud možno nevrhejte! Jeden z bývalých poslanců a hejtman právě stojí před soudem a jiný bývalý poslanec už „sedí“.

Navíc po červnové etudě protikorupční policie a vrchního státního zástupce Iva Ištvana, po níž se odporoučela Nečasova vláda, by trochu klidu opravdu přišlo vhod. Těch 50 plus pár dní, jež zbývají do předčasných sněmovních voleb, by měli mít občané na to, aby se v situaci zorientovali, strávili volební kampaň a rozhodli se racionálně, koho budou volit. Přinejmenším třetina potenciálních voličů je totiž dosud nerozhodnutá, poněvadž není pevně názorově zakotvená a zároveň je vystavena emočně náročné politické situaci.

Navíc elektoráty některých politických stran, na prvém místě ODS, jsou otřeseny, čili další skupiny voličů se mohou vydat na pochod do neznáma. Právě názorově pevně neukotvení a tou kterou politickou stranou zklamaní voliči jsou na případné „emocionální šrapnely“ velmi citliví. Nějaká další aféra, nějaké nově a nezbytně právě nyní odhalené propojení politiky s korupcí by mohlo výsledek voleb citelně ovlivnit. Staly by se falešným zrcadlem a šance společnost stabilizovat by byla velmi malá.

Mrtvé Věci veřejné

Hodí se připomenout nedávnou minulost. Emocionálně rozjitřená situace před posledními sněmovními volbami, po pádu Topolánkovy vlády plánovanými předčasně na říjen 2009, ale po zásahu Ústavního soudu uskutečněnými až v řádném květnovém termínu 2010, dovedla 10,88 procenta voličů k podpoře Věcí veřejných (VV). Ty nejenže neozdravily tuzemskou politiku, ale destabilizovaly ji, způsobivše poté, co se staly součástí Nečasovy trojkoalice, několik vládních krizí.

Věci veřejné jsou de facto mrtvé, ať žijí noví poslové už zítřejších zázraků!

Posléze část VV odpadla do Liberálních demokratů (LIDEM), kteří jsou ale 1,5 roku po svém ustavení natolik nemohoucí, že se nadcházejících voleb vůbec nezúčastní. A volební preference VV tonou tak hluboko pod hranicí volitelnosti, že Vít Bárta, Kateřina Klasnová a další esa „véček“ budou moci jít do voleb jen stěží na „firemní“ kandidátce a nejspíše se přivinou na hruď nějaké nadějnější volební strany.

Ještěže na předvolební startovní čáře už netrpělivě přešlapuje hnutí ANO 2011 miliardáře Andreje Babiše, Úsvit přímé demokracie senátora Tomia Okamury a možná ještě další adepti na záchranu této země. Věci veřejné jsou de facto mrtvé, ať žijí noví poslové už zítřejších zázraků!

Porost volebních billboardů

Vraťme se ale tam, kde jsme opustili prezidenta Zemana. Ústava stanoví, že pokud byla sněmovna rozpuštěna, volby se musejí konat do 60 dnů. Prezident ji rozpustil 28. srpna a volby vyhlásil na 25. a 26. říjen, čili danou lhůtu absolutně vyčerpal. Zdůvodnil to tím, že chce poskytnout maximum času na podle jeho soudu nejdůležitější – kontaktní fázi volební kampaně.

Nekontaktní fáze je už ale v chodu, jak je patrné z „porostu“ volebních billboardů, prudkým tempem zamořujícího česká a moravská města, luhy a háje. Je to nákladné, podle marketingových odborníků čím dál méně účinné, ale žádná ambicióznější strana, není-li úplně „švorc“, si opět netroufne vymanit se z této svěrací kazajky. Co kdyby přece jenom billboardy na voliče zabraly, že ano?

Nekontaktní fáze kampaně je už v chodu, jak je patrné z „porostu“ volebních billboardů, prudkým tempem zamořujícího česká a moravská města, luhy a hájeMimochodem snad asi dvě stovky si jich pořídí i KDU-ČSL, jež se v minulosti sympaticky propagovala na plotech svých straníků. Když už jsme u lidovců, této po ČSSD druhé nejstarší české politické straně (nepočítáme-li národní socialisty, za jejichž pokračovatele se považuje LEV 21 Jiřího Paroubka) velmi záleží na tom, aby se po tříleté pauze vrátila do Poslanecké sněmovny, jíž byla od roku 1918 trvalou součástí. Pod Bělobrádkovým vedením postupuje strana opatrně, ale zároveň poměrně důrazně a až nelidovecky jednoznačně, ba i razantně.

Aktuálně například odmítla společné kandidátky jak s nově zakládanou Liberálně ekologickou stranou (LES) Martina Bursíka, tak s Unií pro sport a zdraví někdejšího „véčkařského“ ministra školství a Klausova oblíbence Josefa Dobeše. Prý z důvodů hodnotových, ale také proto, aby KDU-ČSL zůstala pro své voliče čitelná a srozumitelná, vysvětlil šéf lidovců Pavel Bělobrádek, byť osobně pro těsnější spolupráci s LES byl.

Programy, kandidátky a oslovování voličů

Až na KSČM, která už má „hotovo a schváleno“, politické strany teprve dokončují svoje volební programy a kandidátky. Něco už si lze sice poskládat z programových tezí, do nichž si nechala nahlédnout například ČSSD, ale finální produkty očekávejme do poloviny září. Tím mám na mysli i kandidátní listiny, poněvadž ty musejí strany odevzdat prostřednictvím svých zmocněnců do 17. září krajským úřadům.

Zatímco zmocněnci se budou starat, aby v kandidátkách byly opraveny případné chyby a jiné nedostatky a poté mohly být zaregistrovány, volební kampaň už bude zprudka nabírat na obrátkách. Všechny lhůty jsou o třetinu kratší, než kdyby se volby konaly v řádném termínu, a proto všechno bude muset jít ráz na ráz!

Doba mohutných předvolebních shromáždění na českých a moravských náměstích je nicméně ta tam. Polistopadové nadšení postupně opadlo k bodu nula a politickým stranám obecně se nedostává výrazných, neřku-li charismatických osobností, kvůli kterým by se voliči na ona náměstí proudem hrnuli. Osobností alespoň přibližně formátu, jako byli ve volebních kampaních devadesátých let na pravici Václav Klaus a na levici Miloš Zeman!

Většině stran už také málokdo uvěří, že to „myslí upřímně“, jak na volebních billboardech ČSSD kdysi ujišťoval její tehdejší lídr Stanislav Gross. Proto se volební kampaně odehrávají čím dále více nikoli na náměstích, ale prostřednictvím médií, těch veřejnoprávních – Českého rozhlasu a České televize – dokonce povinně „ze zákona“.

V poslední době se pak díky masovému rozšíření internetu stávají mimořádně významným volebním bojištěm sociální sítě. Jimi lze, když se ví, jak na to, naráz oslovit desetitisíce potenciálních voličů, jak to v prezidentské kampani předvedl například štáb Karla Schwarzenberga, a pěstovat si s nimi zpětnou vazbu. Dostat však poté internetové stoupence do volebních místností a mít v posledku rozhodující vliv na jejich volební rozhodnutí, je opravdový problém!

Kontaktní kampaň

Navzdory tomu některé politické strany stále počítají i s kontaktní kampaní, byť bude mít asi poměrně komorní podobu. Logické se to zdá v případě KSČM, jejíž volební základnu představují většinově senioři a lidé s nižším vzděláním, ke kterým se internetem obvykle propracovat nelze. S kontaktní kampaní počítá také ČSSD, jejíž předseda a celostátní volební lídr Bohuslav Sobotka se nechal slyšet, že zavítá do všech krajů.

Kontaktně míní agitovat i Strana práv občanů – Zemanovci (SPOZ), jíž fakticky nejspíše pomůže přímo její guru Miloš ZemanUž dříve oznámil úřadující předseda ODS Martin Kuba, že také on a další představitelé strany budou objíždět republiku. Kontaktní kampaň má mít ve svém repertoáru i „topka“, zejména její starostenská větev, neboť na venkově, kde je doména gazdíkovců, se jinak než „z očí do očí“ lidé často přesvědčit nedají.

Kontaktně pak míní agitovat i Strana práv občanů – Zemanovci (SPOZ), jíž fakticky nejspíše pomůže přímo její guru Miloš Zeman. Počínaje příštím týdnem prezident v rychlém sledu po sobě zavítá do všech krajů republiky. Mají to být dvoudenní pracovní návštěvy, během nichž se nadstranický prezident, na čemž si Zeman trvá, bude setkávat s krajskou reprezentací, s podnikateli a jinými významnými osobnostmi.

Vtip je v tom, že Miloš Zeman je současně prezidentem i první z prvních osobností SPOZ a v této dvojjediné roli bude v krajích vnímán. Jedno od druhého neoddělí, pokud v nějakém kraji nenarazí na obecenstvo, které o SPOZ dosud neslyšelo, což asi není pravděpodobné.

Případ Vratislava Mynáře

Ve čtvrtek večer pak předsednictvo SPOZ doporučilo kandidaturu vedoucího Zemanovy hradní kanceláře Vratislava Mynáře jako volebního lídra strany ve Zlínském kraji a Mynář ji přijal. S výjimkou komunistické éry, kdy pro výkon této funkce bylo třeba mít „rudou knížku“, nebývalo počínaje Masarykovým Hradem zvykem, aby se prezidentův kancléř aktivně zapojoval do politiky.

Vratislav Mynář porušuje etický kodex státního zaměstnance, ale ten nemá sílu zákona, a prezident mu ostatně kandidovat výslovně dovolilMynář porušuje etický kodex státního zaměstnance, ale ten nemá sílu zákona, a prezident mu ostatně kandidovat výslovně dovolil. Podle samotného Mynáře by funkce kancléře byla neslučitelná až s výkonem poslaneckého mandátu. „Pak jsem postaven před jasnou volbu rozhodnutí, jestli naplním mandát poslance, nebo kancléře,“ pravil pan Mynář. Patrně tím chtěl naznačit, že nakonec může zůstat na Hradě a ve volbách že jenom potáhne za sebou kandidátku SPOZ ve Zlínském kraji.

Tahouny kandidátek zemanovců se ale mají stát i někteří ministři Rusnokovy vlády. Jisté je to u Martina Peciny a už také u Františka Koníčka, kterého SPOZ přetáhla sociální demokracii. V jednání jsou prý rovněž volební kandidatury ministrů Františka Lukla a Miroslava Tomana. Bude zajímavé sledovat, zda Rusnokova vláda přispěje zemanovcům ještě něčím jiným než figurami na jejich volební kandidátky. Co takhle nějaká vládní pozornost „dolním deseti milionům“, kterou by před volbami „lid“ ocenil?

Přeběhlíci

Pokud se etickými zábranami nenechá příliš omezovat ani sám prezident Miloš Zeman, těžko to očekávat od strany, jež se zrodila z jeho fanklubu a stojí na jeho myšlenkách a osobní popularitě. Přitom nábor osob(ností) z řad ČSSD, zdá se, ještě zesiluje, jak dokládá nejčerstvější kořist SPOZ – dosud senátor za ČSSD a bývalý cyklistický závodník Jozef Regec. Mandát si samozřejmě jako už dříve jeho kolega Vladimír Dryml ponechá.

„Přeběhlictví je nutno odmítnout jako podvod na voličích. Zemanovci, kteří dlouhodobě na přebíhání senátorů staví, tím prokazují jak nedostatek slušnosti, tak malé sebevědomí. Věřím, že občané takové chování ve volbách odmítnou. Neočekávám žádné další odchody. Regec byl v ČSSD velmi krátce, a především nenašel společnou řeč se sociálními demokraty ve svém okrese,“ vyjádřil se předseda a celostátní lídr sociální demokracie Bohuslav Sobotka.

Mimochodem, před týdnem měl v kruhu svých nejbližších po neúspěšném pokusu části členů ústředního výkonného výboru zbavit Sobotku nominaci na premiéra prozřít, když prohlásil něco jako „Miloš mi snad jde opravdu po krku“.

Co se týče KSČM, ta tvrdí, že ve volební kampani chce být pozitivní, i když adresné útoky na sebe bude pochopitelně odrážet. Vybalancovat v kampani vztah k ČSSD a k SPOZ nebude pro komunisty jednoduché. Sociální demokracie s nimi počítá pro podporu své menšinové vlády, ale pokud nezíská alespoň třetinu hlasů, přepotřebná se může ukázat i SPOZ, jestliže se do sněmovny protlačí. Každopádně na levici se v předvolební kampani zkříží šavle.

Situace na pravici

Na pravici by podobné zkřížení šavlí určitě také nastalo, kdyby ODS nehrozilo fiasko a celé pravici opoziční postavení neškodné síly. „Topka“ a Starostové pravicový prapor třímat vysoko sami nedokáží, nehledě na to, že pokud budou voliči opět kroužkovat, mohlo by to pro TOP 09 skončit velkou komplikací a následně divergentními ozvuky u Starostů.

Jsou tu ovšem i další pravicové strany a straničky, z nichž některé už se viděly bojovat pod vojevůdcem Václavem Klausem, jenomže podle dosavadních průzkumů to vypadá, že jak Suverenita Jany Bobošíkové, tak Machova Strana svobodných občanů práh do Poslanecké sněmovny nepřekročí. Navíc jde o strany názorově odlišné, často se vzájemně svářící, pro které by eventuální spolupráce v parlamentní opozici, pokud by se do sněmovny dostaly, byla utrpením.

Věštit ale nemá smysl. To jediné, co je dnes jisté, je datum říjnových voleb. Začnou v pátek 25. října ve 14.00 hodin a skončí jako obvykle v sobotu rovněž ve dvě odpoledne, v našem případě 26. října. Předběžné výsledky budou nejspíše k dispozici téhož dne večer, ale ty oficiální musí schválit Státní volební komise a být kompletně zveřejněny. V minulosti se to stávalo první povolební úterý úředním sdělením v Hospodářských novinách. Dříve se k oficiálním výsledkům asi nedobereme ani letos už jen z toho důvodu, že na pondělí 28. října připadá státní svátek.

Sněmovna po volbách

Jak stanoví článek 19, odstavec 3) Ústavy, „mandát poslance nebo senátora vzniká zvolením“ – v našem případě počínaje půlnocí 26. října 2013. Od tohoto dne také poslancům náleží plat a jiné požitky, na které mají nárok. Poslanec či poslankyně se může svého mandátu osobně na schůzi sněmovny anebo notářsky ověřeným prohlášením vzdát.

Prezident Miloš Zeman nejprve musí, a to nejdéle do 30 dnů od druhého volebního dne, svolat zasedání Poslanecké sněmovnyPokud by ale nově zvolený poslanec nesložil na schůzi sněmovny Ústavou předepsaný slib, anebo jej složil s výhradou, dále kdyby ztratil volitelnost (například byl mezitím pravomocně odsouzen za úmyslně spáchaný trestný čin), anebo pokud by nastala neslučitelnost funkcí (třeba kdyby se stal v mezidobí od voleb soudcem), v takovém případě by mu poslanecký mandát podle článku 25 Ústavy zanikl. Tedy nejdříve poslanec volbami mandát nabude, a až následně o něj případně přichází.

Následně znamená na schůzi nově zvolené Poslanecké sněmovny. Nejprve ale musí prezident, a to nejdéle do 30 dnů od druhého volebního dne, svolat zasedání sněmovny. To je stálé a teoreticky se kryje se čtyřletou délkou poslaneckého mandátu. Prezident Zeman i v tomto případě (kvůli možným stížnostem na průběh voleb a jejich případnému volebnímu přezkumu, na což je podle volebního zákona dohromady k dispozici 30 dní) opět využije celé lhůty a svolá sněmovnu na 26. listopad.

Do té doby by se politické strany, jež budou v nové sněmovně zastoupeny, měly dohodnout, který z jejich zástupců se stane předsedou sněmovny, kdo bude jejími místopředsedy a kolik jich bude a na dalších provozních záležitostech, zejména na složení volebního výboru, což nebývá snadné.

Například po červnových volbách 2006 trvalo více než dva měsíce, než se jako k dočasnému kompromisu dospělo ke jménu Miloslava Vlčka (ČSSD), který pak ale v předsednické funkci „zakořenil“. Teprve poté může být svolána samotná ustavující schůze Poslanecké sněmovny, na níž si zvolí svoje funkcionáře a „zprovozní“ výbory, aby mohla konečně začít regulérně jednat.

Jednání o vládě

Lze předpokládat, že prezident Zeman onoho mezidobí od voleb k ustavení sněmovny využije například tak, že buď osobně, anebo prostřednictvím osoby, jež požívá jeho důvěry, zahájí neoficiální jednání o podobě budoucí vlády. Určitě až poté, co začne Poslanecká sněmovna fungovat a politické strany naváží pracovní kontakty, bude ukončena tato přípravná, mimoústavní (nikoli neústavní!) a stále ještě nezávazná fáze sestavování nové vlády.

Vzhledem k autoritativní prezidentově letoře si lze představit, že s vítěznou volební stranou či několika stranami, pokud by měla vzniknout koalice, bude licitovat o jednoho každého nominanta. Této fáze má důvod obávat se ČSSD, pokud bude trvat na Bohuslavu Sobotkovi jako svém kandidátovi na premiéra. V sociální demokracii má prezident vlivné spojence, kteří Sobotku rádi přitlačí do kouta.

Nová vláda začne naplno fungovat nejspíše až s počátkem roku 2014Prezident této přípravné operaci určitě věnuje dostatek času, poněvadž jakmile podle článku 62 Ústavy někoho předsedou vlády jmenuje, je to ústavně nevratný krok. Proto si dá Miloš Zeman záležet a těžko říci, budeme-li znát premiérovo jméno do Vánoc. Je nabíledni, že předtím bude muset být rovněž ještě neformálně dokončen výběr budoucích ministrů, poněvadž když už je premiér jmenován, prezident jeho návrhy na složení vlády musí akceptovat.

Adepty na ministerská křesla si může nechat dát před jmenováním prověřit, prozkoušet si je třeba z angličtiny a jejich jmenování jinak pozdržet, ale nejmenovat je nemůže. Ústava mu jinou možnost nedává.

Začátek roku 2014

Z toho je zřejmé, že nová vláda začne naplno fungovat nejspíše až s počátkem roku 2014. Zcela určitě do něj vstoupíme ve stavu rozpočtového provizoria, poněvadž i kdyby si příští kabinet osvojil návrh zákona o státním rozpočtu, který připraví Rusnokova vláda, jeho projednání v nové sněmovně zabere šest až osm týdnů.

Prezident Zeman, ale i mnozí ekonomové však tvrdí, že dejme tomu dvouměsíční rozpočtové provizorium nepředstavuje velký problém už jen z toho důvodu, že v lednu a v únoru nebývají zahajovány žádné větší investiční akce. Třeba mají pravdu, ale každopádně se přinejmenším do konce tohoto roku nudit nebudeme.