Spotřebitelské půjčky jsou jako mor

Alkohol, hazard a kouření. Někteří právníci v pravidelné anketě řadí spotřebitelské úvěry mezi zmíněné škodliviny a vybízejí, aby se reklama na ně přísněji regulovala či přímo zakázala. Převažují však právníci, kteří další omezování trhu považují za protiústavní výplod sociálního inženýrství.

Má být reklama na spotřebitelský úvěr regulována? | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Má být reklama na spotřebitelský úvěr regulována? | foto: Richard Cortés, Česká pozice
Má být reklama na spotřebitelský úvěr regulována? | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Zvláště před Vánoci nešlo uniknout reklamě na „výhodné půjčky“ na dárky, před letními prázdninami jsou zase v kurzu úvěry na dovolenou umoře. Přitom až půl milionu Čechů je v dluhové pasti a více než 110 tisíc lidí čelí deseti a více exekucím. V kontextu stále rostoucího zadlužení obyvatelstva se proto objevují myšlenky na přísnější regulaci reklamy na půjčky či dokonce na její úplný zákaz.

Měla by být přísněji regulována reklama na spotřebitelské úvěry

Ano: 40%

Ne: 51%

Nevím: 9%

Odpovídalo 87 právníků a právniček.

„Spotřebitelské úvěry fungují na většinu nízkopříjmového obyvatelstva stejně jako drogy, protože očekává jen to příjemné a na následky nemyslí. Proto bych reklamu na ně zcela zakázal,“ domnívá se jeden z právníků v pravidelné anketě LN, které jako vždy ponecháváme v anonymitě.

„Reklama cílí na chudé skupiny obyvatel, které by si je nikdy neměly brát.“

Podobně to vidí i tato advokátka: „Reklama cílí na chudé skupiny obyvatel, které by si je nikdy neměly brát. Reklamu na spotřebitelské úvěry bych sice zakázala, jenže stejně jako budou lidé kupovat alkohol, tak budou toužit po věcech, na které nemají, a vyhledávat subjekty, jež jim půjčí.“

„Usměvaví lidé s plnými nákupními taškami jsou krásní, nikdo ale v reklamě neukáže zachmuřené tváře lidí počítajících, co jim zbude ze mzdy po zaplacení všech pravidelných měsíčních povinných plateb plus navíc splátky,“ dodává právník, který by ale reklamu na půjčky nezakazoval: „Pokud reklama, tak pravdivá a nikoli klamavá, tedy něco skrývající nebo zamlžující. To by ovšem bylo proti samotné podstatě reklamy...“

Podle některých právníků dnes panuje kult života na dluh: „Tlak konzumu cíleně vyvolává v lidech pocit, ze kdo není schopen utrácet, není plnohodnotným členem společnosti.“ Jiní respondenti se pak divili, kvůli čemu se lidé jsou schopni zadlužit a dostat se kvůli tomu do svízelné životní situace: „Zejména to platí pro spotřebitelské úvěry, jejichž účelem je pro mě zcela nepochopitelné financování zábavy a dalších snadno postradatelných věcí a požitků. Mám na mysli zejména dovolené, hrací konzole a další zbytnou elektroniku.“

Regulace je dostatečná

Proponentů úplného zákazu reklamy na půjčky však byla mezi respondenty jen menšina. Většina právníků se naopak vyslovila proti přísnější regulaci.

Kromě jiného proto, že už dnes mají poskytovatelé úvěrů přísné informační povinnosti vůči spotřebitelům: „Musí uvádět jasným a srozumitelným způsobem veškeré informace o podmínkách půjčky, včetně její vhodnosti či nevhodnosti pro konkrétní osobu. Jednotným identifikátorem je pak sazba ročních procentních nákladů (RPSN), která ukazuje procentuální podíl z dlužné částky, který musí člověk zaplatit za jeden rok. Díky tomu si spotřebitel může objektivně vyhodnotit, kolik na jaké půjčce celkově zaplatí.“

„Nový zákon přináší komplexní a poměrně striktní regulaci poskytování spotřebitelských úvěrů. Ještě další zpřísnění regulace či dokonce zákaz reklamy by představovaly neadekvátní a především nedůvodný zásah do tohoto oboru podnikání.“

Řada právníků také upozorňovala na nový zákon o spotřebitelském úvěru, jenž od loňského prosince celý trh výrazně sešněroval. „Nový zákon přináší komplexní a poměrně striktní regulaci poskytování spotřebitelských úvěrů. Ještě další zpřísnění regulace či dokonce zákaz reklamy by představovaly neadekvátní a především nedůvodný zásah do tohoto oboru podnikání,“ argumentuje jeden z nich a připomíná, že nová norma zavádí licenční systém pro poskytovatele půjček pod dohledem České národní banky. Klade také důraz na informování zájemců o úvěr a poskytovatelům půjček ukládá povinnost prověřit úvěruschopnost každého žadatele o úvěr.

„Pokud proces udělování licencí a dohled ČNB bude fungovat, pak by i reklamy zadávaly jen prověřené firmy, které by ve smlouvách neměly mít lichvářské úroky,“ věří jeden z právníků. Na druhou stranu, mnohé křivdy už byly napáchány: „Regulace zde přichází pozdě a dosavadní masovou výrobu potravy pro exekutory může jen zmírnit do budoucna.“

Neústavní sociální inženýrství

Přílišné omezování trhu s úvěry by mohlo také zoufalé lidi nahnat do neregulovaných vod lichvářů: „Omezení nemůže mít pozitivní efekt, naopak. Potřební lidé se totiž budou obracet na neevidované a neomezené osoby. Půjčí si za každou cenu a budou na tom ještě hůř! Návrh představuje další pokus o socialistické regulování, respektive sociální inženýrství.“

„Regulaci reklamy vnímám jako omezení svobody projevu, pro které musí být zvláště silné důvody.“

„Regulaci reklamy vnímám jako omezení svobody projevu, pro které musí být zvláště silné důvody. A ty při existenci nového zákona o spotřebitelském úvěru už nevidím,“ říká jeden expert na ústavní právo.

A odkazy na protiústavnost další regulace se objevily i v jiných odpovědích: „Z právního hlediska by to bylo zcela neústavní. Podle Listiny základních práv a svobod lze svobodu projevu omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost nebo ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Opravdu nevím, pod kterou z těchto kategorií by bylo možné zařadit potřebu omezit reklamu na spotřebitelské úvěry. Stěží si lze v oblasti svobody slova a práva šířit informace představit nápad, který by byl nesmyslnější a ještě navíc tak pěkně voněl totalitou. Jakoukoliv totalitou.“

Jsme vůbec svéprávní?

Hned několik právníků poukázalo na paragraf 4 nového občanského zákoníku, podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. „Abychom nakonec přílišnou regulací reklamy nedospěli k definici spotřebitele, že je to ten, který nemá rozum průměrného člověka a ztratil schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností,“ glosuje jeden soudce.

Jako hlavní recept na boj se zadlužeností pak mnozí právníci nabízejí zlepšení osvěty: „Zákaz reklamy problém zadlužení prostých lidí nemajících žádnou ekonomickou gramotnost opravdu nevyřeší. Škoda, že již od dětství nebývá zvykem potomkům vštěpovat něco dříve tak prostého, jako například, že dluh ujídá z talíře a že mít mohu jen to, na co si vydělám. Navíc jeden povzdech: už zase úvahy o potřebě novely zákonné úpravy, ledva jedna byla přijata?“



Počet příspěvků: 1, poslední 9.2.2017 12:06 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.