Spotřeba nealkoholického pěnivého moku stále roste

Nepivo, dětské pivo, nedobrota nebo slaďák. Mezi vyznavači pěnivého moku se mu říká všelijak – i ještě hůře. Jisté je, že nealkoholické pivo se podle používaných procesů a surovin s trochou zjednodušení nazývat pivem může. Co do chuti a dokonalosti technologie mu ale k němu stále leccos chybí. A to i po 42 letech, co se v Česku pije.

Nealko pivo teče Českem. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Nealko pivo teče Českem. | foto: Montáž Richard CortésČeská pozice
Nealko pivo teče Českem. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Z nealko piva, které podle české legislativy může obsahovat maximálně půl procenta alkoholu, se stal šlágr, jemuž podléhají nejen motoristé, ale i sportovci, matky narozených i dosud nenarozených dětí a vůbec všichni, kdo se chtějí vyhnout alkoholu a přitom si dopřát cosi jako pivo.

V roce 1975 se tohoto nápoje prodaly v celém tehdejším Československu tři tisíce hektolitrů, na přelomu tisíciletí v samostatném Česku 117 tisíc a loni už 556 tisíc hektolitrů. Pokud bychom použili jiné srovnání, nealko pivo má zrychlení z 600 tisíc prodaných půllitrů v prvním roce na trhu na loňských 111 milionů půllitrů – čepovaných i lahvových.

Největší zásluha

Kdo nezná nápoj jménem Pito, ať zvedne ruku. Kromě kojenců a teenagerů se možná nepřihlásí nikdo. Pito je – nejen mezi řidiči – pojem a s krátkou přestávkou je na českém trhu už od poloviny 70. let 20. století. Spojení slov pivo-auto se stalo takřka synonymem pro tuzemské nealkoholické pivo. Ve světě to tehdy nebyla novinka, podobná piva pro řidiče byla k mání třeba ve Švýcarsku nebo Německu. A také u nás v tehdejším Československu chtěli řidiči a řidičky usedat za volant bez rizika, že je příslušníci Veřejné bezpečnosti přistihnou s alkoholem v krvi.

Největší zásluhu na nápoji, jenž se pokud možno co nejvíc podobá pivu, a přitom obsahuje minimální nebo vůbec žádné množství etanolu, má tým pivovarnických výzkumníků Vladimíra Černohorského a Jiřího Cuřína

Největší zásluhu na nápoji, jenž se pokud možno co nejvíc podobá pivu, a přitom obsahuje minimální nebo vůbec žádné množství etanolu, má tým pivovarnických výzkumníků Vladimíra Černohorského a Jiřího Cuřína, kteří na základě zadání tehdejšího Besipu použili pro tento účel technologii řízeného kvašení. Mladina (sladina, povařená s chmelem) po přidání kvasinek kvasí jen krátce a při nižších teplotách, takže se nestihne vytvořit větší množství alkoholu – cílem je maximálně 0,5 procenta.

„Od Besipu jsme za to dostali druhou cenu, medaili mám ještě někde schovanou. První byli učitelé z dopravních hřišť, třetí skončili lidé, kteří vymysleli odrazová sklíčka tuzemské výroby,“ zavzpomínal v roce 2015 pro web lidovky.cz. Vladimír Černohorský, muž, který se kromě vynálezu českého nealko piva proslavil jako znalec, sládek a autor řady dalších piv. Předloni v srpnu se odebral do pivovarnického nebe, ale jeho Pito žije dál.

Nejpoužívanější technologie

Zpočátku ho vyrábělo několik pivovarů, posléze zůstal jediný – českobudějovický Samson, který značku vylepšuje a stejně jako všech víc než 20 pivovarů, které u nás nealkoholická piva dnes vyrábějí, se snaží přiblížit tento nápoj co nejvíc skutečnému pivu. Ono velmi záleží, jakým způsobem se vyrábí.

Technologie řízeného nebo přerušovaného kvašení není jediná a má několik variant. Je však stále nejpoužívanější. Její nevýhodou je, že mladina neprokvasí natolik, jak je u tradičního českého piva nutné, a výsledný nápoj má většinou intenzivnější mladinovou chuť.

Zmíněná technologie řízeného nebo přerušovaného kvašení není jediná a má několik variant. Je však stále nejpoužívanější. Její nevýhodou je, že mladina neprokvasí natolik, jak je u tradičního českého piva nutné, a výsledný nápoj má většinou intenzivnější mladinovou chuť. Zkrátka chmelové hořkosti je v něm často méně. Použít lze i speciální kvasinky, které samy o sobě produkují při kvašení výrazně méně alkoholu.

Jinou variantou, kterou však vzhledem k vysokým nákladům používá málokdo, je destilace alkoholu (odpařením) z hotového piva. Jedním z mála pivovarů, které u nás tuto technologii používají, je Černá Hora ze skupiny Pivovarů Lobkowicz pro své polotmavé nealko. Chybějící chmelovou hořkost některé pivovary řeší větším podílem chmelu, některé, například rakovnický Bakalář, dokonce používají i pro nealkoholické pivo technologii studeného chmelení, což zvýrazňuje chmelovou chuť, ale hořkost není agresivní.

Um a zkušenost sládků

Jak potvrzuje i sládek březnického Pivovaru Herold František Pinkava, uvařit kvalitní nealko pivo je kumšt. Herold je nejmenší průmyslový pivovar u nás a ročním výstavem pod deset tisíc hektolitrů už spadá do kategorie minipivovarů, takže z většiny vaří rukodělným způsobem, moderní technika například v podobě kvašení v CK tancích do Březnice ještě nedorazila.

Pro uvaření dobrého nealko piva je možná ještě důležitější než technologie um a zkušenost sládků

„Uhlídat přesně krátkou dobu kvašení a zvládnout celou technologii je náročný proces. Zvlášť pokud si nechcete pomáhat přidáváním nějakých éček, enzymů nebo ředěním technologií HGB,“ říká Pinkava. O náročnosti výroby nealko piv ví doslova vše nestorka českého pivovarnictví profesorka, dlouholetá vědecká pracovnice na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, doma i ve světě uznávaná odbornice na pivovarnictví a kvasný průmysl Gabriela Basařová.

Připomíná, že nejen technologie, ale i pro uvaření dobrého nealko piva je možná ještě důležitější um a zkušenost sládků. „Ti musejí umět vzájemně regulovat sled operací, reagovat na rozdíly v kvalitě surovin způsobené například klimatickými podmínkami v jednotlivých letech. Vedle znalostí a zkušeností musejí mít i štěstí při výběru nejvhodnější technologie pro svůj výrobek. Ne nadarmo se říká, že výroba piva je uměním a u piv s redukovaným obsahem alkoholu to platí stoprocentně,“ napsala Basařová v článku pro časopis Vesmír.

Otázka podobnosti

Navzdory tomu se však stále vrací otázka, zda se někdy nealko pivo může tomu tradičnímu vyrovnat. Když už ne klasickému českému ležáku, pak alespoň nějaké podařené desítce. Na odpovědi od samotných výrobců nelze spoléhat. V rámci marketingu všichni tvrdí, že jejich nealko pivo je od skutečného piva téměř k nerozeznání. Do jaké míry mají pravdu, musejí posoudit sami pivaři.

Podobnost nealko s alko pivem vyzdvihují prakticky všichni výrobci. Včetně Heinekenu, který svou nadnárodní nealko značku v Česku sice neprodává, ale nabízí tu místní nealko Zlatopramen NA.

„Bernard s čistou hlavou Free je nealkoholické pivo, jehož chuť je tak blízko pivu alkoholickému, že jej od něj téměř nerozeznáte,“ pochvaluje si například mluvčí humpoleckého rodinného pivovaru Zdeněk Mikulášek. Ostatně Bernard je pivovar, který – ač velikostí nepatří k největším, má na trhu jednu z nejširších nabídek nealko piv a nápojů na bázi piva. V pivovaru se rádi pochlubí, že nealkoholické pivo Bernard získalo za deset let existence 42 ocenění v různých degustačních soutěžích.

Podobnost nealko s alko pivem vyzdvihují prakticky všichni výrobci. Včetně Heinekenu, který svou nadnárodní nealko značku v Česku sice neprodává, ale nabízí tu místní nealko Zlatopramen NA, které se do roku 2013 jmenovalo „Fríí“. „Pivo má charakteristickou lahodnou a jemně nahořklou chuť, připomínající opravdové alkoholické pivo,“ uvádí mluvčí Heinekenu v Česku Jana Pikardová.

Chválou na svůj výrobek nešetří ani ve Staropramenu, který u nás kromě domácí verze prodává i nadnárodní značku Stellu Artois NA. „Staropramen Nealko vychází z tradiční české technologie – řízeného kvašení, které společně s velkým podílem vybraných chmelů dává vzniknout hořkému nealkoholickému pivu, jež se nejvíce přibližuje tomu alkoholickému,“ tvrdí Denisa Mylbachrová, manažerka značek ve společnosti Pivovary Staropramen.

Pestrost názvů

Z největších producentů je však jednoznačně co do velikosti výroby na prvním místě Plzeňský Prazdroj, jehož Birell spatřil světlo světa už v roce 1992 a patří tedy k nejstarším nealko značkám u nás. Kolem dvou třetin u nás vypitých nealko piv patří právě Birellu – včetně ochucených verzí s přidáním různých ovocných šťáv.

Tomu, že nealko pivo vyrazilo v uplynulých letech po českém pivním světě rychlostí závodní, svědčí i pivovary používaná pestrost názvů

Takové nealko pivo-limonádové směsi se staly hitem uplynulých let. I když v tomto případě jde snaha o podobnost s klasickým alkoholickým pivem stranou a pivovary si to uvědomují – takové nealko radlery prezentují jako osvěžení pro sportovce, turisty, cyklisty a další lidi, kteří nechtějí alkohol, ale preferují nápoj, jenž se pivu aspoň vzdáleně podobá. „Stále více lidí pravidelně běhá, jezdí na kole nebo chodí cvičit. A k tomu všemu se ideálně hodí ochucené nealkoholické pivo,“ soudí manažerka značky Birell Veronika Hořáková z Prazdroje.

Tomu, že nealko pivo vyrazilo v uplynulých letech po českém pivním světě rychlostí závodní, svědčí i pivovary používaná pestrost názvů. Nejde zdaleka jen o suchý dovětek „nealkoholické pivo“ ani světácky se tvářící „Free“, ani NA, ani dříve domácí verze „Fríí“, ani jinde zas „s čistou hlavou“. Pivovarští vyrazili do boje o zákazníka i hezkými českými názvy, jako je MotoBrouk (Pivovar Nová Paka), Vozka (Svijany) nebo Střízlík, což je značka, kterou používají dva pivovary – březnický Herold a Pivovar Nymburk.

Gusto každého pijáka

Názor na chuť a variantu nealko piva je zkrátka záležitostí gusta každého pijáka. A platí to i pro pivní „geeky“ a příznivce pestrých a speciálních piv z produkce minipivovarů, pro které je rukodělná výroba malých řemeslných pivovarů nejvyšší metou a opovrhují produkcí velkých koncernů.

Názor na chuť a variantu nealko piva je záležitostí gusta každého pijáka. A platí to i pro pivní „geeky“ a příznivce pestrých a speciálních piv z produkce minipivovarů, pro které je rukodělná výroba malých řemeslných pivovarů nejvyšší metou a opovrhují produkcí velkých koncernů.

I ti musejí často vzít za vděk některým průmyslovým nealko pivem. Minipivovary, až na skutečné výjimky, totiž nealko nevaří. A na pípě nebo v lahvové verzi leckdy mají kromě svých domácích ejlů (ale), stoutů, ležáků nebo „pšenic“ i nealko pivo od některého průmyslového velkovýrobce.

Jednou z mála řemeslných výjimek je třeba nealko pivo e Pivovarského dvora Zvíkov. Jeho spolumajitel Michal Voldřich však tají, jakým způsobem ho vyrábí. „Je s tím strašně moc práce. Technologii máme vlastní, jdeme na to po svém, ale nikomu neříkám, jak,“ komentuje Voldřich zvíkovské nealko pivo. I když se jeho nealko těší velmi dobré pověsti, otevřeně přiznává, že nealkoholická piva nikdy nemohou dosáhnout kvality a zejména chuti piv klasických alkoholických. V tom se s ním shodují i zkušení degustátoři a znalci pivovarnické technologie.

„Prozatím nikdo nedokázal, aby nealkoholické pivo bylo identické pivu alkoholickému,“ říká třeba Tomáš Maier, degustátor, pivní publicista a ekonom, který o ekonomice pivovarnictví přednáší na České zemědělské univerzitě v Praze.

Pivní sommeliér a také prezident Českomoravského svazu minipivovarů Jan Šuráň připouští, že kvalita nealko piv se pořád zlepšuje. „Jde neustále nahoru. Současně ale platí, že chutí se nealko pivo nikdy nemůže klasickému vyrovnat. Nikdy nedosáhne stejné chuťové úrovně z jediného hlavního důvodu, a tím je absence alkoholu. I ten má totiž na chuť piva podstatný vliv,“ říká Šuráň.

Složitější výroba než vína

Je to podobné jako s nealkoholickou verzí vína, konkrétně nealko sektů, které jsou u nás k dispozici nejen z dovozu, ale ve větší míře už také od tuzemského vinařského uskupení Bohemia Sekt. Stále je to nápoj, vyráběný sice klasickou kvasnou technologií – v případě sektů pak alkohol mizí destilací, ale skutečnému původnímu produktu se nevyrovná. Navzdory tomu je při některých společenských akcích nealko sekt nabízený jako vhodná alternativa.

Česko je především zemí piva. Na jeho tuzemské spotřebě se zdejší pivovary podílejí 98 procenty, zatímco v případě vína pochází z domácích zdrojů (tedy z Čech i Moravy) zhruba jen třetina. Navíc vyrobit kvalitní pivo, včetně nealkoholického, je složitější proces než vyrobit kvalitní víno.

Pravdou totiž je, že v českém prostředí se stále považuje víno za víc než pivo, i kdyby šlo o sebelepší a nejkvalitnější zlatavý mok. Pivo má zkrátka pořád pověst podřadnějšího nápoje, zatímco víno má větší společenský punc či renomé. Těžko si představit, že na nějaké prestižní konferenci, banketu nebo třeba na Pražském hradě při jmenování nových členů vlády, by si hostitel připíjel s VIP hosty a pánové a dámy v drahých oblecích by drželi v rukou půllitr s pivem. Nebo dokonce nealko pivem.

Zaslouženě se přitom tvrdí, že Česko je především zemí piva. Na jeho tuzemské spotřebě se zdejší pivovary podílejí 98 procenty, zatímco v případě vína pochází z domácích zdrojů (tedy z Čech i Moravy) zhruba jen třetina. Navíc vyrobit kvalitní pivo, včetně nealkoholického, je složitější proces než vyrobit kvalitní víno.

Popsal to nedávno pro Lidové noviny někdejší dlouholetý ředitel Budějovického Budvaru Jiří Boček: „U piva je důležité přeměnit škrob na zkvasitelný cukr. Vyrobit z obilí šťávu na to, aby kvasila, je to nejsložitější. Když tohle zvládnete, dostal jste se na úroveň vinařů. Tenhle začátek oni nemají. Oni jen vylisují šťávu a hurá, už to může kvasit. Ale u piva musí předcházet ještě ten zmíněný složitý postup.“

Medaile ze soutěží

O tom, že sladařství a pivovarnictví není u nás o nic méně uznávané řemeslo než vinařství a že Češi skutečně umějí vyrobit špičkové pivo vysoké kvality, svědčí i medaile (a to i v případě nealko piva), které zdejší pivovary vozí z prestižních světových degustačních soutěží. K mání jsou u nás i drahé archivní značky piv i unikáty, vařené po vzoru belgických klášterních piv nebo ojedinělá spontánně kvašená piva. Kromě toho český ležák je ve světě fenomén – v této kategorii s přídomkem pils se vaří 70 procent všech piv na světě.

O tom, že sladařství a pivovarnictví není u nás o nic méně uznávané řemeslo než vinařství a že Češi skutečně umějí vyrobit špičkové pivo vysoké kvality, svědčí i medaile (a to i v případě nealko piva), které zdejší pivovary vozí z prestižních světových degustačních soutěží

Jako příslovečné houby po dešti rostou kurzy pivního sommeliérství nebo párování piva a jídla, českému pivu se věnovali či věnují slavní světoví znalci, publicisté a propagátoři piva, jako byl třeba Michael Jackson (shoda jména s popovým zpěvákem je náhodná), čeští degustátoři jsou zváni do porot světových přehlídek a naopak zahraniční jezdí degustovat k nám.

Jenže to vše stále nestačí, aby se u nás zlomila v časech reálného socialismu vytvořená bídná pověst piva jako levného alkoholu určeného k uhašení žízně dělnické třídy. I když vinu na tom často mají z minulosti i pivovary, jejichž výrobky měly ke kvalitnímu pivu někdy, kulantně řečeno, hodně daleko. Úroveň celého oboru proto opět rostla až v uplynulých 25 let.

„Stále máme zakořeněné, že pivo je ten laciný nápoj, který do sebe štamgasti lili za večer po litrech. A nealkoholické pivo má z minulosti pověst něčeho, co je ještě horší než pivo. V hlavách lidí se to daří měnit jen pomalu a postupně,“ komentuje situaci Jan Šuráň.

Spotřeba nealko piva v Česku.


Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.