Sporů o výživné přibývá. Za jejich rozpoutání často může druhý rodič

Soudy rodičů a dětí o výživné jsou pro účastníky psychicky nejnáročnější a navždy mohou zničit už tak narušené rodinné vztahy.

Soud - ilustrační fotografie | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Soud - ilustrační fotografie | foto: Shutterstock
Soud - ilustrační fotografie

Pokud by advokát či soudce měl vybrat spory, jež jsou pro účastníky psychicky nejnáročnější, budou to ty, které mezi sebou vedou rodiče s dětmi. Situace, kdy se spolu soudí příslušníci pokrevní linie, ale vůbec výjimečné nejsou. Předmětem sporů jsou přitom nejčastěji peníze.

Případů, kdy zletilý žaluje jednoho z rodičů o zvýšení výživného, jsou již evergreenem. Jeden ze středočeských soudů (příslušnost na žádost účastníků neuvádíme) bude řešit případ atypický. Jde o příběh 17leté dívky, která se od rodičů odstěhovala k o několik generací staršímu partnerovi. Nyní se hodlá soudit s rodiči o vysoké výživné. Dobře finančně zabezpečená rodina tak vedle rozpadu vztahů řeší, zda na jejím bohatství nehodlá kořistit třetí osoba.

Před dosažením zletilosti jsou zákonnými zástupci dítěte rodiče, kteří jsou však v tomto případě zároveň žalovanou stranou. „Nelze vyloučit uplatnění takového nároku u soudu. V 17 letech totiž zřejmě lze dovodit procesní způsobilost dítěte k jeho podání. Dítě ale musí být v řízení zastoupeno opatrovníkem, kterého jmenuje soud. Úspěšnost návrhu však bude vždy záležet na konkrétních okolnostech případu,“ řekl Pavel Kotrady, soudce Okresního soudu ve Vsetíně.

Podle expertů na rodinné právo se podobné případy začínají objevovat spolu se zlepšující se finanční situací některých rodin, větší emancipací dětí ale i s rozšiřující se veřejnou debatou o právech.

„Zákon říká, že dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů. Z formulace plyne, že výživné nemá pevně stanovenou spodní hranici. Pokud ale u soudu vyjde najevo, že rodiče se o dítě řádně starali a ono se zbláznilo a uteklo za svou láskou, tipuji, že dítě příliš vysokou čásku nevysoudí,“ myslí si Daniela Kovářová, prezidentka Unie rodinných advokátů. V současné době se průměrná maximální výše výživného pohybuje kolem 30 tisíc korun za měsíc. „Pokud ale převyšuje částku zhruba 15 tisíc korun, platí ji rodič na separátní účet pro budoucí náklady na školu či bydlení dítěte,“ vysvětlila Kovářová. Připomněla tím mediálně známý rozvod moderátorky Mirky Čejkové s golfistou Alexem Čejkou, jemuž soud přisoudil platit výživné zhruba 250 tisíc korun na měsíc.

Výživné nesmí děti kazit

K rukám matky v takových případech směřuje ale jen část peněz, zbytek jde na účet zřízený na jméno dítěte. To k prostředkům dostane přístup v 18 letech. Znamená to ale, že ze dne na den může dítě přijít k několika milionům korun. Vůči extremně vysokému výživnému, které může děti „zkazit“ se už před třemi lety ohradil Ústavní soud (ÚS). Uvedl, že rodiče s nadstandardními příjmy sice mohou platit vysoké výživné, ale jeho výše musí mít rozumné hranice.

Rodiče vyživují děti do doby, dokud se připravují na budoucí povolání, u vysokoškoláků třeba i do 26 let. Může se tak snadno stát, že děti mají výživné vyšší než první plat.

„Zákonem zaručená stejná životní úroveň rodičů a dětí neznamená, že děti musí mít k dispozici stejné množství finančních prostředků jako jejich rodiče, kteří mohou v rámci realizace svého práva na výchovu rozhodnout, s kolika penězi má jejich dítě v tom kterém věku samo hospodařit,“ uvedl ÚS v nálezu.

Rozhodnutí by mělo apelovat i na rodiče, kteří se za každou cenu snaží vysoudit co nejvyšší výživné. Na takový sekundární dopad přitom nemyslí. Rodiče vyživují děti do doby, dokud se připravují na budoucí povolání, u vysokoškoláků třeba i do 26 let. Může se tak snadno stát, že děti mají výživné vyšší než první plat.

Raději dohodu než rozsudek

Rodičům nezletilých, ale i rodičům a jejich zletilým dětem soudy často nařizují setkání s mediátorem. Cílem mediace v těchto případech není mnohdy řešení finančních otázek, ale náprava narušených vztahů. Pražská advokátka a zapsaná mediátorka Anna Márová, která spory o výživné často řeší, však přiznává, že ani mediátor nemusí dokázat vztahy zachránit. „Často se nepodaří napoprvé urovnat ty, kde došlo k rozchodu rodičů v raném dětství, pečující rodič bránil styku dítěte s druhým rodičem, celá léta druhého rodiče očerňoval, tam vztahy mohou být natolik pokřivené, že se strany v pubertálním věku dítěte, kdy se věc řeší, narovnat nedokáží,“ líčí Márová.

Mediátorka se setkává i s případy, kdy dítě žaluje jednoho z rodičů na popud druhého rodiče. Rodič, který sám o zvýšení výživného do zletilosti dítěte nepožádal, vyšle k soudu zletilé dítě. Zaplatí mu advokáta, aby podali žalobu.

Mediátorka se setkává i s případy, kdy dítě žaluje jednoho z rodičů na popud druhého rodiče. Rodič, který sám o zvýšení výživného do zletilosti dítěte nepožádal, vyšle k soudu zletilé dítě. Zaplatí mu advokáta, aby podali žalobu.

„Dítě se musí vypořádat s tím, zda je dostatečně silné, aby oponovalo rodiči, u kterého žije. Takové děti se v rámci jednání často obávají, že to budou mít případně těžké s tím rodičem, se kterým žijí. Často na místě vyjádří své přání na setkávání, urovnání věci mimo soud, avšak při dalším jednání pod vlivem druhého rodiče volí nedohodu a použijí přitom argumentaci nepřítomného rodiče,“ popisuje mediátorka.

Dodává, že často naopak od rodičů slyší větu: „Snesu všechno, ale to, že mě vlastní dítě žaluje, s tím se vyrovnat nedokážu.“

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.