Spolky zneužívající, spolky vydírající?

Co kdybychom věděli, v kolika případech se spolky účastní územních řízení? Potvrdily by se zkazky o záměrném obstrukčním jednání, dokonce o vydírání investorů? Odpovědět se pokusil výzkum studentů Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.

Zdá se, že to s účastí spolků na územních řízeních nebude příliš horké. To, že... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Zdá se, že to s účastí spolků na územních řízeních nebude příliš horké. To, že... | foto: Richard Cortés, Česká pozice
Zdá se, že to s účastí spolků na územních řízeních nebude příliš horké. To, že...

Původně se snad aktivisté snažili o ochranu přírody, to už ale není pravda. Už jsou to jen obstrukce a šikana.“ Tato slova pronesl zlínský krajský radní za životní prostředí na adresu občanů, kteří se brání proti stavbě průmyslové zóny na zdroji pitné vody v Holešově.

Veřejný zájem

Není první, ani poslední, kdo vehementně upozorňuje na domnělé důsledky účasti občanů v územních řízeních. Podobné názory jsou s železnou pravidelností slyšet vždy, když se objeví nějaký větší zádrhel při stavbě automobilky, silnice nebo hobbymarketu. Zkrátka když se lidem nelíbí, že úřady rozhodují bez nich. Politici jsou si vždy jistí, že za všechny problémy mohou jedině spolky, potažmo ti, kdo si je zpupně a proti vrchnosti dovolili založit.

Nikdo neví, jak často se spolky do územních řízení zapojují. Data nemají ministerstva. Nevedou je krajské úřady. Dokonce ani řada krajských soudů.

Nikdo přitom neví, jak často se spolky (dříve občanská sdružení) do územních řízení zapojují. Data nemají ministerstva. Nevedou je krajské úřady. Dokonce ani řada krajských soudů nemá žádné databáze, ze kterých by se dalo snadno zjistit, v kolika případech spolky podávají staré dobré „šikanózní žaloby“.

Na to, že se dělají rychlé závěry, aniž by kdokoli cokoli věděl, upozorňoval před delším časem i profesor Milan Damohorský z pražské právnické fakulty. Ten si navíc myslí, že účast spolků v řízeních není žádný zdržováním: „Jednak občanská sdružení často, na rozdíl od orgánů státní správy, a to i vzhledem ke své politické nezávislosti, opravdu hájí veřejný zájem na ochraně životního prostředí, přičemž často vnáší do řízení odborné, vědecky objektivně podložené argumenty.“ Vidět jiný veřejný zájem než dostavbu průmyslové zóny zjevně činí mnohým politikům velký problém.

Co říkají čísla

Co kdybychom měli informace o tom, v kolika případech se spolky účastní územních řízení? Potvrdily by se zlidovělé zkazky o záměrném obstrukčním jednání, a dokonce snad o vydírání investorů?

Získali jsme data o asi 4200 územních řízeních vedených v roce 2013. Zjištění jsou zajímavá.

Odpověď se pokusil načrtnout výzkum studentů Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Během jarního semestru deset studentů a studentek a jejich vyučující (autorka článku) oslovili sedmdesát úřadů (deset procent ze všech stavebních úřadů), krajské úřady, ministerstva a soudy. Získali jsme data o asi 4200 územních řízeních vedených v roce 2013. Zjištění jsou zajímavá.

Sdílnější stavební úřady sdělily, že se spolky účastnily 251 územních řízení, což představuje necelých šest procent řízení. V pouhých 17 případech podaly odvolání a jen ve dvou případech ze zmíněných 4200 řízení sepsaly žaloby. K soudu se dostalo pouhých 0,047 procenta územních rozhodnutí. Tato data potvrzují i informace od krajských soudů – v roce 2013 ke čtyřem soudům z osmi, které informace poskytly, přišlo 50 žalob ohledně územních rozhodnutí – tři z nich podaly spolky.

Můžeme tvrdit, že je třeba širšího výzkumu – abychom zjistili, jestli spolky jednají obstrukčně a zda záměrně sabotují investorské záměry, musíme zjistit informace od většího počtu úřadů a je třeba důsledně projít odvolání a soudní rozhodnutí. Zdá se však, že to s účastí spolků na územních řízeních nebude příliš horké. To, že se nestaví tak rychle, jak by si investoři přáli, nebude chyba občanů.

Pravidla hry znají všichni předem: úřad ví, jak má rozhodovat, co musí hlídat a investorovi není utajeno, jaké podklady musí dodat. Zákony stanovily i jasné lhůty pro rozhodování.

Pravidla hry znají všichni předem: úřad ví, jak má rozhodovat, co musí hlídat a investorovi není utajeno, jaké podklady musí dodat. Zákony stanovily i jasné lhůty pro rozhodování. To, že úřady chybují, nebo investor nedodá potřebné dokumenty, není vina spolku nebo občanů. Pokud by bylo každé územní řízení v pořádku, nemělo by trvat ani s odvoláním déle než několik měsíců (dokonce i pro rozhodnutí žaloby má u těch největších záměrů soud jen krátkou, tříměsíční lhůtu).

Jestliže však úřady výrazně pochybily, je správné, aby soud rozhodnutí zrušil. Nezákonnost nelze akceptovat a právní stát nemůže připustit, že existují nějaké vyšší zájmy, při jejichž schvalování se právo nemusí dodržovat. To je mimořádně ošemetné. Kdo rozhodne o tom, co je oním vyšším zájmem, kdy stát nemusí respektovat svá vlastní pravidla? A v případech, kdy snad spolky skutečně uplatňují zjevně vymyšlené, nebo dokonce lživé argumenty, může se s tím stavební úřad snadno vypořádat a soudy mu jistě dají za pravdu.

Demokratická samozřejmost

Ještě více se ale opomíjí fakt, že spolky fungují jako hlídací pes demokracie

V rozjitřené debatě o spolcích je málo slyšet hlas těch, kdo brání své místo k životu. Sousedům mnohdy nezbývá nic jiného, než spolek založit a skrze něj se účastnit rozhodování o průmyslové zóně, která má být přímo za humny. Když se bude rozhodovat o našem okolí, jistě se rádi vyjádříme.

Ještě více se ale opomíjí fakt, že spolky fungují jako hlídací pes demokracie. „Nezanedbatelná je pak jejich úloha kontrolní, kdy často již jen pouhá účast v řízení odrazuje ostatní účastníky od korupčního jednání,“ připomíná Damohorský ve stanovisku katedry práva životního prostředí Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze k novele stavebního zákona a předpisů souvisejících. Nad tímto názorem je dobré se alespoň zamyslet.

Počet příspěvků: 2, poslední 27.6.2015 06:28 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.